Zbožíznalství

APPENZELLER je vyzrálý alpský sýr z východního Švýcarska. Původ a historie Appenzeller je tradiční kravský alpský sýr vyráběný ve švýcarském kantonu Appenzell. První zmínky o tomto sýru pocházejí již z let 1289 v zápiscích mnichů z Opatství svatého Havla. Sýr byl v těch dobách vybírán jako desátek od věřících. Vzhled, chuť, vůně… Tento sýr váží asi 7 kg, má kulatý tvar a průměr 30-33cm. Jeho výška je 7-9 cm. Sýr je vláčný a jemný, má načervenalou kůrku. Chutná jemně a kořeněně, ale spolu se zráním jeho chuť a vůně nabírá na intenzitě. Výroba Sýr je vyráběn z nepasterizovaného kravského mléka. Mléko krav krmených senem se ochlazuje na 10 °C a odstřeďuje se. Dále se mléko za stálého míchání zahřívá v kotlích na 31 °C a poté se do něho přidá syřidlo a bakterie kyseliny mléčné. Mléko se po 30-40 minutách srazí. Hrudky se rozřezávají tak dlouho, až mají velikost kukuřičného zrnka. Následně se slije syrovátka a sýr se znovu ohřívá - hmota tak získá pevnost. Těsto se lisuje a formuje, ve formách je uloženo na police a tady odkapává. Appenzeller zraje nejméně 3 měsíce ve sklepech s vlhkostí vzduchu 90 % a s teplotou 14-15 °C. Během této doby se obrací a potírá rosolem z bylinek. Druhy Podle stáří rozlišujeme ...

KLASNATKA – latinsky Elsholtzia stauntonii se používá jako koření v bylinkových směsích, svou vůní připomíná kmín. Nenápadná bylinka s drobnými kvítky Klasnatka Stauntonova je polokeř vysoký až 150 cm. Svou vůní připomíná kmín a lze ji používat jako koření. Často se používá v asijské kuchyni. Je velmi odolná vůči mrazu. Po celém světě se vyskytuje asi 30–60 druhů. Původ a výskyt Původně pochází tato trvalka z Číny. Pěstuje se v Evropě, Japonsku, Koreji a v severní Americe. Pěstování Klasnatka se pěstuje na plném slunci, pro dobrý růst potřebuje teplou polohu a prohřátou zem. Půda musí být dostatečně živná, dostatečně odvodněná. Na jaře rostlinu radikálně sestříhejte. Rostlina je mrazuvzdorná do 24°C. Vzhled, chuť a vůně… Polokeř je vysoký až 150 cm, listy jsou úzké, 15 cm dlouhé. Vůní připomínají kmín, mohou se používat jako koření. 10–20 cm dlouhé lichoklasy mají fialově růžovou barvu. Nese protáhlé, kopinaté, při krajích nápadně pilovité listy zelené barvy, jež se barví do temně vínové na podzim. Obsahují vonnou silici, podobnou mátě. Odrůdy Klasnatka brvitá (Elsholzia ciliata) – Pochází z Číny. Užívá se kvetoucí nať ve formě odvaru nebo prášku. Použití klasnatky v gastronomii V asijské kuchyni je čerstvá klasnatka ...

KŘEN SELSKÝ – latinsky Armoracia rusticana nebo dříve Cochlearia armoracia, jinak také mořská ředkev, chřen nebo krémový kořen. Pochází z čeledi brukvovitých a pěstuje se pro silně aromatický kořen, který se používá jako koření, zelenina či léčivý prostředek. Nejštiplavější ze štiplavých Mezi štiplavým kořením je králem. Používáme ho jako dochucovadlo k masu a uzeninám obdobně jako hořčici. Kromě gastronomie ho využíváme i v lidovém léčitelství. Původ, historie a výskyt Pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a západní Asie. Do střední Evropy ho přinesli Slované v době stěhování národů. Nejstarší zmínka o křenu pochází z 12. století, od té doby se také pěstuje u nás. Dnes je rozšířen po celém světě a často zplaňuje na písčitých lokalitách podél rybníků a vodních toků. Vzhled, chuť a vůně… Křen je vytrvalá rostlina s mohutným kůlovým kořenem. Kořeny křenu mají být rovné a celé, dužina má mít bílou barvu bez šedých proužků. Silná přímá listnatá lodyha je dutá a hluboce rýhovaná. Jeho vůně je tak pronikavá, že po nastrouhání vhání slzy do očí. Zdraví a vitamíny Křen je velmi bohatým zdrojem vitaminu C, provitamínů A - karotenů, minerálů (železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor) a antibakteriálních...

NIVA je sýr s modrou charakteristickou plísní a je českou napodobeninou francouzského ovčího sýra Roquefort. Původ a historie V polovině 20. století se název Roquefort stal chráněný, a tak podobné sýry musely dostat jiné označení. Technolog z tehdejší mlékárny v Českém Krumlově – později Jihočeské mlékárny a v současnosti Madeta – navrhl název Niva, protože mu modrozelená barva sýra připomínala úrodnou rozkvetlou louku. Niva je také jméno obce, která sousedí s mlékárnou v Otinovsi. Název Niva používají všichni výrobci v České republice, pouze Jihočeská niva a Jihočeská zlatá niva mají ochranné označení Evropské unie. V minulosti byl dokonce veden o název „Niva“ spor se Slovenskou republikou, který Česká republika vyhrála. Ve většině zemí EU ale není název Niva v podstatě známý a ani používaný.  Vzhled, chuť, vůně… Sýr Niva je měkký, má smetanovou až žlutě sýrovou barvu, jeho povrch je světle hnědý, uvnitř jsou světlé až tmavě zelené ušlechtilé plísně, které mohou být mírně drobivé nebo roztíratelné podle stupně zralosti. Povrchová barva je znakem vyzrálosti. Na konci období trvanlivosti se pod obalem může vytvořit slabě oranžový maz nebo plísňový prorost, zdravotní nezávadnost sýra se tím ale nijak nenarušuje. ...

Těstoviny z rýže se vyrábí z rýžové mouky a vody. Některé druhy obsahují další přísady – například tapioku nebo kukuřičný škrob, které vylepšují jejich průhlednost a strukturu. Mimo klasických těstovin z bílé rýžové mouky se vyrábí i těstoviny z hnědé rýže, které se prodávají v obchodech se zdravou výživou jako alternativa k těstovinám z pšeničné mouky pro osoby s alergiemi na pšenici nebo lepek.   Vzhled a použití Rýžové těstoviny mají nejčastěji tvar různě širokých a dlouhých nudlí, které jsou většinou rovné nebo ve vřetenech. V České republice jsou na trhu především sušené nebo případně mražené, v asijských zemích i čerstvé. Například na Srí Lance, v Laosu, Malajsii nebo Singapuru se velmi často připravuje druh čerstvých rýžových nudlí idiyappam, které mají výraznou strukturu. Těstoviny z rýže se využívají především v kuchyni východní a jihovýchodní Asie. Mohou se vařit i smažit, kombinují se v různými masy, rybami a mořskými plody v mnoha úpravách, přidává se k nim tepelně zpracovaná nebo čerstvá zelenina, ovoce, ořechy a další typické ingredience.   Druhy rýžových těstovin   - Mí fěn jsou tenké rýžové nudle, které mají v mnoha asijských zemích i různá další pojmenování. Občas se zaměňují za takzvané skleněn...

ANANAS - latinsky Ananas comosus, známý také jako Pineapple, Nanas nebo Pina je velmi chutné a osvěžující exotické ovoce. Krásný, chutný, osvěžující, zdravý… Ananas je pro svůj nezaměnitelný vzhled, výraznou chuť i vůni a dokonce i částečné léčivé účinky právem považován za „krále“ tropického ovoce. Ananas je ideální konzumovat syrový, ale má mnohostranné využití v studené i teplé kuchyni, nasladko, naslano i na pikantní způsob. Původ a historie Ananas pochází z jižní Brazílie a Paraguaye, do Ameriky ho indiáni přivezli ještě dlouho předtím, než ji objevil Kryštof Kolumbus. Ten ananas v roce 1493 poprvé ochutnal na ostrově Guadaloupe a okamžitě se rozhodl ho přivést do Španělska. Odsud se pak díky mnohých mořeplavcům rozšířil v podstatě do celého světa. V r.1660 ho poprvé viděli v Anglii, Španělé ho v té době přivezli například na Filipíny i na Hawai. Podle dochovaných záznamů se už v r.1720 začal pěstovat i ve sklenících. Současnost Ananas se pěstuje ve 82 zemích světa v tropických a subtropických krajích. Největším producentem je americká Hawai s 12 % celosvětové produkce. Za ní jsou s 11% Filipíny a Thajsko, s 10 % Brazílie, a Čína. Mezi další přední producenty ananasu patří také Indie s 9 %, dále pak...

Jinak jalovčinky, jalovcové borůvky, boleráz. Používáme bobule, čerstvé a sušené, mleté i celé. Jalovčinky voní jako jehličnatý les, jejich chuť je lehce pryskyřičnatá a sladce kořenitá. Jsou typickým kořením k pokrmům ze zvěřiny, např. k srnci či k divokému kanci. Hodí se také k hovězímu, vepřovému i jehněčímu masu, ochucujeme jimi červené i bílé zelí, červenou řepu, ředkev a mrkev. Látky v jalovčinkách obsažené chutnají po ginu. Rozmačkaný nebo rozdrcený jalovec rozvine své aroma nejlépe. Má velmi silnou chuť, proto např. do marinády na zvěřinu stačí 6-8 bobulí, do zelí pro 4 osoby postačí 4 bobule. Jalovec lze zakoupit v supermarketu. Uchovává se v chladu a temnu, bez přístupu vzduchu. Vydrží tak až 3 roky. Jalovec je koření s charakteristickou příchutí, používá se proto k výrobě ginu, jiných lihovin a likérů. Bobule jalovce se otrhávají z pichlavého stálezeleného jehličnatého keře z čeledi cypřišovitých. Šupiny, které kryjí vajíčka na samičích rostlinách, po oplození zdužnatějí a jejich srůstem vzniknou bobule. Bobule jsou zprvu zelené, po 2-3 letech dozrávají a zbarví se modročerveně. Zralé bobule se sbírají na podzim a suší se při teplotě do 35 stupňů Celsia. Aroma jalovce je příjemné, hořkosladké. Bobule mají nasládlou...

BRAMBORY – latinsky Solanum tuberosum - jsou označovány jako lilek brambor nebo brambor obecný. Ve vlámštině jsou brambory označovány výrazem "Aardappel". Chutná příloha, která zdomácněla Brambory jsou tradičnější české jídlo, nejčastěji se servírují vařené nebo v podobě smažených hranolků, případně bramborové kaše jako příloha. Přidávají se také do polévek a různých salátů. Z brambor se připravují i hlavní jídla - například zapékané brambory s různými ingrediencemi. Původ a historie Brambory se začaly pěstovat na území dnešního Peru před 4 až 5 tisíci let. Za jejich domestikaci vděčíme Inkům, pro ně byly brambory stejně významné jako pro Aztéky kukuřice. Staří Inkové je konzumovali, uchovávali v podobě sušeného prášku nebo z nich připravovali alkoholický nápoj podobný pivu. Do Evropy se brambory dostaly v polovině 16. století. Španělští námořníci je začaly používat jako hlavní potravinu, čímž mimoděk předcházeli kurdějím. Současně se dostaly brambory i do Anglie, kde je začaly pěstovat na území Irska. Než se brambory zabydlely na jídelníčku Evropanů, trvalo to ještě dvě století, z počátku se potýkaly s nedůvěrou a strachem. To ukončil až pruský král Bedřich II. Veliký, který roku 1740 nařídil jejich ...