Zbožíznalství

Jedná se o jemně uzený měkký Kochwurst, vyrobený z vepřových jater a kousků šunky. K ochucení se používá majoránka a bílý pepř, někdy také cibule. Kasseler Leberwurst je dlouhý 25cm a široký 7cm.

Jinak filé prášek či filé gumbo. Používáme sušené listy a sušenou kůru. Sassafras má kořenitou chuť, není ostrý. Je oblíbeným kořením v kuchyních jižních států. Hodí se do zeleninových pokrmů, k rybám i drůbeži. Přidává se do jídel "z jednoho hrnce", zjemňuje pokrmy gumbos a kreolská jídla. Sassafras je možné koupit mletý jako prášek pouze v obchodech s kořením. Uchovává se v suchu a temnu, vzduchotěsně uzavřený.

KAŠTANOVÝ MED - med z květů kaštanu Původ a výskyt Med z nektaru kaštanovitých stromů se vyrábí nejčastěji v Americe, Japonsku a Evropě. Populární je zejména v Itálii, Francii a Řecku, kde se i pořádají festivaly kaštanového medu. Včely sbírají nektar na tento med na jaře, v květnu a červnu, kdy tyto stromy kvetou. Vzhled, chuť, vůně… Kaštanový med je tmavý, světle hnědý až hnědočerný. Díky vysokému obsahu fruktózy snadno krystalizuje. Má specifickou chuť, s mírně nahořklou, tříslovitou příchutí, kaštanovité stromy totiž mají hodně tříslovin. Zdraví Tento med obsahuje železo, čímž stimuluje krvetvorbu a podporuje srdeční činnost. Čistí játra a trávicí ústrojí. Doporučuje se pacientům po operaci žlučníku. Obsahuje také hodně pylu a minerální soli, je tak velmi výživný. Použití kaštanového medu v gastronomii Díky své chuti se med hodí k archivním sýrům,  ricottě, pecorinu nebo stracchinu. Je vhodný na slazení kávy, protože nemění její chuť.

Klobása vyrobená z vepřové krve smíchané s mletými játry, plícemi a tukem. Kaszanka je ochucená cibulí a majoránkou. Konzistence této klobásy je hrudkovitá díky pohankovým nebo ječmenným kroupám, které masová směs také obsahuje. Kaszanka měří 10cm a široká je 4cm. Podává se vařená nebo smažená.

KDOULOŇ OBECNÁ – KDOULE - latinsky Cydonia oblonga, anglicky quince,francouzsky coinge, německy Quitte nebo Schmeckbirne - je jediným druhem rodu Cydonia. Pro vlastní plody se pěstuje méně než ostatní ovocné stromy nebo keře, používá se i jako podnož pro jiné druhy ovoce, nejčastěji hrušky. Zdravé aromatické ovoce Kdoule již Hippokrates ve 4. století před naším letopočtem označoval jako pro člověka nejvíce prospěšné ovoce, Plinius Starší ho dokonce doporučoval jako lék proti 21 nemocem. Přesto spotřeba kdoulí v současnosti není příliš vysoká… Původ a historie Kdoule podle všech poznatků původně pochází z jihozápadní Číny, kde mají původ i hrušně a jabloně. Odsud se kdouloně postupně rozšiřovaly před Zakavkazsko a oblasti od jižního Iránu až po východní část Malé Asie. Přibližně kolem roku 650 před naším letopočtem se kdouloň také dostala do Středomoří, protože podle dostupných pramenů ji znali už staří Řekové, kteří ji nazývali „jablko z Kydonu“ podle města Kydon na severu Kréty. Zlatá jablka ze zahrady Hesperidek, která Gaia dala svatebním darem Diovi a Héře, byla s největší pravděpodobností také kdoule. Současnost V současnosti se kdoule pěstují téměř po celém světě, nejchutnější plody jsou z jižních a jihovýchodních oblastí. Nejvíce se pěstují v Turecku a dalších státech okolo Středozemního moře, na Balkáně, v Japonsku a v Severní Americe. Ve střední Evropě se kdoule příliš nepěstují. Ve volné přírodě se kdouloně vyskytují více v keřové, než stromové podobě. Téměř všechny pěstované kdouloně jsou ale náhodné semenáče. Zájem o kdoule by byl jistě vyšší, pokud by na trhu bylo více ovoce lepší kvality. V České republice z trhu kdoule vytlačují jablka, přitom obsah zdraví prospěšných látek i využití jsou u obou druhů ovoce podobné. Komerční pěstování kdoulí má dokonce proti pěstování jablek mnoho výhod: - stromy jsou nízké a malé, snadno se udržují, pravidelně rodí a ovoce se také lehce sklízí - kdoule kvetou později a tak nehrozí nebezpečí zničení úrody pozdními mrazíky - ovoce má poměrně značnou trvanlivost Na nezájmu o kdoule se podílí i cena, která byla a pravděpodobně ještě nějaký čas zůstane poměrně vysoká, protože kvalitních plodů je na trhu stále malé množství. Kdoule se sklízí většinou v říjnu, v obchodní síti ale téměř nejsou a prodávají se přímo u pěstitelů a zahrádkářů. Vzhled, chuť, vůně… Plody kdoule – malvice – mají velmi pronikavé ale příjemné citrusové aroma, mohou dosahovat váhy až půl kilogramu. Jejich barva je žlutá, jsou tvrdé a syrové se nedají konzumovat. Kdoule se rozlišují především podle tvaru na - hruškovité kdouloně - jablkovité kdouloně Oba druhy mají plody hladké nebo žebernaté. Dužnina kdoulí je tvrdší a nakyslá, barva většiny odrůd má různé odstíny žluté. Další rozdíly mimo tvaru jsou v konzistenci a aroma dužiny – hruškovité mají jemnější chuť a jsou i měkčí, jablkovité mají dužinu sušší, tvrdší a pevnější, jsou více aromatické. Stromy nebo keře jsou většinou nižší, obvykle se na nich ovoce objevuje tři až čtyři roky po výsadbě. V plné plodnosti jsou stromy po deseti letech. Některé druhy v případě vhodných podmínek  dosahují výšku až 8 metrů a koruna má průměr až 5 metrů. životnost stromů je 30 až 40 roků. Druhy a odrůdy kdouloní V současnosti je známo přibližně 200 odrůd kdoulí. . Rozlišují se především podle tvaru na - hruškovité kdouloně – plody dosahují hmotnosti až půl kilogramu. Plody jsou proti jablkovitým odrůdám měkčí a šťavnatější. Dozrávají dříve než jablkovité a úroda je také vyšší. - jablkovité kdouloně mají dužinu suchou a tvrdou. Jsou velmi aromatické a chuť je kořenitě trpká. Okrasné kdoulovce jsou samostatným druhem, který se v Evropě nepěstuje pro plody, které mají velikost vlašského ořechu a jsou zářivě žluté. Plody mají podobné složení jako u pravých kdoulí a mohou se také podobně využívat. Kdoulovec japonský se v Evropě pěstuje pouze jako okrasná dřevina, ale v Japonsku a Číně se využívají i jeho plody. Keře dorůstají do metrové výše, mají vejčité okrasné listy, dlouhé trny a zářivě červené květy. V Lotyšsku vyšlechtili speciální odrůdu tohoto kdoulovce s názvem Cido, která nemá trny a je odolná i proti teplotám minus 30° Celsia. Plody japonského kdoulovce mají velikost švestky, jsou zářivě žluté a mohou se využívat stejně jako plody ostatních odrůd. Mají velmi intenzivní aroma a jsou vhodné pro přidávání do šťáv, kompotů, moštů i želé. Velmi vysoký je obsah vitamínu C, kterého je v plodech japonské kdoule dvakrát více než u citronů. Zdraví a vitamíny Kdoule jsou velmi zdravé ovoce, které má především velmi vysoký obsah pektinů, tříslovin,vlákniny, vitamínů, vápníku a draslíku. Pektiny, kterých je v plodech kdoulí mnohem více než například v jablkách, regulují obsah vody v lidském těle a v součinnosti s vlákninami na sebe váží škodlivé látky a také je z těla vylučují. Pektiny také snižují hladinu cholesterolu, pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi a mají preventivní účinky proti rakovině střev. Obsah draslíku, který je velmi důležitý pro nervový systém, je v plodech kdoulí také vyšší než u jablek. Vitamín C je v kdoulích v srovnatelném množství s některými odrůdami jabloní, podíl cukru je ale mnohem menší. V každé komoře jádřince kdoulí je 6 až 8 jadérek, která obsahují velmi vysoké množství slizovitých léčivých látek. Tento sliz regeneruje pokožku a používá se zevně při spálení sluncem, dále na popraskanou kůži a rty, pomáhá i při zánětech očí. Jeho další využití je vnitřní proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a také bronchitidě. Sušená jadérka jsou vynikající léčebný prostředek proti kašli. Nesmí se ale rozžvýkat, protože mají velmi intenzivní hořkou chuť. Použití kdoulí v gastronomii Plody kdoulí se především ve Středozemí a ve střední Asii v současnosti zpracovávají na marmelády, džemy a želé, v minulosti se využívaly i jako konzervační prostředek. Plody kdoulí mají poměrně velké využití v teplé i studené kuchyni. Kdoule je možné vařit a pak servírovat horké se smetanou nebo máslem jako velmi chutný dezert. Portugalskou specialitou jsou kdoule pečené se sladkými jablky. Kdoule se také nakládají do alkoholu a podávají pak jako příloha k různým masům nebo zvěřině. Z kdoulí se vyrábí i velmi chtné alkoholické destiláty, například na Na Balkáně se z kdoulí vyrábí rakija – dunjevača. Příprava kdoulí před použitím Plody kdoule se před zpracováním pečlivě zbaví jemného chmýří – nejlépe slabou měkkou utěrkou. Dužina se pak ze všech čtyř stran odkrojí od jádřince. Většina odrůd kdoulí má poměrně tvrdé a pevné plody a tak je potřeba mít ostrý silnější nůž a vynaložit i trochu síly. Kdy, jak a podle čeho vybírat Kdoule se v našich zeměpisných oblastech sklízejí většinou v říjnu. V obchodech se ale příliš neprodávají, k dostání jsou nejvíce přímo v sadech u pěstitelů nebo zahrádkářů. Kdoule bychom měli kupovat maximálně čerstvé, ideálně v den sklizně nebo jen velmi krátce po ní. Plody nesmí být nijak povrchově poškozené. Spotřeba a skladování Plody kdoulí vydrží v chladném prostředí při teplotě do 0° Celsia a relativní vlhkosti vzduchu 90 až 95 % maximálně tři měsíce. Při uskladnění na chladném vzdušném místě v běžné domácnosti je maximální doba trvanlivosti 8 týdnů. Po delším skladování se dužina zbarví do hnědé barvy, negativně se mění chu´t i aroma a plody také ztrácí zdraví prospěšné látky. Pěstování Stanoviště pro pěstování stromů nebo keřů kdouloně by mělo mít hlinité půdy, které jsou vlhčí, ale odvodněné. V lehkých půdách stromy rostou rychle, ale mají krátké větve a většinou ovoce příliš nerodí. Zajímavosti Pro okrasné účely se podařilo vyšlechtit křížence kdouloně a hrušně. Nazývá se x Pyronia nebo také Cydonia oblonga × Pyrus communis. Léčebný prostředek ze slizovitých léčivých látek, která jsou obsažena v jadérkách, se připravuje tak, že celá jádra se vloží do vody v poměru 1 jadérko : 8 vody a už po 15 minutách louhová se objevuje kdoulový sliz. Sušená jadérka z kdoulí jsou vynikající jako bonbony proti kašli, ale nesmí se rozžvýkat, protože mají velmi nepříjemnou hořkou chuť. Léčivé účinky Plody kdoulí -          neutralizují v těle škodlivé látky a také je z těla vylučují -          snižují hladinu cholesterolu -          pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi -          mají preventivní účinky proti rakovině střev -          posilují nervový systém Kdoulový sliz -          regeneruje pokožku -          používá se zevně při spálení sluncem a na popraskanou kůži a rty -          pomáhá léčbě zánětů očí. -          Vnitřně je účinný proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a bronchitidě. Plody kdoule mohou mít nežádoucí účinky v podobě žaludečních potíží při konzumaci nezralých nebo naopak starších sklizených plodů.    

KEDLUBEN- kedlubna, odborně brukev zelná kedluben - latinsky Brassica oleracea invar acephala var. gongylodes.anglicky kohlrabi nebo turnip cabbage, francouzsky chou-rave a také colrave, německy Kohlrabi, italsky cavolo rapa - je jedním z nejvíce rozšířených druhů košťálové zeleniny. Oblíbená zdravá zelenina Kedlubna v současné podobě je vyšlechtěnou formou brukve zelné. Patří mezi oblíbené druhy košťálové zeleniny, která je k dostání téměř po celý rok. Původ a historie Kedlubna se v její původní formě ve volné přírodě nevyskytuje a její původ je v podstatě neznámý. S největší pravděpodobností pochází z oblastí okolo Středozemního moře, podle jiných verzí z Tibetu v Číně. S určitostí je ale možné konstatovat, že kedlubny byly velmi oblíbené ve starém Římě, odkud se později dostaly do Evropy. Současnost V současné době jsou kedlubny značně rozšířené především ve střední a v západní Evropě. Nejvíce se pěstují a také konzumují v Německu, v České republice je roční spotřeba na jednoho obyvatele 2,5 až 3 kilogramy. V poněkud odlišném vzhledu, ale s téměř podobnou chutí a konzistencí, se kedlubna pěstuje ještě na severu indického kontinentu a také v Japonsku. Nejvíce se konzumují syrové, vařené i smažené lehce stravitelné hlízy, ale také vařené listy, které obsahují mnohem více vitamínů i vápníku. Vzhled, chuť, vůně… Kedluben je rostlina, která z botanického zařazení patří k brukvím – zelí, v gastronomii se ale považuje za bulvovou nebo kořenovou zeleninu. Bulvy se nevytvářejí z květenství ani z listů, ale jsou částí stonku, která roste nad zemí. Bulvy jsou většinou kulovité nebo elipsovité, mírně zploštělé. Mohou dorůst až do průměru 20 centimetrů, jejich barva je podle obsahu antokyanu bílá, šedozelená, zelená, žluto fialová, načervenalá až tmavě fialová. Rostliny jsou dvouleté a dosahují výšky 20 až 50 centimetrů. V prvním roce vyroste typická nadzemní stonková bulva, velká 10 až 15 centimetrů, která má velmi podobnou barvu s listy. Dlouhé řapíkaté listy vyrůstají pouze z hlízy a mají různě tvarované čepele – mohou být podlouhlé, elipsovité i okrouhlé. Listy jsou po svém obvodu vroubkované a zkadeřené, dvakrát delší než řapíky. Dužina uvnitř hlízy je bílá a šťavnatá. V druhém roce vyrůstá především stonek – košťál, který má na vrcholu květenství, v kterém vývojem vzniknou černá kulovitá semena. Kedlubny mají při delším poklesu teplot k bodu mrazu ve stádiu vývoje tří pravých lístků tendenci k přechodu z dvouleté na jednoletou rostlinu. V takovém případě se nevytvoří hlíza – bulva a rostlina roste do květu. V současné době jsou už některé šlechtěné odrůdy, které jsou jednoleté a z rané jarní výsadby je možná podzimní sklizeň. Druhy a odrůdy kedlubnu Důležité vlastnosti kedluben jsou rychlost růstu, nedřevnatění a nepraskání hlíz, nevybíhání do květu a také odolnost proti chorobám a škůdcům – a z těchto důvodů se kedlubny poměrně intenzivně šlechtí. Kedlubny se dělí na rané a pozdní, v obou skupinách ještě na bílé a modré odrůdy Modré odrůdy jsou většinou ranější a více odolné proti popraskání. Bílé odrůdy jsou převážně pozdní, mají větší bulvy a mírně nasládlou chuť. Rané odrůdy - nejčastěji pěstované: Luna má velmi jemnou a chutnou dužinu. Zelené bulvy jsou pevné, nedřevnatí ani nepraskají. Odrůda je velmi náročná na dostatek vláhy, vyžaduje slunné stanoviště. Pěstuje se z předpěstované sadby. Cabbage Vegetables je hybridní odrůda, kterou je možné tzv. rychlit všemi možnými způsoby. Šťavnaté chutné bulvy mají kulovitý tvar a zelenou barvu, nedřevnatí ani nepřerůstají. Kartágo F1 je bílý vyšlechtěný kedluben a velmi jemnou a chutnou duživou, která nedřevnatí ani nepřerůstá. Je velmi vhodný i pro velmi rané pěstování a k rychlení, z letních výsevů je možná i podzimní sklizeň. Korfu 1 a Moravia jsou šlechtěné odolné rané odrůdy bílé barvy s jemnou dužinou. Bulvy nedřevnatí ani nepřerůstají. Blankyt je modrá odrůda s menším množstvím listů, velmi odolná proti dřevnatění. Může se pěstovat během celého vegetačního období. Hybridní odrůdy pro rané, polorané i pozdní pěstování Troja F1 má velké bulvy kulaté ploché bulvy s jemnou dužinou, které nedřevnatí. Je vhodná pro jarní i letní výsev, potřebuje dostatek vláhy a mírný stín. Ballot F1 patří mezi hybridní odrůdy pro jarní i podzimní pěstování. Bulvy nepraskají ani nedřevnatí. Potřebuje těžší půdy, bohaté na živiny a dostatek vláhy. Pozdní nejvíce pěstované odrůdy: Gigant je pozdní českou vyšlechtěnou odrůdou. Bulvy zelené barvy dorůstají do váhy 3 až 4 kilogramů, nepraskají ani nedřevnatí. Jemná šťavnatá dužina je bílá a má příjemnou sladkou chuť. Odrůda je vhodná jak pro přímou rychlou konzumaci, tak pro dlouhodobější uskladnění, při kterém si zachová chuť, konzistenci i vzhled. Violeta patří mezi odrůdy s dobrou skladovatelností. Rostliny jsou poměrně bujné, bulvy modré barvy dorůstají až do váhy 600 gramů a nepraskají. Dužina je chutná, šťavnatá a jemná. Zdraví a vitamíny Kedlubny jsou významným zdrojem různých vitamínů a dalších látek, důležitých pro organismus člověka. Nejčastěji se konzumují lehce stravitelné bulvy – hlízy, a to syrové, vařené nebo dušené. Do salátů se mohou přidávat i syrové listy mladých rostlin, které se ale také vaří. Listy mají obsah vitamínu C a vápníku než bulvy. Kedlubny obsahují v poměrně značném množství vitamíny skupiny B, vitamín C a E. Je v nich i poměrně mnoho minerálních látek – především vápník, draslík, mangan, selen, železo a zinek, a také kyselina listová, nikotinová a pantotenová, bulvy obsahují látku biotin.. Velké je i množství vlákniny. Nejvíce zdraví prospěšných látek – vápníku, karotenu a vitamínu C - není v bulvách, ale v listech mladých rostlin, které se samozřejmě mohou konzumovat syrové i vařené. Kedlubny jsou i velmi nízkokalorické a jsou vynikající složkou stravy při redukčních dietách. Konzumace kedluben podporuje mimo jiné tvorbu žluče a příznivě podporuje zažívání, mají pozitivní vliv na správnou funkci jater a ledvin. Rozpustná forma vlákniny v kedlubnách snižuje hladinu cholesterolu v krvi, nerozpustná forma zvyšuje průchodnost střev a pomáhá například při zácpě. Biotin působí příznivě na pokožku a vlasy. Kedlubny mají podle posledních zjištění preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva. V bulvách je poměrně velké množství éterických olejů a tak by je neměli konzumovat lidé se zánětem žaludeční sliznice nebo vředovým onemocněním. Využití kedlubny v kuchyni Z kedlubny se konzumuje především čerstvá a syrová dužina, je možné ji přidávat i do zeleninových salátů. Je ji ale možné také tepelně upravovat – může se vařit, zapékat, smažit obalená v trojobalu…Velmi oblíbené jsou i dušené kedlubny. Chuť kedlubny není příliš výrazná a tak se většinou upravuje kořením, česnekem nebo bylinkami.   Konzumují se i listy mladých jarních odrůd, které obsahují mnohem více vitamínu C a karotenu než bulvy. Listy se mohou konzumovat čerstvé a syrové například v zeleninových salátech, nebo krátce vařené – nejlépe v páře. Příprava kedlubny před použitím Listy mladých jarních odrůd kedlubny se jen omyjí pod studenou vodou. Bulvy se po umytí ostrým nožem většinou zbaví slupky, u některých šlechtěných odrůd je ale slupka křehká a může se bez problémů konzumovat. Sklizeň spotřeba a skladování Bulvy raných odrůd se sklízí průběžně, sklizeň trvá 2 až 4 týdny. Listy z rané sklizně se sklízí z mladých rostlin. Pokud se bulvy sklízí i s listy, musí se bulvy velmi rychle ochladit, aby se zabránilo brzkému zvadnutí listů. Rané odrůdy se sklízí většinou pro přímou rychlou konzumaci, dlouhé skladování raným odrůdám nesvědčí. Pozdní sklizeň se většinou provádí pro uskladnění, listy se z bulvy odstraňují. Sklizené kedlubny se skladují ideálně v teplotě 0 až 1° Celsia v 90% vlhkosti vzduchu. Pěstování Kedlubny se většinou pěstují z předpěstované sadby. Současné šlechtěné odrůdy jsou vhodné k rychlení ve skleníku, některé rané, polorané i pozdní odrůdy jsou vyšlechtěné i pro pěstování přímo na záhoně. Ideální je pěstovat zároveň modré i bílé kedlubny, rané a pozdní, nebo polorané a pozdní. Kedlubny potřebují nejlépe hlinitopísčité půdy s dostatkem živin a vláhy. Vzhledem k rychlému růstu a slabému kořenovému systému při nedostatku vláhy mohou bulvy dřevnatět a praskat. Při předpěstování se semena vysévají 6 až 12 týdnů před výsadbou na záhon. Odrůdy k rychlení mají vegetační dobu 60 až 80 dní, rané 70 až 100 dnů, letní 100 až 140 dní a pozdní až 130 až 170 dnů. Výběr odrůdy Rané odrůdy mají vegetační dobu 80 až 100 dní, při předpěstování se semena vysévají v únoru. Nejdřívější sklizeň poskytují bílé odrůdy Libochovická, Moravia a Omnia, vysazují se do sponu 25 x 25 centimetrů v polovině dubna. Bílé rané odrůdy špatně snáší vyšší teploty na začátku léta a pro sklizeň v tomto ročním období jsou vhodnější modré rané odrůdy Azur nebo Modran, které se vysazují o 14 dní později než rané bílé. Jejich vegetační doba je 90 dní. Letní odrůdy se vysévají v březnu a dubnu, jejich vegetační doba je 100 až 140 dní. Nejvhodnější odrůdou je Kozmanova modrá s vegetační dobou 110 dní, která se vysazuje do sponu 25 x 25 centimetrů v první polovině května. Může se pěstovat i výsevu přímo na stanoviště. Pozdní odrůdy se vysévají na konci dubna a začátku května, jejich vegetační doba je 130 až 170 dní. Pro podzimní sklizeň je možné použít i rané odrůdy, musí se ale vysadit nejpozději do poloviny srpna. Odrůdy pro podzimní sklizeň se sází do sponu 40 x 30 centimetrů. Nejvhodnější je Gigant, který má dobře skladovatelné velké bulvy. Vegetační doba této odrůdy je 130 dní, vzhledem k velikosti se vysazuje do sponu 50 x 50 centimetru již v květnu. Odrůda je i velmi odolná, snáší teploty až – 12° Celsia. Místo pro pěstování kedlubny Kedlubny potřebují středně těžké hlinitopísčité půdy s dostatkem živin. Místo by mělo být chráněné a dostatečně vlhké, je nutno dbát na pravidelnou a dostatečnou zálivku a také přihnojování. Výsadba a pěstování Vysazují se jen silné mladé rostliny. Pokud mají tři nebo čtyři pravé lístky, nesmí se rostliny zasadit příliš hluboko, protože pak by se nevytvořily hlízy. Sazenice musí růst poměrně rychle – to je možné zajistit pouze půdou s dostatečným množstvím živin, pravidelnou zálivkou, okopáváním a odplevelováním. Pokud půda vyschne, bulvy většinou zdřevnatí a po další zálivce mohou popraskat. Zajímavosti Zimní odrůda Gigant byla vyšlechtěna v roce 1978 v Československu a má největší bulvy ze všech odrůd. V současné době patří mezi nejvíce pěstované v domácím pěstování nejen v České republice a na Slovensku, ale i v mnoha dalších zemích Evropy. Kedlubny mají minimální množství kalorií a jsou vynikající složkou stravy při redukční dietě. Mimo dužiny bulvy je možné konzumovat i lístky mladých rostlin raných odrůd, které obsahují velké množství vitamínu C, vápníku a karotenu. Listy se konzumují čerstvé například jako součást zeleninového salátu, nebo krátce vařené – nejlépe v páře. Léčivé účinky Kedlubna je zelenina s velmi příznivými účinky na lidský organismus. Konzumace kedlubny - aktivuje a příznivě ovlivňuje trávení - má pozitivní vliv na správnou funkci jater a ledvin - snižuje hladinu cholesterolu v krvi - zvyšuje průchodnost střev a pomáhá při zácpě - zlepšuje vzhled pokožky a kvalitu vlasů Kedlubny mají podle posledních zjištění preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva. Při konzumaci kedlubny v přiměřeném množství nebyly prokázány nežádoucí účinky na organismus člověka.  Bulvy kedlubny by ale neměli konzumovat lidé se zánětem žaludeční sliznice nebo vředovým onemocněním, protože v bulvách je poměrně velké množství éterických olejů.

KEFALOTIRI je sýr určený ke krájení původem z Řecka. Historie Historie tohoto sýru sahá až do byzantské éry, považuje se za předchůdce všech tvrdých řeckých sýrů. Vzhled, chuť, vůně… Kefalotiri má tvar zvlněného bochníku, připomíná proto klobouk. Jeho hmotnost je asi 10 kg, výška 25 cm a průměr asi 50 cm. Obsah tuku v sušině je 45%. Sýr je velmi tvrdý, světle žlutý a chutná pikantně a mírně nakysle, je slabě slaný a lahodný. Výroba Kefalotiri se vyrábí z čerstvého kozího nebo ovčího mléka, které se sražené lisuje ve formách, solí se a znovu lisuje. Ve vlhkých a chladných sklepech sýr zraje 2-3 měsíce. Použití sýru Kefalotiri v gastronomii Tento sýr bývá součástí mnoha řeckých jídel, např. musaky. Přidává se k těstovinám, masu a vařeným zeleninovým jídlům. Hodí se také ke strouhání, na pizzu či do salátů. Dostupnost a skladování K dostání je v každém řeckém obchodě s potravinami. Dobře zabalený do pergamenu a hliníkové fólie vydrží v chladničce několik dní.  

KEFÍR - anglicky kefir - je zdravý kvašený mléčný nápoj připravovaný z kravského, kozího i ovčího mléka a kefírového zrna. Původ a historie Kefír si jako první připravovali na Kavkaze a v opatstvích v Tibetu. Je to jeden z nejstarších mléčných výrobků. Jméno pochází z původních krajových názvů „kepu“, „kchapu“ a „kiafir“ a také z tureckého „kef“ – v překladu pochoutka. Původně se kefír připravoval v kožených vacích, které byly zavěšené u vchodu do budovy nebo kláštera. Když šel někdo okolo, na vak zaklepal a kravské, kozí nebo ovčí mléko se tak stále míchalo s kefírovými zrny. Struktura, chuť, vůně… Řídká konzistence kefíru je podobná jogurtu, je také jemně perlivá a má kyselou chuť a vůni. Výroba Kefírová zrna se skládají ze zdravých bakterií a kvasinek v bílkovinách, tucích a cukrech. V zrnech je různých bakterií a kvasinek velké množství a ty pak společně vytvářejí velmi složité a proměnlivé skupiny mikroorganismů, které se rychle množí v mléku a jsou pro zdraví člověka velmi příznivé a důležité. Bakterie obsažené v kefíru metabolizují mléčný cukr na mléčnou kyselinu a tak vzniká kyselý, jemně perlivý a mírně alkoholický nápoj s konzistencí, která je podobná řídkému jogurtu. Ve velké většině případů je kefír vhodný i pro osoby s alergií na laktózu. Na začátku 20. století obsahoval kefír, který byl kvašený v menších mlékárnách, až 2 % alkoholu. V současnosti se kefír vyrábí především ve velkých provozech moderními metodami a vzhledem ke zkrácené době kvašení je obsah alkoholu většinou méně než 1 Zdraví a vitamíny Kefír obsahuje vitamin B12, vápník, hořčík, vitamin K2, biotin, kyselinu listovou, enzymy a probiotika. Pomáhá léčit střevní potíže, alergie, ekzém a lupénku. Také zabíjí kvasinky. Použití kefíru v kuchyni Kefír se obvykle pije samotný, ale dá se použít k přípravě mnoha receptů. Nejvyhlášenější jsou kefírové buchty, bábovky či palačinky. Léčivé účinky - zamezuje shromažďování a hnití potravy ve střevech - vyvolává v těle zásaditou reakci a tak tělo odkyseluje - je vhodný i pro lidi s přecitlivělostí na laktózu - působí jako probiotikum - je prospěšní při některých alergiích, ekzému či lupénce - stimuluje imunitní systém V domácím prostředí vyrobený kefír má proti kupovanému průmyslově vyráběnému až 10 x větší množství těchto probiotických organismů, protože v komerční výrobě se využívá pasterizace, která jich určitou část zničí.

Anglický název v překladu znamená chaluhový hřebeník neboli chaluhový zelenáč. Kelp greenling je rozšířený po celém Tichomoří. Žije poblíž pobřeží nad písečným a skalnatým dnem v hloubce do 40m. Tělo ryb je dlouhé, protáhlé, hlava je malá. Ploutevní paprsky jsou velmi ohebné, měkké. Ryby dorůstají do délky asi 50cm, zbarvení těla se mění v závislosti na stanovišti. Kepl greenling je oblíbenou konzumní rybou. Maso je mírně nazelenalé, při tepelné úpravě zelený odstín mizí. Hodí se na všechny způsoby tepelné úpravy.

KERBLÍK TŘEBULE – latinsky Anthriscus cerefolium neboli třebule pravá roste divoce, vzácně ho nalezneme v zahradách. Divoký a voňavý Nenáročná bylina, které vyhovuje polostín, patří do čeledi miříkovitých. Kerblík má výbornou chuť a skvěle se hodí k zeleninovým a rybím pokrmům. Velmi prospěšný je i pro lidské zdraví. Původ, historie a výskyt Kerblík má svou domovinu na Kavkazu a v západní Asii. Jako koření ho používali Římané již ve starověku. Ti ho rozšířili při svých výpravách po Evropě. Komerčně se příliš nepěstuje, ale setkáme se s ním na zahrádkách v Evropě, v severní Africe, ve východní Asii i v Americe. Vzhled, chuť a vůně… Bylina je až 60 cm vysoká, listy jsou vícenásobně lichozpeřené. Okolíky mají bílou barvu. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík po odkvětu odumírá a zasychá. Jeho prchavé aroma připomíná anýz a petržel. Zdraví a vitamíny Kerblík obsahuje éterický olej isoanethol a má vysoký obsah vitamínu C. Hořčiny a éterický olej podporují zažívání a činnost ledvin. Kerblík by neměl chybět při jarní očistné kúře. Použití kerblíku v gastronomii Nejlépe chutnají čerstvé, mladé listy. Sušením a dlouhým vařením se ničí aroma, při zmrazování zůstává zachováno. Kerblík je oblíbenou součástí bylinkových polévek, hodí se k vaječným, zeleninovým i rybím pokrmům. Hodí se i pro úpravu masa, a to skopového nebo pečeného kuřete. Výborně chutná s rajčaty nebo sýry. Je typický především pro francouzskou kuchyni, spolu s petrželí, estragonem a pažitkou tvoří jemnou směs "fines herbes“, používanou do omelet. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů. K teplým pokrmům ho přidáváme až v poslední fázi přípravy, jeho aroma je totiž velmi prchavé. Uchovávání Kerblík uchováváme v mrazáku, sušením by ztratil kvalitu. Léčivé účinky - regeneruje a detoxikuje tělo, zejména játra, ledvin a žlučník - pomáhá při žaludečních potížích - podporuje správné trávení - zlepšuje krevní oběh - pomáhá při vysokém tlaku - pomáhá při chronickém průjmu

KEŠU – jedná se o plod ledvinovníku západního latinsky Anacardium occidentale. Ledvinovník je vysoký tropický strom plodící nažky (kešu ořechy), které se nacházejí v nepravém plodu, tzv. kešu jablku. Zdravé a neodolatelně chutné… Kešu oříšky jsou velice chutné. Jejich obliba v posledních letech roste, přidávají se do oříškových směsí, praží se a solí. Bývají součástí mnoha pokrmů. Původ a historie Původně pochází ledvinovník z pobřeží severovýchodní Brazílie. Od 16. století se v důsledku zámořských plaveb portugalských námořníků šířil po světě. Postupně se rozšířil do Mosambiku a do pobřežních oblastí Indie. Současnost Nyní je ledvinovník celosvětově rozšířen a vyskytuje se v suchých tropických oblastech. Mezi největší producenty kešu patří Brazílie, Indie, Indonésie, Mosambik, Nigérie a Tanzanie. Pěstuje se na plantážích nebo extenzivně v agrolesnických systémech. Vyhovuje mu tropické klima a nadmořská výška okolo 1 000 m n. m., ideální jsou pro něj teploty v rozmezí 21–28 °C. Krom kešu ořechů je ledvinovník zdrojem kardolu – smolnatého oleje, který se z ořechů před konzumací odstraňuje pražením. Používá se k výrobě laků a insekticidů. Využití nacházejí i kešu jablka, která se společně s kůrou a větvemi z prořezu dávají dobytku. Používají se také na výrobu džemů nebo kompotů. Vzhled, chuť a vůně… Kešu ořechy jsou ve skutečnosti semena ve tvaru ledviny, které se drží v dolní části kešu jablka, mají delikátní a libou chuť a jemné ořechové aroma. Výhodou kešu ořechů je snadné konzumování, mají jemnou strukturu. Zdraví a vitamíny Plody kešu jsou bohaté na taniny a vitamin C, mají nižší obsah tuku než většina jiných ořechů. Přibližně 82 % z jejich tuku jsou nenasycené mastné kyseliny, plus asi 66 % z těchto nenasycených mastných kyselin jsou mononenasycené tuky zdravé pro srdce. Kešu ořechy jsou bohatým zdrojem mědi a dobrým zdrojem fosforu, hořčíku, manganu a zinku. U jablek je to kvůli obsahu kardolu a taninů, na ořechy se u některých lidí může vyskytnout alergie. Obsahuje anakardovou kyselinu, která zabíjí gram-pozitivní bakterie odpovědné za vznik zubního kazu, akné, tuberkulózy, malomocentsví. Kešu je vhodné pro diabetiky. Použití kešu v gastronomii Kešu se konzumují samotně i jako součást salátů či vařených pokrmů. Z ořechů se též lisuje šťáva, ze které se vyrábí alkoholické nápoje (víno, pálenka) a ocet. Dostupnost, spotřeba a skladování V obchodě se dají pořídit pražené, solené i přírodní. Můžeme je koupit vážené i balené v ochranné atmosféře. Kešu ořechy skladujeme na suchém a chladném místě. Pokud zakoupíme balené kešu ořechy, řídíme se uvedeným doporučeným datem spotřeby. Léčivé účinky - ochraňuje srdce - působí proti tvorbě žlučníkových kamenů - snižuje riziko přibývání na váze - zlepšuje náladu - má antioxidační účinky - má protinádorové vlastnosti - působí jako prevence žlučových kamenů

KHAO LUANG je název pro odrůdu dlouhozrnné rýže (Oryza sativa). Výskyt a historie Rýže Khao Luang pochází ze severovýchodu Thajska. Celkem existuje deset typů této rýže. Vzhled a vlastnosti Khao Luang má dlouhá nažloutlá zrna. Po uvaření je mírně lepkavá. Použití Khao Luang v gastronomii Tato rýže se používá zejména k přípravě thajských pokrmů. V jiné části světa se s ní zřejmě nesetkáte.

Název Kielbasa zahrnuje širokou škálu klobás. Nejběžnějším typem je uzená vepřová klobása s výraznou česnekovou chutí. Kielbasa je obvykle k dostání ve tvaru podkovy, dlouhá je 45cm a široká 4cm.

Tato syrová bílá klobása se vyrábí z vepřového a telecího nebo hovězího masa. Ochucená je pepřem, česnekem a majoránkou. Kielbasa biala měří 12cm a široká je 3,5cm. Podává se s bramborami a zelím, přidává se také do velikonočních polévek.

Klobása vyrobená z fermentovaného vepřového masa, ochucená pepřem, majoránkou a velkým množstvím čerstvého česneku. Kielbasa czosnkowa měří 25cm a široká je 3cm. Klobása se nejdříve vaří a potom mírně udí. Podává se nakrájená na plátky.

Klobása vyrobená z nahrubo nakrájeného, velmi libového vepřového masa, ochucená pepřem a česnekem. Kielbasa Lisiecka se udí a suší v horkém kouři z tvrdého dřeva. Klobása je poměrně slaná, měří 23cm a široká je 3,5cm.

Jedná se o loveckou klobásu vyrobenou z nahrubo nakrájeného vepřového (někdy hovězího) masa. Klobása je ochucená pepřem, cukrem a jalovcem. Udí se dvakrát v horkém kouři z březového dřeva, aby získala tmavě hnědou barvu. Kielbasa myśliwska měří 15cm a široká je 3,5cm. Podává se nakrájená na plátky.

Kvalitní mramorovaná klobása vyrobená z vepřového masa, ochucená česnekem. Klobása se stáčí do dlouhých podkov, lehce se udí a potom opéká. Levnější varianta této klobásy obsahuje drůbeží maso. Kielbasa podwawelska je dlouhá 45cm a široká 3cm. Podává se studená nebo grilovaná.

Jedná se o rustikální klobásu vyrobenou z jemně mletého vepřového a telecího masa. Klobása je ochucená pepřem, česnekem a majoránkou. Kielbasa wiejska se nejdříve spařuje v horké vodě, potom se udí v horkém kouři. K dostání je zpravidla v dlouhých spirálách, prodávají se ale i jiné tvary. Klobása měří 20cm a široká je 3cm.

Kielbasa zwyczajna je horská klobása vyrobená z fermentovaného vepřového a hovězího masa. Ochucená je pepřem, čerstvým česnekem a někdy také majoránkou. Klobása je silně vyuzená, měří 23cm a široká je 3,5cm. Nakrájená na kusy se přidává do polévek a do dušených pokrmů.