Kategorie gastroslovníku

Je rozšířená u pobřeží Japonska, Koreje, střední Číny a Tchaj-wanu. V Japonsku je z hospodářského hlediska velmi důležitá. V důsledku intenzivního výlovu stavy langusty japonské značně poklesly. Zbarvení těla je tmavé, na nohou jsou světlé příčné pruhy a zadeček je hnědočervený. Ocasní vějíř je do poloviny tmavý. Na hrudním krunýři jsou drobné trny se světlými špičkami. Langusta japonská dorůstá do délky max. 30cm. Tento druh je k dostání jen ve východní Asii, do Evropy se nedováží. Hodí se na všechny způsoby tepelné úpravy.

Je hojně rozšířená v Indopacifiku, vyskytuje se v tropickém pásmu západního Atlantiku. Jednotlivé populace pronikly také do Středozemního moře. Langusta nádherná je pestře zbarvená, základní zbarvení je zelenavě hnědé, na čelních rozích jsou příčné kroužky. Segmenty zadečku jsou hladké, blízko bočních okrajů mají jednu řadu světlých skvrn. Langusta nádherná dorůstá do délky max. 50cm, většinou měří 35cm. Tento druh langust se prodává zpravidla jen v oblastech svého výskytu. Do Evropy se zřídka dovážejí mražené ocásky. Langusta nádherná je vhodná k vaření, smažení nebo grilování.

Vyskytuje se v tropickém pásmu západního Atlantiku. Charakteristickým znakem langusty skvrnité jsou světlé tečky na těle. Na rozdíl od příbuzné langusty karibské se do Evropy téměř nedováží. Hodí se na všechny způsoby tepelné úpravy.

Je rozšířená v teplejších pásmech západního Atlantského oceánu. Představuje nejprodávanější druh langust. Langusta karibská má na načervenalých nebo nahnědlých segmentech s úplným příčným rýhováním světlé skvrny poblíž bočních okrajů. Skvrny na 2. a6, segmentu působí jako velké oči. Na ocasním vějíři je načervenalý příčný pruh. Langusty dorůstají do délky max. 45cm, většinou měří jen do 20cm. Langusta karibská se prodává čerstvá, vyvážejí se většinou jen mražené ocásky. Chuť masa je vynikající, tento druh langust je vhodný na všechny způsoby tepelné úpravy.

LONGAN– nebo také „dračí oko“ - latinsky Dimocarpus longan, anglicky dragon eye - je málo známé chutné exotické ovoce, příbuzné s poněkud více populárním liči. Jemné aroma i chuť Longan patří do stejné skupiny jako liči a rambutan, je z nich nejmenší. Pro svoji specifickou sladkokyselou chuť se používá do sladkých i slaných jídel, lahodně ale chutná i samotný. Původ a historie Longan pochází z jižní Číny, i když jeho název má původ z jména vietnamského města Long-An, kde se pěstuje dodnes. Přesná a ani přibližná doba jeho prvního objevení ale známá není, podle všech poznatků se ve svých domovských  oblastech využívá jako zdravé ovoce v medicíně už několik set let. Současnost Stromy longanu rostou po celém území jihovýchodní Asie. K největším pěstitelům patří Čína, Thajsko, Vietnam a Tchajj-wan. Mimo asijské oblasti se pěstuje ještě v Austrálii, na Havaji a v USA na Floridě. V Evropě je ho možné v posledních letech koupit především v obchodech s asijskými potravinami. Z jednoho stromu se sklidí každý rok přibližně 200 kilogramů plodů, ale dobrá velká sklizeň se střídá s menší. Období sklizně je totiž v polovině srpna a v to je doba tajfunů a monzunových dešťů, které výrazně komplikují jak sklízení, tak transport. Ihned po očesání ze stromů se totiž plody musí prudce zchladit v ledové vodě a pak skladovat v teplotách do 7,5° Celsia a vysoké vlhkosti vzduchu kolem 90 procent – to je jediný možný způsob, jak zabránit jejich vysušení. Vzhled, chuť, vůně… Plody longanu jsou kulaté a dorůstají do velikosti v průměru maximálně 3 centimetry. Na povrchu je žlutá až žlutočervená, případně červená nebo oranžová až hnědá slupka. Dužina je bílá, průsvitná, je v ní jedno velké černé semeno velikosti fazole. Nedozrálá dužina, která se konzumuje, se dá velmi dobře vyloupnout a zbavit pecky. Přezrálé plody mají dužinu hnědou a měkkou, konzistencí připomíná povidla. Chuť plodů je měkká a šťavnatá, sladká a mírně nakyslá, částečně podobná chuti liči. Aroma je poměrně výrazné. Stromy jsou stálezelené, rostou až do výšky 10 metrů a koruna je široká až 14 metrů. Plody jsou podobně jako hroznové víno ve větším množství na jedné větvičce a vytváří hrozny. Zdraví a vitamíny Longan obsahuje poměrně velké množství vitanímu C a dále vitamíny B1, B2 a B3. Z minerálních látek je v dužině nejvíce draslík, fosfor a hořčík, dále mangan, vápník, železo a zinek. Obsahuje také mnoho důležitých polyfenolů. Ve 100 gramech longanu je 1,31 gramů bílkovin, 1,1 gramu vlákniny a 0,1 gramu tuku. Čerstvá dužina má pozitivní vliv na činnost srdce a sleziny. Šťáva pomáhá při žaludečních bolestech a nespavosti, vylepšuje paměť. Longan také podporuje zdravý vzhled pokožky, růst vlasů a nehtů, má preventivní účinky proti různých infekčním nemocem a kladné účinky na nervový systém, svaly a klouby člověka. Odvar je dobrý při únavě. Longan také významně pomáhá při různých otravách potravinami a při uštknutí hadem. Druhy a odrůdy Odrůdy longanu, kterých je přibližně čtyřicet, se od sebe liší v podstatě jen velikostí a barvou a protože rozdíly jsou jen malé, odrůdy zatím nebyly přesněji popsány. Použití longanu v gastronomii Dužina plodů se konzumuje čerstvá a samotná, vzhledem k sladkokyselé, někdy mírně nahořklé chuti a příjemnému aroma se používá do sladkých i slaných jídel. Nejchutnější je šťavnatá dužina z nedozrálých plodů, která se dobře vylupuje ze slupky i zbavuje pecky. Dužina musí být bílá a pevná, přezrálé plody mají dužinu měkkou a hnědou. V Číně se dužina také suší a má velké využití v tradiční medicíně. Semena se používají při výrobě mýdel a šamponů. Příprava longanu před použitím Konzumuje se dužina z nedozrálých plodů, která se získává stlačením plodu mezi prsty. Slupka praskne a pak se velmi snadno z bílé pevné dužiny sloupne. Z dužiny se pak ještě vyjme pecka. Longany střední a větší velikosti se připravují poměrně snadno, z malých plodů se dužina vylupuje hůře. Spotřeba, zrání, skladování Longan se sklízí přibližně v polovině do října. Plody se ihned po sklizni prudce zchladí v ledové vodě a pak skladují v teplotách do 7,5 Celsia a vlhkosti vzduchu 90 procent, aby nevysychaly. Při podobných podmínkách je možné plody ještě poměrně dlouho skladovat i po nákupu. Pokud ale začnou měknout a měnit barvu, musí se co zkonzumovat. Na trh se dodávají nezralé plody, z kterých se konzumuje bílá dužina. Jsou pevné, slupka z nich jde snadno oloupat. Přezrálé plody mají dužinu měkkou a hnědou. Pěstování longanu Longan se dá pěstovat i v našich klimatických podmínkách, ale je lepší pěstovat roubované nebo řízkované stromy z dovozu. Stromy je možné vypěstovat i ze semen, která musí být velká a plná. Malá a scvrklá semena nevyklíčí. Výsev i pěstování longanu je možné jen ve vnitřních prostorách, ideálně ve skleníku. Semena se musí nejdříve důkladně omýt. Sází se přibližně 1 centimetr hluboko a pokládají se na ležato. Substrát musí mít dostatek živin a být stále vlhký. Po dvou až třech týdnech vyraší rostlinky. Jednotlivé lístky vyrůstají nepravidelně a v různých časových intervalech. V období růstu je vhodná teplota 25° Celsia, při kvetení 18 Celsia. V období vegetačního klidu longanu stačí teplota 5° Celsia. Zajímavosti Longan s největší pravděpodobností pochází z Číny, ale svůj název získal podle vietnamského města Long-An, kde se pěstuje dodnes. Longan je jedno z mála tropického ovoce, které se v Evropě se prodává vzhledem k množství za velmi přijatelnou cenu Léčivé účinky Longan má poměrně velké množství pozitivních účinků na lidské zdraví a je také velmi často využíván v tradiční čínské medicíně. Dužina a šťáva - podporuje činnost srdce a sleziny - pomáhá při žaludečních potížích - působí proti nespavosti - má kladný vliv na paměť - má vliv na zdravý vzhled pokožky a růst vlasů a nehtů - pozitivně ovlivňuje nervový systém - posiluje svalová a pohybový aparát Odvar je účinný proti zvýšené únavě a podporuje rychlou regeneraci. Velmi důležité jsou účinky longanu při otravách potravinami nebo při ušknutí hadem. Při konzumaci kvalitních plodů longanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Při konzumaci přezrálých plodů se mohou objevit příznaky nevolností nebo průjmy.

KUMQUAT, nebo také nagami - latinsky Fortunella, anglicky, francouzsky i italsky kumquat, německy Kumquat a česky i kumkvat  - patří mezi nejmenší citrusové plody na světě. Je podobný malému pomeranči nebo mandarince. Má specifickou chuť a dužina i slupka se používají ve sladké i slané kuchyni. Malé, ale velmi zdravé citrusové ovoce Kumquat je jeden z nejmenších citrusových plodů a říká se mu také „trpasličí pomeranč“. Jeho velikost mu ale nic neubírá na obsahu vitamínů a značné jsou i možnosti jeho využití – používá se tzv. na sladko i na slano ve studené i teplé kuchyni. Původ a historie Kumquat má původ ve východní a tichomořské Africe a jižní Číně.První záznamy o jeho pěstování jsou z 12. století právě z Číny, ale už v té době se pěstoval i v Japonsku, Taiwanu a na Filipínách. Do Evropy byl dovezen v roce 1845 sběratelem Londýnské zahradnické společnosti – The London Horticultural Society – Robertem Fortunem a později se z Evropy dostal až do Severní Ameriky. Současnost V současné době je největším světovým pěstitelem a vývozcem kumquatu Čína, pěstuje se ale v poměrně velkém množství třeba i na řeckém ostrově Korfu, kde z něj vyrábí tradiční likér. Ve Vietnamu je kumquat nezbytnou součástí stolu při oslavách lunárního roku. Keře nebo stromky kumquatu jsou poměrně odolné, přečkají i mráz – 10° Celsia a tak se úspěšně pěstuje v menším množství například i v našich klimatických podmínkách. Anglický název kumquat, pod kterým je ovoce známé, je překladem z čínštiny a znamená zlatý pomeranč nebo také mandarinko-pomeranč. Kumquat se pěstuje i jako pokojová rostlina nebo okrasná bonsaj. Vzhled, chuť, vůně… Plody kumquatu svým tvarem připomínají malý pomeranč nebo mandarinku. Velikost plodů se liší podle odrůdy, v průměru jsou 2 až 4 centimetry dlouhé, tvar je mírně protáhlý a barva slupky je oranžová. Plody mají na rozdíl od ostatních citrusů velmi výrazné aroma. Dužina je příjemně nakyslá a zároveň mírně nahořklá, poměrně šťavnatá. Slupka je jedná a nasládlá. Semena, která jsou velmi malá, se nekonzumují. Stromy nebo keře jsou stále zelené a dorůstají do výšky maximálně 3 metry. Mají jednoduché mírně špičaté listy, na horné straně tmavě zelené. Květy jsou bílé, malé, velmi ozdobné, vyskytují se samostatně i v seskupení. Stromy i keře jsou proti jiným citrusům odolné a vydrží i desetistupňové mrazy. Na jednom stromě nebo keři v teplejších oblastech každý rok dozraje 30 až 50 plodů, v našich klimatických podmínkách je úroda samozřejmě menší. Zralé plody na rostlině vydrží poměrně dlouhou dobu. Druhy a odrůdy Kumquat má poměrně značné množství odrůd a druhů, ale ty se od sebe liší v podstatě jen tvarem a velikostí plodů. V barvě, chuti ani aroma žádné významné rozdíly nejsou. Podle tvaru a velikosti se kumquat dělí na - Fortunella japonica – malé kulaté plody - Fortunella crassifolia – malé oválné plody - Fortunella objata – větší oválné plody Nejznámější a nejvíce pěstované odrůdy Fortunella Margarita hybrid je kříženec Fortunelly Margarity a s největší pravděpodobností mandarinky. Plody jsou oválné, protáhlé, dlouhé až 10 centimetrů s průměrem 2 centimerty. Rostlina je velmi dekorativní a zralé plody na ní vydrží poměrně dlouhou dobu. Mandarinka Kumquat Nordmann Gigante má větší plody s vynikající chutí. Jedná se o odrůdu Fortunelly Margarity, vhodnou pro pěstování v bytových prostorách nebo ve skleníku. Calamondin je kříženec Fortunelly a Mandariny z Filipín, v současnosti pro svůj dekorativní vzhled a vhodnost pěstování v bytech velmi rozšířený po celém světě. Plody při pěstování v původních oblastech mají velikost až 5 centimetrů, v našich klimatických podmínkách 3 až 4 centimetry. Zralé se konzumují syrové, připravují se z nich chutné marmelády, sirupy i likéry, mohou se i opékat. Calamondin myrtifolia – Chinotto pochází z Číny. Pěstuje se jako ozdobná rostlina nebo bonsaj i pro plody o velikosti 3 až 5 centimetrů a kysele nahořklou chutí. Plody se konzumují nejvíce proslazené a kandované. Odrůda je zakrslá a vhodná pro pěstování v bytech. Calamondin limetta Risso Patriarcha má původ v tropické Asii, odkud se odrůda postupně rozšířila do ostatních subtropických oblastí a do jižní Evropy, kde se plody sklízí celý rok. Plody se u nás nazývají limetky, jsou kulovité a mají šťavnatou, kyselou a nazelenalou dužinu, víc aromatičtější než citrony. Používá se místo citronů do salátů a omáček. Santa Barbara – Rangpur – Calamondin limonia Osbeck je velmi odolná odrůda s oválnými oranžovými plody o průměru až 6 centimetrů. Má kyselejší chuť a může se používat místo citronů. Pokud jsou plody na stromě delší dobu, jsou sladší. Triploide Reale pochází z Itálie a jedná se pravděpodobně o křížence pomerančovníku, mandarinky a kumquatu. Plody jsou malé, mají průměr maximálně 3 centimetry a mírně kónický tvar. Chuť dužiny je více kyselá. V gastronomii se příliš nepoužívají, pěstují se spíše jako okrasná rostlina. Zdraví a vitamíny Plody kumquatu mají poměrně značné preventivní i léčivé účinky. Obsahují ve velkém množství vitamín C, draslík, vápník a měď – už 100 gramů kumquatu pokrývá polovinu doporučené denní dávky draslíku a třetinu potřebné dávky vápníku. V plodech je také značné množství zdravých sacharidů, vlákniny a flavonoidů. Draslík významně pomáhá okysličování buněk a především mozku, pozitivně ovlivňuje metabolismus a krevní tlak. Vápník je důležitý pro kosti. Vitamín C posiluje odolnost organismu a má preventivní účinky proti mnoha virovým onemocněním. Betakaroten, který také kumquat obsahuje, zpomaluje stárnutí buněk a společně s flavonoidy chrání cévní systém i celé tělo před působením škodlivých volných radikálů a zabraňuje usazování cholesterolu. Sto gramů kumquatu má přibližně 70 kalorií. Je vhodný i pro děti, těhotné a kojící ženy, seniory a samozřejmě i pro sportovce. Kumquat se velmi často používá v tradiční čínské medicíně. Použití kumquatu v gastronomii Kumquat je mírně kysele nahořklý, ale pokud se zralé plody některých odrůd nechají na stromě, získají sladší chuť. Plody – kyselejší nahořklá dužina i se sladkou slupkou - se konzumují čerstvé, tzv. syrové, kdy se pouze omyjí ve studené vodě a odstraní se z nich stopka. Vcelku se plody také využívají jako ozdoba koktejlů a mnoha dalších nápojů – například k martini místo oliv. Kumquat je vhodný do ovocných i zeleninových salátů. Kumquat se používá i v teplé kuchyni, a to jak na sladko, tak na slano. Vzhledem k výraznému aroma se rozpůlený nebo rozčtvrcený kumquat i se slupkou často využívá při pečení a grilování masa - především drůbeže, zvěřiny, ryb a steaků - k zvýraznění jeho chuti. Velmi chutné jsou i omáčky k masu, které se připravují z kumquatu, pomerančového džusu, medu, soli a másla. Z plodů se také vyrábí marmelády, sirupy, likéry a dezerty i kompoty. Plátky se používají do čaje místo citronu. Příprava před použitím Plody se konzumují po odstranění stopky i se slupkou a tak se musí před použitím důkladně omýt studenou vodou. Jak a podle čeho vybírat Kvalitní plody kumquatu jsou pevné a mají po celém povrchu stejnou oranžovou barvu bez různých odstínů a skvrn. Spotřeba a skladování Pokud se kumquat pěstuje v bytě, zimní zahradě případně ve skleníku, mohou se zralé plody na stromku nebo keři poměrně dlouhou dobu ponechat. Na kvalitě se to nijak neprojeví, plody ale budou sladší. V pokojové teplotě kumquat vydrží čerstvý a kvalitní pět až sedm dní, v chladničce se může uchovávat přibližně tři týdny. Pěstování Kumquat se v našich klimatických podmínkách pěstuje v podstatě stejně jako ostatní citrusy. V zimě by teplota měla být okolo 10° Celsia, krátkodobě snese i teploty mírně pod bodem mrazu. V letním období může být ve venkovním prostředí. Ve vnitřních prostorách kvete od května až do konce listopadu, plody se sklízí průběžně. Stromky i keře se zastřihují v březnu. Špatně snáší tzv. přemokření, pokud k němu dojde, odpadávají listy. K hnojení se používají běžné přípravky na citrusy. Zajímavosti Kumquat je v Číně, Japonsku a dalších asijských zemích symbolem štěstí. V Řecku na ostrově Korfu z plodů vyrábí chutný alkoholický nápoj, který se jmenuje Kumquat. Léčivé účinky Celé plody kumquatu mají vzhledem ke kombinaci a množství vitamínů a dalších látek značné preventivní i léčivé účinky. Kumquat především - posiluje obranyschopnost organismu - pozitivně ovlivňuje metabolismus člověka - má kladný vliv na krevní tlak - pomáhá okysličovat buňky - podporuje činnost mozku - má vliv na růst a pevnost kostí - zpomaluje stárnutí buněk - zabraňuje usazováním cholesterolu v cévách - posiluje činnost srdce - má velké antioxidační účinky - urychluje rekonvalescenci Plátky plodu, nakrájené i se slupkou, se nakládají do soli a tekutina se používá jako velmi účinné kloktadlo proti bolestem v krku. Při běžné konzumaci zralých plodů kumquatu se neprojevují žádné výrazně nežádoucí účinky. Konzumace nezralých nebo málo zralých plodů ale může mít za následek překyselení žaludku. Příklady využítí kumquatu Konzervace kumquatu – džem Džem z kumquatu je velmi chutný, a především zdravý. Jeho příprava je snadná. Půl kilogramu plodů se zbaví stopek a důkladně omyje. Pak se plody i se slupkou rozpůlí a z dužiny se odstraní případná semínka. Půlky plodů se nechají 2 až 3 hodiny ve studené vodě a pak se voda slije. Plody se vloží do hrnce, promíchají se šťávou ze dvou větších pomerančů a 180 gramy cukru. Směs se nechá na mírném ohni za občasného míchání vařit přibližně 30 minut, dokud nemá požadovanou hustotu. Horký džem se přendá do zavařovacích sklenic, ty se zavíčkují a otočené dnem vzhůru nechají vychladnout. Kumquatový džem je nutné skladovat v chladu. Domácí likér z kumquatu Na výrobu lahodného likéru je potřeba 750 gramů plodů, 0,7 litru brandy a 500 gramů cukru. Ovoce se zbaví stopek a důkladně omyje studenou vodou, na několika místech se každý plod propíchne. Cukr se promíchá a rozpustí v půl litru brandy. Připravené plody kumquatu se pak naskládají do čisté větší zavařovací sklenice a zcela zalijí sirupem. Pokud by bylo sirupu málo, doplní se do sklenice už jen čistá brandy. Sklenice se po uzavření nechá na tmavém místě, kde bude likér tři měsíce tzv. zrát. První týden se jednou za den se otočí, pak se otáčí už jen jednou týdně. Omáčka k masu Chuťově velmi zajímavá omáčka k masu se připravuje smícháním jemně nakrájených plodů kumquatu, pomerančového džusu, medu, soli a másla.  

MANGOSTAN– mangostana lahodná - latinsky Garcinia mangostana, anglicky mangosteen - je považován za jedno z nejchutnějších druhů ovoce. V Asii se mu dokonce přezdívá „královna ovoce“nebo „ovoce bohů“. Velmi zdravé tropické ovoce s lahodnou chutí Podle legendy mangostan jako první objevil a ochutnal Budha při své cestě džunglí na bílém slonovi. Od té doby je mangostan v Asii považován za jeden z nejcennějších ovocných plodů a říká se mu ovoce bohů. Původ a historie Mangostanmá původ v jihovýchodní Asii v oblasti Indonésie Manga a z názvu místa také vychází jeho pojmenování. Mangostan poprvé popsal v roce 1753 švédský přírodovědec Carl Linné a po něm v roce 1770 kapitán Cook. V roce 1787 britská vláda dokonce financovala námořní expedici, která měla mangostan přivést, ale ta nebyla úspěšná. Až v roce 1883 kapitán White semena přivezl z indické Kalkaty a ve skleníku vévody z Northumberlandu v Syon Parku se podařilo vypěstovat první stromy a sklidit i první plody. Mangostan si pak údajně velmi oblíbila i anglická královna Viktorie. Současnost Mangostan se postupně z jihovýchodní Asie rozšířil do Afriky, Karibiku, Austrálie i Jižní Ameriky, v současnosti ale nejvíce pěstuje ve všech tropických oblastech. Největšími pěstiteli a také vývozci do celého světa jsou Thajsko, Indonésie, Filipíny a také Brazílie a některé země ve Střední Americe. Do Evropy se plody mangostanu dováží především z Brazílie. Léčivé účinky se využívají v medicíně v Thajsku, Filipínách, Vietnamu, Indii a samozřejmě i v Číně, v evropských zemích je používaný především v gastronomii. Vzhled, chuť, vůně… Plodymangostanu mají kulovitý tvar a jsou velké až 9 centimetrů. Slupka je lesklá, má červeno až fialovohnědou barvu, občas je i téměř černá. Je poměrně silná – až 8 milimetrů – a pevná. Na místě stopky plody mají čtyři tuhé oválné kalištní lístky a na druhém konci je ozdobná hvězdička blizny. Dužiny je v plodech poměrně malé množství, ale je velmi chutná a příjemně aromatická. Je rozdělená na 4 až 8 částí, má bílou nebo narůžovělou barvu. Je šťavnatá a měkká, na povrchu kluzká. Obsahuje semena, která se po upražení mohou konzumovat. Chuť je sladkokyselá, podobná broskvi s příchutí citrusů nebo hroznů. Aroma je mírně karamelové. Plody na stromech zrají 3 měsíce, nejdříve jsou zelené a tvrdé, pak se zbarví do tmavé barvy a změknou. Stromy mangostanu dorůstají do výšky 7 až 25 metrů, mají korunu ve tvaru jehlanu a krátké stále zelené listy. Při poranění tmavě hnědé kůry ze stromu vytéká žlutý latex. Mangostan potřebuje tropické podnebí a teploty do 38° Celsia, při teplotě pod 0° Celsia stromy hynou. První ovoce se rodí přibližně za deset let, pak je na jednom stromě ale každý rok několik set, u některých odrůd i několik tisíc plodů. Zdraví a vitamíny Mangostan má mnoho preventivních i léčivých účinků na lidský organismus. Mangostan se používá v tradiční medicíně v Asii, především v Thajsku, Malajsii, na Filipínách, ve Vietnamu, v Indii a také v Číně. Plody obsahují ve velkém množství xanthony – antioxidanty ze skupiny flavonoidů. Xanthon je žlutá krystalická látka, která působí především proti bakteriím i zánětům a má antioxidační vlastnosti. V plodech jsou i bílkoviny, vitamín C, vápník a další minerální látky, zdravé cukry a škroby, kyselina elagová, fytová a chlorogenová. Jeden plodu obsahuje až 5 gramů hrubé vlákniny. Energetická hodnota mangostanu je 70 Kcal – 300 kJ - na 100 gramů dužiny. Způsobuje pocit nasycení a konzumace je vhodná při redukčních dietách. Vzhledem ke kombinaci prospěšných látek a především obsahu xanthonů je mangostan účinný jako antibiotikum i antiparazikum, používá se na hojení ran, exémů a jiných kožních onemocnění. Má významné účinky při léčbě tuberkulózy i malárie, zánětech uší, dýchacích cest, močových cest, ale i při střevních potížích. Pozitivně také ovlivňuje nervový i cévní systém a posiluje dásně. Tlumí bolesti, odstraňuje únavu a snižuje horečku. Druhy a odrůdy Mangostan se pěstuje a na trh dodává pouze v několika základních odrůdách Garcinia cambogia je nejvíce pěstovaná odrůda s menšími plody žluté barvy a bílou dužinou. Garcinia cowa má větší meruňkově zbarvené plody. Většinou jsou ale velmi kyselé a nejsou tak vhodné k přímé konzumaci, Vyrábí se z nich zavařeniny. Garcinia indica má kyselé, purpurově zbarvené plody. Dužina se využívá na výrobu octa, ze semen se lisuje kokumový olej. Garcinia dulcis se pěstuje v menším množství, má výrazně žluté plody. Garcinia morella z jihovýchodní Asie se pěstuje především pro oranžovočervenou pryskyřici zvanou gamboge. Použití mangostanu v gastronomii Plody se nejčastěji konzumují v čerstvém stavu – servíruje se chlazený v na polovinu odkrojené slupce. Dužina se využívá na výrobu marmelád, pudinků, koktejlů a kompotů. Ze šťávy se vyrábí chutné džusy. Vzhledem k obsahu zdraví prospěšných látek se velmi často používá i ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Semena se lisují na kukumový olej. Příprava mangostanu před použitím Slupka plodu se rozkrojí po obvodu, pak se odklopí horní část a odkryje dužina. Při přípravě je nutné dávat velká pozor na potřísnění, protože tmavě fialová šťáva se velmi špatně odstraňuje. Mangostan samotný je velmi chutný, ale jsou vyzkoušené i další velmi lahodné kombinace: - jogurt z mangostanového pyré, smetany a vanilky - vyšlehaná pěna ze smetany, mangostanu a máty - ovocný salát z mangostanu a manga - dužina mangostanu s čokoládovou pěnou - mangostanový sorbet se suchým šampaňským - želé z mangostanu, vanilky a cukru - Toffies z mangostanu – dílky dužiny, namáčené v karamelu - Margarita s kouskem mangostanu a jiným tropickým ovocem - Mangostan clafouti – tradiční francouzský dezert s mangostanem Výběr, spotřeba, skladování Mangostan se musí sklízet pouze zralý, protože předčasně sklizené plody už nedozrávají. Distribuce vzhledem k silné slupce plody většinou nepoškodí. Kvalitní plod mangostanu je stejnoměrně zbarvený, přiměřeně měkký a pružný. Kupují se pouze plody, které nemají žádné povrchové poškození, protože plody s poškozenou slupkou se velmi rychle zkazí. Plody není možné dlouho skladovat. Pokud je mangostan potřeba uskladnit, pak jedině v chladném prostředí a maximálně 5 dní - delší doba uskladnění negativně ovlivňuje vzhled, chuť i aroma. V případě, že je mangostan delší dobu mimo chladné místo, dužina se většinou zkazí, ale na povrchu plod zůstává stejný. Pěstování mangostanu Strom mangostanu je velmi náročný na klimatické podmínky a snáší bez újmy pouze teploty od 4 do 38° Celsia. Pro pěstování ve střední Evropě jsou vhodné spíše stromy tzv. falešného mangostanu, který je více odolný v chladnějším podnebí. Může se pěstovat i ve skleníku. Pěstování ze semen je pomalé a většinou také neúspěšné, protože i plně vyvinutá semena ztrácí svoji klíčivost už 5 dní po vyjmutí z plodu. Vyklíčený stromek za dva roky doroste pouze do výšky 30 centimetrů. Kvalitní odrůdy se množí očkováním. Pro úspěšné pěstování mangostan potřebuje hlubokou, na výživu bohatou propustnou půdu a chráněné místo. Stromy by měly být v mírném stínu, přímé slunce není vhodné. Velmi často se z tohoto důvodu vysazují do stínu jiných vyšších stromů. První sklizeň může být podle podmínek už za 7 let, většinou ale bývá až za 10 roků. Na jednom stromě se urodí až 500 plodů, stromy některých odrůd v dobrých podmínkách jich mohou mít i několik tisíc. Zajímavosti Název mangostan není odvozený od ovoce mango, ale vychází z názvu oblasti, z které pochází – Mango v jihovýchodní Asii. Z plodů mangostanu se získává velmi intenzivní černé barvivo. Fialová šťáva se z pokožky i látky velmi špatně odstraňuje. Zdraví prospěšné látky, které mangostan obsahuje, jsou nejlépe rozpustné v tucích. Tyto látky se do těla nejlépe dostávají z mangostanové šťávy, která se pije při jídle. Léčivé účinky Mangostan má velmi mnoho preventivních i léčivých účinků na lidský organismus. Mangostan mimo jiné - má velké antioxidační schopnosti - posiluje činnost mozku - zpomaluje stárnutí buněk - pozitivně působí na nervový systém - odstraňuje únavu a zlepšuje výdrž i koncentraci - regeneruje svaly a klouby - významně posiluje imunitu - pomáhá udržet optimální hladinu cukru v krvi - podporuje trávení - posiluje cévní systém a činnost srdce - snižuje bolest a horečku - pomáhá udržet ideální hmotnost V oblastech Karibiku se mangostan používá proti únavě a nevolnostem,.v Brazílii ho jako čaj pijí při zažívacích potížích. Na Filipínách se tekutý výtažek plodu používá na snížení teploty. Při bolestech břicha pomáhá rozkrojený plod mangostanu, kterým se bolestivé místo potírá. Při konzumaci zralých mangostanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Při konzumaci přezrálých plodů se mohou objevit příznaky nevolností nebo průjmy.

MARACUJA – Mučenka jedlá - latinsky Passiflora edulis, anglicky Passion Fruit - je teplomilný popínavý druh mučenky. Jako ovoce se pěstuje v tropických a subtropických oblastech, kde má odpovídající klimatické podmínky. Velmi zdravé exotické ovoce Maracuja je krásné, chuťově zvláštní, ale lahodné, a zároveň také zdravé exotické ovoce, které má i velmi nízkou kalorickou hodnotu. Původ a historie Mučenka jedlá nemá přesně stanovené místo svého původu. Podle některých zjištění by mohla pocházet z jihovýchodní Asie, jiné poznatky ukazují na Borneo. Maracuja, která je nejvíce známým a pěstovaným druhem mučenky, pochází s největší pravděpodobností z jižních oblastí Brazílie. Současnost V současnosti se maracuja pěstuje na plantážích v tropických a subtropických oblastech světa. Je to především severozápadní část Jižní Ameriky, Karibik, Havaj, jižní část Floridy a východní Afrika. Největší pěstitelé maracuji jsou Indie, Nový Zéland, Brazílie, Austrálie, Izrael, Jihoafrická republika a Keňa. V Austrálii roste nejčastěji žlutá varianta, fialová nejvíce v Keni. Vzhled, chuť, vůně… Plody maracuji jsou kulaté oválné bobule s průměrem až 10 centimetrů, zralé mají podle odrůdy žlutou, modrou, purpurovou nebo tmavě fialovou barvu. Slupka je kožovitá, silná. Uvnitř plodu je velká dutina, kolem které se až 2,5 centimetru silná suchá dužina plodu žluté barvy. Kolem dužiny je jedlý oranžový míšek s velkým množstvím malých semínek. Chuť je příjemně sladkokyselá, připomíná meruňky nebo mango. Má velmi intenzivní aroma. Rostliny jsou stále zelené tropické popínavé liány vysoké 25 až 50 metrů, lodyhy dorůstají až do délky 15 metrů. Rostou velmi bujně a vyžadují poměrně velký prostor. Listy jsou trojlaločné, velké 15 až 20 centimetrů. Mučenka má různobarevné květy, které připomínají Kristovu trnovou korunu a z toho také pochází její pojmenování. Druhy a odrůdy mučenky jedlé – maracuji Je známo přibližně 400 druhů mučenky ve dvou barevných variantách. Obrůda s jasně žlutou barvou, která je známá také jako zlatá maracuja, dorůstá v některých případech až do velikosti grapefruitu. Slupka je jemná, hladká a lesklá. V Austrálii se tato odrůda používá i jako podnož pro pěstování fialové odrůdy. Odrůda s fialovou barvou je menší. Dosahuje velikosti citronu a má suchou, tvrdou svraštělou slupku. Tato fialová odrůda obsahuje ve slupce kyanogenní glykosid a je mírně jedovatá. Tuhá slupka je ale v podstatě nejedlá, pokud se uvaří například při výrobě džemu, jedovaté látky se zničí. Odrůd, které s pěstují pro plody je poměrně málo. Odrůdy mučenky Mučenka jedlá – maracuja - Passiflora edulis - je základní a také nejvíce pěstovanou a využívanou odrůdou. Má chuťově nejkvalitnější plody. Mučenka obří - Passiflora Alata – má původ v tropických částech Ameriky. Využívá se především jako stínící rostlina například při pěstování mangostanu. Má až 15 centimetrů velké různobarevné květy. Plody jsou vejčitého tvaru a dorůstají až do váhy 0,5 kilogramu. Mučenka pletní - Passiflora incarnata – se pěstuje především k využití v medicíně. Používají se pouze listy, které mají léčivé účinky při mnoha kožních onemocněních, nejvíce při kožní plísni. Čerstvé a rozmačkané se přikládají a nechávají několik hodin působit na problémovém místě. Mučenka Corulea – Passiflora Coerulea – je pěstovaná jako okrasná rostlina. Má velké množství modrobílých květů s průměrem až 10 centimetrů a příjemnou vůní. Tmavozelené listy jsou pětidílné a hluboce vykrojené. Mučenka Violacea – Passiflora Violacea – se také pěstuje jako okrasná rostlina. Velké množství květů má růžovofialovou barvu. Může se pěstovat i v závěsných květináčích, snáčí pobyt na slunných místech. Zdraví a vitamíny Muracuja obsahuje nejvíce stopových prvků železa ze všech druhů ovoce – ve 100 gramech plodu je 1,6 miligramů železa. V obsahu železa je za maracujou kdoule s 0,7 miligramy, citron a maliny s 0,6 miligramy na 100 gramů ovoce. Maracuja je velmi bohatá i na hořčík, vápník, fosfor a draslík. Jsou v ní ve značném množství i vitamín B2, B6 a E, provitamin A, niacin, kyselina listová, sacharidy a riboflavin, pozitivně působící na činnost srdce a mnoha dalších orgánů. Dužina obsahuje velké množství rozpustné vlákniny – pektinu. Příjemné aroma je způsobeno jedinečnou kombinací více než sta chemických látek, některé z nich mají sedativní účinky. Největší koncentrace těchto látek je v květech, které se využívají k lékařským účelům stejně jako listy i kořeny. Výživová hodnota maracuji je pouhých 34 kcal na 100 gramů plodu. Dužina i šťáva působí na lidský organismus velmi pozitivně. Podporují a stimulují trávení, mají mírně laxativní účinek a chrání střevní stěny před usazování škodlivých látek, snižují krevní tlak. Mají také mírně sedativní účinky. Vzhledem k vysokému obsahu železa a vitamínu C nejvíce pomáhají při léčbě anémie. Použití maracuji v gastronomii Dužina maracuji se konzumuje čerstvá jako stolní ovoce. Přidává se také do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, pohárů a koktejlů. Vyrábí se z ní chuťově i aromaticky vynikající džemy i marmelády a džus. Šťáva a džus se velmi často přidává do džusů z jiných druhů ovoce, především tropických, a také do koktejlů. Semena jsou jedlá a mají výrazné aroma. Přidávají se do ovocných salátů a používají se pro vylepšení chutě a aroma i do džusů z jiných druhů exotického ovoce. Listya kořeny se používají především k zdravotnickým účelům. Používání maracuji v některých zemích světa Austrálie - Maracuja se v Austrálii prodává čerstvá i konzervovaná. Velmi často z ní připravují polevy na dorty a vanilkové řezy, používá se k ochucení alkoholických nápojů Passiona a na výrobu čerstvých osvěžujících ovocných nápojů. Brazílie - Velmi oblíbený je džus z maracuji. Pěna z dužiny je tradičním dezertem a semínky se zdobí některé druhy dortů. Indonésie – Plody se konzumují především čerstvé, ale dužina se také pasíruje přes sítko a pak se vaří s cukrem. Vzniklý hustý sirup se pak míchá s vodou a ledem na osvěžující nápoj. Havaj – Nejvíce oblíbené jsou na Havaji čerstvé plody, ledová tříšť, zmrzlina a různé dezerty s příchutí lilikoi – tak se zde maracuja také nazývá. V obchodem na Havaji ale maracuja k dostání běžně není a tak si ji obyvatelé pěstují sami, případně využívají plody z voně rostoucích rostlin. Nikaragua – Z maracuji zde připravují velmi jednoduchým způsobem sladký džus – plody pouze přepůlí a uvaří ve vodě, kterou pak nechají vychladnout a přeceděnou pijí. Příprava maracuji před použitím Plody maracuji obsahují semínka, která se konzumují i s rosolovitou dužinou. Plod se pouze podélně rozkrojí a dužina se vydlabe lžičkou, případně vysaje i se semínky. Šťáva se připravuje propasírováním dužiny přes husté sítko – tím se dužina zbaví semínek. Propasírovaná dužina se rozmixuje. Semínka je možné použít k ochucení i ozdobení různých dezertů nebo pohárů. Jak a podle čeho vybírat Plody mají před úplným dozráním pevnou kožovitou hladkou a lesklou slupku. U zralých plodů je slupka zvrásněná a nemá pravidelný kulovitý tvar. Spotřeba a skladování Plody maracuji by se neměly dlouho skladovat. V chladném, suchém a temném prostředí – ideálně chladničce – mohou být nejdéle týden, pak poměrně rychle ztrácí na kvalitě. Pěstování Liány mučenky – maracuji – je v našich klimatických podmínkách možné pěstovat v bytě nebo zimní zahradě. Pro růst potřebují těžkou jílovitou půdu, každý rok se musí přesazovat do květináče, který je o 5 centimetrů větší než předchozí. Rostliny také musí mít dostatek světla. V období velmi bujného růstu od jara do podzimu by se mučenka měla jednou za 14 dní přihnojovat kombinovaným hnojivem. Pokud rostliny nemají dostatek živin, žloutnou a shazují listy, v případě, že se tzv. přehnojí, pouze bujně rostou, ale nekvetou. V době růstu také potřebují dostatek vláhy, ale voda nesmí zůstávat v kořenech. Velmi dobře reagují na rosení. V zimním období je vhodné výrazně zmírnit zalévání a umístit rostliny do místa s teplotou 5 až 10° Celsia. Vyšší teploty způsobují výskyt různých škůdců. Zajímavosti Mučenka – marajuja – má i mnoho dalších místních pojmenování - V Bolívii, na Kostarice, v Panamě, Ekvádoru, Mexiku, Hondurasu a v Peru se používá výraz maracuyá - v Brazílii a Portugalsku je nejvíce rozšířený název maracujá - v Argentině, Paraguayi a Uruguayi se nazývá mburucuyá - v Kolumbii se žluté odrůdě říká maracuyá, fialové gulupa - v Dominikánské republice je známá jako chinola - na Havaji používají název lilikoi - v Indonésii marakuji říkají markisa - na Jamajce je marakuja sweet cup - "sladký šálek" - v Nikaragui je rozšířený název calala, - v Portoriku se používá pojmenování parcha - ve Venezuele marakuju nazývají parchita - v Jihoafrické republice je fialová odrůda granadilla, žlutá – zlaté odrůda guavadilla - v Nizozemí používají název passievrucht Léčivé účinky Maracuja má mnoho kladných účinků na lidský organismus - stimuluje trávení a činnost žaludku - chrání střeva před usazováním škodlivých látek - reguluje i snižuje krevní tlak - zklidňuje nervový systém - pozitivně působí na pohybový aparát - významně pomáhá při léčení anémie - je účinná při léčbě kožním onemocnění Při běžné konzumaci dužiny nebo šťávy zralých plodů, ani při používání listů nebo kořenů maracuji nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Při nadměrné konzumaci nezralých plodů se mohou objevit mírné žaludeční potíže.  

MIŠPULÍK JAPONSKÝ – latinsky Eriobotrya japonica - japonská švestka - je chutné a zdravé ovoce známé i pod názvem asijská nebo čínská švestka. V Austrálii, kde se v současnosti také pěstuje, ji podle čínského slova lu-kuh nazývají loquat Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce Některé odrůdy japonské švestky je možné úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Velké preventivní i léčebné účinky mají nakládané a sušené plody, známé pod názvem umeboshi. Původ a historie Japonská švestka má původ v subtropických oblastech Asie, s největší pravděpodobností v Japonsku a centrální Číně. Mišpule znali a konzumovali pod názvem mespilus už ve starověkém Římě a Řecku. Na konci 18. století ji začali hojně pěstovat v jižní Evropě, nejvíce v Itálii. Současnost Nejvýznamnějšími pěstiteli mišpulí je i v současnosti Čína a Japonsko, pěstuje se ale i v mnoha oblastech Severní Ameriky a v Austrálii. V Evropě roste ve Španělsku a především v Itálii, odkud pochází většina plodů na evropském trhu.   V Japonsku plody suší a nakládají, na trh se pak dostávají pod názvem umeboshi. Vzhled, chuť, vůně… Plody japonské švestky mají podle odrůdy kulatý, oválný nebo hruškovitý tvar, barva tenké slupky je žlutá až červená. Velikost odpovídá blumám, kulaté plody bývají menší. Dužina je šťavnatá a příjemně sladkokyselá. V plodu je několik větších hnědých semen. Stromy nebo keře jsou stále zelené. Na mladých větvích, rubu mladých listů a stopkách květů roste krátké husté chmýří, připomínající plsť. Listy jsou dlouhé přibližně 1 centimetr a široké až 4 centimetry, mají pilovité okraje a vrchní strana je lesklá. Květy jsou bílé, poměrně malé a mají velmi příjemné medové aroma. Odrůdy Původní odrůdy japonské švestky se postupně šlechtily a křížily. V současnosti jsou o odrůdy, které jsou poměrně odolné a mohou se pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Nejvýznamnější odrůdy pěstované v České republice Santa Rosa je jedna z nejstarších odrůd japonské švestky. Vznikla v roce 1920 v USA křížením japonské švestky Simona se směsí pylu švestek původem z Ameriky. Velmi dobře plodí a je možné ji pěstovat i v našich podmínkách. Plody dozrávají v první polovině srpna. Plody jsou kulaté, mírně asymetrické, váží až 55 gramů. Slupka má růžovofialovou barvu, může být i tmavě fialová. Narůžovělá dužina je velmi chutná, aromatická a šťavnatá. Malá protáhlá pecka se od dužiny snadno odděluje. Kometa má kulovité plody střední velikosti s váhou 40 až 45 gramů. Slupka je žlutá s velkou červenou skvrnou na sluneční straně. Dužina žluté až pomerančové barvy je středně tuhá, aromatická, lehce se odděluje od pecky. Odrůda je poměrně odolná, rodí pravidelně. Brzy kvete a tak je u ní riziko poškození květů jarními mrazíky. Plody dozrávají od poloviny července. Najdena patří mezi žádané odrůdy japonské švestky, protože je odolná proti chorobám i mrazu. I když kvete brzy na jaře, případné mrazíky květy nepoškozují a tak plodí pravidelně. Plody dozrávají v druhé polovině července. Plody jsou střední velikosti, váží 35 až 40 gramů. Žlutou barvu slupky částečně překrývá růžovočervené zbarvení na sluneční straně. Dužina je žlutá, chutná, středně tuhá, pecka se z ní snadno vyjme. Shiro má mírně protáhlé plody s jasně žlutou a velmi tenkou slupkou, které váží 40 až 45 gramů. Dužina je zářivě žlutá, středně tuhá, šťavnatá a velmi aromatická. Malá pecka se od dužiny špatně odděluje. Plody, které dozrávají v teplejším období nebo prostředí jsou chuťově vynikající, dozrálé v chladnějších polohách nebo obdobích jsou chuťově méně výrazné. Pro udržení kvality se doporučuje probírka a odstranění menších plodů. Odrůda byla vyšlechtěna v roce 1890 v USA. Daří se jí spíše v teplejších oblastech. Stromy jsou větší, plodí pravidelně. Zdraví a vitamíny Plody mišpulíku japonského obsahují mnoho vitamínů, minerálních látek a antioxidantů, které mají značné preventivní, ale i léčebné účinky pro lidský organismus. Jsou například bohatým zdrojem vitamínu C, z minerálních látekv nich najdeme především draslík, ale i fosfor a železo. Plody obsahují i různé důležité organické kyseliny a přírodní cukry. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Pro organismus člověka jsou důležité i minerální látky. Draslík pomáhá snižovat vysoký krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má pozitivní vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci. Aktivuje také činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů.Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny mají v kombinaci s ostatními látkami v plodech preventivní účinky proti různým chorobám, ale podílejí se i na správném fungování celého organismu. Použití mišpulíku v kuchyni Dužina mišpulíku japonského se konzumuje čerstvá, připravuje se z ní také sirup, rosol a slazené i kandované ovoce. V tradiční čínské medicíně se sirup používá jako prostředek proti kašli. Příprava před použitím Plody se mohou konzumovat se slupkou i bez ní. Tenká slupka se dá snadno oloupat. Jak a podle čeho vybírat Plody by měly na stromech zrát co nejdéle. Utržené nedozrálé plody sice dozrají, ale jejich chuťové vlastnosti jsou pak podstatně horší. Zralé japonské švestky jsou měkké a šťavnaté, náchylné na otlačení. Vždy bychom měli kupovat jen čerstvé a zralé plody, které nejsou omačkané nebo jinak na povrchu viditelně poškozené. Pěstování Šlechtěné odrůdy mišpulíku japonského jsou poměrně odolné proti zimě, snáší teploty až – 5° Celsia - a tak se dají pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Stromy nebo keře se dají koupit roubované, mohou se ale vypěstovat i z pecky, ale plody jsou pak kyselejší a menší. Mladé rostliny je potřeba chránit před mrazem a měly by tedy přezimovat ve vnitřních prostorách. Rodit začínají po 4 až 6 letech. Spotřeba, zrání, skladování Zralé plody by se měly ihned zkonzumovat nebo jinak spotřebovat. Nemají dlouhou trvanlivost, na velmi krátkou dobu se mohou uchovat v chladnu. Sklizené nedozrálé plody dozrají, ale nemají už tak dobré chuťové vlastnosti. Zajímavosti Umeboshi Umeboshi jsou v Japonsku do speciálního nálevu nakládané a pak usušené plody mišpulíku japonského. Mají neobvyklou slano-kyselou chuť a jsou velmi zdravé i energeticky vydatné. V minulosti byly tradiční součástí stravy samurajů. Švestky umeboshi se tisíce let se používají proti únavě, nachlazení, kašli, horečce, při nechutenství a žaludečních potížích. Pozitivní vliv švestek umeboshi na lidský organismus je výsledkem jejich velké schopnosti odbourávat v těle člověka kyselinu mléčnou. Ta se vytváří jako přirozená odpadní látka, ve zvýšeném množství při stresových situacích, zvýšené námaze nebo nedostatku kyslíku. Kyselina mléčná v těle pak způsobuje únavu, chronická onemocnění, nachlazení, chřipky, celkovou slabost nebo různé bolesti. Švestky umeboshi mají i antibakteriální vlastnosti a tento jejich účinek je i laboratorně potvrzený. Působí například proti bakteriím v ústní dutině a chrání zubní sklovinu i dásně. Mají preventivní i léčebný účinek při žaludečních potížích, snižují riziko rakoviny žaludku. Působí totiž také na bakterie, které napadají žaludeční sliznici i dvanácterník a způsobují trávicí potíže, které mohou končit až chronickým onemocnění žaludku. Organismus člověka je vlivem způsobu stravování tzv. překyselený a to vede k vzniku mnoha závažných onemocnění. Sušené japonské švestky umeboshi překyselení neutralizují. Příprava a konzumace umeboshi Příprava švestek umeboshi je poměrně dlouhá. Zralé plody se nakládají do nálevu se shiso listy, které mají velmi velký obsah železa a různých antioxidantů, které plody vstřebávají. Švestky se pak usuší, znovu naloží a tento proces se několikrát opakuje. Konzumují se celé sušené plody, které se podávají jako delikatesa k čaji, nebo se servírují s vařenou i dušenou rýží. Používají se také k výrobě pasty a vyrábí se z nich ocet, z kterého se připravuje účinný detoxikační přípravek rozmícháním jedné lžíce octa umeboshi ve sklenici vody. Léčivé účinky Mišpulík japonský má poměrně mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody především - podporují správnou činnost střev - posilují imunitní systém - působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. - ovlivňují pevnost kostí a zubů - posilují a pozitivně ovlivňují nervový systém - omezují dráždivé účinky žaludečních kyselin - snižují riziko vzniku rakoviny žaludku Plody mohou mít i nežádoucí účinky v podobě žaludečních potíží nebo průjmu, ale to pouze v případě konzumace většího množství.

FAZOLE OBECNÁ - latinsky Phaseolus vulgaris – anglicky bean, německy Bohne, francouzsky haricot, italsky fagiolino – je významnou světovou luštěninou. Velmi zdravá a chutná luštěnina Fazole mají velmi dlouhou historii a i v současnosti patří mezi velmi oblíbené druhy luštěnin. V kuchyni se mohou připravovat na mnoho způsobů. Obsahují velké množství bílkovin a vlákniny, vitaminy A, B, E a C, kyselinu listovou a minerály, jako draslík, fosfor, vápník, hořčík, jód, sodík a železo. Pomáhají regulovat cholesterol a krevní tlak. Historie a význam Sušené fazole mají celosvětově velký význam, a především v Africe, Asii a Jižní Americe, jsou pro obyvatelstvo významným zdrojem bílkovin. Kořeněná jídla připravená ze sušených fazolí společně s pšeničnými plackami nebo rýží jsou téměř ideální kombinací všech živin. Odrůdy U nás jsou k sehnání především červené ledvinové fazole, černé ledvinové fazole, bílé ledvinové a červené drobné fazole adzuki, nazelenalé fazole mungo, bílé fazole s černým okem a bílé fazole navy. Vzhled, chuť a použití fazolí Bílé fazole se hodí na různé typy pokrmů, díky své jemné struktuře zejména na výrobu pyré. Vaří se 1,5 – 2 hodiny. Fazole „červená ledvina“ jsou univerzální druh fazolí, které se hodí do polévek, "chilli con carne" a obecně na mexickou kuchyni. Mají výraznou chuť. Vaří se 1,5 hodiny. Fazole pinto je středně velká strakatá fazole, velmi oblíbená v italské kuchyni. Vaří se 1,5 až 2 hodiny. Fazole haricot má o něco jemnější chuť než černá fazole. (Délka vaření: 1 hodina.) Černá fazole má oválný tvar a tmavou barvu. Její chuť je nasládlá a připomíná houby. Podává se dušená a smíchaná s rýží. (Délka vaření: 1,5 hodiny.) Fazole „černé oko“ se vyznačuje charakteristickou černou skvrnou a velmi tenkou slupkou. (Délka vaření: 0,5 až 1 hodinu.) Fazole bílá máslová je plochá fazole s krémovou strukturou a jemnou chutí. (Délka vaření: 1 až 1,5 hodiny.) Fazole Lima – fazole měsíční – pochází z Peru, v současnosti se pěstuje ve všech vhodných oblastech. Semena jsou větší, mají bílou barvu, při vaření změknou, ale nerozpadnou se. Patří k nejvíce využívaným odrůdám. Fazole Fava jsou vhodné především do polévek, salátů a kaší. Jsou větší, mají světle hnědou až červenohnědou barvu a jsou moučnější. Fazole Borlotto mají semena s mnoha skvrnami červenofialové barvy, mají hořkosladkou příchuť. Jsou velmi oblíbené v Itálii, kde se konzumují čerstvé i sušené. Prodávají se ve dvou velikostech. Malé fazole jsou po uvaření velmi měkké, velké se používají do mnoha tradičních italských jídel, například polévky „minestrone“. Fazole Canellini má středně velká semena bílé barvy, která po uvaření změknou. Jsou velmi oblíbené v Itálii, především v Toskánsku. Appalosa-beans jsou středně velké bílé fazole s hnědými nebo červenohnědými skvrnami, které pochází z jihozápadu USA, ale v současnosti se pěstují i v mnoha jiných oblastech. Bostonské fazole – tzv. perličky – jsou malé a moučné, mají světlou krémovou barvu. V USA se používají na pečení „bakedbeans“, ve Francii na „cassoulet“. Fazole Vigna čínská – Dlouhatec čínský - je specifická především délkou svých velmi úzkých lusků, které dorůstají až do 90 centimetrů. Semena mají smetanovou barvu, je na nich charakteristická tmavá nebo žlutá skvrna. Mají velmi lahodnou chuť a jsou oblíbené v jižních oblastech USA. Adzuki jsou malé červené fazole, které při vaření získají velmi jemnou a příjemně sladkou chuť. Mungo – Urdu nebo také Urid - je odrůda fazole s menšími boby, která se nejvíce pěstuje a připravuje i neloupaná v Indii. Barva bobů je matně zelená nebo zelenožlutá. Při loupání se velmi často rozpadá na poloviny a prodávaná po úpravách, má barvu žlutou. Fazole Můra pochází z Indie a boby jsou velmi odolné proti vysychání. Křepelčí fazole mají bílá nebo krémová středně velká semena s tmavými menšími skvrnami a připomínají křepelčí vajíčka. Jsou poměrně moučné, ale nerozvařují se. Zdraví a vitamíny 100 g fazolí má energetickou hodnotu přibližně 1411 kJ/ 334 kcal. Obsahují 0,8 g tuku, 50,5 g sacharidů a 21,7 g bílkovin. Fazole jsou významným zdrojem železa, dále obsahují niacin, kyselinu pantotenovou, provitamin A, vitamin C a tuky. Pro své bohaté nutriční hodnoty jsou fazole známy jako „maso chudých", jsou vhodným zdrojem živin pro lidi, kteří z finančních nebo jiných důvodů nezařazují do svého jídelníčku maso. Použití fazole v gastronomii Na celém světě se prodávají sušené fazole z mnoha odrůd, ale většina z nich patří k odrůdě fazole obecná. Sušené fazolové boby se používají do polévek, různých kaší, gulášů i salátů. Jsou typickou součástí kuchyně v jižní a střední Americe a velmi často se připravují jako příloha i hlavní jídlo v Indii a okolních oblastech. Před přípravou je třeba fazole namočit do horké vody, aby zbobtnaly a změkly. Fazole se nekonzumují ve svém syrovém stavu, protože bez úpravy obsahují řadu nestravitelných látek a mohou otrávit lidský organismus. Jak a podle čeho vybírat Při výběru fazolí je dobré se orientovat podle jejich barvy, čím jsou fazole tmavší, tím výraznější mají chuť. Dostupnost Fazole jsou v českých obchodech velmi rozšířené a lze je koupit téměř v každém obchodě s potravinami. Jsou k dostání v každém ročním období Léčivé účinky Fazole - působí pozitivně na žaludek a střeva - posilují srdce - snižují cholesterol - jsou bohatým zdrojem energie - chrání sliznice - díky kyselině pantotenové podporují zdravý vzhled a funkci pokožky