Bylinky

KERBLÍK TŘEBULE – latinsky Anthriscus cerefolium neboli třebule pravá roste divoce, vzácně ho nalezneme v zahradách. Divoký a voňavý Nenáročná bylina, které vyhovuje polostín, patří do čeledi miříkovitých. Kerblík má výbornou chuť a skvěle se hodí k zeleninovým a rybím pokrmům. Velmi prospěšný je i pro lidské zdraví. Původ, historie a výskyt Kerblík má svou domovinu na Kavkazu a v západní Asii. Jako koření ho používali Římané již ve starověku. Ti ho rozšířili při svých výpravách po Evropě. Komerčně se příliš nepěstuje, ale setkáme se s ním na zahrádkách v Evropě, v severní Africe, ve východní Asii i v Americe. Vzhled, chuť a vůně… Bylina je až 60 cm vysoká, listy jsou vícenásobně lichozpeřené. Okolíky mají bílou barvu. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík po odkvětu odumírá a zasychá. Jeho prchavé aroma připomíná anýz a petržel. Zdraví a vitamíny Kerblík obsahuje éterický olej isoanethol a má vysoký obsah vitamínu C. Hořčiny a éterický olej podporují zažívání a činnost ledvin. Kerblík by neměl chybět při jarní očistné kúře. Použití kerblíku v gastronomii Nejlépe chutnají čerstvé, mladé listy. Sušením a dlouhým vařením se ničí aroma, při zmrazování zůstává zachováno. Kerblík je oblíbenou ...

KLASNATKA – latinsky Elsholtzia stauntonii se používá jako koření v bylinkových směsích, svou vůní připomíná kmín. Nenápadná bylinka s drobnými kvítky Klasnatka Stauntonova je polokeř vysoký až 150 cm. Svou vůní připomíná kmín a lze ji používat jako koření. Často se používá v asijské kuchyni. Je velmi odolná vůči mrazu. Po celém světě se vyskytuje asi 30–60 druhů. Původ a výskyt Původně pochází tato trvalka z Číny. Pěstuje se v Evropě, Japonsku, Koreji a v severní Americe. Pěstování Klasnatka se pěstuje na plném slunci, pro dobrý růst potřebuje teplou polohu a prohřátou zem. Půda musí být dostatečně živná, dostatečně odvodněná. Na jaře rostlinu radikálně sestříhejte. Rostlina je mrazuvzdorná do 24°C. Vzhled, chuť a vůně… Polokeř je vysoký až 150 cm, listy jsou úzké, 15 cm dlouhé. Vůní připomínají kmín, mohou se používat jako koření. 10–20 cm dlouhé lichoklasy mají fialově růžovou barvu. Nese protáhlé, kopinaté, při krajích nápadně pilovité listy zelené barvy, jež se barví do temně vínové na podzim. Obsahují vonnou silici, podobnou mátě. Odrůdy Klasnatka brvitá (Elsholzia ciliata) – Pochází z Číny. Užívá se kvetoucí nať ve formě odvaru nebo prášku. Použití klasnatky v gastronomii V asijské kuchyni je čerstvá klasnatka ...

KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ – latinsky Symphytum officinale, lidově též zvaný medunice, černý kořen, volský jazyk, lupen sladký, kobylí mléko, kostihoj, nebo celíkový kořen. Nenápadný lidový léčitel Kostival se hojně využíval k léčení mnoha neduhů, používá se do mastí, tinktur, odvarů i čajů. Dnes ho sušený seženeme pouze v lékárně. Používá se k dochucování jídel. Původ, historie a výskyt Kostival lékařský je jako léčivá rostlina zmiňován již od 12. století. Roste především v Evropě (kromě severní a jižní části), východní hranice výskytu je v oblasti Střední Asie. Byl zavlečen i do Severní Ameriky. Nalezneme ho na vlhčích stanovištích, jako jsou břehy řek a potoků, vlhké louky, vlhká pole nebo lužní lesy. Roste především na hlinitých až jílovitých půdách, bohatých na živiny, slabě zásaditých až slabě kyselých. V Česku roste od nížin až po vyšší horské polohy. Vzhled, chuť a vůně… Kostival dorůstá až do výšky 1 metru. Listy jsou podlouhlé, kopinaté a zužují se do řapíku. Okvětní lístky mají barvu v odstínech načervenalé, fialové, modrofialové a červenofialové. Kostival má černý řepovitý uvnitř bělavý oddenek. Chuť kostivalu je čerstvá, kořenitá a jeho vůně není nijak výrazná. Zdraví a vitamíny Obsahuje třísloviny, slizové látky, silice ...

KOZLÍK LÉKAŘSKÝ – latinsky Valeriana officinalis. Kozlík se používá pouze pro lékařské účely. Léčí naši duši Kozlík pomáhá při nespavosti, stresu, má celkově uklidňující účinky. Zkracuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí proti strachu, depresi a křečím. Snižuje krevní tlak a má mírně analgetické účinky. Zajímavostí je, že kladně působí i na kočky. Původ, historie a výskyt Kozlík je léčivá rostlina známá již od středověku a již od pradávna se nejrůznějším způsobem upravuje a užívá. Kozlík se hojně vyskytuje ve střední a jižní Evropě a dále na východ až k Uralu. V České republice se vyskytuje zejména v nižších polohách. Roste na trvale vlhkých půdách bohatých na živiny. Lze jej nalézt v údolních nivách a podél vodních toků i na železničních náspech, v silničních příkopech a podobně. Vzhled, chuť a vůně Patří do čeledi kozlíkovitých. Trvalka je vysoká až 2 m, lodyha nese zpeřené, světle zelené listy. Deštníkovitá květenství jsou složená z kvítků bílé nebo růžové barvy. Bylina má charakteristický pach, chutná nasládle kořenitě, později nahořkle. Odrůdy kozlík ukrajinský (Valeriana stolonifera) – kvete časněji než kozlík lékařský a má krátce řapíkaté až přisedlé střední lodyžní listy složené z většího počtu lístků. kozlík výběžkatý ...

KRVAVEC MENŠÍ – latinsky Sanguisorba minor je jedním ze tří druhů, které u nás rostou. Patří do čeledi růžovitých. Nenáročné koření Často se využívají listy čerstvé i zmražené. Je velice odolný vůči suchu. Dříve se používal pro dochucení likérů či vín. Vynikající je do salátů i do teplé kuchyně. Původ a výskyt Původně se vyskytují od západu Evropy přes Kavkaz až do podhůří Hindúkuše a Ťan-šanu. Nyní je nalezneme i v Americe či v Austrálii. U nás se vyskytuje poměrně hojně. Díky silnému oddenku velmi dobře překonává sucho. Nejlépe se mu daří v mírně zásadité půdě. Roste na plném slunci, toleruje však i přechodný polostín. Roste na suchých travnatých i kamenitých svazích, v lesních lemech, na úhorech, suchých loukách, okolo cest i na opuštěných skládkách. Vzhled, chuť a vůně… Bylinka je asi 40 cm vysoká, členěné listy bývají složeny ze 17 dále zpeřených lístků, mají světlezelenou barvu. Květy v hustých klasech jsou načervenale zelené. Rostlina voní příjemně kořenitě. Odrůdy Krvavec menší pravý (Sanguisorba minor Scop. subsp. minor) se vyskytuje téměř na celém území republiky. Krvavec menší měkkoostenný (Sanguisorba minor Scop. subsp. balearica) roste roztroušeně až vzácně na náspech okolo železničních tratí ...

KŘEN SELSKÝ – latinsky Armoracia rusticana nebo dříve Cochlearia armoracia, jinak také mořská ředkev, chřen nebo krémový kořen. Pochází z čeledi brukvovitých a pěstuje se pro silně aromatický kořen, který se používá jako koření, zelenina či léčivý prostředek. Nejštiplavější ze štiplavých Mezi štiplavým kořením je králem. Používáme ho jako dochucovadlo k masu a uzeninám obdobně jako hořčici. Kromě gastronomie ho využíváme i v lidovém léčitelství. Původ, historie a výskyt Pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a západní Asie. Do střední Evropy ho přinesli Slované v době stěhování národů. Nejstarší zmínka o křenu pochází z 12. století, od té doby se také pěstuje u nás. Dnes je rozšířen po celém světě a často zplaňuje na písčitých lokalitách podél rybníků a vodních toků. Vzhled, chuť a vůně… Křen je vytrvalá rostlina s mohutným kůlovým kořenem. Kořeny křenu mají být rovné a celé, dužina má mít bílou barvu bez šedých proužků. Silná přímá listnatá lodyha je dutá a hluboce rýhovaná. Jeho vůně je tak pronikavá, že po nastrouhání vhání slzy do očí. Zdraví a vitamíny Křen je velmi bohatým zdrojem vitaminu C, provitamínů A - karotenů, minerálů (železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor) a antibakteriálních...

Používáme šťávu z kořene, jako pryskyřici nebo mletou. Asant je lehce nahořklý, štiplavě ostrý a chutí je podobný česneku. Ve východních kuchyních se přidává do zeleninových dušených pokrmů a do jídel z masa. v Evropě se téměř nepoužívá. Vařením ztrácí asant svou česnekovou vůni a chuť. Pryskyřici je nutné vždy nejdříve rozpustit v horké vodě. Mletý asant se používá snáze, jeho dávkování je jednodušší. Lze jej zakoupit v obchodech s kořením. Uchovává se bez přístupu vzduchu a ve tmě. Asant je možné nahradit cibulí a česnekem. Výtažek z fenyklové nati, používaný při přípravě zeleninových pokrmů v Indii, východní Asii a Orientu. Dále Nezaměňovat s ločidlovou pryskyřicí (viz Asafoetida). Asant, jinak také čertovo lejno, je poměrně málo známé koření. Jedná se o sušenou hmotu, která je podobná pryskyřici. Získává se z tlustého kořeně několika druhů rostlin rodu Ferula – ločidlo, nebo-li obří fenykl. Ločidlo je páchnoucí rostlina, dorůstající do výšky 2-4m. Má dužnatý stonek, jemně zoubkované listy a kvete okolíky žlutých květů. Na jaře před rozkvětem se stonek u země uřízne a mléčná tekutina, která z něj vytéká, se suší, až vznikne pevná kaučukovitá hmota. Kaučuk se na řezu odškrabuje. Další řezy se dělají až za tři měsíce, když...