Plži a mlži

Je rozšířená v celém severním Atlantiku, směrem k jihu až po Španělsko. Plážovka vejcorodá žije v blízkosti pobřeží na skalách, vytváří početné kolonie. Charakteristickým znakem těchto plážovek je krátká, okrouhlá ulita kuželovitého tvaru. Špička ulity je ostrá, zbarvení ulity přechází od šedozelené po černou. Na povrchu jsou soustředné pruhy. Ve Francii se plážovky podávají syrové jako součást obložených mís. Vhodným způsobem tepelné úpravy je krátké povaření v osolené vodě nebo v court-bouillonu. Nejčastěji se tyto plži podávají nastudeno v ulitách s vinaigrette – maso se vytahuje přímo u stolu pomocí tenké jehly. Před konzumací je třeba odstranit těžko stravitelné rohovinové víčko.

Vyskytuje se v celém Středozemním moři a v celém Atlantském oceánu. V západním Středomoří se ostranka jaderská prodává běžně, do vnitrozemí se dováží jen málokdy. Ulita je hnědavě béžová, baculatá, spirálovitě stočená. Jsou na ní výrazné ostny. U ústí ulity je podélný sifonovitý kanál. Ostranka jaderská se většinou krátce vaří i s ulitou. Maso bývá tužší, je však velice chutné. Používá se také při přípravě nádivek. Tento druh plžů se v Itálii a ve Španělsku považuje za delikatesu.

Je rozšířená v celém Středozemním moři, představuje vedlejší produkt rybolovu. Ostranka purpurová má poměrně vysokou věžovitou ulitu, hnědě zbarvenou. Na každém závitu jsou dva tmavohnědé spirálovité pruhy. Povrch ulity je pokrytý výrůstky a krátkými, tupými ostny. Maso tohoto druhu plžů bývá tužší, vhodným způsobem tepelné úpravy je proto vaření. Maso potom chutná skvěle.

Jedná se o dravého plže, který se živí ústřicemi a jinými mlži. Rapana dravá je rozšířená v Japonsku a u východočínského pobřeží, vyskytuje se také v západním Tichomoří. V polovině 20. století byl tento druh zavlečen do Černého, Jaderského, Egejského a Rudého moře, také k pobřeží Bretaně. V současnosti se objevuje i u východoamerického pobřeží. Rapana dravá dorůstá do délky 18cm. Ulita má šedohnědou barvu, na jejích závitech jsou tmavé, spirálovité pruhy. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření nebo po nakrájení masa na plátky také dušení.

Je rozšířená nejen u pobřeží Dalmácie, ale v celém Středozemním moři a Atlantském oceánu. Ulita donky dalmátské je zelenavě zbarvená, kuželovitě tvarovaná. Má sedm závitů pokrytých ostny. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření.

Je rozšířená mezi Koreou a Japonskem. Ulita donky rohaté dorůstá do délky 10cm. Je zbarvená zlatohnědě, její vršek je špičatý. Tento plž se cení zejména v Japonsku, chutné maso se používá při přípravě polévek. Hodí se také k dušení nebo grilování.

Je rozšířený mezi Floridou a Trinidadem. Stavy křídlatce velkého se v důsledku intenzivního výlovu značně snížily. V současnosti se praktikují pokusy s umělým chovem na farmách – odchovem a následným vysazením do volné přírody. Jedinci tohoto druhu dorůstají do délky 30cm. Ulita je růžově zbarvená, má protáhlý, spirálovitě stočený tvar. Ulity starších křídlatců mají široké křídlo neboli trn u ústí ulity. Mražení křídlatci se z oblasti Karibiku dovážejí také do Evropy. Po zvolném rozmražení je lze ihned použít bez další přípravy – maso zmražením zkřehne. Z čerstvých křídlatců se maso získává tak, že se rozbije ulita, tělo se vykrojí a odstraní se z něj útrobní vak a plášť. Maso je vždy třeba naklepat. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení a grilování. Po nasekání nadrobno se maso používá k přípravě nádivek, přidává se také do polévek.

Je rozšířená od Severního ledového oceánu až po Biskajský záliv. Surmovka čeřitá se loví v severním Atlantiku, v Lamanšském průlivu a v Severním moři. Žije ve větších hloubkách na písčitém nebo bahnitém dně. Ulita těchto surmovek dorůstá do délky 11cm. Charakteristickým znakem jsou jemná spirálovitá žebra a vlnkovitá kresba světlých a tmavých linií. Surmovky se zpravidla podávají vařené s omáčkou, maso ale bývá trochu tužší. Lze je připravit také smažené v těstíčku nebo fritované.

Je rozšířená v tropických oblastech Tichomoří, od Tchaj-wanu po Vietnam a Malajsii. Babylonská spirála žije v pobřežních pásmech s jemným pískem, zdržuje se v hloubce do 20m. Ulita těchto plžů je tenkostěnná, bělavě zbarvená. Je na ní několik spirálovitých pruhů z hnědých, téměř pravoúhlých skvrn. Ulita dorůstá do délky asi 7cm. Babylonská spirála se nejčastěji vaří a podává se s různými omáčkami.

Vyskytuje se ve Středozemním moři, také v okolí zátoky u Cádizu a u jižního pobřeží Portugalska. Vršatka měnivá má špičatou, hladkou a lesklou ulitu kuželovitého tvaru. Na povrchu je načervenalá kresba. Ulita dorůstá do délky asi 4cm. Tento druh plžů se běžně prodává na trzích s rybami a mořskými plody v Itálii. Maso je poměrně křehké, vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření.