Gastroslovník

Zde najdete snad úplně vše o nejrůznějších potravinách a surovinách - ovoci, zelenině, masu, rybách, luštěninách atd. Nechybí ani jednoduché vysvětlení různých kuchařských výrazů nebo gastronomických názvů postupů. V tomto rozsáhlém gastronomickém slovníku najdete požadované informace nejen podle abecedy, ale i pomocí fulltextového vyhledávání. Pro ještě jednodušší a rychlejší hledání lze využít i jednotlivé kategorie.

Vše

Holubinka zlatá

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk holubinky zlaté měří 40-110mm, je plochý, uprostřed vmáčklý, ve stáří na okraji mírně rýhovaný. Zbarvený je rumělkově až šarlatově červeně, oranžově, se žlutými skvrnami. Vzácně je celý chromově žlutý. Lupeny jsou smetanové, potom světle okrové až máslové, v mládí na ostří často žluté. Třeň o rozměrech 30-90x10-25mm je válcovitý, bílý, na bázi zlatožlutý. Ve stáří je celý…

Hořčice

Hořčici rozlišujeme podle původu na francouzskou, anglickou, německou, americkou a jiné. Může být ostrá, středně ostrá, jemnější nebo sladká. Ostrá hořčice - převládají zde hnědá zrna, chuť je velmi ostrá. Středně ostrá hořčice - je vyrobena ze stejného poměru hnědých a bílých hořčičných semen. Je ostřejší chuti. Jemná hořčice - někdy bývá označována jako lahůdková, je velmi rozšířeným druhem hořčice. Je vyrobena z bílých hořčičných zrn, její…

Hořčice bílá (Sinapis alba)

Jinak také hořčičné semínko. Používáme plody, čerstvé i sušené, mleté nebo drcené. Sušená semena při žvýkání chutnají ostře, jinak jsou bez zápachu. Hořčičná zrna zjemňují okurky nakládané do octa, zelné pokrmy, zavařovanou zeleninu. Koření se jimi masové, rybí či zvěřinové marinády. K drůbeži a hovězímu masu se výborně hodí hořčičná moučka. Hořčičná zrna jsou běžně k dostání. Toto koření vydrží i několik let, je-li uchováno v temnu a chladu.

Hořec žlutý (Gentiana lutea)

Patří do čeledi hořcovitých. Trvalka je až 130cm vysoká, má silnou lodyhu i kořeny. Květy mají žlutou barvu. V kořenech je obsaženo mnoho tříslovinných a hořkých látek, které podporují trávení. Přidávají se do léčivých tinktur a likérů. Listy i kořeny se suší. Používají se k přípravě čajů nebo studených výluhů. Hořec celkově posiluje organismus.

Horiatiko – syrový

Horiatiko je řecká kořeněná klobása. Vyrábí se obvykle z vepřového masa, ochucená je černým a červeným pepřem, římským kmínem a někdy také pomerančovou kůrou. Klobása je k dostání ve dvou variantách – silně kořeněná oreganem nebo obsahující velké množství pórku. Klobása Horiatiko měří 10cm a široká je 3cm.

Hot dog – vařený

Párek vyrobený z vepřového, drůbežího, hovězího nebo telecího masa. Hot dog existuje v mnoha různých regionálních variantách. Párek je dlouhý 15cm a široký 2cm. Podává se s rozličnými přísadami, např. se sýrem nebo s chilli.

Houby - nákup, příprava a uchování

Kdo umí sbírat houby, ten z nich prý také umí v kuchyni i uvařit chutná jídla. Houby se dnes ale dají i koupit, a tak je nutné znát alespoň základní zásady jejich přípravy a zpracování. Kupované houby musí být maximálně čerstvé, nepomačkané ani nijak jinak poničené, neměly by být nakrájené a musí být zdravé.  Nakupují se zásadně u tzv. certifikovaných obchodníků, kteří nabízí skutečně jen jedlé druhy. Houby nasbírané v přírodě je potřeba ihned…

Houževnatec tygrovaný

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do listopadu. Klobouk houževnatce tygrovaného měří 40-100mm, je zpravidla nálevkovitý, zbarvený bíle až bělavě. Pokrytý je černohnědými přitisklými vláknitými šupinkami. Lupeny jsou sbíhavé, se zubatým ostřím. Zbarvené jsou krémově až nažloutle. Třeň o rozměrech 30-50x4-8mm je válcovitý, často výstředný. Zbarvený je bělavě, směrem od báze šedohnědě šupinatý, v mládí s pomíjivým tenkoblanným…

Houžovec hlemýžďovitý

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Klobouk houžovce hlemýžďovitého měří 25-70mm, je nepravidelně hluboce nálevkovitý až uchovitý. Zbarvený je červenohnědě až kožově žlutě. Lupeny jsou daleko sbíhavé, úzké, zbarvené bělavě až hnědavě, na ostří jsou pilovité. Třeň o rozměrech 30-100x4-8mm je výstředný až postranní, podélně brázditý. Zbarvený je šedohnědě až červenohnědě. Dužnina výrazně voní po anýzu. …

Hrách

HRÁCH SETÝ - latinsky Pisum sativum, anglicky Pea, je levná, snadno dostupná a velmi výživná plodina na hranici mezi zeleninou a luštěninou. Mladý zelený hrách řadíme mezi zeleninu, dozrálý či sušený hrách pak mezi luštěniny. Zelené zlato Hrách nejenže je levný a dá se snadno pěstovat, navíc obsahuje velké množství bílkovin. V dobách, kdy maso bylo pro běžný, těžce pracující lid nedostupné, byl hrách s bramborami a čočkou důležitým zdrojem…

Hranáč šedý

Vyskytuje se u pobřeží po obou stranách Atlantského oceánu. Žije na mořském dně, živí se raky a malými rybkami. Tělo hranáče šedého je zavalité s malými kostěnými hrby a čtyřmi řadami trnů. Hřbetní ploutve pokrývá silný záhyb kůže, břišní ploutve jsou srostlé do přísavného kotouče. Zbarvení těla je hnědavě a modravě šedé, v období tření velmi pestré. Hranáč šedý dorůstá do délky max. 60cm. Maso je mírně vodnaté, vhodné především k dušení. V…

Hřbetní sádlo

Sádlo je uložené na povrchu plece, kýty, krkovičky, pečeně i boku. Bílé hřbetní sádlo je syrové, bez jakékoli další úpravy. Jako slaninu a špek označujeme až uzené sádlo. Oproti bůčku a pupku není hřbetní sádlo prorostlé masem. Po nakrájení na proužky sádlo používáme ke špikování nebo protkání a obalení velké pečeně. Sádlo chrání libové maso před vysušením.

Hrdlička zahradní

Hrdlička zahradní se vyskytuje téměř po celé Evropě. Zdržuje se v blízkosti člověka, v parcích, sadech a zahradách. Hrdličky hnízdí několikrát ročně, u nás se smí lovit jen na podzim a v zimě. Hrdlička zahradní dosahuje délky až 33cm, hmotnosti 150-250g. Je menší než holub hřivnáč.   Maso hrdličky zahradní Maso je velmi chutné, křehké a aromatické. Menší hrdličky se většinou pečou nebo dusí vcelku, často se připravují s nádivkou.

Hřebenatka aljašská

Vyskytuje se u západního pobřeží Severní Ameriky, žije v hloubce do 35m. Zbarvení hřebenatky aljašské je variabilní, nejčastěji od růžové po žlutou. Lastury jsou téměř kulaté, ouška u zámku chlopní jsou výrazně asymetrická. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení a grilování.

Hřebenatka kuchyňská

Jedná se o velmi hodnotný druh hřebenatek, rozšířený ve východním Atlantiku. Čerstvé hřebenatky kuchyňské se vyvážejí především z Francie, mražené pocházejí z Velké Británie. Hřebenatka kuchyňská je největším druhem z evropských hřebenatkovitých – průměr lastur  dosahuje až 17cm. Na ploché lastuře jsou ostrohranná žebra, na vypouklé lastuře zaoblená žebra. Ouška jsou žebrovaná, symetrická. Maso těchto hřebenatek je vhodné ke smažení nebo…

Hřebenatka obrovská

Jedná se o komerčně nejdůležitější hřebenatku u východního pobřeží USA. Je rozšířená od spolkového státu Manie po Severní Karolínu. Schránky dosahují délky až 25cm. Mají okrouhlý tvar, rovnoměrně tvarovaná ouška a hodně radiálních žeber. Hřebenatka obrovská je vhodná ke smažení nebo grilování.

Hřebenatka purpurová (hřebenatka peruánská)

Jedná se o tichomořský druh, rozšířený podél chilského a peruánského pobřeží. Hřebenatka purpurová žije v pásmech s písčitým a bahnitým dnem do hloubky 90m. Na lasturách je 25 žeber, 7 z nich je zaoblených, výrazněji vyvinutých. Na vnitřním okraji lastur je širší, silně purpurově zbarvený lem. Maso a corail hřebenatek purpurových se hodí ke smažení nebo gratinování.

Hřebenatka svatojakubská (mušle svatého Jakuba)

Je rozšířená v celém Středozemním moři a podél atlantského pobřeží Španělska, Portugalska a Maroka. Schránky hřebenatek svatojakubských mají výrazná žebra s ostrými hranami. Levá lastura je plochá, pravá vypouklá. Tzv. ouška (odstávající výrůstky po stranách zámku) jsou symetricky uspořádaná. Tyto hřebenatky dorůstají do délky max. 15cm. Z kulinářského hlediska se jedná o velmi ceněné mušle. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení na másle.…

Hřebenatka ušlechtilá

Je rozšířená kolem Japonska od středního Honšú po Kjúšú. Hřebenatka ušlechtilá žije v hloubkách do 20m, chová se také v akvakulturách. Schránka měří v průměru do 15cm. Na povrchu lastur je asi 20 žeber, ouška jsou výrazně asymetrická. Maso hřebenatek ušlechtilých se v Japonsku považuje za vekou delikatesu, v syrovém stavu se používá k přípravě sushi. Vhodným způsobem tepelné úpravy je také smažení v těstíčku z tempury.

Hřebenatka uzlovitá

Jedná se o americký druh hřebenatky. Hřebenatka uzlovitá je rozšířená od jihu atlantského pobřeží USA přes Karibik až po Brazílii. Charakteristickým znakem těchto hřebenatek jsou uzlovité výrůstky, přerušující paprsčitá žebra na povrchu lastur. Schránka je nerovnoměrně tvarovaná,  měří v průměru od 7 do 15cm. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení, zapékání nebo gratinování.

počet položek na stránku

Nejhledanější

Nejsou zde žádné hledané položky.

 
×

Přidávat recepty
mohou pouze přihlášení uživatelé.

Stačí se přihlásit nebo registrovat

TOPlist