Bylinky

ALOISIE – latinsky Aloysia triphylla je aromatická rostlina s velkým obsahem silic. Aromatický keřík s citronovou vůní Aloisie je velmi bohatá na silice a další látky, díky kterým je prospěšná pro naše zdraví. Nejčastěji se konzumuje v podobě čaje, ale můžete ji použít sušenou na dochucení pokrmů. Původ a historie Aloisie pochází z Jižní Ameriky, odtud ji podobně jako brambory nebo kukuřici přivezli v 17. století Španělé. Ve Španělsku se pěstovala především pro množství vonných silic. Pěstování Aloisie je teplomilná rostlina a naše podnebí nezvládá dobře. U nás ji můžete pěstovat pouze jako pokojový či balkonový keř. Pro její vůni je vhodné ji umístit poblíž posezení. Nejlépe se jí daří v polostínu. Vzhled, chuť a vůně… Keř je vysoký asi 5 m a patří do čeledi sporýšovitých. Listy jsou dlouhé až 10 cm a po rozemnutí voní po citronu. Květy jsou malé, mají světle fialovou barvu. Je oblíbená pro svoji příjemnou citronovou vůni, za kterou vděčí obsaženým rostlinným silicím. Zdraví a vitamíny Aloisie je velmi bohatá na rostlinné silice (carvon, citronelol, limonen či geraniol) a na další látky jako je tanin či flavonoidy. Díky těmto složkám má čaj z listů aloisie příznivé účinky na lidské zdraví. Cineol působí příznivě proti některým mikroorganismům, geraniol pomáhá proti parazitům. Neměla by se užívat v těhotenství, protože některé zdroje uvádějí, že podporuje kontrakci dělohy. Použití aloisie v gastronomii Aloisie je velmi aromatická, má v kuchyni mnohostranné použití. Jediným listem lze okořenit např. pošírovanou rybu. Ve Španělsku a Francii je oblíbený nálev z aloisiových listů. Čaj je nejen zdravý, ale také velmi lahodný. Lístky aloisie můžete použít k ochucení čajů, při vaření i při pečení moučníků. Čerstvé listy jsou vynikající pro dochucení pudinků, sušenek či nápojů. Skladování a uchovávání Listy aloisie se suší a uchovávají se v uzavřených sklenicích na tmavém místě. Takto uchované listy si udrží své aroma po dobu až dvou let. Léčivé účinky - pomáhá při bolestech žaludku - mírní stres a bušení srdce - má pozitivní vliv na psychiku - je vhodným doplňkem celkové léčby při infekci parazity - zmírňuje ataky migrén - má antioxidační účinky

ANDĚLIKA – latinsky Archangelica officinalis, slovensky Archangelika lékarska, anglicky Garden Angelica je bylinka z čeledi miříkovitých. Konzumuje se syrová i vařená. Má anýzovou vůni. Andělská bylinka od vody Andělika se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Její účinky se užívají již od nepaměti. Mniši ji používali jako lék proti moru. Původ a výskyt Původní místo výskytu anděliky lékařské je střední a severní Evropa a severní Asie. U nás je rozšířena od nepaměti, pěstuje se nebo volně roste podél vodních toků. Vyskytuje se v lesích, poblíž horských bystřin nebo na horských loukách. Pěstování Anděliku zasejte počátkem podzimu, přesazujte na jaře, mezi jednotlivými rostlinami nechávejte rozestup 1 m². Vzhled, chuť a vůně… Andělika je mohutná bylina až 2 m vysoká, má dutou lodyhu. Květy jsou zelenavě bílé a mají v průměru 15 cm. Listy jsou 90 cm velké. Mladé lodyhy mají anýzovou, sladkou chuť i vůni. Plodí pouze jednou za život, poté uhyne. Kořen a plody mají chuť hořkou a kořenitý pach. Zdraví a vitamíny Kořen s plody obsahuje především silici a terpeny, také obsahují hořčinu angelicin, furukumariny a další látky. S jejím užíváním je nutné nakládat opatrně, může způsobovat přecitlivělost na světlo. Těhotné ženy ji nesmějí užívat vůbec, může vyvolávat menstruaci. Použití anděliky v gastronomii Řapíky a listy se mohou používat jak čerstvé, tak i vařené. Kořeny se čistí a poté se zavěšené usuší. Uchovávají se ve vzduchotěsné nádobě. Mladé lodyhy mají dobrou chuť i zasyrova. Nařezané řapíky a listy se přidávají do omáček, polévek i do salátů. Kořen můžete použít pro přípravu léčivého čaje nebo andělikového vína. Kořen a plody se používají pro výrobu hořkých likérů. Skladování Kořen po sklizení omyjeme a usušíme ve stínu za maximální teploty 35 °C. Usušený kořen uchováváme v uzavřené nádobě. Léčivé účinky - čistí krev - je močopudná - zlepšuje trávení a působí proti nadýmání - pomáhá při revmatismu, epilepsii a hysterii - podporuje odkašlávání - má uklidňující účinky - pomáhá při zánětech dutiny ústní

BARBORKA OBECNÁ – latinsky Barbarea vulgaris, název je odvozen od doby sběru na začátku prosince na svátek sv. Barbory. Zimní salátová bylinka… Barborka se v kuchyni uplatní jako salátová rostlina bohatá na vitaminy, ostře kořennou příchuť dodá například rybím pokrmům. Je velkým zdrojem vitamínu C. Původ a výskyt Barborka je hojně rozšířena na severní polokouli. Nejlépe se jí daří v mírném podnebném pásu, vyskytuje se tedy v Evropě, v Asii, na Blízkém a Středním východě, ale i v Africe a v severní Americe. Roste na vlhkých loukách, podél říčních břehů a silnic. Potřebuje plné slunce a na úrodných hlinitých a jílovitých půdách dosahuje největších rozměrů. Vzhled, chuť a vůně… Tato bylina je vysoká 30–60 cm, květy mají žlutou barvu. Barborka má tlustou a hranatou lodyhu, která má zelenou až červenofialovou barvu. Listy vyrůstají v růžici u země a bývají až 15 cm dlouhé a široké 6 cm. Spodní lodyžní lístky jsou oválné, obvejčité a jejich čepele jsou zvlněné. Horní lodyžní lístky jsou drobnější a bývají zubaté. Všechny listy jsou tmavě zelené, lesklé a lysé. V listech je obsaženo mnoho vitaminu C, chutnají kořenitě, ostře. Kořen je tmavý a vytváří kořenové výhonky Poddruhy barborka obecná pravá (Barbarea vulgaris R. Br. subsp. vulgaris) barborka obecná obloučnatá (Barbarea vulgaris R. Br. subsp. arcuata) Zdraví a vitamíny V listech je obsaženo mnoho vitaminu C a provitaminu A. Listy se používaly jako hojivé náplasti na otevřená poranění. Použití barborky v gastronomii Listy barborky se dají sklízet v zimě. V době, kdy nebyla dostupná jiná čerstvá zelenina se používala do salátů nebo se vařila obdobně jako zelí. Barborka produkuje hodně pylu, a proto je významná pro produkci medu. Její pyl má pro včely vysokou výživnou hodnotu. Léčivé účinky - má močopudné účinky - působí protizánětlivě

BRUNÁTNÍK LÉKAŘSKÝ – latinsky Borago officinalis, též borač, burák, okurkové zelí, radost srdce, včelí chléb se v České republice pěstuje jako léčivka a salátová zelenina. Ozdobí talíř i sklenici Brutnák pěstujeme v zahradách, ale můžeme ho potkat i jako planou rostlinu. Nejvíce nás na něm zajímá květ, které zdobí pokrmy i nápoje. Původ a historie Brutnák známe již od středověku, pochází ze Středomoří, ale u nás se mu daří, jako by byl domácí. Vzhled, chuť a vůně… Patří do čeledi brutnákovitých. Rostlina je vysoká až 80 cm, má oválné chlupaté listy vonící po okurkách. Listy jsou dlouhé až 15 cm, na povrchu drsně chlupaté. Zprvu růžové, někdy bělavé květy jsou později blankytně modré. Vyrůstají na dlouhých stopkách a dorůstají velikosti až 2 cm. Zdraví a vitamíny Listy i květy jsou jedlé a v čerstvém stavu obsahují vitamín C, dále také obsahují třísloviny, slizy, minerální látky (mangan, vápník, křemík), organické kyseliny, sacharidy, tanin, saponiny a éterické oleje. Olej z brutnáku je perfektním zdrojem omega 3,6. Brutnák lékařský je nektarodárnou i pylodárnou bylinou. Nektar tvoří především sacharóza. Květ za 24 hodin vyprodukuje 2,6 mg nektaru s cukernatostí 53 %. Použití brutnáku v gastronomii Výborně poslouží jako ozdoba nápojů i jídel. Listy najemno nasekané okoření pokrmy z ryb, polévky, vaječná jídla nebo tvaroh. Květy se přidávají do aromatických octů, kde plní funkci ochucovací, ale hlavně estetickou. Také jsou vhodné jako ozdoba polévek, salátů, oblohy a dezertů. Dříve se kandovaly a používaly jako ozdoba cukrářských výrobků nebo se jedly jako cukroví.  Čaj z brutnáku čistí krev, slizy pomáhají proti kašli a bronchitidě. Sklizeň, zpracování a skladování Mladé listy se používají čerstvé, mohou se i zmrazovat. Nesmí se vařit. Lze je i sušit, ale ztrácejí tak své aroma. Květy je nejlépe usušit a uzavřít ve vzduchotěsné nádobě. Nať se sbírá před rozkvětem a suší se. Sušíme ji rozprostřenou ve stínu. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 40 °C, aby teplo nezničilo vitamíny a další důležité látky. Pokud chceme získat semena, musíme nechat rostlinu růst celé její vegetační období. Léčivé účinky - posiluje nervový systém - působí močopudně - pročišťuje krev - snižuje dráždivost - pomáhá proti srdečním chorobám - pomáhá při horečkách, revmatických bolestech, ženských nervových potížích a při zánětu ledvin - působí protizánětlivě  

ČECHŘICE VONNÁ – latinsky Myrrhis odorata neboli šmelhous, krabilice, španělský kerblík, třebule španělská je k dostání v letních měsících. Krásná, zdravá a svěží Čechřice vonná dělá svému jménu čest, šíří okolo sebe příjemnou nasládlou vůni. Je ideální pro použití v kuchyni, ale i pro leštění dřeva. V zahrádkách se navíc vyjímá jako okrasná rostlina. Původ, historie a výskyt Původně se vyskytovala pouze v horách jižní Evropy (Pyreneje, Alpy, severní Apeniny a Dinárské pohoří). Postupně se rozšířila do Velké Británie, do střední Evropy, Skandinávie a Pobaltí. Svou oblibu si získala již během středověku, nejdříve jako kořenová a listová zelenina. U nás se rozšířila při tzv. alpské dřevařské kolonizaci horských oblastí, dnes ji můžeme nalézt v pohraničních oblastech. Roste na vlhčích loukách, v příkopech cest a podél potoků. Vyskytuje se ve vyšších polohách mezi 400–800 m n. m. Vzhled, chuť a vůně… Čechřice je vytrvalá bylina s přímou lodyhou. Lodyha je jemně rýhovaná, dutá a vysoká až 120 cm. Přízemní lístky jsou řapíkaté, matné a 50 cm dlouhé. Bílé květy mají tvar kalichu. Semena jsou nápadně velké, podlouhlé, 2–2,5 cm dlouhé, zpočátku zelenohnědé, později tmavé až téměř černé a lesklé. Čechřice má podobnou chuť jako lékořice, je nasládlá. Její vůně připomíná směs anýzu a fenyklu. Použití čechřice v gastronomii Používáme čerstvé listy a semena. Semena jsou vhodná ke sladkým pokrmům, např. ke kompotům, ovocným salátům, krémům. Listy se přidávají do tvarohových a jogurtových dipů nebo do salátů. Čerstvými listy lze zjemňovat saláty, polévky nebo omáčky, většinou stačí kousek listu. Čechřice se používá také ke zdobení dezertů. Lodyha je vhodná ke kandování a její kořeny se zpracovávají jako zelenina. Semena poskytují přírodní sladidlo pro diabetiky. Šťávou lze leštit dřevěné předměty Zpracování a skladování Na trhu je k dostání v letních měsících. Listy i semena lze uchovávat v chladničce několik dní, pokud jsou zabalené v mikrotenových sáčcích. Léčivé účinky - podporuje trávicí systém - působí mírně projímavě - zmírňuje kašel - posiluje organismus při anemii  

Jinak také černý kmín, černicha, černuc, český či falešný elebor. Používáme semena, sušená, mletá nebo celá. Z černuchy se žvýkáním či mletím uvolňuje aroma vzdáleně připomínající majoránku, jinak ale téměř nevoní. Má lehce hořkou, aromatickou chuť. Je oblíbeným kořením v orientální, turecké a indické kuchyni. Její černá semena se používají na chlebové placky. Toto koření lze přidat do zeleninových pokrmů, do jídel z drůbežího a jehněčího masa, ale i do nakládané zeleniny a salátů. V mleté formě nebo jako zrna je černucha k dostání v obchodech s asijskými potravinami či v obchůdcích s kořením. Uchovává se v chladu a temnu. Černucha setá se pěstuje pro malá černá semena. Jedná se o jednoletou, otužilou bylinu, která dorůstá do výšky 60cm. Nese pětičetné květy a jemně zpeřené listy zbarvené šedozeleně. Pěstuje se ze semen. Tobolky se sbírají po vyzrání, potom se suší a roztrhávají, aby se semena uvolnila. Aroma černuchy není příliš silné. Chuť je oříšková, ostrá, asi mezi chutí máku a pepře, podobná oreganu. V Indii celou černuchou, zpravidla opraženou, koření zeleninu a luštěniny. Je také přísadou směsí koření (např. Panch phoron) a používá se i k posypání a kořenění chleba. Černucha se dobře doplňuje s koriandrem, novým kořením, saturejkou a tymiánem. Používá se jako prostředek odpuzující hmyz. Semena – jsou dlouhá 2-3mm, trojhranná, zbarvená sytě a matně černě. Drť – semena se melou na prášek mlýnkem na kávu.

DOBROMYSL OBECNÁ – latinsky Origanum vulgare, též známá jako oregano, dobráček, červená lebeda, divoká marjánka. Voňavá, léčivá i krásná Dobromysl obecná je nám známější jako oregano, tato bylinka je nejen velmi chutná, ale navíc prospívá našemu zdraví a zdobí zahrádku. Původ, historie a výskyt Pochází ze Středozemí, ale najdete ji i na našich loukách. V zahrádkách se pěstuje od nepaměti a má pověst zázračně léčivého koření. Doma je i v Malé Asii, na Kavkaze, Blízkém východě, Íránu, v nižších polohách Himaláje, v jižní Číně a na Tchaj-wanu. U nás se objevuje v teplejších oblastech, roste v křovinách, ve světlých lesích, na pasekách, na slunných stráních a na mělkých půdách. Nejlépe se jí daří na slunečných polohách, roste rychle a mírně se šíří do blízkého okolí. Vzhled, chuť a vůně… Dobromysl je keříčková bylina s chlupatým dřevnatým oddenkem a načervenale zbarvenými lodyhami, má drobné zelené lístky. Běžně dorůstá do výšky 60 cm. Její kvítky jsou drobné a mají fialovou barvu. Dobromysl má lehce nasládlou, kořenitou a čerstvou chuť. Její vůně je velmi intenzivní. Odrůdy Krétské oregano Francouzské oregano Origanum compactum Zdraví a vitamíny Nať dobromysli obsahuje silice (především thymol a karvakrol) a třísloviny, hořčiny, tanin, těkavý olej, gumopryskyřici, antioxidanty a další látky. Dobromysl je nektaronosná bylina, za jeden den vyprodukuje 1,1 mg nektaru s cukernatostí 76 %. Použití dobromysli v gastronomii Používáme listy, čerstvé i sušené. Koření se jí zejména pizzy a těstoviny s omáčkami, hodí se i k hovězím a vepřovým pečením, do bramborových jídel či k zelenině. Sklízení a uchovávání Z rostlinky sbíráme dvakrát ročně nať, a to v době květu a na podzim. Sušíme ji ve stínu rozprostřenou nebo v malých svazečcích. Uměle ji sušíme při 35 °C. Nejvhodnější doba pro sklizeň je okolo 12 hodiny, kdy má rostlina nejvíce účinných látek. Sušená i čerstvá dobromysl je běžně k dostání v supermarketech. Sušená má intenzivnější aroma. Uchováváme ji bez přístupu vzduchu v temnu a chladu. Čerstvá vydrží v chladničce až 4 dny, pokud je zabalená do vlhkého papíru a vložená do mikrotenového sáčku. Léčivé účinky - upravuje činnost žaludku - podporuje trávení - pomáhá při žaludečních potížích - pomáhá při nechutenství - zvyšuje tvorbu žluči - pomáhá při úporném a černém kašli - pomáhá při onemocnění dýchacího ústrojí - zlepšuje chuť jídlu - zlepšuje krevní oběh - má uklidňující účinky

Jinak také vlašský kopr, italský kopr, úkrop. Používáme semena, mletá nebo celá. Fenykl má nasládlou chuť připomínající lékořici. Semena fenyklu obsahuje směs pěti koření. Používá se při nakládání zeleniny a okurek jako nakládací koření. Fenyklem lze ochutit čaj i chléb, koření se jím také rybí nebo zeleninové pokrmy. Je možné jej kombinovat s petrželkou, chilli a dobromyslí. Fenyklová semena jsou k dostání v obchodech s kořením, ale i v lékárnách. Uchovávají se v temnu a chladu, mletá semena musí být uzavřena bez přístupu vzduchu, jinak ztrácejí aroma. Fenykl je trvalka s jemnými lístky a malými žlutými květy. Lodyhy jsou světlezelené a dosahují výšky 1,5-2m.  Plodenství se sklízejí těsně před dozráním plodů. V papírových sáčcích zachycujících nažky se zavěsí za stonky na suché místo. Celá rostlina je aromatická. Plody voní po anýzu, chuť je kořenná a vonná, ne tak sladká, s mírným náznakem kafru. V Itálii fenyklem ochucují pečené vepřové maso, přidávají jej i do salámu. V Íráku se fenykl mletý spolu s černuchou přidává do chleba, v Indii se plody fenyklu používají při přípravě vegetariánských pokrmů. Kandovaný fenykl je dobré žvýkat po jídle pro lepší zažívání. V Evropě se fenykl používá jako koření na ryby, slanečky, nakládané okurky a zelí. Plodenství fenyklu – květy v okolících později vystřídají plody dvounažky. Plody fenyklu – zelené až žlutohnědé nažky jsou dlouhé 5-10mm. Mají eliptický tvar, jsou rovné nebo mírně zakřivené, žebernaté, někdy s krátkým zbytkem čnělky. Drť – jedná se o nažky rozdrcené na jemný prášek. Silice – plody obsahují silici s hlavní složkou anetolem. Anetol se používá k výrobě pastisu i jiných anýzových nápojů.

Jinak také galgánový kořen, nepravý galgán, thajský zázvor, siamský zázvor, kalkán. Používáme kořen, naložený nebo čerstvý či sušený a rozemletý na prášek. Galgán voní po borovicích a citrusech, svou chutí připomíná zázvor. Lze jím kořenit ryby, mořské plody, drůbež, jehněčí maso. Galgán je rozšířeným kořením kuchyně Dálného východu. Čerstvý se loupe jako zázvor a poté krájí, strouhá nebo se řeže na tenké plátky. Galgánový kořen lze sušit - před použitím se namočí na 1-2 hodiny do vody. Galgánové kořeny se u nás dají koupit jen ve specializovaných asijských prodejnách. Zabalené v mikrotenovém sáčku vydrží v chladničce 2-3 týdny čerstvé. Galgán, jinak také siamský zázvor z čeledi zázvorovitých má dva typy: malý a velký. Malý galgán pochází z Číny a velký galgán z Indonésie. Galgán malý dorůstá do výšky 1m, má dlouhé, úzké listy a malé bíle květy, žíhané červeně. Galgán velký je statná rostlina dorůstající do výšky 2m. Oddenky obou rostlin jsou vřetenovité, podobné zázvoru.  Oddenky se vyjmou ze země a po očištění se dále zpracovávají podobně jako oddenky zázvoru a kurkumy. Galgán malý má palčivější aroma než galgán velký, trochu voní po eukalyptu. Chuť je podobná kardamomu a zázvoru. Galgán velký chutná po směsi zázvoru a pepře, s jemnou příchutí citronu. Oba typy galgánu se v oblasti Malajsie a Indonésie používají čerstvé. Přidávají se do kari směsi a do dušených pokrmů. Galgán velký je důležitou složkou thajských kari past. Galgán malý se používá při výrobě likérů, v Rusku a ve Skandinávii jím ochucují pivo. Oddenky – jsou na povrchu oranžově červené, mohou být ale i světlejší. Oddenky galgánu velkého jsou větší než u galgánu malého. Čerstvé plátky – galgán nakrájený na plátky má příjemné aroma. Sušené plátky – jsou k dostání v orientálních obchodech. Přidávají se do dušených pokrmů a do polévek, před podáváním je třeba kousky galgánu z pokrmu odstranit. Sušené kousky – ve srovnání se sušeným zázvorem jsou sušené kousky oddenku galgánu dřevnatější a tužší. Drť – půl čajové lžičky prášku nahradí asi jeden malý plátek oddenku. Obě rostliny galgánu se v současnosti komerčně pěstují v Indii a v jihovýchodní Asii.

Jinak také kaprlata. Používáme poupata - čerstvá, v oleji, solném láku nebo v octovém nálevu. Chuť kaparů je ostrá, natrpklá. Mají lehce kořenitou chuť, v láku nakyslou. Dělíme je do jakostních tříd: nad 13mm - Gruesas, 11-13mm - Fines, 9-11mm - Capottes, 8-9mm - Capucines, 7-8mm - Surfines, méně než 7mm - Nonpareilles. Nejmenší kapary jsou nejcennější. V italské kuchyni se kapary často používají k dochucení pokrmů z telecího masa, dále jsou výborným doplňkem salátů i hlavních chodů. Do pokrmů se přidávají krátce před dokončením, vařením ztrácí své aroma. Kapary skladujeme v uzavřených skleničkách zalité lákem. Vydrží tak minimálně jeden rok. Kvalita a cena kaparů závisí na velikosti - čím jsou menší, tím lépe chutnají a dráže se prodávají. Před použitím se kapary na 10 minut namáčí do vody, aby se z nich odstranila přebytečná sůl. Kapary jsou typickou součástí mnoha italských a španělských jídel. Nesklizená poupata se změní v plody, prodávané ve Francii jako cornichons du câprier, v Itálii pod názvemcapperoni a ve Španělskualcaparrónes. Plody se nakládají do kořeněného nálevu a servírují jako delikatesa s olivami.   Odrůdy kapary Odrůdy kapary se od sebe liší především tvarem a velikostí, částečně i chutí. Capottes – větší a kulatější Capucines – zašpičatělé a větší Mifines – středně velké, většinou zašpičatělé Fines – kulatější střední velikosti Surfing – menší a kulaté Nonpareilles – kulatější malé