Kategorie gastroslovníku

Méně kvalitní a také málo využívaná část hovězího masa. Nízká žebra krav z českých chovů jsou použitelná v podstatě jen na vaření a vývary. Žebra z kusů z chovů v jižní Americe, pokud je na nich dostatek masa, je možné upéct.

Využívá se do mletých masových směsí a do gulášů, je možné ho také dusit nebo vařit vcelku. V masném průmyslu se používá při výrobě různých uzenin. Jde o méně kvalitní část hovězí masa.

BLUMA je plod stromu Slivoň bluma - Prunus domestica, který s největší pravděpodobností vznikl křížením slivoně trnky a slivoně myrobalán, protože planá forma blumy nebyla dosud nikde objevena. Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce Modré i červené blumy patří do skupiny plodů slivoní. Společně s nimi jsou zde ještě švestky a pološvestky, slívy, ryngle, mirabelky a renklódy. Blumy mají téměř stejné pozitivní účinky na lidské zdraví jako švestky, velmi podobně i chutnají a jsou dokonce větší a šťavnatější. Přesto pravá švestka - švestka domácí - patří k nejvíce pěstovaným a nejoblíbenějším slivoním. Původ a historie Slivoně jsou jedním z nestarších druhů ovocných stromů. S největší pravdě podobností pocházejí z oblastí mezi Altajem a Kavkazem, odkud se později rozšířily přes Sýrii až do Evropy. První zmínka o slivoních pochází ze starověkého Řecka v 4. století před naším letopočtem a kolem roku 100 před naším letopočtem se prokazatelně objevují na území Římské říše. Velký význam měly později slivoně v balkánských zemích, odkud se v 17. století dostaly do jižního Německa a postupně na území celé Evropy a dalších světadílů. V první polovině 19. století se už pěstovalo přibližně 200 různých slivoní - švestek - a z nich křížením vznikaly další druhy peckovitého ovoce - slívy, mirabelky, renklódy a také blumy. Současnost V současnosti je známých přibližně 30 odrůd blum, ale pro trh má význam jen několik z nich. Vzhledem k tomu, že především v Evropě se vinou různých chorob a výkyvů počasí pěstuje stále méně původních švestek, zaměřují se šlechtitelé i na jiné druhy slivoní, a samozřejmě i na blumy. Hlavním cílem šlechtění je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží i odrůdy z Asie a USA. Ve střední Evropě má pěstování slivoní - především švestek - dlouhou tradici. Najdeme je ve většině zahrad a sadů. V poslední době ale i zahrádkáři vysazují blumy, které mají mnoho podobných zdraví prospěšných i chuťových vlastností jako původní švestky, navíc jsou větší a šťavnatější. Vzhled, chuť, vůně… Plody blumy mají kulovitý, někdy mírně zploštělý nebo oválný tvar. Jsou poměrně velké, v průměru můžou mít velikost až 7 centimetrů. Slupka má v závislosti na odrůdě mnoho barevných odstínů - může být žlutá, zelená, červená až rudá, fialovočervená, žluto nebo červenozelená, světle modrá až tmavě sytě modrá nebo až téměř černá. Dužnina je většinou žlutá, případně zabarvená do růžova, poměrně tuhá a přirostlá k pecce. Protože blumy patří do skupiny tzv. slivoní, chutná jejich dužnina podobně jako švestky, je ale šťavnatější a u některých odrůd sladší. Stromy jsou poměrně košaté a dorůstají až do výšky 10 metrů. Pro pěstování na zahradách se hodí šlechtěné odrůdy na nízkém podnoží. Odrůdy Slivoň bluma patří botanicky do poddruhu Slivoň obecná (Prunus insititia). Mimo ní je zde ještě slivoň obecná pravá, myrabelka a špendlík. V současnosti je známých přibližně 30 odrůd blum, pěstuje se ale jen několik z nich. Nejvýznamnější odrůdy blum, pěstované v České republice Gauota má atraktivní jasně červené plody, které mají v průměr i přes 5 centimetrů. Tužší dužnina krémové barvy je průměrně šťavnatá, příjemně sladká a chutná. Tato velmi raná odrůda zraje v první polovině srpna. Kuban Delightpatří mezi odolné a spolehlivě plodící odrůdy. Středně velké tmavě červené až fialové plody mají šťavnatou, pevnou žlutooranžovou dužninu s vynikající sladkou chutí. Sklízí se od poloviny srpna a dají se skladovat až 1 měsíc. Black Diamond je raná odrůda blumy s velkými tmavě modrofialovými kulatými plody, které zrají od poloviny do konce srpna. Dužnina je načervenale žlutá, pevná, šťavnatá, poměrně sladká a velmi chutná. Angeleno s velkými oválnými plody sytě modré až černé barvy má vynikající sladkou chuť. Žlutorůžová dužnina je poměrně šťavnatá. Plody dozrávají od poloviny září a lze je bez problémů skladovat až do konce listopadu. Black Gigant má velmi atraktivní a trvanlivé, velké tmavě modré až černé plody kulovitého tvaru s tuhou, slabě narůžovělou a velmi chutnou dužninou, které se sklízí od poloviny září. Odrůda je velmi odolná a má značné výnosy. Black Amber dozrává od poloviny září. Plody jsou větší, kulovité, tmavě fialové až černé. Žlutě narůžovělá šťavnatá dužnina má vyváženou sladkou chuť. Odrůda je vhodná k přímé konzumaci, uskladněné plody vydrží 1 měsíc. Friar patří mezi odolnější odrůdy. Velké kulatější sytě modré plody s tenkou slupkou mají oranžovou velmi chutnou středně sladkou dužninu, která se nesnadno odděluje od pecky. Sklízí se od konce října. Superior je bluma, která byla vyšlechtěna pro pěstování v chladnějších podmínkách snáší až -25 stupňů Celsia. Má středně velké červenozelené kulaté plody s pevnou zlatavě žlutou sladkokyselou dužninou. Zdraví a vitamíny Plody blumy obsahují mnoho vitamínů, minerálních látek a antioxidantů, které mají značné preventivní, ale i léčebné účinky pro lidský organismus. Blumy jsou například bohatým zdrojem provitamínu A, vitamínů skupiny B, vitamínu C a také E. Z minerálních látek v nich najdeme především mnoho draslíku, ale i vápník, fosfor a železo. Plody obsahují i různé důležité organické kyseliny, přírodní cukry a vlákninu. Vitamín A pomáhá stimulovat ostatní látky, důležité pro imunitu, ale také společně s dalšími antioxidanty zbavuje organismus škodlivých látek. Vitamíny skupiny B podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Antioxidanty ale především působí i preventivně proti různým druhům rakovinného bujení. Blumy obsahují i pro lidské tělo důležité minerální látky. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a vesvalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Draslík pomáhá snižovat vysoký krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má pozitivní vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci. Aktivuje také činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle.  Organické kyseliny mají v kombinaci s ostatními látkami v blumách preventivní účinky proti různým chorobám, ale podílejí se i na správném fungování celého organismu. Vlákniny mají velký vliv především na správnou činnost trávicího systému. Nerozpustné vlákniny, které blumy obsahují, na sebe umí vázat toxické látky a čistí střeva. Rozpustné vlákniny vstřebávají tuky, tím upravují hladinu cholesterolu v krvi a množství žlučových kyselin a sacharidů. Mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě. Listy stromů slivoní obsahují kumariny, které mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár a působí proti vzniku trombózy. Odvar z těchto listů pomáhá při léčení poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Použití blumy v gastronomii Blumy se nejčastěji konzumují přímo, tzv. za syrova. Konzumují se samozřejmě plody čerstvé a zralé. V studené kuchyni se přidávají do ovocných salátů. V teplé kuchyni se blumy příliš nepoužívají, ale jsou velmi chutné například v bublaninách a nákypech. V potravinářském a konzervárenském průmyslu se z měkčích plodů některých odrůd vyrábí především povidla a džemy, pevnější a menší plody se kompotují. Výtažky z plodů se používají i v kosmetickém průmyslu především do krémů a mastí. Jak a podle čeho vybírat Blumy dozrávají od první poloviny srpna do konce října. Plody by měly na stromech zrát co nejdéle. Utržené nedozrálé blumy sice dozrají, ale hlavně jejich chuťové vlastnosti jsou pak podstatně horší. Zralé blumy jsou pevné, šťavnaté a mají u převážné většiny odrůd jednotnou barvu. Vždy bychom měli kupovat jen čerstvé a zralé plody, které nejsou omačkané nebo jinak na povrchu viditelně poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Blumy pro přímou konzumaci by měly být zralé, měkké ale pevné a sladké. Nemají dlouhou trvanlivost, můžeme je krátkou dobu uchovat v chladnu. Některé vyšlechtěné odrůdy vydrží při uskladnění v chladnu a temnu od jednoho do tří měsíců po sklizni. Blumy utržené ze stromu v nedozrálém stavu dozrávají velmi špatně a nemají pak dobré chuťové vlastnosti. Zajímavosti Listy stromů a jejich léčebné účinky V lidovém léčitelství se využívá odvar z listů na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Blumy jako projímadlo Blumy jsou vzhledem k obsahu vlákniny a dalších látek spolehlivé přírodní projímadlo, které se uplatňuje při zácpě nebo ochablosti střev. Projímavá složka je obsažena především ve slupce, oloupané plody tento účinek v podstatě ztrácejí. Při konzumaci přiměřeného množství čerstvých plodů jsou ale obavy z projímavých účinků blum zbytečné. Léčivé účinky Blumy mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody blum - podporují správnou činnost střev, mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. - preventivně působí proti vzniku nádorových nemocí - pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - snižují krevní tlak, posilují srdce a krevní oběh - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - pozitivně ovlivňují látkovou přeměnu v těle - podporují zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů - ovlivňují pevnost kostí a zubů - posilují a pozitivně ovlivňují nervový systém - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin a snižují riziko vzniku rakoviny tlustého střeva - mají močopudné účinky, pomáhají tělu od nadbytečné vody a soli a prospívají ledvinám - jsou účinné při otocích, kterých příčinou je nedostatečná činnost ledvin Blumy můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu, ale to pouze v případě konzumace většího množství plodů. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu cukru nejsou plody vhodné pro nemocné cukrovkou.  

ANGREŠT - latinsky Ribes uva-crispa, známý také jako srstka angrešt, srstka obecná nebo meruzalka srstka - je poměrně běžný zahradní i lesní keř. Malé plody plné vitamínů … Angrešt má svojí nezaměnitelnou chuť a jeho plody obsahují množství nejrůznějších vitamínů. Keře angreštu najdeme snad v každé zahrádce. Angrešt je nejlepší konzumovat syrový, ale ani jako kompot, džem nebo mošt neztrácí své prospěšné vlastnosti. Původ a historie První zmínky o pěstování angreštu pocházejí z 16. století. Většina odrůd má původ v Anglii, novější pak v Severní Americe. Angrešt pochází z Evropy, ale vyskytuje se i v západní Africe a na Blízkém východě. Pěstování a kultivace angreštu ve větším rozsahu začalo v 18.století v Anglii a Francii. První zmínka o pěstování angreštu v našich zemích pochází z r. 1772. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se pěstování angreštu ve velkém rozšířilo ale až v 19. století. Současnost V současné době se angrešt pěstuje především v Evropě a západní Asii. Keře, které známe ze zahrad, v přírodě dosahují výšky až 3 metrů. Původní odrůdy potřebovaly značně vlhkou půdu a dostatek živin, nově vyšlechtěné už jsou na pěstování poměrně nenáročné. Angreštu nevyhovují vysoké teploty, proto se mu nejlépe daří v oblasti mírného pásu s vyšší nadmořskou výškou a volným prouděním vzduchu. Hlavními producenty angreštu jsou Polsko, Anglie, Maďarsko, Česká republika, Belgie, Holandsko a Německo. Vzhled, chuť, vůně… Plody angreštu jsou dužnaté bobule přibližně ve velikosti třešně, které mají specifickou chuť a obsahují množství malých semínek. Podle odrůdy mají bělavou, žlutou, zelenou, načervenalou nebo temně červenou barvu. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody z keřů samy opadávají. Odrůdy Na světě je registrováno přibližně 100 odrůd angreštu, které se rozlišují především podle velikosti a barvy plodů, a také podle náročnosti keřů na klimatické podmínky a pěstování. Původní odrůda angreštu měla zelené plody, nové vyšlechtěné odrůdy mají plody bílé, žluté a červené. U nás se nejlépe daří odrůdám Zlatý fík, Bílý nádherný a Citronový obří, Produkta, Industrie a Roman, které jsou z hlediska pěstování nenáročné, protože nemají žádné velké nároky na půdu ani na klimatické podmínky. Oblíbené jsou i odrůdy Česká koruna a Šolcova naděje, které ale potřebují hlubší hlinitou půdu a dostatek vláhy a jejich pěstování je tak poněkud náročnější. Zlatý fík má velké, oválné a jemně ochmýřené oranžovožluté plody se sladkokyselou chutí. Citronový obří má plody velké se sytě oranžovou barvou. Bílý nádherný má středně velké bělavě zelené plody. Industrie má plody větší, oválné, vínově červené a ochmýřené. Produkta má menší zlatavě hnědé plody se sladkokyselou chutí. Roman má větší bělavé lysé plody a sladkokyselou chuť. Česká koruna má velké sladkokyselé zelenožluté plody. Šolcova naděje má sladkokyselé velké oválné bělavé plody s vínově červeným nádechem. Britania má velké, oranžově žluté plody s červenohnědými skvrnkami a sladkokyselou chutí. Triumphant má plody střední až velké, oranžově žluté, sladkokyselé. Achilles má tmavočervené velké sladké plody. Rolonda je odrůda vyšlechtěná v Německu, má středně velké až černohnědé plody s jemnou chutí, ale tuhou slupkou. Invicta pochází z Velké Británie, má menší zelené plody s jemnou slupkou, které jsou příjemně sladce nakyslé. Červený triumf je původní odrůda z Anglie z r. 1935 s menšími plody a neutrálně sladkou chutí. Zelený kulatý je z Německa a má velmi sladké velké sytě zelené plody s jemnou slupkou. Zdraví a vitamíny Angrešt má vysoký obsah kyseliny citrónové, jablečné, vinné a šťavelové. Je v něm i velké množství vitaminů C, E, B, obsahuje mnoho pektinů, karoten, draslík, vápník, hořčík, železo a zinek. Důležitý je také vysoký obsah křemíku, který zajišťuje pevnost tkání a zbavuje tělo těžkých kovů. Křemík je to důležitý pro stěny buněk, pevné a pružné vazivové tkáně a pro předcházení cévním onemocněním. Provitamin A chrání sliznice a posiluje buňky, pyridoxin, vitamin B6 podporuje růst vlasů, posiluje nervy a srdeční činnost. Ženy jistě ocení angrešt jako kosmetický prostředek pro zdravou pokožku a vlasy, protože obsahuje biotin. Slupka je bohatá na nenasycené mastné kyseliny, vláknina čistí střeva a podporuje trávení. Použití angreštu v kuchyni Nejlepší je samozřejmě konzumovat angrešt syrový. Angrešt své vynikající vitamínové vlastnosti a chuť ale neztrácí ani dalším zpracováním a konzervováním nebo kompotováním. Angreštové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný angrešt je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i angreštový mošt a víno. Angrešt má své uplatnění i ve zdravotnictví. Je nízkokalorický a má mnoho vitamínu C – například už 200 gramů angreštu dodá lidskému tělu polovinu doporučené dávky. Angrešt také obsahuje značné množství vlákniny, která je velmi prospěšná pro zažívací ústrojí člověka. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody poznáme především hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody jsou vodnaté. Spotřeba, zrání, skladování Angrešt se do prodeje dostává v období od června do srpna. Není určený pro dlouhodobé skladování a vzhledem k poměrně vysokému obsahu vody nedoporučuje se ani jeho zmražení. Protože angrešt ani tepelnou úpravou neztrácí nic ze své vitamínové hodnoty, je nejlepší nezkonzumovaný čerstvý angrešt kompotovat, případně z něj udělat džemy a marmelády. Před konzumací nebo zpracování z plodů ostrým nožem odřízneme na jedné straně stopku a na druhé straně zbytek květu. Zajímavosti Cukru je v angreštu méně než 10%, a to především fruktóza – je tedy nízkokalorický. Obsahuje však stejně vitamínu C jako citrony… Léčivé účinky Angrešt čistí střeva a podporuje vylučování, ale podporuje růst vlasů a je vynikající pro zdravou pokožku. Z usušených listů keře angreštu si jejich spařením připravíme výborný čaj s protizánětlivými účinky, který ale také zklidňuje organismus žen před začátkem menstruace. Stačí 20 gramů usušených listů na půl litru vody. Angrešt - pomáhá při ateroskleróze - účinkuje při zácpě - snižuje krevní tlak - zlepšuje využití bílkovin - podporuje tvorbu zdravé pokožky a vlasů - posiluje cévy - má kladný vliv na vazivové tkáně - zbavuje tělo jedovatých kovů Angrešt může mít i nežádoucí až toxické účinky, pokud ho budeme konzumovat nezralý.  

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od června do října. Plodnice jsou široké 10-100mm, kulovitého nebo hlízovitého tvaru. Na povrchu jsou zbarvené tmavohnědě až černě, s výraznými pyramidálními výrůstky. Dužnina lanýže letního je v mládí bílá, později šedavá až nažloutlá a nakonec hnědá až červenohnědá. Je bělavě mramorovaná, s příjemnou, silnou vůní. Tento druh hub roste vzácně pod povrchem půdy nebo částečně vyčnívá nad povrch. Nejčastěji se vyskytuje pod duby, buky, habry, jasany, jalovci a borovicemi, na půdách bohatých na vápenec, v teplejších oblastech.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od června do října. Lopatička kyjovitá vytváří plodnice vysoké 50-80mm, lopatkovitého tvaru. Jsou zbarvené žlutě, okrově až krémově. Plodná část (klobouk) je značně smáčklá, lehce zprohýbaná a bočně obklopuje horní část třeně. Třeň je dlouhý 20-30mm, bělavý, někdy mírně zvrásněný, válcovitého tvaru. Lopatička kyjovitá roste většinou ve velkých skupinách ve všech typech lesa, není však příliš hojná.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od června do října. Jedná se o podzemní houbu s plodnicemi širokými 10-40mm. Plodnice jsou okrově hnědé až červenohnědé, nepravidelného tvaru, zprohýbané a nepravidelně hluboce rýhované. Mají otvůrky vedoucí dovnitř houby. Na řezu jsou patrné nepravidelné labyrintické chodby vystlané rouškem. Oříškovec Tulasneův má mírně kořenné aroma. Tento druh hub roste těsně pod povrchem půdy, v jehličnatých i listnatých lesích. Používá se jako koření, neroste příliš hojně.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od července do září. Bělolanýž obecný je nápadný nepravidelnými, špinavě bílými až hnědavými hrbolatými plodnicemi. Plodnice mají hlízovitý tvar, připomínající bramboru, v průměru měří 50-150mm. Na řezu jsou zbarvené bělavě s narezlými nepravidelnými žilkami. Tento druh hub roste těsně pod povrchem půdy, v dospělosti často vyčnívá nad povrch. Vyskytuje se v létě většinou v hlinitopísčitých půdách ve všech lesích. Bývá také označován jako bílý lanýž, kvality lanýžů ale nedosahuje. Chuť i vůně bělolanýže obecného je silně kořenná, vůně starších hub je intenzivnější a připomíná myšinu. Možnost záměny s jinými druhy je velmi malá.