Luštěniny

Luštěniny – nebo také luskoviny – jsou hrách, fazole, čočka a sója, patří mezi ně i stále více používaná cizrna. Pro člověka jsou luštěniny důležitým zdrojem mnoha látek a živin.

Luštěniny obsahují poměrně velké množství vitamínů skupiny B a různých nerostných látek. Mají o polovinu méně vápníku než mléko, fosfor a železo v nich jsou v přibližně stejném množství jako ve vaječném žloutku. V luštěninách nejsou vitamíny A ani C. Pouze sója a podzemnice olejná obsahují tuky, v ostatních luštěninách je tuků minimum.

Ve všech luštěninách jsou sacharidy tzv. krátkých řetězců, které lidský organismus nestráví, ale tráví je bakterie v tlustém střevě a to způsobuje nadýmání.

Převážnou většinu luštěnin je nutné před vařením namočit do vody a tím zmírnit nadýmací účinky. Doba namáčení je různá podle druhu a odrůdy, pro další přípravu jsou ale vhodné, když během namáčení dvakrát až třikrát zvětší svůj objem.

Voda, ve které byly luštěniny namočeny, se nepoužívá, protože obsahuje látky, které způsobují nadýmání – rafinózu a stachiozu.

Luštěniny při namáčení a pak i při vaření výrazně zvýší svůj objem a tak je nutné používat dostatečně velké nádobí.

Hrách

HRÁCH SETÝ - latinsky Pisum sativum, anglicky Pea, je levná, snadno dostupná a velmi výživná plodina na hranici mezi zeleninou a luštěninou. Mladý zelený hrách řadíme mezi zeleninu, dozrálý či sušený hrách pak mezi luštěniny. Zelené zlato Hrách nejenže je levný a dá se snadno pěstovat, navíc obsahuje velké množství bílkovin. V dobách, kdy maso bylo pro běžný, těžce pracující lid nedostupné, byl hrách s bramborami a čočkou důležitým zdrojem živin. Původ a historie Hrách se začal pěstovat v zemích Středního východu, odkud se dostal i k nám. Díky množství výživných látek a poměrně snadnému pěstování se jedná o jednu z nejstarších pěstovaných rostlin na světě. Vzhled, chuť a vůně… Plody hrachu jsou semena a ty mohou mít dle odrůdy různou barvu i tvar - mohou být kulatá i oválná, bílá, žlutá, zelená, šedá i různě barevně mramorovaná. Mladý hrášek, který obyčejně pěstujeme na našich zahrádkách, má obvykle jasnou zelenou barvu, sladkou chuť, křupavou slupku a šťavnatý obsah. Starší, dozrálejší hrách pozbývá sladkou chuť a jeho konzistence je moučnější a výživná. Odrůdy Hrách má mnoho odrůd, které dosahují různé výšky. Některé jeho odrůdy jsou určené k vylupování, kde plod obsahuje hodně škrobu, má mírně moučnou chuť a hodí se k sušení, nebo pak hrách dřeňový, který je sladší. Cukrový hrášek je odrůda, která se u nás pěstuje poměrně často, nemá na vnitřní straně lusku tenkou pergamenovou vrstvu, a proto je nezralá semena včetně lusku možné bez problémů konzumovat i syrová. Zdraví a vitamíny Během svého zrání se složení látek v hrachu mění. Zelený hrášek obsahuje kolem 90 % vody, zatímco po dozrání obsah vody klesá na přibližně 10%. Mladý hrášek obsahuje zejména vitamíny, a to především vitamín K, C, B1 a kyselinu listovou. Naproti tomu zralý hrách obsahuje velké množství energie připravené na klíčení budoucí rostliny, velké množství kyseliny listové, ale hlavně minerální látky, jako hořčík, železo, draslík, mangan a fosfor. Pravidelná konzumace hrášku pomáhá k regeneraci mentální i fyzické a zároveň napomáhá k růstu svalů. Vláknina v něm zase napomáhá dobrému trávení a detoxikaci. Použití hrachu v kuchyni Hrách je na našem trhu k dostání v různých formách. K dostání jsou v období sezóny čerstvé hrachové lusky, vyloupaný hrách je pak celoročně k dostání v konzervované, sušené či mražené podobě. Jedná se o plodinu, kterou seženete snad v každém větším i menším obchodě s potravinami. Hrách se skvěle hodí na výrobu kaší, jako příloha k masitým pokrmů nebo třeba do salátů. Je možné jej osmahnout na másle, dusit, vařit, zapékat a tak dále. Sklizeň a úprava Sušený hrách se po sklizni nejdříve loupe, protože vnější lusk je tvrdý a nestravitelný. Po oloupání mají semena matný povrch, a tak se ještě leští a obrušují. Část semen se při úpravách rozpadne a ta se pak prodávají jako hrách loupaný půlený, který je levnější než hrách loupaný celý. Léčivé účinky Hrách - podporuje růst buněk - podporuje růst svalů - posiluje nervovou soustavu - posiluje zrak - pomáhá při zácpě - snižuje cholesterol a podporuje metabolismus - má detoxikační účinky I přes mnoho pozitivních účinků na lidský organismus, nedělá konzumace hrachu ve větším množství některým osobám dobře. Pro někoho, kdo trpí nadýmáním, může být hrášek těžko stravitelný, při častějším používání si ale trávicí ústrojí na luštěniny zvykne. Může pomoct ho na noc namočit, nebo ho vhodně okořenit. Pokud máte dnu, vyhýbejte se luštěninám obecně, stejně konzumace hrachu ve větším množství neprospívá ani osobám trpícím některými revmatickými nemocemi.
Více

Fazole

FAZOLE OBECNÁ - latinsky Phaseolus vulgaris – anglicky bean, německy Bohne, francouzsky haricot, italsky fagiolino – je významnou světovou luštěninou. Velmi zdravá a chutná luštěnina Fazole mají velmi dlouhou historii a i v současnosti patří mezi velmi oblíbené druhy luštěnin. V kuchyni se mohou připravovat na mnoho způsobů. Obsahují velké množství bílkovin a vlákniny, vitaminy A, B, E a C, kyselinu listovou a minerály, jako draslík, fosfor, vápník, hořčík, jód, sodík a železo. Pomáhají regulovat cholesterol a krevní tlak. Historie a význam Sušené fazole mají celosvětově velký význam, a především v Africe, Asii a Jižní Americe, jsou pro obyvatelstvo významným zdrojem bílkovin. Kořeněná jídla připravená ze sušených fazolí společně s pšeničnými plackami nebo rýží jsou téměř ideální kombinací všech živin. Odrůdy U nás jsou k sehnání především červené ledvinové fazole, černé ledvinové fazole, bílé ledvinové a červené drobné fazole adzuki, nazelenalé fazole mungo, bílé fazole s černým okem a bílé fazole navy. Vzhled, chuť a použití fazolí Bílé fazole se hodí na různé typy pokrmů, díky své jemné struktuře zejména na výrobu pyré. Vaří se 1,5 – 2 hodiny. Fazole „červená ledvina“ jsou univerzální druh fazolí, které se hodí do polévek, "chilli con carne" a obecně na mexickou kuchyni. Mají výraznou chuť. Vaří se 1,5 hodiny. Fazole pinto je středně velká strakatá fazole, velmi oblíbená v italské kuchyni. Vaří se 1,5 až 2 hodiny. Fazole haricot má o něco jemnější chuť než černá fazole. (Délka vaření: 1 hodina.) Černá fazole má oválný tvar a tmavou barvu. Její chuť je nasládlá a připomíná houby. Podává se dušená a smíchaná s rýží. (Délka vaření: 1,5 hodiny.) Fazole „černé oko“ se vyznačuje charakteristickou černou skvrnou a velmi tenkou slupkou. (Délka vaření: 0,5 až 1 hodinu.) Fazole bílá máslová je plochá fazole s krémovou strukturou a jemnou chutí. (Délka vaření: 1 až 1,5 hodiny.) Fazole Lima – fazole měsíční – pochází z Peru, v současnosti se pěstuje ve všech vhodných oblastech. Semena jsou větší, mají bílou barvu, při vaření změknou, ale nerozpadnou se. Patří k nejvíce využívaným odrůdám. Fazole Fava jsou vhodné především do polévek, salátů a kaší. Jsou větší, mají světle hnědou až červenohnědou barvu a jsou moučnější. Fazole Borlotto mají semena s mnoha skvrnami červenofialové barvy, mají hořkosladkou příchuť. Jsou velmi oblíbené v Itálii, kde se konzumují čerstvé i sušené. Prodávají se ve dvou velikostech. Malé fazole jsou po uvaření velmi měkké, velké se používají do mnoha tradičních italských jídel, například polévky „minestrone“. Fazole Canellini má středně velká semena bílé barvy, která po uvaření změknou. Jsou velmi oblíbené v Itálii, především v Toskánsku. Appalosa-beans jsou středně velké bílé fazole s hnědými nebo červenohnědými skvrnami, které pochází z jihozápadu USA, ale v současnosti se pěstují i v mnoha jiných oblastech. Bostonské fazole – tzv. perličky – jsou malé a moučné, mají světlou krémovou barvu. V USA se používají na pečení „bakedbeans“, ve Francii na „cassoulet“. Fazole Vigna čínská – Dlouhatec čínský - je specifická především délkou svých velmi úzkých lusků, které dorůstají až do 90 centimetrů. Semena mají smetanovou barvu, je na nich charakteristická tmavá nebo žlutá skvrna. Mají velmi lahodnou chuť a jsou oblíbené v jižních oblastech USA. Adzuki jsou malé červené fazole, které při vaření získají velmi jemnou a příjemně sladkou chuť. Mungo – Urdu nebo také Urid - je odrůda fazole s menšími boby, která se nejvíce pěstuje a připravuje i neloupaná v Indii. Barva bobů je matně zelená nebo zelenožlutá. Při loupání se velmi často rozpadá na poloviny a prodávaná po úpravách, má barvu žlutou. Fazole Můra pochází z Indie a boby jsou velmi odolné proti vysychání. Křepelčí fazole mají bílá nebo krémová středně velká semena s tmavými menšími skvrnami a připomínají křepelčí vajíčka. Jsou poměrně moučné, ale nerozvařují se. Zdraví a vitamíny 100 g fazolí má energetickou hodnotu přibližně 1411 kJ/ 334 kcal. Obsahují 0,8 g tuku, 50,5 g sacharidů a 21,7 g bílkovin. Fazole jsou významným zdrojem železa, dále obsahují niacin, kyselinu pantotenovou, provitamin A, vitamin C a tuky. Pro své bohaté nutriční hodnoty jsou fazole známy jako „maso chudých", jsou vhodným zdrojem živin pro lidi, kteří z finančních nebo jiných důvodů nezařazují do svého jídelníčku maso. Použití fazole v gastronomii Na celém světě se prodávají sušené fazole z mnoha odrůd, ale většina z nich patří k odrůdě fazole obecná. Sušené fazolové boby se používají do polévek, různých kaší, gulášů i salátů. Jsou typickou součástí kuchyně v jižní a střední Americe a velmi často se připravují jako příloha i hlavní jídlo v Indii a okolních oblastech. Před přípravou je třeba fazole namočit do horké vody, aby zbobtnaly a změkly. Fazole se nekonzumují ve svém syrovém stavu, protože bez úpravy obsahují řadu nestravitelných látek a mohou otrávit lidský organismus. Jak a podle čeho vybírat Při výběru fazolí je dobré se orientovat podle jejich barvy, čím jsou fazole tmavší, tím výraznější mají chuť. Dostupnost Fazole jsou v českých obchodech velmi rozšířené a lze je koupit téměř v každém obchodě s potravinami. Jsou k dostání v každém ročním období Léčivé účinky Fazole - působí pozitivně na žaludek a střeva - posilují srdce - snižují cholesterol - jsou bohatým zdrojem energie - chrání sliznice - díky kyselině pantotenové podporují zdravý vzhled a funkci pokožky    
Více

Čočka

ČOČKA– latinsky Lens culinaris – anglicky lentil, německy Linse, francouzsky lentille, italsky linticchia – je oblíbená luštěnina a jedna z nejstarších kulturních rostlin. Nejen luštěnina Ač luštěnina, mladé lusky se konzumují také jako zelenina, ze semen se také získává škrob pro průmyslové využití. Historie a výskyt Čočka je jedna z nejstarších kulturních rostlin. Tato luštěnina se pěstuje se na celém světě včetně střední Evropy. Současným největším pěstitelem i vývozcem je Indie. Druhy Hnědá čočka Indická čočka, známá jako masoor dal. Vaří se i se slupkou, takže je hůře stravitelná. U nás je nejpoužívanější zejména jako klasika „čočka na kyselo“. Zelená čočka Klasická, nejpoužívanější čočka. Má oříškovou chuť. Žlutá čočka Čočka známá v indické kuchyni. Nemusí se předem namáčet. Červená čočka Prodává se již loupaná, a proto je lépe stravitelná než hnědá čočka. Nemusí se také předem namáčet. Hodí se do polévek, salátů, pomazánek či do kari. Má jemnou chuť. Puy Jemná zelená francouzská čočka, která je považována za nejkvalitnější. Pří vaření si udrží svůj tvar. Zdraví a vitamíny Energetická hodnota čočky ve 100 g je 1372 kJ/ 325 kcal. Obsahuje téměř 50 % využitelných sacharidů, téměř 24 % bílkovin, ale téměř nulové procento tuku. Čočka obsahuje vápník, fosfor, železo a také řadu vitamínů, jako A, B, C a E, a rovněž kyselinu listovou. Vysoký obsah železa je nezbytný pro správnou krvetvorbu a kyselina listová má pozitivní účinek na naši nervovou soustavu. Čočka, stejně jako další luštěniny, obsahuje velké množství rostlinných bílkovin. Ty se díky velkému obsahu vlákniny pomalu vstřebávají. Zároveň má čočka nízký glykemický index, a zasytí tak na dlouhou dobu. Je vhodná i pro diabetiky a také je ideálním zdrojem bílkovin pro vegetariány. Použití čočky v gastronomii Čočka je na našem území k dostání téměř v každých potravinách. Některé méně běžné druhy jsou pak k dostání ve specializovaných prodejnách. Úplně nejlepší je čočku konzumovat naklíčenou jako salát, protože vařením se zničí velká část výživných látek. Ale čočka se dá také vařit, přidávat do polévky či konzumovat ve formě kaše. Klíčení čočky: čočku na 12 hodin namočíme do vody, propláchneme a položíme na sítko nad nádobku s vodou tak, aby se čočka nedotýkala hladiny, a přikryjeme čočku vlhkou gázou. Během 2-3 dnů je čočka naklíčená a je možné ji přidat do salátu. Léčivé účinky Čočka - pomáhá proti průjmu a při silné menstruaci - pomáhá proti červům - je vhodná při odtučňovacích dietách - pomáhá proti chudokrevnosti, cukrovce a řídnutí kostí - má pozitivní vliv na imunitu - pomáhá chránit před infekcemi  
Více

Sója

Sója – sójový bob – latinsky Glycine max. – anglicky soya, německy Sojabohne, francouzsky soja, italsky soia – je v současnosti jednou z nejdůležitějších hospodářských plodin na celém světě. Všestranná náhrada masa Sója má všestranné využití, od potravy, přes krmivo pro hospodářská zvířata po surovinu používanou v průmyslu. Díky vysokému obsahu bílkovin slouží jako náhrada masa nebo mléčných výrobků. Původ a výskyt Sója pochází z Číny a v současnosti je jednou z nejdůležitějších hospodářských plodin na celém světě. Tvoří velkou část stravy ve východní Asii – kde se sójové boby jedí čerstvé nebo se z lusků vyloupaná semena jen uvaří a pak konzumují. Kvůli svým teplotním potřebám se sója pěstuje v tropických a subtropických podmínkách a také v teplých oblastech mírného pásu a je většinou zavlažovaná pouze přirozenými dešťovými srážkami. Ideální teplota, při které se sóji daří, je mezi 18 a 35 °C. Největším producentem sóji je USA, Brazílie, Argentina a Čína. V současnosti více než polovinu produkce sóji tvoří geneticky modifikované odrůdy, v EU ale platí povinnost označovat všechny výrobky, k jejichž výrobě byla použita sója s podílem modifikovaných odrůd větším než 9 %. Vzhled, chuť, vůně… Plody sóji mohou být žluté, černé nebo bílé. Žluté sójové boby jsou menší a mají protáhlý tvar. Bílé sójové boby mají kulatější tvar a jsou středně velké. Obsahují opravdu velké množství bílkovin, konzumují se čerstvé i vařené. Černé sójové boby obsahují více bílkovin a méně tuku než žluté a bílé sójové boby. Mají tvar velmi podobný fazolím a jsou větší než ostatní. Sója ve svém naturálním stavu postrádá chuť, a v kuchyni se tedy obvykle upravuje přidáním většího množství koření či dochucovadel. Zdraví a vitamíny Energetický hodnota sójových bobů ve 100 g je přibližně 1700 kJ/ 408 kcal, z toho přibližně 20 % tuku, 12 % využitelných sacharidů a 34% bílkovin. Sója je ceněná zejména jako významný zdroj bílkovin a slouží vegetariánům jako adekvátní náhrada živočišných bílkovin. Sója obsahuje vitamín B a lecitin, díky čemuž blahodárně působí na nervovou soustavu a také některé minerální látky, jako draslík, vápník, hořčík a železo. Použití sóji v gastronomii Sójové boby můžeme jíst čerstvé, sušené, nebo kvašené. Nejenže plody sóji můžeme konzumovat v různých formách, ale také se z nich vyrábí spousta dalších potravin. Sójová omáčka Těžko bychom si mohli představit asijskou kuchyni bez sójové omáčky. Vyrábí se fermentováním sójových bobů za pomoci plísně Aspergilus, s vodou a solí. Sójová omáčka pochází z Číny, rozšířila se ale do celého světa. Sójová mouka Sójová mouka je k dostání jako plnotučná s 18 až 20 % tuku, nebo odtučněná jen s 1 % tuku. Je základní surovinou pro výrobu mnoha druhů sójových výrobků. Sójové vločky Sójové vločky se vyrábí z loupaných sójových bobů. Používají se jako bezlepková náhrada obilí na přípravu müsli, nákypů a pečiva. Sójové maso Sójové maso je složeno z rozemletých sójových vloček na mouku. Neobsahuje lepek ani laktózu a slouží jako náhrada masa pro vegetariány nebo jako jeho dietní verze, má nízkou energetickou hodnotu. V kuchyni se využívá obdobně jako běžné maso. Misopasta Misopasta se vyrábí v Japonsku ze sójových bobů, rýžového kvasu a soli. Chuť je jemná a mírně nasládlá. Slouží jako základ pro polévku, nebo jako dochucovací pasta. Mugi-miso Mugi-miso je japonská omáčka ze sójových bobů a ječného kvasu. Má intenzivnější chuť než klasické miso. Tofu Tofu je vlastně sójový tvaroh, povrchový škraloup ze sójového mléka. Prodává se smetanové, sušené, nebo klasické, s různými příchutěmi. Tempeh Tempeh – indonéský sójový „chléb“ - se připravuje z fermentovaných sójových bobů. Jejich mírně kvasná příchuť při pečení zanikne. Dostupnost a skladování Některé sójové produkty, jako například sójová omáčka, ale i další se obvykle dají sehnat v běžných supermarketech. Další produkty jsou k sehnání ve specializovaných obchodech a obchodech se zdravou výživou. Výrobky se zpracovávají a skladují vždy podle údajů na obalu. Léčivé účinky Sója - pomáhá při revmatických onemocnění a dně - pomáhá při osteoporóze - snižuje kazivost zubů - pomáhá proti překyselení organismu a pálení žáhy - pomáhá při trápení s ekzémy a vyrážkami - má blahodárný vliv na nervovou soustavu - chrání cévy a pomáhá předcházet srdečním chorobám - působí proti zácpě a hemoroidům  
Více

Cizrna

CIZRNA - latinsky Cicer,  anglicky Chick pea nebo gram, německy Kichererbse, francouzsky poischiche, italsky cece – je chutná a zdravá luštěnina. Výživný římský hrách Cizrna nejen že je lépe stravitelná než ostatní luštěniny, ale obsahuje mnoho minerálů – vápník, hořčík nebo fosfor. Vápníku obsahuje dvakrát víc než hrách. Původ a historie Cizrna byla pěstována a využívána už v dávných dobách. Pěstuje se nejvíce v oblastech od východního Středomoří, Etiopii a na Kanárských ostrovech, ale v Evropě je známá už od středověku. Výjimečně se pěstuje i v České republice. Odrůdy Je známo 43 druhů, nejvíce rozšířená a oblíbená je cizrna beraní, známá také jako „římský hrách“. Cizrna beraní – známá jako římský hrách nebo kabulichana - je nejznámějším a také nejvíce využívanou odrůdou cizrny. Hnědá semena mají typický vzhled a používají se k přípravě mnoha jídel. Velmi známý a oblíbený je například tzv. „humus“, který patří k tradičním jídlům v Indii a ve Středomoří. Channa dal je odrůda cizrny beraní. Je menší, má žlutou barvu a prodává se půlená. V Indii se velmi často používá jako přísada do curry. Kala chala – hnědá cizrna pocházející z Indie - má menší a tmavší semena než cizrna beraní. K dalším odrůdám patří Cicer incisum, Cider montbretii a Cider graecum. Zdraví a vitamíny Energetický obsah cizrny ve 100 g je přibližně 1285 kJ/ 308 kcal. Z toho přibližně 6 % tvoří tuky (0,6 % nasycené mastné kyseliny), 27 % využitelné sacharidy a 20 % bílkoviny, voda tvoří něco přes 10 %. Cizrna je dobrým zdrojem vitamínů B2, B6 a kyseliny listové, díky kterým má příznivý vliv na nervovou soustavu. Cizrna dodává i množství bílkovin, více než čočka nebo fazole, ovšem méně než sója. Je významným zdrojem železa. Jeho obsah je 3x větší než v mase. Dále obsahuje fosfor, draslík, hořčík, vápník a zinek. Cizrnu lze doporučit zejména těm, kdo trpí stresem a depresí. Ženám v těhotenství je doporučovaná díky vysokému obsahu kyseliny listové, která chrání plod před vrozenými vadami nervové soustavy. Použití cizrny v gastronomii Cizrna se dá upravovat na mnoho způsobů, ve své naturální formě obsahuje téměř dokonalý poměr vyvážených látek, a proto je možné ji konzumovat i jako hlavní chod. S cizrnou se v gastronomii setkáme nejčastěji v několika formách: Celá semena – plody bez slupek - můžete vařit, nakličovat, fermentovat, pražit a péct. Cizrnová mouka – bezlepková náhrada klasické mouky - ideální na sladké pečení. Výborné jsou tzv. římské lívance. Také slouží na zahuštění polévek nebo do pomazánek. Je velmi rozšířená v Indii, kde se z ní vyrábí například falafel. Kávovina– složí jako bezkofeinová náhrada kávy, která má vyšší pěnivost. Cizrnová kaše – je vhodná k výrobě pomazánek. Nejlepší vhodnou úpravou cizrny je vaření. Dá se také použít jako příloha k masu nebo upravovat společně s rýží. Stejně jako ostatní druhy luštěnin je dobré cizrnu před vařením nechat namočit a naklíčit, bude lépe stravitelná a zvýrazní se její chuť. Cizrnu vaříme alespoň hodinu, a abychom se vyhnuli nadýmání, přidáme bylinky, jako bazalku, oregano, saturejku nebo majoránku. Léčivé účinky Cizrna - pomáhá proti stresu a depresím - v době těhotenství je vhodným zdrojem kyseliny listové - stimuluje pohyb střev - snižuje cholesterol    
Více

Azuki

AZUKI, nebo také adzuki, případně aduki, odborně Vigna hranatá - je jednoletá rostlina s malými, přibližně 5 milimetrů dlouhými fazolemi. Malá, ale velmi zdravá fazole Azuki jsou menší, velmi chutná a zdravé fazole, nejvíce pěstovaná a také oblíbená především v Japonsku a Číně. V posledních letech se začíná pěstovat i v mnoha dalších zemích na celém světě. Původ a historie Fazole azuki pochází z Himálájí, Číny a Koreje, kde se pěstovala už před rokem 1000 před naším letopočtem. Později se dostala do Japonska, kde si ji velmi oblíbili a kde je v současnosti druhou nejvíce oblíbenou luštěninou po sóje. Současnost V současné době se azuki pěstuje ve východní a jihovýchodní Asii a v oblastech Himalájí, nejvíce v Japonsku a v Číně, v menším množství i v Koreji. Jméno "azuki" je původní japonský název, ale japonsky se plodině říká i slovem šózu, převzatým z čínštiny, které znamená „malé fazole“. V Číně se používá pojmenování siaotou nebo chungtou, které znamená „červená fazole“ – téměř všechny odrůdy, které se v Číně pěstují, mají totiž červenou barvu. Korejsky je název fazole azuki pat. V posledních letech se odolnější šlechtěné odrůdy pěstují v omezené míře i na Dálném východě, ale také v USA i Kanadě, na Novém Zélandu a v některých afrických zemích. Vzhled, chuť, vůně… Fazole azuki jsou malé, maximálně 5 milimetrů dlouhé, mají mírně nasládlou příjemnou chuť, u některých odrůd je chuť oříšková, případně i lehce kořeněná. Jejich barva je červená až tmavě červená, u některých odrůd hnědá, případně i bílá, šedá nebo černá, fazole mohou být i různě skvrnité. Rostliny jsou jednoleté. Lusky mají válcovitý tvar, jsou dlouhé 6 až 12 centimetrů, široké přibližně půl centimetru a obsahují 5 až 12 fazolí. Zdraví a vitamíny Azuki obsahují značné množství bílkovin, vitamíny skupiny B a minerální látky – hořčík, vápník, fosfor, draslík a železo. Jsou snadno stravitelné. Mají pozitivní účinky na činnost ledvin, srdce a zažívacího ústrojí, zejména tenkého střeva, pročišťují organismus a posilují imunitu proti mnoha nemocem. V Číně i Japonsku se využívají především při onemocněních ledvin. Použití azuki v gastronomii Fazole azuki se velmi často používají sušené, protože při vaření poměrně značně změknou. Po uvaření má většina odrůd jemnou ořechovou chuť. Servírují se jako příloha k různým jídlům, připravují se z nich polévky, dezerty i koláče. V Číně, Japonsku a Koreji se fazole azuki používají téměř vždy jen slazené, většinou se sladí medem. Z fazolek, vařených ve sladké vodě, se vyrábí pasta, která je nezbytnou součástí mnoha tradičních jídel těchto asijských kuchyní – například tangyuan, zongzi, měsíční koláče nebo pao-c´. Pasta se používá i jako náplň japonských sladkostí amanattó, anmicu, taijaki nebo daifuku, vyrábí se z nich i oblíbená příchuť do zmrzlin. Velmi chutná je i polévka z červených fazolí, do které se mimo cukru přidávají lotosová semínka a pomerančová kůra. Tradičním jídlem je také rýže s azuki – sekihan – červená rýže . Fazolky se poměrně často se konzumují i syrové a naklíčené, připravuje se z nich horký nápoj, podobný čaji. Příprava azuki - Fazole azuki se musí nejdříve důkladně propláchnout studenou tekoucí vodou a pak ještě nechat namočené 10 až 12 hodin. Pak se voda scedí a fazole se v čisté vodě vaří na mírném ohni 30 až 45 minut. Fazole se během vaření nemusí míchat, stačí je s hrncem jen protřepat. Při vaření je fazole nutné hlídat, aby příliš nezměkly. Při přípravě fazolí azuki se nepoužívají aromatická nebo silnější dochucovadla, protože by se překryla jejich lahodná chuť, pokud se solí, tak až po uvaření. Léčivé účinky Fazole azuki mají preventivní i léčivé účinky na lidský organismus. - pozitivně ovlivňují činnost ledvin - posilují srdce a cévní systém - podporují činnost zažívacího ústrojí, zejména tenkého střeva - pročišťují organismus - posilují imunitu proti mnoha nemocem V asijských zemích se používají velmi často k posílení léčby při ledvinových onemocněních Konzumace fazolí azuki nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Pouze při konzumaci většího množství nebo nekvalitních, případně špatně upravených fazolí, se mohou projevit mírné střevní potíže.  
Více

Cukrářská škola

V kapitolách a lekcích najdete vše, co potřebujete znát a vědět o kuchyni, surovinách i samotném vaření.
Zbožíznalství
Hledejte v našem obsáhlém slovníku

Kuchařův rádce

Rady, tipy, triky... Pokud se vám v kuchyni něco nepovedlo, nebo chcete jen poradit, rádce je tu pro vás.