Kategorie gastroslovníku

Je rozšířený od středního Norska po Mauretánii, běžně se prodává na trzích ve Středomoří. Hlaváč černý žije v hloubkách od 1 do 75m, proniká i do brakických vod. Dorůstá do délky 20cm. Tělo ryb je tmavě zbarvené, na bocích a špičkách hřbetní ploutve jsou tmavé skvrny. Šupiny se z těla nesnadno odstraňují,  ryby se také pracně kuchají. Maso je vhodné ke smažení.

Je rozšířený od Lamanšského průlivu po Maroko, dále ve Středozemním moři a vyskytuje se i v některých oblastech Černého moře. Žije v hloubce do 10m nad skalnatým, řasami porostlým dnem. Hlaváč velký dorůstá do délky max. 25cm. Tělo ryb je celé poseté šedými skvrnami. Z kulinářského hlediska je hlaváč velký srovnatelný s hlaváčem černým. Po odstranění šupin je vhodný ke smažení.

Vyskytuje se v jižních částech Atlantiku a Tichého oceánu, má zde hospodářský význam. V Evropě se prodává pod názvem butterfish – máslová ryba. Pamakrela jižní dorůstá do délky max. 1,40m a dosahuje hmotnosti 6-10kg. Ryby mají tmavomodré tělo, břicho je světlejší. Maso je poměrně tučné, filety mají intenzivní růžovou barvu. Hodí se především k fritování. Delikatesou jsou uzené pamakrely.

Je rozšířená od Bretaně až po Senegal a také v západním Středomoří. Vyskytuje se i v mořích jižní polokoule. Loví se u břehů Portugalska a Maroka. Tkaničnice stříbřitá je hlubinný druh, zdržuje se nad písčitým dnem v hloubce 100-250m a živí se dravým způsobem. Ryby mají protáhlé, úhořovité tělo, ze stran zploštělé. Dosahují délky až 2m. Hlava je dlouhá, spodní čelist vyčnívá. V obou čelistech jsou silné zuby. Kůže ryb je bez šupin, stříbřitě zbarvená. Tkaničnice stříbřitá se prodává pravidelně, má bílé aromatické maso. Hodí se ke smažení a dušení.

Vyskytuje se po obou stranách severního Atlantského oceánu, proniká až do hloubky 1600m. Tělo ryb je černé, hřbetní ploutev je hodně vykrojená. Tkaničnice tmavá dorůstá do délky 1,10m. Maso je bílé, křehké. Vhodnou úpravou je opečení na tuku a následné dušení při nízké teplotě.

Je rozšířená od Norska po Maroko, ve Středozemním a Černém moři. Žije v otevřeném moři, začátkem léta, když se tře, přemísťuje se blíže k pobřeží. Makrela obecná je dobrým plavcem. Hlavním poznávacím znakem tohoto druhu je nepravidelná kresba z tmavých pruhů na modrozeleném hřbetě. Ryby dorůstají do délky 50cm, většinou měří jen 30cm. Hřbetní ploutve jsou umístěné těsně za sebou, ocasní ploutev je vykrojená. Maso makrely obecné je velmi tučné, rychle podléhá zkáze. Čerstvé ryby mají lesklou a pevnou kůži, jasné oči a jasně červené žábry. Z kulinářského hlediska jsou makrely všestranné. Hodí se k dušení v troubě, pečení a grilování.

Vyskytuje se ve všech mořích tropického a subtropického pásma. V evropských mořích je rozšířená od Biskajského zálivu po Kanárské ostrovy, dále ve Středozemním moři a v jižních oblastech Černého moře. Makrela japonská se od makrely obecné odlišuje nepravidelnými skvrnami na břiše. Maso je vhodné k dušení v troubě, smažení a grilování.

Je rozšířená v Tichomoří od Austrálie po Japonsko. Ryby mají modrozelený hřbet s tmavými tečkami, boky a břicho mají stříbřitě bílé zbarvení. Makrela australská dosahuje délky 40cm a hmotnosti asi 1,5kg. Maso je tmavé, s vysokým obsahem tuku. Hodí se ke zpracování do konzerv, filety se fritují.

Vyskytuje se v západních oblastech severního Atlantiku, rozšířená je také u pobřeží Floridy a v Mexickém zálivu. Na východním pobřeží USA je makrela španělská považována za nejlepší rybu na barbecue. Charakteristickým znakem ryb jsou tři řady podélných skvrn na bocích. Tělo je vřetenovité, hlava malá a špičatá. Makrela španělská je vhodná ke grilování a smažení.

Je rozšířená po celém východním Atlantiku. Evropské populace pelamidy obecné se třou ve Středozemním moři. Z hospodářského hlediska je pelamida obecná nejdůležitějším příbuzným tuňáků. Ryby dorůstají do délky max. 90cm, většinou měří jen 50cm. Maso je vhodné na všechny způsoby tepelné úpravy. Větší ryby mají tučné maso, jsou proto vhodné ke grilování. Při úpravě smažením je třeba rybu naporcovat na kotlety, aby působení tepla bylo rovnoměrné.