Kozy jsou nenáročné, živí se trávou, listím, výhonky stromů a keřů, bylinkami. Chovají se zejména v neúrodných a horských regionech, jsou rozšířené téměř po celém světě. Rozlišujeme asi 180 plemen koz, ve střední Evropě má však význam jen několik z nich. Dříve kozy sloužily jako dodavatelé mléka, rouna a kůže především v Asii a Africe. U nás kozy s modernizací zemědělské výroby ztrácely svůj význam. V roce 1920 bylo na našem území evidováno asi 650000 koz, v roce 1945 více než 1,6 milionu. V 50. a 60. letech se počet koz v Československu dále snižoval. Až později nastala změna – kozí sýr, mléko a kůzlečí maso jsou u našich spotřebitelů velmi oblíbené. V zemích Středomoří, Ve Francii, Španělsku, v Indii a na Blízkém východě je kůzlečí velmi oblíbeným masem.
Jako mléčná kůzlata označujeme mláďata ve věku od šesti týdnů do šesti měsíců, mají světlé, křehké maso. Porážková hmotnost je 5-8 kg. Maso starších kůzlat je světlé, velmi lahodné a křehké, svým aroma se podobá masu mladých jehňat. Maso koz je o něco tmavší a tužší, pokud pochází ze samic ve věku 1-2 roků, je velmi chutné. Maso kozlů se téměř nekonzumuje.
Ve srovnání s jehněčím masem je kůzlečí maso libovější, při pečení se proto musí zabránit vysušení masa, např. použitím olejové kořeněné marinády.
Rozdělení kůzlečího masa
Kůzlečí kýta – vhodná na pečení a grilování
Plec, plecko – vhodné na pečení a dušení
Kůzlečí hřbet a hrudí – vhodné na pečení a grilování
Kůzlečí krk – vhodný na dušení a smažení
Vnitřnosti, kořínek – vhodné na smažení, restování a vaření