Bylinky

BAZALKA PRAVÁ – latinsky Ocimum basilicum, jinak také bazilika, bazalika, indická bazalka. Je typická pro italskou kuchyni, kterou si bez ní nedokážeme představit. Indická bylinka si podmanila italskou kuchyni Skvěle doplňuje zeleninová i těstovinová jídla z italské kuchyně. Pizzu si bez ní nedokážeme dnes vůbec představit. Dnes si ji běžně pěstujeme v zahrádkách i za oknem. Používá se čerstvá, sušená i zmražená. Původ a historie Tato aromatická bylinka má svoji domovinu v Indii, kde byla pěstována více než 5 000 let. Z Asie se rozšířila do Evropy v 16. století. Ostatní druhy bazalky pocházejí z Afriky a Jižní Ameriky. V současné době se běžně pěstuje v zahradách i v domácnostech. Bazalka pravá je jen jedním z 60 druhů bazalek. Pěstování Bazalce se daří výhradně v teplých, slunných a chráněných polohách. Bazalka roste především v teplém středomořském podnebí. Vyžaduje 5 hodin slunečního svitu denně a teploty nad 10 °C. Daří se jí v dobře odvodněných půdách. Doma stačí postavit ji na okno, řádně zalévat a pravidelně zastřihávat. Vzhled, chuť a vůně… Bazalka je jednoletá nízká bylina s lysou lodyhou. Lístky vyrůstají v trsech, horní listy přecházejí v malé, červenavé listeny. Květy jsou poměrně velké a bílé. Chuť bazalk...

BARBORKA OBECNÁ – latinsky Barbarea vulgaris, název je odvozen od doby sběru na začátku prosince na svátek sv. Barbory. Zimní salátová bylinka… Barborka se v kuchyni uplatní jako salátová rostlina bohatá na vitaminy, ostře kořennou příchuť dodá například rybím pokrmům. Je velkým zdrojem vitamínu C. Původ a výskyt Barborka je hojně rozšířena na severní polokouli. Nejlépe se jí daří v mírném podnebném pásu, vyskytuje se tedy v Evropě, v Asii, na Blízkém a Středním východě, ale i v Africe a v severní Americe. Roste na vlhkých loukách, podél říčních břehů a silnic. Potřebuje plné slunce a na úrodných hlinitých a jílovitých půdách dosahuje největších rozměrů. Vzhled, chuť a vůně… Tato bylina je vysoká 30–60 cm, květy mají žlutou barvu. Barborka má tlustou a hranatou lodyhu, která má zelenou až červenofialovou barvu. Listy vyrůstají v růžici u země a bývají až 15 cm dlouhé a široké 6 cm. Spodní lodyžní lístky jsou oválné, obvejčité a jejich čepele jsou zvlněné. Horní lodyžní lístky jsou drobnější a bývají zubaté. Všechny listy jsou tmavě zelené, lesklé a lysé. V listech je obsaženo mnoho vitaminu C, chutnají kořenitě, ostře. Kořen je tmavý a vytváří kořenové výhonky Poddruhy barborka obecná pravá (Barbarea vulgaris R. Br....

BRUNÁTNÍK LÉKAŘSKÝ – latinsky Borago officinalis, též borač, burák, okurkové zelí, radost srdce, včelí chléb se v České republice pěstuje jako léčivka a salátová zelenina. Ozdobí talíř i sklenici Brutnák pěstujeme v zahradách, ale můžeme ho potkat i jako planou rostlinu. Nejvíce nás na něm zajímá květ, které zdobí pokrmy i nápoje. Původ a historie Brutnák známe již od středověku, pochází ze Středomoří, ale u nás se mu daří, jako by byl domácí. Vzhled, chuť a vůně… Patří do čeledi brutnákovitých. Rostlina je vysoká až 80 cm, má oválné chlupaté listy vonící po okurkách. Listy jsou dlouhé až 15 cm, na povrchu drsně chlupaté. Zprvu růžové, někdy bělavé květy jsou později blankytně modré. Vyrůstají na dlouhých stopkách a dorůstají velikosti až 2 cm. Zdraví a vitamíny Listy i květy jsou jedlé a v čerstvém stavu obsahují vitamín C, dále také obsahují třísloviny, slizy, minerální látky (mangan, vápník, křemík), organické kyseliny, sacharidy, tanin, saponiny a éterické oleje. Olej z brutnáku je perfektním zdrojem omega 3,6. Brutnák lékařský je nektarodárnou i pylodárnou bylinou. Nektar tvoří především sacharóza. Květ za 24 hodin vyprodukuje 2,6 mg nektaru s cukernatostí 53 %. Použití brutnáku v gastronomii Výborně poslouží jako ozdoba ...

ČECHŘICE VONNÁ – latinsky Myrrhis odorata neboli šmelhous, krabilice, španělský kerblík, třebule španělská je k dostání v letních měsících. Krásná, zdravá a svěží Čechřice vonná dělá svému jménu čest, šíří okolo sebe příjemnou nasládlou vůni. Je ideální pro použití v kuchyni, ale i pro leštění dřeva. V zahrádkách se navíc vyjímá jako okrasná rostlina. Původ, historie a výskyt Původně se vyskytovala pouze v horách jižní Evropy (Pyreneje, Alpy, severní Apeniny a Dinárské pohoří). Postupně se rozšířila do Velké Británie, do střední Evropy, Skandinávie a Pobaltí. Svou oblibu si získala již během středověku, nejdříve jako kořenová a listová zelenina. U nás se rozšířila při tzv. alpské dřevařské kolonizaci horských oblastí, dnes ji můžeme nalézt v pohraničních oblastech. Roste na vlhčích loukách, v příkopech cest a podél potoků. Vyskytuje se ve vyšších polohách mezi 400–800 m n. m. Vzhled, chuť a vůně… Čechřice je vytrvalá bylina s přímou lodyhou. Lodyha je jemně rýhovaná, dutá a vysoká až 120 cm. Přízemní lístky jsou řapíkaté, matné a 50 cm dlouhé. Bílé květy mají tvar kalichu. Semena jsou nápadně velké, podlouhlé, 2–2,5 cm dlouhé, zpočátku zelenohnědé, později tmavé až téměř černé a lesklé. Čechřice má podobnou chuť jako lékořice, je ...

Jinak také černý kmín, černicha, černuc, český či falešný elebor. Používáme semena, sušená, mletá nebo celá. Z černuchy se žvýkáním či mletím uvolňuje aroma vzdáleně připomínající majoránku, jinak ale téměř nevoní. Má lehce hořkou, aromatickou chuť. Je oblíbeným kořením v orientální, turecké a indické kuchyni. Její černá semena se používají na chlebové placky. Toto koření lze přidat do zeleninových pokrmů, do jídel z drůbežího a jehněčího masa, ale i do nakládané zeleniny a salátů. V mleté formě nebo jako zrna je černucha k dostání v obchodech s asijskými potravinami či v obchůdcích s kořením. Uchovává se v chladu a temnu. Černucha setá se pěstuje pro malá černá semena. Jedná se o jednoletou, otužilou bylinu, která dorůstá do výšky 60cm. Nese pětičetné květy a jemně zpeřené listy zbarvené šedozeleně. Pěstuje se ze semen. Tobolky se sbírají po vyzrání, potom se suší a roztrhávají, aby se semena uvolnila. Aroma černuchy není příliš silné. Chuť je oříšková, ostrá, asi mezi chutí máku a pepře, podobná oreganu. V Indii celou černuchou, zpravidla opraženou, koření zeleninu a luštěniny. Je také přísadou směsí koření (např. Panch phoron) a používá se i k posypání a kořenění chleba. Černucha se dobře doplňuje ...

DOBROMYSL OBECNÁ – latinsky Origanum vulgare, též známá jako oregano, dobráček, červená lebeda, divoká marjánka. Voňavá, léčivá i krásná Dobromysl obecná je nám známější jako oregano, tato bylinka je nejen velmi chutná, ale navíc prospívá našemu zdraví a zdobí zahrádku. Původ, historie a výskyt Pochází ze Středozemí, ale najdete ji i na našich loukách. V zahrádkách se pěstuje od nepaměti a má pověst zázračně léčivého koření. Doma je i v Malé Asii, na Kavkaze, Blízkém východě, Íránu, v nižších polohách Himaláje, v jižní Číně a na Tchaj-wanu. U nás se objevuje v teplejších oblastech, roste v křovinách, ve světlých lesích, na pasekách, na slunných stráních a na mělkých půdách. Nejlépe se jí daří na slunečných polohách, roste rychle a mírně se šíří do blízkého okolí. Vzhled, chuť a vůně… Dobromysl je keříčková bylina s chlupatým dřevnatým oddenkem a načervenale zbarvenými lodyhami, má drobné zelené lístky. Běžně dorůstá do výšky 60 cm. Její kvítky jsou drobné a mají fialovou barvu. Dobromysl má lehce nasládlou, kořenitou a čerstvou chuť. Její vůně je velmi intenzivní. Odrůdy Krétské oregano Francouzské oregano Origanum compactum Zdraví a vitamíny Nať dobromysli obsahuje silice (především thymol a ...

Jinak také vlašský kopr, italský kopr, úkrop. Používáme semena, mletá nebo celá. Fenykl má nasládlou chuť připomínající lékořici. Semena fenyklu obsahuje směs pěti koření. Používá se při nakládání zeleniny a okurek jako nakládací koření. Fenyklem lze ochutit čaj i chléb, koření se jím také rybí nebo zeleninové pokrmy. Je možné jej kombinovat s petrželkou, chilli a dobromyslí. Fenyklová semena jsou k dostání v obchodech s kořením, ale i v lékárnách. Uchovávají se v temnu a chladu, mletá semena musí být uzavřena bez přístupu vzduchu, jinak ztrácejí aroma. Fenykl je trvalka s jemnými lístky a malými žlutými květy. Lodyhy jsou světlezelené a dosahují výšky 1,5-2m.  Plodenství se sklízejí těsně před dozráním plodů. V papírových sáčcích zachycujících nažky se zavěsí za stonky na suché místo. Celá rostlina je aromatická. Plody voní po anýzu, chuť je kořenná a vonná, ne tak sladká, s mírným náznakem kafru. V Itálii fenyklem ochucují pečené vepřové maso, přidávají jej i do salámu. V Íráku se fenykl mletý spolu s černuchou přidává do chleba, v Indii se plody fenyklu používají při přípravě vegetariánských pokrmů. Kandovaný fenykl je dobré žvýkat po jídle pro lepší zažívání. V Evropě se fenykl používá jako koření na ryby, slanečky, ...

KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ – latinsky Symphytum officinale, lidově též zvaný medunice, černý kořen, volský jazyk, lupen sladký, kobylí mléko, kostihoj, nebo celíkový kořen. Nenápadný lidový léčitel Kostival se hojně využíval k léčení mnoha neduhů, používá se do mastí, tinktur, odvarů i čajů. Dnes ho sušený seženeme pouze v lékárně. Používá se k dochucování jídel. Původ, historie a výskyt Kostival lékařský je jako léčivá rostlina zmiňován již od 12. století. Roste především v Evropě (kromě severní a jižní části), východní hranice výskytu je v oblasti Střední Asie. Byl zavlečen i do Severní Ameriky. Nalezneme ho na vlhčích stanovištích, jako jsou břehy řek a potoků, vlhké louky, vlhká pole nebo lužní lesy. Roste především na hlinitých až jílovitých půdách, bohatých na živiny, slabě zásaditých až slabě kyselých. V Česku roste od nížin až po vyšší horské polohy. Vzhled, chuť a vůně… Kostival dorůstá až do výšky 1 metru. Listy jsou podlouhlé, kopinaté a zužují se do řapíku. Okvětní lístky mají barvu v odstínech načervenalé, fialové, modrofialové a červenofialové. Kostival má černý řepovitý uvnitř bělavý oddenek. Chuť kostivalu je čerstvá, kořenitá a jeho vůně není nijak výrazná. Zdraví a vitamíny Obsahuje třísloviny, slizové látky, silice ...

KOZLÍK LÉKAŘSKÝ – latinsky Valeriana officinalis. Kozlík se používá pouze pro lékařské účely. Léčí naši duši Kozlík pomáhá při nespavosti, stresu, má celkově uklidňující účinky. Zkracuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí proti strachu, depresi a křečím. Snižuje krevní tlak a má mírně analgetické účinky. Zajímavostí je, že kladně působí i na kočky. Původ, historie a výskyt Kozlík je léčivá rostlina známá již od středověku a již od pradávna se nejrůznějším způsobem upravuje a užívá. Kozlík se hojně vyskytuje ve střední a jižní Evropě a dále na východ až k Uralu. V České republice se vyskytuje zejména v nižších polohách. Roste na trvale vlhkých půdách bohatých na živiny. Lze jej nalézt v údolních nivách a podél vodních toků i na železničních náspech, v silničních příkopech a podobně. Vzhled, chuť a vůně Patří do čeledi kozlíkovitých. Trvalka je vysoká až 2 m, lodyha nese zpeřené, světle zelené listy. Deštníkovitá květenství jsou složená z kvítků bílé nebo růžové barvy. Bylina má charakteristický pach, chutná nasládle kořenitě, později nahořkle. Odrůdy kozlík ukrajinský (Valeriana stolonifera) – kvete časněji než kozlík lékařský a má krátce řapíkaté až přisedlé střední lodyžní listy složené z většího počtu lístků. kozlík výběžkatý ...