Odkud se vzala velikonoční nádivka?
Mezi tradiční velikonoční pokrmy patří kromě mazance a beránka také velikonoční nádivka. Kde se tato tradice vzala a proč se dělá? To se dozvíte v našem článku.
Velikonoční nádivka má být krásně nadýchaná a plná bylinek a masa. Již odpradávna je symbolem hojnosti, která má přetrvávat po celý rok. Nádivku můžete znát také pod jinými názvy jako například řežábek, sekanina, svítek nebo hlavička. Hlavička se jmenuje proto, že jednou z hlavních složek bývalo dříve maso obrané z jehněčí, případně telecí hlavy. Vyvíjela se od 16. století, až dodnes.
V dnešní moderní době do ní hospodyňky přidávají obvykle uzené maso či slaninu. Zkusit ale můžete i tradičnější jehněčí nebo králičí variantu.
Složení nádivky podle dávné tradice výrazně ovlivňovala i doba, ve které se připravovala. Pokud se připravovala ještě před Bílou sobotou, musela být z postních důvodů bez masa. Po Bílé sobotě mohla být s masem. Nejčastěji se dnes peče na velikonoční neděli a pondělí. Velikonoční nádivka má nejčastěji podobu buchty na plech a také třeba do košíčků na muffiny.
Z čeho se nádivka skládá?
Nedílnou součástí nádivky je tedy již zmíněné maso, dále bylinky, a to především kopřiva. Důvod je prostý: mladé kopřivy obsahují na jaře plno vitamínů a dodají nádivce specifickou výraznou chuť, podobně jako medvědí česnek, který lze také použít. Stejně tak petrželku nebo třeba čerstvý špenát. Další důležitou složkou je pečivo - rohlíky či housky. Pečivo by mělo být alespoň den staré, zpracovat můžete také například toustový chléb, bagetu, setkat se můžete i s nádivkou připravenou z chleba. Pojivem jsou pak řádně našlehané bílky.
Cukrářská škola
