Měkkýši

Jedná se o tichomořský druh, vyskytující se u jižní Kalifornie a severního Mexika. Mandlovka obrovská žije v hloubkách od 5 do 15m. Schránky jsou rovnoměrně tvarované, okrouhlé, v průměru měří asi 10cm. Jejich zbarvení je světlé s charakteristickým červenohnědým žíháním. Maso tohoto druhu je vhodné na přípravu nádivek.

Je rozšířená v celém Středozemním moři a podél atlantského pobřeží Španělska, Portugalska a Maroka. Schránky hřebenatek svatojakubských mají výrazná žebra s ostrými hranami. Levá lastura je plochá, pravá vypouklá. Tzv. ouška (odstávající výrůstky po stranách zámku) jsou symetricky uspořádaná. Tyto hřebenatky dorůstají do délky max. 15cm. Z kulinářského hlediska se jedná o velmi ceněné mušle. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení na másle. Hřebenatky svatojakubské lze konzumovat také syrové, hodí se i ke grilování. Často se podávají gratinované ve vypouklé lastuře. Vždy je důležité dodržet krátkou dobu tepelné úpravy, jinak je maso tuhé.

Jedná se o velmi hodnotný druh hřebenatek, rozšířený ve východním Atlantiku. Čerstvé hřebenatky kuchyňské se vyvážejí především z Francie, mražené pocházejí z Velké Británie. Hřebenatka kuchyňská je největším druhem z evropských hřebenatkovitých – průměr lastur  dosahuje až 17cm. Na ploché lastuře jsou ostrohranná žebra, na vypouklé lastuře zaoblená žebra. Ouška jsou žebrovaná, symetrická. Maso těchto hřebenatek je vhodné ke smažení nebo gratinování.

Jedná se o komerčně nejdůležitější hřebenatku u východního pobřeží USA. Je rozšířená od spolkového státu Manie po Severní Karolínu. Schránky dosahují délky až 25cm. Mají okrouhlý tvar, rovnoměrně tvarovaná ouška a hodně radiálních žeber. Hřebenatka obrovská je vhodná ke smažení nebo grilování.

Je rozšířená od Norska po Kanárské ostrovy včetně celého Středozemního moře. Čerstvé hřebenatky víčkovité se do vnitrozemí dostávají jen málokdy, většinou se prodávají mražené nebo konzervované. Obě lastury jsou rovnoměrně vypouklé, mají hnědočervené zbarvení s lehkým mramorováním. Žebra na povrchu lastur jsou zaoblená. Lastury dosahují délky max. 10cm. Maso a tzv. corail (oranžová vajíčka mušlí) se hodí ke smažení na másle.

Je rozšířená kolem Japonska od středního Honšú po Kjúšú. Hřebenatka ušlechtilá žije v hloubkách do 20m, chová se také v akvakulturách. Schránka měří v průměru do 15cm. Na povrchu lastur je asi 20 žeber, ouška jsou výrazně asymetrická. Maso hřebenatek ušlechtilých se v Japonsku považuje za vekou delikatesu, v syrovém stavu se používá k přípravě sushi. Vhodným způsobem tepelné úpravy je také smažení v těstíčku z tempury.

Jedná se o tichomořský druh, rozšířený podél chilského a peruánského pobřeží. Hřebenatka purpurová žije v pásmech s písčitým a bahnitým dnem do hloubky 90m. Na lasturách je 25 žeber, 7 z nich je zaoblených, výrazněji vyvinutých. Na vnitřním okraji lastur je širší, silně purpurově zbarvený lem. Maso a corail hřebenatek purpurových se hodí ke smažení nebo gratinování.

Jedná se o americký druh hřebenatky. Hřebenatka uzlovitá je rozšířená od jihu atlantského pobřeží USA přes Karibik až po Brazílii. Charakteristickým znakem těchto hřebenatek jsou uzlovité výrůstky, přerušující paprsčitá žebra na povrchu lastur. Schránka je nerovnoměrně tvarovaná,  měří v průměru od 7 do 15cm. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení, zapékání nebo gratinování.

Vyskytuje se u západního pobřeží Severní Ameriky, žije v hloubce do 35m. Zbarvení hřebenatky aljašské je variabilní, nejčastěji od růžové po žlutou. Lastury jsou téměř kulaté, ouška u zámku chlopní jsou výrazně asymetrická. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení a grilování.

Je rozšířená v Atlantském oceánu, vyskytuje se také v západních částech Středomoří. Srdcovka jedlá se loví zejména u pobřeží Nizozemska, Velké Británie, Francie, Španělska a Portugalska. Obě lastury jsou silně vypouklé, mají srdcovité obrysy, podélně probíhající žebra a žlutavé zbarvení. Dosahují šířky jen 5cm. Vhodným způsobem tepelné úpravy čerstvých srdcovek je vaření v páře, lze je také použít při  přípravě nádivek.