JEŘABINY – především Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica a Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia - patří do čeledi růžovitých – latinsky Rosaveae, a jsou rozšířené prakticky po celé Evropě.  

Malé, ale velmi zdravé plody

JEŘÁB PTAČÍ

Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia, anglicky mountain ash nebo rowan tree, francouzsky sorbit des oiseleurs, německy Ebereshe - se nazývá také jeřáb obecný nebo jen jeřabina.

Jeřáb ptačí chutná především ptákům a je velmi dekorativním stromem. Jeho plody jsou zdravé, ale pro člověka trpké. Hořkosti se ale dají zbavit.

Původ a historie

Jeřáb ptačí má původ v Evropě, kde se vyskytuje od starověku téměř všude až do dalekých severních oblastí. Příbuzné druhy rostly a stále rostou i v severních částech Asie a v Severní Americe.

Současnost

V současnosti jeřáb ptačí roste poměrně hojně na celém území Evropy a také v některých oblastech severní Asie a v Severní Americe. Stromy potřebují více světla, ale jinak nemají na své umístění žádné velké nároky – dobře snáší i chladné podmínky a nadmořské výšky i nad 2000 metrů.

Vzhled, chuť, vůně…

Plody jeřábu ptačího – bobule, tzv. malvice - mají zářivou oranžovočervenou barvu, jsou malé a tvrdší, značně trpké, rostou ve skupinkách. Dozrávají od poloviny srpna do konce září. Neměly by se konzumovat syrové, protože obsahují kyselinu

Stromy rostou poměrně rychle do výšky maximálně 5 metrů. Jejich dřevo není kvalitní a stromy se také nedožívají vyššího stáří.

Zdraví a vitamíny

Plody jeřábu se sbírají od poloviny srpna do konce září. Nejdříve se suší ve stínu, pak se na plném slunci dosuší. Obsahují organické kyseliny -  především kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou a citronovou, v poměrně velkém množství vitamín C, třísloviny, pektyny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky.

Květy se sbírají v květnu a obsahují všechny látky, jako jsou v plodech.

Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích.

Použití

Plody jeřábu jsou vhodné především k přípravě sirupů, kompotů a vína, sušené mleté plody se používají k dochucování hovězích nebo zvěřinových pečení a omáček. Plody se ale nesmí konzumovat syrové, protože obsah kyseliny parasorbinové a kyanovodíku může způsobit lehké otravy. Toxické účinky ale mizí po tepelné nebo jiné úpravě.

Plody se macerují, případně se pije odvar. Macerování by mělo trvat alespoň 6 hodin, denně se pak pijí 2 až 3 sklenice. Pokud se připravuje odvar, vaří se plody 2 minuty a pak se 10 minut louhují.

Z plodů se také vyrábí velmi zdravý sirup – čerstvé jeřabiny se odstavní, šťáva se smíchá v poměru 1:1 s cukrem a pak vaří, dokud nezhoustne. Konzumují se 3 až 4 lžičky denně.

Květy jeřábu se používají je koupelím při některých typech ekzémů, osvědčily se například u mírného atopického ekzému. Využívají se i při nedostatku ženských hormonů.

Spotřeba, zrání, skladování

Plody jeřábu dozrávají od poloviny srpna do konce září. Sušené vydrží poměrně dlouho je z nich pak možné průběžně připravovat odvary, případně mleté koření.

Čerstvé plody se mohou kompotovat, nebo se z nich připravují likéry.

Léčivé účinky

Jeřáb má vzhledem k  obsahu a kombinaci všech v plodech i květech obsažených látek příznivé vlivy na lidské zdraví – musí být ale sušený nebo tepelně upravený.

Plody jeřábu v podobě sirupů nebo odvarů

- pomáhají regulovat činnost trávicího ústrojí

- jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích

- mají projímavé a močopudné účinky

- zvyšují vylučování žluče

- působí antirevmaticky

- rozmělňují menší močové kameny a písek

Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích.

Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky. Diabetické sladidlo Sorbit, které je náhražkou řepného cukru, se extrahuje z plodů jeřábu.

Konzumace čerstvých plodů jeřábu může mít i nežádoucí účinky v podobě lehké otravy, která se projevuje nevolností, bolestmi hlavy a dávením. Tuto otravu vyvolává v plodech obsažená kyselina parasorbinová a pravděpodobně i kyanovodík. Vařím nebo sušením se ale tyto toxické účinky odstraňují.

Odrůdy

Jeřáb sladkoplodý

Jeřáb ptačí sladkoplodý je v roce 1820 na Moravě vyšlechtěná odrůda. Plody mají mnohem lahodnější chuť než plody jeřábu obecného.

Od jeřábu ptačího se jeřáb sladkoplodý velmi snadno odliší především podle listů

- listy původního jeřábu mají kolem krajů po celém obvodu jemné zoubky

- listy jeřábu sladkoplodého mají zoubky jen na horní polovině listů

 Plody jeřábu sladkoplodého obsahují velké množství vitamínu C, karoteny, přírodní cukry, organické kyseliny, pektiny a velmi cenný rutin.

Léčivé účinky plodů i listůse využívají při léčbě močových cest a ledvin, samotné plody snižují hladinu cholesterolu v krvi.

Sklizeň

Plody se sklízí v době zrání od poloviny srpna do konce září, ale co nejpozději. Měly by být měkké, protože teprve v té chvíli jsou sladké a vyzrálé, mají také maximum hodnotných látek.

Využití

Možnosti využití plodů jeřábu sladkoplodého v domácnosti je poměrně mnoho.

- Vynikající jsou chutné kompoty, které mohou nahradit kompoty brusinkové

- Plody se mohou zavařovat v kombinaci s hruškami nebo jablky, kompoty mají zvláštní nenapodobitelnou příchuť.

- Z jeřábu sladkoplodého se připravují i chutné marmelády a džemy

- Velmi oblíbená je pálenka nazývaná Jeřabinka.

 Všechny vitamíny je bez ztrát možné získat konzumací rozmačkaných jeřabin, smíchaných s medem nebo i jogurtem, který výraznou až ostrou chuť jeřabin zmírní a zjemní.

Jeřáb oskeruše

Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica, anglicky service tree, francouzsky cormier nebo sorbier, německy Speierling se nazývá také pouze oskoruše nebo nářečně na Moravě oskoruša.

Jeřáb oskeruše je listnatý opadavý strom s atraktivně vypadajícími plody s nakysle trpkou příchutí. Oskeruše patří mezi zánikem ohrožené druhy dřevin.

Původ a historie

První zmínky o oskeruši pochází ze starověkého Řecka, některé druhy jsou ale původem z teplejších oblastí Rakouska, Slovenska, jižní Moravy a Slovácka. Ve středověku se oskeruše vysazovala poměrně často, v současné době se na ni v podstatě zapomnělo.

V Českém středohoří oskeruše roste už od dob středověku, kdy se sem dostala s vinnou révou. Podle některých poznatků ji do Evropy mohli ale přivézt už staří Římané, kteří keře vysazovali jako hraniční kameny na dobytých územích.

 Současnost

Oskeruše se v současnosti vyskytuje především v jižní Evropě na Balkáně, v Itálii, v jižní části Španělska a Francie a také ve středním Německu. Roste i v některých oblastech Afriky a v Turecku.

V České republice se nejvíce v Českém středohoří a na jihovýchodní Moravě. Původ oskeruší u nás není zcela objasněný, s největší pravděpodobností se jedná o původní staré výsadby.

Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin, v České republice je přibližně 800 vzrostlých stromů. V poslední době se vysazují nové stromky, ale 10 až 20 let, kdy začínají plodit, se jich dožije asi 10 procent. U nás ani v celé Evropě v podstatě není žádný souvislý porost, vždy se jedná jen o malou skupinu stromů.

Oskeruše nejčastěji roste ve výškách 150 až 500 metrů nad mořem. Objevuje se i jako samostatný strom ve volné krajině a v takových případech je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. Roste také v dubových a bukových lesích, kde výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší.

Oskeruše je teplomilná, ale vzrostlé stromy vydrží i mrazy až mínus 30°° Celsia. Je také velmi odolná proti různým exhalacím a smogu.

 Vzhled, chuť, vůně…

Plody oskeruše jsou tzv. malvice. Jejich tvar je různý – jsou kulovité, hruškovité i vejčité. Barva plodů je žlutozelená až hnědozelená, na sluneční straně oranžová až červená. Plod váží 5 až 15 gramů, má průměr od 2,5 do 3 centimetrů. V jižní Evropě plody bývají větší, často mají průměr až 5 centimetrů a váhu 25 gramů a více. Plody jsou sladké, šťavnaté a značně aromatické, pro konzumaci se nechávají uležet, dokud nezhnědnou. Doba zrání plodů je od září do října, zralé plody velmi často samovolně opadávají.

Stromy se v našich klimatických podmínkách mohou dožít 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. Začínají plodit až za 10, někdy i 20 let. Množství plodů je různé, u vzrostlých stromů bývá 300 až 1200 kilogramů. Samostatně rostoucí stromy mají plodů podstatně více, než

stromy, které rostou v lesích. Úroda ale nemusí být každý rok.

Pokud oskeruše roste jako samostatný strom ve volné krajině, je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. V dubových a bukových lesích její výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší. Větve rostou vodorovně nebo mírně směrem vzhůru. Listy jsou střídavé, mají délku 13 až 25 centimetrů a skládají se z 13 až 21 menších lístků tvaru oválu nebo elipsy s délkou 3 až 6 centimetrů a šířkou 1 až 2 centimetry.

Odrůdy oskeruše

Odrůdy se rozlišují především podle tvaru plodů.

Hruškovitá oskeruše má matně červené plody hruškovitého tvaru s výraznými světlými tečkami. Rostou ve skupenství 5 až 10 plodů.

Jablkovitá oskeruše je velmi dekorativní. Plody mají tvar malých jablíček, váží 10 až 20 gramů. Jsou lesklé, červenožluté a rostou v různě velkých skupinách.

Zdraví a vitamíny

Plody oskeruše obsahují především přírodní cukry, bílkoviny, vitamín C, organické kyseliny a minerály. Jsou velmi bohaté na pektin a tříslovinu – tanin.

Vzhledem k svému složení a vysokému obsahu tříslovin mají léčivé účinky hlavně při střevních potížích – sušené se používají jako statikum, čerstvé jako projímadlo. Jsou účinné i při léčbě revmatických onemocnění a horečce. Oskeruše smíchaná s medem a bylinkami je vynikající při léčbě nachlazení.

Použití

Plody se po uležení mohou bez dalších úprav konzumovat. Dají se z nich připravovat kompoty, džemy a marmelády – velmi chutná je v kombinaci s jablky, hruškami nebo kdoulemi. Velmi často se suší a mletá sušená oskeruše se pak využívá jako koření – má chuť podobnou skořici. Oskeruše se využívá také pro konzervaci jablečných moštů a různých dalších ovocných šťáv. Vyrábí se z ní velmi kvalitní pálenka – oskerušovice.

Dřevo oskeruše je v poslední době velmi vzácné. Je poměrně těžké, velmi pevné a dekorativní. Používá se v truhlářské a řezbářské výrobě i na hudební nástroje. Využívá se na tzv. intarzie – ozdobné vykládání nábytku.

Spotřeba, zrání, skladování

Oskeruše dozrávají v září, nedají se ale ihned konzumovat. Musí se nechat odležet do doby, než zhnědnou. Odležení by mělo probíhat na suchém místě.

Oskeruše se nedají dlouhodobě uskladnit a je tedy nutné z nich připravit kompoty, džemy, marmelády nebo šťávy.

Léčivé účinky

Oskeruše mají vzhledem k  obsahu a kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních látek, pektinu a tříslovin příznivé vlivy na lidské zdraví.

Plody oskeruše

- podporují správné zažívání, sušené jsou účinné při průjmech, čerstvé při zácpě

- pomáhají při léčbě revmatických onemocnění

- snižují vysoké teploty

- s medem a bylinkami jsou velmi účinné při nachlazení

 Oskeruše může mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě.

Největší stromy oskeruše

Na našem území roste několik stromů, které patří k největším v Evropě a jsou chráněné.

Adamcova oskeruše je největší a nejstarší v celé Evropě. Roste na jižní Moravě 3 kilometry od obce Strážnice pod kopcem Žerotín. Obvod kmene je 462 centimetrů, koruna má výšku 11 a průměr 18 metrů, stáří se odhaduje na 400 let.

Jenčická oskeruše je největší v Čechách. Roste u obce Jenčice, obvod kmene je 390 centimetrů a ratolesti oskeruše má obec i na svém znaku a vlajce.

Karlova oskeruše má obvod kmene 337 centimetrů, stáří se odhaduje na 300 let a roste u obce Strážnice.

Špidurova oskeruše roste u Tvarožné Lhoty už pravděpodobně nejméně 300 let a má obvod kmene 370 centimetrů.

Polichenská oskeruše u obce Polichno má obvod kmene 328 centimetrů a je stará přibližně 275 let.

Nejedlíkova oskeruše s obvodem kmene 290 centimetrů je stará přibližně 250 roků a roste u obce Kněždub.