7 nejnebezpečnějších jídel světa
Málokoho z nás asi při nedělním obědě napadne, že by ho mohl zabít. Naše jídlo nám nanejvýš zvýší hladinu cholesterolu, a pokud nebylo úplně čerstvé, může nás čekat delší pobyt na toaletě. Na různých místech světa se ale jí pokrmy, které mohou způsobit smrt. Které to jsou a proč jsou tak populární, to se dozvíte v tomto článku.
Pokud rádi sledujete kulinářské pořady v televizi, určitě už jste viděli gurmány, kteří cestují po světě a ochutnávají místní lahůdky. Řada z nich nám může připadat nechutná nebo přinejmenším podivná, ale proč jsou mezi nimi i smrtelně nebezpečné potraviny, to stěží chápeme. Údajně jsou tyto pokrmy neobyčejně chutné a v neposlední řadě jsou součástí tradice. Jídla, která vám dnes představíme, mohou lákat také milovníky hazardu a adrenalinu. Pokud se ale k některým z nich dostanete, dobře zvažte, jestli opravdu chcete ochutnat…
Hákarl
Na Islandu je hákarl vyhlášenou pochoutkou, chutí připomíná velmi uleželý sýr. Ve skutečnosti se jedná o speciálně upravené maso žraloka malohlavého nebo velikého – tyto paryby ale nemají vylučovací ústrojí, močovina je volně rozptýlena v mase, a proto je jeho konzumace pro člověka smrtelně nebezpečná. Islanďané ale dlouhou dobu neměli k dispozici mnoho jiných zdrojů masa, a tak vytvořili speciální proceduru, díky níž se toxické maso stává neškodným. Pokud se provede správně, samozřejmě…
Žralok je nejprve zbaven hlavy a poté zahrabán do písku a zatížen velkými kameny, v tomto stavu fermentuje 6 až 12 týdnů. Fermentovaný žralok, nyní zbavený většiny škodlivin, se rozřeže na dlouhé pruhy masa a zavěsí na několik měsíců do průvanu, aby vyschlo. Hotový hakárl se údajně pozná díky výraznému amoniakovému aroma. Z jeho povrchu se odřízne hnědý povlak, maso se nakrájí na kostičky a zavařené v igelitu prodává. Pokud chcete hakárl ochutnat, můžete si ho objednat na internetu – 100 g vyjde na cca 550 Kč. Islanďané ho doporučují napichovat na párátko a zapíjet ledově vychlazenou pálenkou brennivín.
Ackee
Ackee je druh ovoce, plod stromu poddužáku lahodného patřícího do čeledi mýdelníkovitých. Tento strom pochází z Guinejského zálivu, dnes se běžně vyskytuje i v Karibiku, kam se dostal v 18. stol. s otrokářskými loděmi. Plody jsou oranžové až červené, mají hruškovitý tvar a váží 100 až 200 g. Jejich slupka, semena a nedozrálá dužnina obsahuje toxin hypoglycin, který způsobuje zvracení a může vést až ke smrti. Proto je důležité jíst jen zralé plody, ale pozor – červená barva ještě není zárukou zralosti! Ta se pozná tak, že plod praskne a rozdělí se na tři kapsy s narůžovělým míškem a černými semeny. Jedině potom je ackee možné bezpečně konzumovat.
Ackee je národním ovocem Jamaičanů, kteří jsou na něj náležitě pyšní. S oblibou ho jedí k solené sušené tresce, tento pokrm můžete ochutnat pod názvem ackee and saltfish. Pokud vás ovoce ackee zaujalo, můžete ho koupit na internetu, prodává se v plechovkách naložené ve slané vodě a 540 ml vyjde na zhruba 170 Kč.
Maniok
Maniok, jinak též tapioka, cassava nebo juka, se čím dál častěji dostává i do našich končin, především v podobě tapiokové mouky. Možná ji jíte i vy, a přitom ani nevíte, že její konzumace může být smrtelná.
Cassava je dlouhá kořenová zelenina, okopanina, podobně jako batáty nebo naše brambory. V Asii se podává jako příloha, na Filipínách jsou vyhlášenou pochoutkou smažené koláčky z této rostliny. V oblíbeném nápoji bubble tea je maniok také přítomný, a sice v měkkých perlách. Tapioka živí neuvěřitelné množství lidí v rozvojových zemích a je také skvělou volbou pro osoby, které nemohou jíst lepek. Na druhou stranu ale obsahuje vysoké množství kyanidu, a tak musí vždy podstoupit důkladnou a dlouhou tepelnou úpravu. Pokud byste ji zanedbali, dostavilo by se zvracení a následovat by mohla i smrt, zejména u dětí nebo starších nebo nemocných osob. Pro zajištění bezpečnosti se doporučuje kořeny tapioky oloupat, namočit na 48 – 60 hodin do vody, uvařit, upéct nebo orestovat doměkka a podávat s potravinami obsahujícími proteiny.
Arašídy
Věděli jste, že arašídy jsou potravinou, která je zodpovědná za největší množství úmrtí z důvodu alergie? A přitom alergie na arašídy postihuje jen necelé jedno procento populace! Burské oříšky jsou součástí nejrůznějších pochoutek – jmenujme arašídové máslo, pražené a solené arašídy nebo buráky v čokoládě. Jsou také nedílnou součástí asijských masových a zeleninových směsí. Arašídy ale naleznete i v pokrmech, v nichž byste to rozhodně nečekali, například ve zmrzlině, pečivu, oleji nebo uzeninách. Proto je pro všechny alergiky nezbytné pročítat údaje o použitých surovinách na obalech potravin a ptát se po alergenech v jídelnách a restauracích. I při konzumaci nepatrného množství arašídové bílkoviny se totiž u alergiků nejdéle do půl hodiny dostaví výtok z nosu, otok a brnění jazyka a rtů, ztížené dýchání, svědivá vyrážka, zvracení a průjem. Pokud není včas přivolána lékařská pomoc, může konzumace arašídů vyústit v poškození krevního oběhu a smrt.
Fugu
O japonské pochoutce fugu už jste nejspíš slyšeli, je totiž proslulá podobně jako ruská ruleta. Jedná se o dušenou nebo grilovanou rybu z rodu čtverzubců, které v sobě obsahují smrtelně nebezpečný alkaloid tetrodotoxin, který působí neobyčejně rychle a na který neexistuje protijed. To, zda si zákazník, který za fugu zaplatí přes dva tisíce korun, vychutná pochoutku bez následků, anebo to bude to poslední, co v životě ochutná, závisí jen na zručnosti a zkušenostech kuchaře. Toxin je totiž uložen v pohlavních orgánech ryby, které tedy musí být kompletně odstraněny, a přitom nepoškozeny. V mase z nich zkrátka nesmí zůstat vůbec nic, protože i malé množství tetrodotoxinu ohrožuje zdraví člověka. V Japonsku existuje jen několik málo kuchařů, kteří jsou natolik zkušení, že získali licenci opravňující k přípravě fugu pro zákazníky. Pokud byste se někdy vypravili do Japonska a chtěli fugu ochutnat, ujistěte se, že vám ji bude připravovat člověk, který tuto licenci právem vlastní.
Casu marzu
Casu marzu je druh sýra pocházejícího ze Sardinie, v překladu jeho název znamená shnilý sýr. Evropská unie ho z důvodu nedodržování hygienických zásad zakázala, i přesto se ale stále vyrábí a je ještě populárnější než dříve. Casu marzu je tvrdý ovčí sýr typu pecorino, v průběhu zrání se ale k výrobě připojují mušky sýrorodky drobné, které do sýru nakladou svá vajíčka, na jeden bochník jich připadne asi pět stovek. Z vajíček se vylíhnou larvy, které se živí zrajícím sýrem a svými výměšky dodávají sýru specifickou chuť a konzistenci. Larvy v sýru „pracují“ dva až tři měsíce, poté je určen ke konzumaci lidmi. Sýr se jí i s larvičkami, které jsou schopné skákat až 15 cm vysoko, přikusuje se k němu chléb a popíjí červené víno. Sýr casu marzu se svou štiplavou chutí je považován za afrodiziakum, může být ale i zdraví nebezpečný. Pokud totiž sýrař prošvihne správný čas k nakrojení sýra, larvy, neschopné se uvnitř sýra zakuklit a přeměnit v dospělce, začnou umírat. Jejich rozkládající se těla pak obsahují nebezpečné bakterie, které mohou způsobit otravu. Podle některých odpůrců tohoto druhu sýra se do bochníků mohou dostat i larvy jiných druhů much, které mohou způsobit zvracení a krvavý průjem, toto podezření se ale nepotvrdilo.
Sannakji
Zatímco předchozí pokrmy vás mohou otrávit, sannakji vás může usmrtit zcela aktivně, jednoduše tak, že vás udusí. Jak může jídlo samo od sebe někoho udusit? Podávejte je živé!
Korejská specialita sannakji je jednoduše řečeno sashimi z malého druhu chobotnice. To nezní nijak nebezpečně, je ale nutné poznamenat, že chobotničky se uchovávají živé až do okamžiku, než si je někdo objedná, potom jsou chapadla odříznuta od hlavy, naporcována a zasyrova podávána. Chapadla chobotnice se samovolně pohybují ještě dlouho poté, co jsou oddělena od zbytku těla, jedná se o podobný mechanismus jako u ocasu ještěrek. Když vám tedy číšník donese sannakji, budou to pohybující se kusy syrové chobotnice. A pokud je dostatečně dobře nerozkoušete, přísavky se mohou zachytit v krku a způsobit udušení. Možná se vám to zdá až příliš podivné, případy takové smrti jsou ale zaznamenávány každoročně.