Kategorie gastroslovníku

Sója – sójový bob – latinsky Glycine max. – anglicky soya, německy Sojabohne, francouzsky soja, italsky soia – je v současnosti jednou z nejdůležitějších hospodářských plodin na celém světě. Všestranná náhrada masa Sója má všestranné využití, od potravy, přes krmivo pro hospodářská zvířata po surovinu používanou v průmyslu. Díky vysokému obsahu bílkovin slouží jako náhrada masa nebo mléčných výrobků. Původ a výskyt Sója pochází z Číny a v současnosti je jednou z nejdůležitějších hospodářských plodin na celém světě. Tvoří velkou část stravy ve východní Asii – kde se sójové boby jedí čerstvé nebo se z lusků vyloupaná semena jen uvaří a pak konzumují. Kvůli svým teplotním potřebám se sója pěstuje v tropických a subtropických podmínkách a také v teplých oblastech mírného pásu a je většinou zavlažovaná pouze přirozenými dešťovými srážkami. Ideální teplota, při které se sóji daří, je mezi 18 a 35 °C. Největším producentem sóji je USA, Brazílie, Argentina a Čína. V současnosti více než polovinu produkce sóji tvoří geneticky modifikované odrůdy, v EU ale platí povinnost označovat všechny výrobky, k jejichž výrobě byla použita sója s podílem modifikovaných odrůd větším než 9 %. Vzhled, chuť, vůně… Plody sóji mohou být žluté, černé nebo bílé. Žluté sójové boby jsou menší a mají protáhlý tvar. Bílé sójové boby mají kulatější tvar a jsou středně velké. Obsahují opravdu velké množství bílkovin, konzumují se čerstvé i vařené. Černé sójové boby obsahují více bílkovin a méně tuku než žluté a bílé sójové boby. Mají tvar velmi podobný fazolím a jsou větší než ostatní. Sója ve svém naturálním stavu postrádá chuť, a v kuchyni se tedy obvykle upravuje přidáním většího množství koření či dochucovadel. Zdraví a vitamíny Energetický hodnota sójových bobů ve 100 g je přibližně 1700 kJ/ 408 kcal, z toho přibližně 20 % tuku, 12 % využitelných sacharidů a 34% bílkovin. Sója je ceněná zejména jako významný zdroj bílkovin a slouží vegetariánům jako adekvátní náhrada živočišných bílkovin. Sója obsahuje vitamín B a lecitin, díky čemuž blahodárně působí na nervovou soustavu a také některé minerální látky, jako draslík, vápník, hořčík a železo. Použití sóji v gastronomii Sójové boby můžeme jíst čerstvé, sušené, nebo kvašené. Nejenže plody sóji můžeme konzumovat v různých formách, ale také se z nich vyrábí spousta dalších potravin. Sójová omáčka Těžko bychom si mohli představit asijskou kuchyni bez sójové omáčky. Vyrábí se fermentováním sójových bobů za pomoci plísně Aspergilus, s vodou a solí. Sójová omáčka pochází z Číny, rozšířila se ale do celého světa. Sójová mouka Sójová mouka je k dostání jako plnotučná s 18 až 20 % tuku, nebo odtučněná jen s 1 % tuku. Je základní surovinou pro výrobu mnoha druhů sójových výrobků. Sójové vločky Sójové vločky se vyrábí z loupaných sójových bobů. Používají se jako bezlepková náhrada obilí na přípravu müsli, nákypů a pečiva. Sójové maso Sójové maso je složeno z rozemletých sójových vloček na mouku. Neobsahuje lepek ani laktózu a slouží jako náhrada masa pro vegetariány nebo jako jeho dietní verze, má nízkou energetickou hodnotu. V kuchyni se využívá obdobně jako běžné maso. Misopasta Misopasta se vyrábí v Japonsku ze sójových bobů, rýžového kvasu a soli. Chuť je jemná a mírně nasládlá. Slouží jako základ pro polévku, nebo jako dochucovací pasta. Mugi-miso Mugi-miso je japonská omáčka ze sójových bobů a ječného kvasu. Má intenzivnější chuť než klasické miso. Tofu Tofu je vlastně sójový tvaroh, povrchový škraloup ze sójového mléka. Prodává se smetanové, sušené, nebo klasické, s různými příchutěmi. Tempeh Tempeh – indonéský sójový „chléb“ - se připravuje z fermentovaných sójových bobů. Jejich mírně kvasná příchuť při pečení zanikne. Dostupnost a skladování Některé sójové produkty, jako například sójová omáčka, ale i další se obvykle dají sehnat v běžných supermarketech. Další produkty jsou k sehnání ve specializovaných obchodech a obchodech se zdravou výživou. Výrobky se zpracovávají a skladují vždy podle údajů na obalu. Léčivé účinky Sója - pomáhá při revmatických onemocnění a dně - pomáhá při osteoporóze - snižuje kazivost zubů - pomáhá proti překyselení organismu a pálení žáhy - pomáhá při trápení s ekzémy a vyrážkami - má blahodárný vliv na nervovou soustavu - chrání cévy a pomáhá předcházet srdečním chorobám - působí proti zácpě a hemoroidům  

MED - latinsky Mellis, anglicky Honey - patří k nejstarším potravinám na světě. Med je starý milion let. Je to jediná potravina, kterou produkuje hmyz a zároveň jediná potravina, která obsahuje všechny životně důležité živiny – vitaminy, minerály, enzymy a vodu. Původ a historie Med je starý jako historie sama, avšak první zmínka o něm pochází z doby před 8000 lety. První písemná zmínka je ve Starém zákoně. Staří Římané používali med na ošetření raněných vojáků, a Hanibal ho spolu s octem dával svým mužům jako výživu při přechodu Alp. Velmi brzy lidé pochopili, jakou výživovou a univerzální hodnotu med má. Med byl používán především jako sladidlo dříve než třtinový a řepný cukr. Až do 17. století se v kuchyni přidával i do kaší, některých chlebů a nápojů, ale i do jídel z masa. Současnost Roční světová produkce medu se pohybuje okolo 2000 tun. Nejvíce medu vyprodukuje Rusko, Indie a Mexiko. V září se koná světový den medu oslavující tento přírodní dar, bez kterého bychom si těžko dovedli představit život. Existuje okolo 300 druhů medu, nejčastěji prodávaný je smíšený, který je kombinací lesního a lučního medu. Produkuje ho různý hmyz, za pravý se však považuje jen ten včelí. Vzhled, chuť, vůně… Med je tekutý a lepkavý, v chladnějších teplotách tuhne. Jednotlivé druhy se liší barvou, některé bývají tmavší, některé světlejší a každý má unikátní vzhled. Jsou také různě sladké a mají různou viskozitu. Podle druhů se liší i příchutí a vůní. Druhy medu Druhy medu podle způsobu získání Plástečkový med - K dostání je pouze přímo u včelařů nebo v specializovaných prodejnách medu. Má podobu uzavřených plásteček nebo jejich částí, které se zavěsí, otevřou a med se z nich nechá vytéct. Med je velmi kvalitní a zůstává v něm převážná většina cenných látek. Kapaný med - Kapaný med je plástečkový med, který se prodává ve sklenicích. Odkapáním se ale získá jen malá část medu, a tak je kapaný med nejen velmi kvalitní, ale i poměrně drahý. Je nejlepší pro léčebné účely. Stáčený med - Pod názvem stáčený med se prodává běžný kvalitní med získaný z plástů odstřeďováním. I tento med obsahuje převážnou většinu hodnotných látek. Stáčení (odstřeďování) je nejčastější způsob získávání medu.  Lisovaný med - Med se z plástů vytlačuje za studena, při tomto způsobu jeho získání ale přichází o část cenných látek. Lisování se v současnosti pro získání medu používá už jen zřídka, v současnosti se lisuje především tuhý až rosolovitý vřesový med. Vykapaný med - Získává se kombinací lisování a zahřívání. Výhodou pro včelaře je, že spotřebují všechny zbytky medu, ale při zahřátí nad 40 °C med přichází o většinu cenných látek. Tekutý med má nízkou kvalitu, v podstatě se jedná o cukrovou medovou vodu. Umělý med - Umělý med není přímý produkt včel, skládá se z invertního cukru a sirupu z glukózy. Prodává se pod názvem „Med na pečení“ nebo „Krém z invertního cukru“, je použitelný jako sladidlo do čaje. Filtrovaný med - Med zbavených pylových zrn, který nepodléhá krystalizaci a slouží pro průmyslové účely Pastový med - Vyrábí se převážně z květového medu, mechanickým roztíráním se zpracovává na konzistenci pasty. Druhy medu podle složení Květový - Květový med zpracovávají včely po sbírání nektaru z květů a jiných částí rostlin, keřů a stromů. Bývá buď jednodruhový, nebo smíšený z více rostlin. Má světlejší barvu a obsahuje mnoho rostlinných bílkovin. Medovicový (lesní) - Včely ho nezískávají z květů, ale z cukernatých výměšků hmyzu, který saje rostlinné šťávy. Lesní med má tmavší barvu, středně hustou konzistenci, charakteristickou kořenitou vůni a je sladší než med květový. Složení Med je směsí cukru, vody a několika dalších složek. Složení závisí na množství a druzích květů, z kterých včely sbírají šťávy, na lokalitě a období. Zdraví Med je univerzální lék na mnoho zdravotních problémů. Obsahuje vitaminy C, B6 a riboflavin a minerály hořčík, železo a měď. Pomáhá regulovat inzulin v krvi, odstraňovat z těla volné radikály, má hojivé, antiseptické a antimykotické účinky. Je zdravější formou sladidla než cukr, takže je vhodný i pro diabetiky. Je vhodným zdrojem energie a pomáhá rekonvalescenci při nemoci nebo velké fyzické zátěži. Velké využití má také v kosmetice, působí blahodárně na pleť a vlasy. Nejvíce účinků má přírodní, průmyslově nezpracovaný med. Tmavší medy mívají vitaminy B a C a jsou bohatší na minerály, světlejší zase na vitamin A. Použití Med byl používán především jako sladidlo ještě dříve než cukr. Až do 17. století se v kuchyni přidával i do různých jídel. V současnosti se v gastronomii používá především v cukrářské a pekařské výrobě. Med má antibakteriální a antiseptické účinky, a proto se také velmi často využívá v lidovém léčitelství, ve zdravotnictví i farmaceutickém průmyslu.  Jak a podle čeho vybírat Med od českých včelařů patří mezi nejkvalitnější. Tuzemská pravidla pro výrobu medu od Českého svazu včelařů jsou přísnější než pravidla Evropské unie i českého Ministerstva zemědělství. V obchodech se ale objevuje med ze zahraničí, který příliš kvalitní není. Výrobky obsahují málo medu a jsou směsí škrobu kukuřice, cukrové třtiny a různých sirupů. Pokud tedy chceme skutečně kvalitní med, je nejlepší ho nakupovat přímo od českých včelařů. Skladování Med v kapalné podobě se nekazí. Vzhledem k vysokému obsahu cukru dokáže likvidovat bakterie, a protože má nízký obsah vody, nemohou se na něm uchytit ani kvasinky ze vzduchu. Při dlouhodobějším skladování v pokojové nebo vyšší teplotě se může na povrchu medu usazováním cukrů vytvořit tenká řídká vrstva. V ní se množí kvasinky, které med ale přirozeně obsahuje. Toto kvašení ovlivňuje jen senzorické, ne nutriční vlastnosti medu.    

Rýže  – jsou zrna rostliny rýže setá – Oryza sativa. Rýže se řadí mezi nejstarší potraviny lidstva.   Rýže podle způsobu zpracování Obsah výživných látek v rýži se nejlépe pozná podle barvy – čím víc je rýže bílá, tím méně výživných látek obsahuje. Přírodní rýže – natural – zrna s plevami a s velkým množstvím živin a krátkou dobou uskladnění Loupaná rýže – leštěná – zbavená plev, má sněhově bílou barvu, může se skladovat delší dobu, ale má menší množství živin Parboiled – obsahuje až 80% výživných látek celých zrn, protože se nejdříve namočí do vody a živiny se působením vodní páry a velkého tlaku zatlačí do vnitřku zrn. Tento typ rýže se uvaří rychleji, zrna jsou přitom neprodyšně uzavřená, neztrácí se z nich živiny ani škrob a po uvaření tak zůstává sypká a nelepivá.   Typy rýže podle tvaru zrn kulatozrnná střednězrnná dlouhozrnná U všech tří druhů jsou ještě lepkavé a nelepkavé odrůdy, které se odlišují množstvím škrobu. Lepkavá rýže obsahuje mnoho amylopektinu – škrobu, který se nerozpouští ve vodě, ale mnoho tekutiny vstřebává. Pokud se lepkavý typ rýže vaří ve vodě, může mít mazlavou až želatinovou konzistenci a je tedy vhodná na vaření kaší. Pokud se lepkavá rýže připravuje jako příloha, nevaří se ve vodě, ale v páře, aby si zrna zachovala svůj tvar. Soudržnost rýže je ale žádoucí především v asijské kuchyni, protože zrnitá a sypká rýže se hůlkami při konzumaci špatně nabírá. Lepkavá rýže se od nelepkavé pozná podle bílé barvy, nemá sklovitý povrch. Nelepkavá rýže obsahuje amylopektinu jen malé množství, je v ní ale mnoho amylázy – škrobu, který se ve vodě rozpouští. Amyláza se z rýže během vaření uvolňuje a rýže může mít až krémovitou konzistenci. Nelepkavá rýže je vhodná na přípravu rizota nebo sladké mléčné rýže. Pro snížení množství amylázy stačí suchou rýži před vařením důkladně propláchnout vodou.   Barva rýže Rýže se na trhu objevuje v různých odstínech tří barev bílá žlutá červená   Druhy rýže   Patna – patří k nejvíce pěstovaným odrůdám. Má středně velká protáhlá a štíhlá zrna bílé barvy.   Sadri - pochází z Iránu a patří mezi nejlepší odrůdy dlouhozrnné rýže. Má středně velká bílá velmi chutná zrna.   Bomba a Bahia – odrůdy kulatozrnné přírodní rýže ze Španělska, jsou vhodné na přípravu paelly.   Thai Bonnet – dlouhozrnná španělská rýže s delšími štíhlými bílými zrny.   Červená rýže Camargue – původem z Francie, má typické červené plevy a prodává se pouze jako přírodní   Arborio – kulatozrnná rýže vhodná na rizota původem z Itálie se středně velkými bílými zrny.   Carnaroli – kulatozrnná italská bílá rýže, vyšlechtěná z odrůdy Vialone a odrůdy japonské rýže. Velmi vhodná na rizota.   Vialone nano a Vialone nano Semifino – původní kutatozrnná přírodní rýže z Itálie s většími zrny 5,2 až 6,4 milimetru.   Roma, Ribe a Baldo – italské rýžové zlatozrnné odrůdy, používané především na rizoto. Zrna jsou bílá a matná   Fire Star Basmati a Supreme Basmati – odrůdy dlouhozrnné rýže z Indie. Zrna jsou velmi protáhlá, rýže má jemnou chuť.   Carolina – dlouhozrnná odrůda s většími bílými zrny, pěstovaná nejvíce v Carolině v USA   Texmati –dlouhozrnná bílá rýže z USA, která je velmi podobná rýži Baseti   Brown long grain – přírodní rýže nažloutlé barvy se středně velkými delšími zrny z USA   Brown short grain – kulatozrnná přírodní rýže z USA, středně velká zrna jsou světle žlutá.   Suši a Šinode – původní japonské odrůdy střednězrnné lepkavé rýže, v současnosti se pěstují i v USA   Nikiši a Širagiku – zlatozrnné japonské odrůdy, které se pěstují také v USA. Zrna jsou středně velká a bílá   Sweet rice – japonská kulatozrnná lepkavá rýže s hladkými bílými zrny, která se také pěstuje i v USA   Košihikari a Takomači – zlatozrnné japonské druhy rýže s býlými středně velkými zrny. Po uvaření není sypká a zrnitá, dobře se konzumují hůlkami   Moči – sladká rýže – přírodní kulatozrnná rýže nažloutlé barvy, z které se připravují tradiční japonské novoroční koláčky   Voňavá indonéská rýže – dlouhozrnná rýže s většími zrny bílé barvy a výrazným aroma   Aplati – rýže zelené barvy z Thajska. K výrobě se používají nezralá zrna vymačkaná z klasů, která se mírně lisují   Neow San Pha Thong - lepkavá rýže bílé barvy s protáhlými středně velkými bílými zrny z Thajska   Kao Luang – rýže původem z Thajska, která má větší bílá zrna a je lepkavá   Jasmínová rýže – aromatická dlouhozrnná odrůda z Thajska se zrny bílé barvy   Voňavá thajská rýže – má nažloutlá protáhlá zrna střední velikosti, prodává se pouze jako přírodní   Červená rýže z Thajska – odrůdy jsou středně nebo dlouhozrnné, prodává se jako přírodní. Červené barvivo je obsažené pouze v plevách, zrnka jsou bílá.   Černá rýže z Thajska – dlouhozrnná středně velká přírodní černožlutá rýže   Čínská dlouhozrnná rýže – bílá středně velká protáhlá zrna, prodává se ve směsi s tzv. zlomkovou rýží     Divoká - Indiánská rýže – Zizania aquatica Divoká – tzv. Indiánská rýže sice nepatří mezi klasické druhy rýže, protože se řadí mezi traviny, ale za rýži je všeobecně považována. Má dlouhá, úzká, tmavě hnědá až černá zrna, která se z plev se uvolňují tradičním pražením nad ohněm a tím získají typickou barvu a ořechovou příchuť. Divoká rýže se prodává neloupaná a silnější slupka neumožňuje rychlou tepelnou úpravu. Někteří výrobci se urychlení vaření snaží vyřešit naříznutím slupky, zrna pak vodu vstřebávají rychleji. Takto upravená rýže ale ztrácí svůj tvar a jedinečné chuťové vlastnosti.        

Vejce – jsou velmi důležitou potravinou. Obě složky – bílek i žloutek – mají v kuchyni mnoho různého využití. Vejce obsahují značné množství biologicky velmi hodnotného proteinu – jedno vejce pokryje 15% denní potřeby bílkovin a výživné látky lidské tělo spotřebuje z 95%. I když se vejce pokládají za poměrně lehce stravitelná, neměla by vzhledem k obsahu cholesterolu v žloutku konzumace být vyšší než maximálně 3 vejce za den. Vejce se skládá z vápenité skořápky, bílku a žloutku. Z celkové váhy vejce má skořápka podíl přibližně 10%, žloutek 33% a bílek 57%. Bílek a žloutek se od sebe v obsahu výživných látek ale poměrně odlišují. Bílek je složený především z vody a podíl proteinu je přibližně 11%, je v něm dusík, kalium a chlor. Žloutek obsahuje mnoho sloučenin bílkovin a fosforu, tuk, vitamíny A,D a E fosfor, železo a vápník. Skladování je velmi důležité a má zásadní vliv na kvalitu vajec. Do vajec mohou přes porózní skořápku pronikat různé pachy i bakterie. Měla by se tedy skladovat pouze v chladu 8 až 10° Celsia a ve vyšší vlhkosti vzduchu. Pro uskladnění vajec jsou ideální buď speciální přihrádky v lednici, nebo uzavíratelné dózy. Vejce ve skořápce je možné skladovat maximálně 3 až 4 týdny, rozbité vejce v mističce 2 dny, žloutek ponořený ve vodě přibližně 10 dní. Čerstvost vajec se určuje poměrně těžko, ale existuje několik možností, jak si ji ověřit. Pokud se vejce správně rozklepne a je čerstvé, zůstane žloutek pevný a zaoblený a okolo něj je bílek i s tenkou vnější vrstvou. Celé vejce se také může vložit do studené vody s 10% soli. Pokud klesne ke dnu, je čerstvé, vejce staré přibližně 7 dní se vzpřímí a má širší část dole. Vejce, které volně plave na povrchu vody je starší a jeho používání se nedoporučuje. Velikost vajec pro prodej se rozlišuje označení S,M, L a XL – vejce M mají střední velikost. Jakost se rozděluje do třídy A a B.   Použití: V teplé i studené kuchyni, při přípravě těst   Druhy vajec Jednotlivé druhy vajec se od sebe odlišují především velikostí a barvou skořápky. Chuťově se odlišují jen velmi nepatrně a použití většiny druhů vajec v kuchyni se od sebe zásadně neliší.   Slepičí vejce Má klasický oválný tvar a je nejrozšířenější a nejpoužívanější. Skořápka může mít bílou, krémovou nebo různě hnědou barvu, různě barevná vejce se od sebe chuťově neliší. Objevuje se ještě zelené slepičí vejce, které snáší slepice křížené z plemen araurana a semitka. Skořápka je lehce nazelenalá, chuť stejná jako u ostatních slepičích vajec.   Vejce zakrslé slepice Vejce tzv. liliputek jsou menší než klasická slepičí vajíčka, v kuchyni se ale používají zcela stejně.   Křepelčí vejce Používá se jako delikatesa. Je malé, má světle hnědou skořápku s tmavě hnědými a různě velkými skvrnami   Krůtí vejce Skořápka vejce krůty je světle nahnědlá a různě velkými skvrnami hnědé barvy. Je větší než vejce slepičí, v kuchyni má stejné použití.   Holubičí vejce Skořápka je bílá až krémová, velikost menší než vejce slepičí. Používá se ve francouzské a čínské kuchyni.     Husí vejce Husí vejce je větší než slepičí, skořápka je bílá až světle krémová. Chutí se nejvíce podobá kachnímu vejci, konzumovat by se mělo jen čerstvé.   Kachní vejce Je o něco větší než vejce slepice, skořápka je bílá až světle béžová. Používat by se mělo jen čerstvé a musí se vařit minimálně 10 minut, aby svůj toxický účinek.   Vejce kachny divoké Velikostí se podobá slepičímu vejci, barva je světle hnědá s nevýraznými malými tmavě hnědými skvrnami. Používat by se mělo jen čerstvé, má výraznou příchuť oleje.   Vejce kachny mandarínské Velikost je menší než u ostatních vejcí kachny, barva skořápky je většinou velmi světle hnědá. Připravuje se především v čínské kuchyni a konzumuje nejvíce v Číně.   Vejce perličky Velikost má neparně menší než vejce slepice, skořápka je světle krémová. Z hlediska gastronomie se jedná o nejlepší ze všech druhů vajec.   Pštrosí vejce Pštrosí vejce je největší druh vajec, v kuchyni se používá stejně jako vejce slepičí, ale je jen málo k dostání.   Racčí vejce Velikostí se nejvíce podobá vejci perličky, skořápka má hnědou barvu s tmavě hnědými skvrnami. Má nevýraznou rybí příchuť.   Upravená vejce Především v Číně čerstvá vejce upravují na několik způsobů. Nejznámější jsou stoletá a čajová vejce.   Stoletá vejce Vejce, speciálně upravovaná v Číně, nazývají se také tisíciletá. Klasická vejce se nakládají na 100 dní do směsi popela z jehličí borovice, limetkové šťávy a slané vody. Bílek se během naložení obarví na tmavě zelenou až zelenočernou barvu, žloutek je pak zelený a velmi pevný. Stoletá vejce mají velmi neobvyklou chuť a jsou považována za delikatesu.   Čajová čínská vejce Vejce ve skořápce se nejprve 10 minut vaří a pak opatrně válejí, aby se na skořápce utvořily jemné praskliny. Popraskaná vejce se naloží na několik dní do kořeněného čajového nálevu a tak se na skořápce vytvoří zajímavé mramorování.

RŮŽIČKOVÁ KAPUSTA, nazývaná také bruselské zelí - latinskyBrassica oleracea convar. fruticosa var. gemmifera, anglicky Bručels convar, francouzsky chou de Bruxelles, německy Rosenkohl nebo Sprossenkohl, italsky cavoletti di Bruxelles - je odrůda brukve, která se poprvé objevila v roce 1750 v okolí Bruselu v Belgii a místo jejího původu se také v mnoha případech objevuje v jejím pojmenování. Velmi zdravá zelenina Růžičková kapusta je košťálová zelenina - kultivar brukve zelné, která si za poměrně krátkou dobu svého pěstování získala velkou oblibu. Nekonzumuje se syrová, ale v teplé kuchyni se může upravovat téměř všemi známými způsoby. Původ a historie Růžičková kapusta je zelenina, která v porovnání s většinou ostatních druhů nemá dlouhou historii. První záznamy o spontánních mutacích na brukvovitých rostlinách pochází z roku 1750, kdy se objevily v Belgii v okolí města Brusel. V mnoha případech jejího pojmenování se také místo původu objevuje, případně se jí říká bruselské zelí. Růžičková kapusta se stala díky svému vzhledu a především chuti velmi rychle oblíbenou zeleninou. Už kolem roku 1800 se pěstovala v Anglii a ve Francii, postupně pak v některých dalších zemích Evropy. Současnost V současné době se růžičková kapusta pěstuje především v pobřežních oblastech západní Evropy, nejvíce ve Francii, v Nizozemsku a ve Velké Británii, tyto země také patří k největším exportérům. V menším množství se pěstuje ještě v Itálii a na severu a západě Německa. Vzhled, chuť, vůně… Růžičková kapusta má košťál vysoký 30 centimetrů až 1 metr. Obrůstají ho řapíkaté listy, u kterých se v paždí vytvářejí malé pevné hlávky – růžičky, s průměrem podle odrůdy 4 až 8 centimetrů. Hlávky jsou křehké a chutné, mají většinou světlejší zelenou barvu, pouze vyšlechtěná odrůda Rubine a několik málo dalších má na povrchu červenofialovou barvu, uvnitř jsou ale také zelené. Takzvané červené odrůdy se pěstují a prodává velmi zřídka, protože atraktivní barva se tepelnou úpravou ztrácí a v porovnání se zelenými odrůdami je jejich výnosnost podstatně nižší, často jen 30 procentní. Růžičky se sklízí průběžně až do případného zmrznutí i v průběhu zimy, z jedné rostliny je přibližně 0,3 až 0,5 kilogramu růžiček. Skupiny a odrůdy Růžičková kapusta se podle období sklizně rozděluje na tři základní skupiny rané, pozdější, velmi pozdní. Rané odrůdy jsou nižší, rostou poměrně rychle a jsou křehké, pozdější a pozdní odrůdy jsou vyšší, rostou pomaleji a nejsou tak křehké jako rané, sklizeň je ale větší. Nejčastěji pěstované odrůdy růžičkové kapusty: Doloreos F1 je velmi raná odrůda, která dorůstá do výšky až 1 metru. Růžičky jsou světle zelené, pevné a uzavřené, velmi chutné. Falstaff patří mezi nově vyšlechtěné rané odrůda s vysokou sklizní chutných růžiček červené barvy. Při klasickém vaření ve vodě červené zbarvení mizí, a proto je vhodnější ji tepelně upravovat v páře nebo dušením. Oliver mánadprůměrnou úrodou křehkých růžiček vynikající chuti. Odrůda je raná a velmi odolná. V posledních letech obliba této odrůdy vzrůstá a patří k nejvíce pěstovaným růžičkovým kapustám. Peer Gynt se může zasadit jako raná i pozdější odrůda. Zelené růžičky jsou chutné a středně velké. Musí se sklízet pravidelně, protože pokud se na stonku ponechají zralé růžičky, pak se ostatní neotevřou a nedozrají. Citadel je pozdější odrůda, která je velmi odolná a snáší i mrazivé počasí. Má středně velké a tmavě zelené růžičky s typickou chutí. Wilgeon má velmi chutné zelené růžičky střední velikosti. Patří mezi pozdější odolné odrůdy. Roodnerf patří mezi pozdní odolné odrůdy. Rostlina je středně vysoká a má velké množství středně velkých zelených růžiček s příjemnou chutí. Rampart je pozdní a velmi odolná odrůda. Středně velké růžičky neztrácí typickou chuť ani nehořknout, i když se ponechají na stonku delší dobu. Rubine je takzvaná červená odrůda. Chutné růžičky jsou červené pouze na povrchu, uvnitř jsou zelené, červená barva je se ale vařením ztrácí. Zdraví a vitamíny Kapusta je jedním z mála druhů zeleniny, které se může ve venkovním prostředí pěstovat i přes zimu, protože odolává i teplotám – 15° Celsia a je tedy přírodním zdrojem vitamínů a dalších látek i v zimním období.   Ve velkém množství obsahuje vitamíny C, B1, B2, B3 a B9 – kyselinu listovou, E a také vitamín K. Z minerálních prvků je v kapustě především vápník, hořčík, draslík, fosfor, sodík, selen a železo. Důležitý je i vysoký obsah vlákniny. Tato kombinace zdraví prospěšných látek a jejich množství má mnoho preventivních i léčebných účinků – například vitamín C významně posiluje imunitní systém, vitamín B1 – thiamin – podporuje nervový systém, má velký vliv na soustředění a odolnost proti stresům, draslík pomáhá detoxikaci organismu, vláknina podporuje zažívání… Kapusta celkově podporuje a posiluje imunitní, cévní i nervový systém, má kladný vliv na činnost srdce a trávicí ústrojí. Má také významné preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva a dalších vnitřních orgánů. Pomáhá i při léčbě různých druhů ekzémů. Použití kapusty v kuchyni Růžičková kapusta se nekonzumuje v syrovém stavu, v teplé kuchyni se ale připravuje a upravuje mnoha způsoby – vaří se  horké vodě i šetrněji v páře, může se dusit, smažit, zapékat… Mezi nejznámější jídla patří kapustové karbanátky s masem i bez masa, dušená kapusta nebo kapusta dušená s vepřovým masem. Vynikající a zdravá je i polévka z růžičkové kapusty, růžičky zapečené s bešamelovou omáčkou nebo sýrem. Pokud se růžičková kapusta připravuje jako příloha, rozdělí se růžičky na jednotlivé lístky. Odrůdy Rubine nebo Falstaff jsou nakrájené velmi vhodné do zeleninových salátů. Příprava a vaření kapusty Z kapustiček se odtrhnou horní poškozené lístky, odřízne košťál a propláchnou se pod studenou vodou. Větší růžičky je možné na spodní straně naříznout do kříže. Růžičky se 3 až 4 minuty vaří v malém množství vody nebo 6 až 8 minut v páře, po uvaření by nikdy neměly být zcela měkké. Chuť je možné ještě vylepšit, pokud se růžičky vaří jen 4 až 5 minut a pak další 3 až 4 minuty dusí s cibulkou v malém množství rozpuštěného másla, vývaru a koření. Jak a podle čeho vybírat Růžičkové kapusty se sklízí od srpna až do prosince. Kapustičky se sklízí, dokud nejsou větší než vlašský ořech a hlavičky mají pevně semknuté listy. Kvalitní kapusta má svěží vzhled a přirozenou barvu, není oschlá. Spotřeba a skladování Růžičkovou kapustu v mikroténovém sáčku je možné uskladnit na přibližně 3 dny v chladničce bez obav, že ztratí přirozený svěží vzhled a typickou chuť. Dlouhodobě je růžičky možné i zamrazit. Zmrazují se pouze menší růžičky, které se nejdříve spaří horkou vodou, pak nechají vychladnout a zcela suché se v mikroténovém sáčku nebo skladovací dóze uloží do mrazničky. chladném místě. Podzimní odrůdy se mohou skladovat delší dobu, zimní jsou pro uskladnění nejlepší – v chladném a přiměřeně vlhkém prostředí některé odrůdy vydrží až do konce dubna. Pěstování Růžičkovou kapustu je možné úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Pěstuje ze semen, která se vysévají na konci února ve skleníku, nebo z předpěstované sadby. Rané odrůdy se do venkovního prostředí vysazují v dubnu do sponu 40 x 40 centimetrů, vegetační doba je 50 až 70 dní a sklizeň bývá v červnu až červenci. Pozdější a pozdní – zimní - odrůdy se vysazují na konci dubna a v květnu, spon by měl být minimálně 50 x 50 centimetrů. Vegetační doba je u pozdějších odrůd 100 až 160 dní, u zimních i 240 až 250 dnů Růžičky se sklízí od srpna až do října, u některých pozdějších odrůd mohou na rostlině zůstat až do konce listopadu, u zimních až do ledna. Rané odrůdy mají nižší stonky a rostou rychleji než odrůdy pozdější a pozdní, které jsou vyšší a mají větší úrodu růžiček. V případě dostatku míst na záhonech je ideální pěstovat rané, pozdní i zimní odrůdy, pokud je místa méně, pak pozdější a pozdní, protože se tak zajistí sklizeň v zimě a na jaře, kdy je čerstvé zeleniny méně. Výhodní je pěstovat šlechtěné křížence – hybridní odrůdy F1 – z kterých je mnohem vyšší úroda kvalitních růžiček na celém stonku. Rostliny jsou také odolnější. Vysévání Rané odrůdy se vysévají od poloviny jarního období na místo, které je chráněné před větrem. Semena se vysévají do hloubky 1 centimetr, když rostlinky vyrostou do výšky 2 až 3 centimetry, musí se protrhat tak, aby mezi nimi byla vzdálenost alespoň 5 centimetrů. Rostliny musí mít dostatek vláhy, pokud jsou vyšší, přivazují se k opěrám. Pozdější a pozdní odrůdy se vysévají v druhé polovině jarního období stejným způsobem, jako odrůdy rané. Přesazování Když jsou sazeničky všech odrůd staré přibližně 6 týdnů a 10 až 15 centimetrů vysoké, přesazují se na konečné stanoviště do sponu 40 x 40 až 60 x 60 centimetrů. Zemina kolem stonku by měla být udusaná, rostliny se mohou přivázat k opěrám. Přesazují se silnější sazenice, které nemají poškozený růstový vrchol. Sklizeň Rané odrůdy dozrávají od podzimu až do konce listopadu, pozdější a pozdní od začátku zimy až do jara. Růžičky se sklízí, dokud jsou poměrně malé. Původní odrůdy jsou nejchutnější po prvních mrazících, vyšlechtěné hybridní odrůdy jsou sladké a chutné i bez mrazíků. Růžičky se sklízí od spodní části rostliny směrem nahoru, pokud by se spodní kapustičky nechávaly, budou narůstat a to se negativně projeví na kvalitě i množství růžiček. Zajímavosti Pěstování a produkce růžičkové kapusty se v posledních letech stále průběžně zvyšuje s tím, jak stoupá její obliba jako čerstvé zeleniny v zimním období. Šlechtěné hybridní odrůdy jsou většinou chuťově lepší než odrůdy původní. Léčivé účinky Růžičková kapusta má vzhledem k množství a kombinaci zdraví prospěšných látek mnoho preventivních i léčebných účinkůy na lidský organismus. Růžičková kapusta především - posiluje imunitní systém člověka - působí pozitivně na cévy a činnost srdce - kladně ovlivňuje nervový systém a odolnost proti stresu - významně aktivuje činnost trávicího ústrojí - má preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva - ochraňuje vnitřní orgány před vznikem nádorů Konzumace růžičkové kapusty v přiměřeném množství nemá na lidský organismus žádné nežádoucí účinky - v žádném případě by se ale neměla konzumovat v čerstvém – syrovém – stavu.

HLÁVKOVÁ KAPUSTA - latinsky Brassica oleracea, anglicky Savoy cabbage, francouzsky chou de Milan, německy Wirsing a Savoyer Kohl, italskyverza  - je jedna z nejstarších zemědělských plodin, která je velmi často díky podobnosti zaměňována se zelím. Zdravá zimní zelenina Hlávková kapusta je košťálová zelenina, která se jako jeden z mála druhů sklízí i v zimě. Je významným zdrojem vitamínů a dalších pro zdraví důležitých látek v době, kdy je čerstvé a zdravé zeleniny poměrně málo. Původ a historie Hlávková kapustabyla známá už v dávných dobách, jednoduché druhy kapusty se podle zobrazení na freskách pěstovaly ve starém Egyptě. Zmínky o kapustě jsou i ze středověku, ze 16. století pochází záznamy, ve kterých jsou zmínky o jejích pozitivních účincích na lidský organismus. V 17. století se odrůdy kapusty začínaly podobat současným a v dalším období se kapusta začala šlechtit. Původním odrůdám je nejvíce podobná hlávková kapusta. Současnost V  současnosti je kapusta především ve střední Evropě nejdůležitější listovou brukvovitou zeleninou po červeném bílém zelí a v Evropě se také nejvíce na celém světě pěstuje a konzumuje. Vzhled, chuť, vůně… Hlávku kapusty tvoří spirálově vyrůstající zkadeřené bublinkaté listy s mírnými lalokovitýni okraji. Křehké a chutné listy mají většinou tmavě zelenou barvu, u některých odrůd jsou žlutozelené. Okrasné odrůdy mají listy v barvě od žluté přes červenou až po fialovou. Koš´tál rostliny je vysoký 30 až 70 centimetrů. Hlávka kapusty raných a poloraných odrůd má váhu 0,3 až 1 kilogram, podzimní a zimní odrůdy váží 1 až 3 kilogramy. Rané odrůdy, které jsou na trhu od května, mají světlejší střed a jsou křehčí chuťově jemnější, stačí jim jen krátká doba tepelné úpravy. Pozdější odrůdy mají listy silnější a tvrdší, chuť je více kapustová. Odrůdy hlávkové kapusty V současnosti se pěstují rané, polorané, podzimní i zimní odrůdy hlávkové kapusty, nejčastěji ale odrůdy rané a podzimní. Jarní hlávkové kapusty mají menší hlávky ve tvaru otevřené růžice s velmi křehkými listy, které by se měly vařit jen velmi krátce. Letní odrůdy hlávkové kapusty jsou větší, mají křehké mírně zkadeřené volné listy. Podzimní a zimní hlávkové kapusty mají uzavřené větší hlávky s výrazněji zkadeřenými tvrdšími listy. - Předzvěst – Raná jarní odrůda, vhodná pro výsadku z předpěstované sadby. Sklízí se postupně od druhé poloviny června po 10 až 15 dnech. Rostliny jsou středně vysoké s nízkým košťálem a křehkými listy příjemné chuti sytě zelené nebo žlutozelené barvy. Hlávky mají vejčitý a mírně špičatý tvar, jsou kornoutovitě uzavřené, váží přibližně průměrně 0,7 kilogramu. Hlávky, které se nevyvinou, velmi rychle uvadnou. Ze 100 metrů čtverečních záhonu se sklidí 300 až 350 kilogramů kapusty. Odrůda je určená pro rychlou konzumaci, hlávky nejsou vhodné pro skladování. Vertus je velmi výnosná a odolná odrůda, určená pro podzimní sklizeň. Rostliny mají střední vzrůst, jsou poměrně rozložité. Hlávka je kulovitá a pevná, listy vynikající chuti mají tmavě zelenou barvu s výrazným modrým odstínem. Hlávky váží průměrně přibližně 1,2 kilogramu. Vegetační doba od výsevu do sklizně je 130 až 150 dní, ze 100 metrů čtverečních záhonu se sklidí 380 až 420 kilogramů kapusty. Odrůdu je vhodná k přímé konzumaci i skladování - správně uskladněná až do konce ledna, může se i zamrazit. Zdraví a vitamíny Kapusta obsahuje ve velkém množství různé vitamíny - C, B1, B2, B3 a B9 – kyselinu listovou, E a také vitamín K, je v ní i mnoho vlákniny. Z minerálních prvků je v kapustě především vápník, hořčík, draslík, fosfor, sodík, selen a železo. Tato kombinace zdraví prospěšných látek a jejich množství má mnoho preventivních i léčebných účinků. Vitamín C například významně posiluje imunitní systém, vitamín B1 – thiamin – podporuje nervový systém, má velký vliv na soustředění a odolnost proti stresům, draslík pomáhá detoxikaci organismu, vláknina podporuje zažívání… Kapusta celkově podporuje a posiluje imunitní, cévní i nervový systém, má kladný vliv na činnost srdce a trávicí ústrojí. Má také významné preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva a dalších vnitřních orgánů. Pomáhá i při léčbě různých druhů ekzémů. Využití kapusty v kuchyni Kapusta se nedá konzumovat v syrovém stavu, ale v teplé kuchyni se může připravovat a upravovat mnoha způsoby – vařením v horké vodě i šetrněji v páře, dušením, smažením, zapékáním… Mezi nejznámější jídla, připravovaná z kapusty, patří kapustové karbenátky s masem i bez masa, dušená kapusta nebo kapusta dušená s vepřovým masem. Používá se i do polévek a omáček. Kapusta se také zadělává podobně jako zelí, není ale vhodná k nakládání. Krátce povařená a vychladlá se může přidávat i do zeleninových salátů Příprava a vaření kapusty Rané odrůdy hlávkové kapusty se rozdělí na čtvrtiny a pak tepelně upravují – nejideálnější je dušení. Pozdní odrůdy jsou větší a tak se rozdělí na několik menších částí, jsou nejlepší na polévky. Jak a podle čeho vybírat Raná čerstvá kapusta je na trhu od května do podzimu, pak jsou k dostání podzimní a zimní odrůdy. Kvalitní kapusta má svěží vzhled a přirozenou barvu, není oschlá. Spotřeba a skladování Ranou a letní kapustu je možné krátkodobě uskladnit na chladném místě. Podzimní odrůdy se mohou skladovat delší dobu, zimní jsou pro uskladnění nejlepší – v chladném a přiměřeně vlhkém prostředí některé odrůdy vydrží až do konce dubna. Pěstování Kapusta je velmi odolná a pro pěstování v podstatě nenáročná rostlina. Snáší i teploty – 15° Celsia, většinou se ale pěstuje ve sklenících. Hlávková kapusta roste nejlépe v teplotách od 15 do 20° Celsia. Kapusty potřebují půdy bohaté na živiny a tak je nutné záhony důkladně prohnojit krátce před výsadbou nebo setím. Používá se hnůj nebo kompost. Půda by se také měla vápnit, aby se zabránilo napadení rostlin nádorovou kapustovou, která napadá kořeny a způsobuje nevzhledný tvar i uschnutí rostlin. Rané odrůdy vyžadují hlinitopísčité půdy na slunci. Vysévá se v březnu nejdříve do skleníku nebo pařeniště a pak se malé sazenice přesazují na konečné stanoviště ve sponu 40 x 40 centimetrů. Pozdní odrůdy se pěstují v středně těžkých půdách a mohou být i na chladnějších místech. Semena se vysévají přímo na stanoviště ve sponu 30 x 40 centimetrů v květnu. Pozdní odrůdy mají vyšší úrodu než rané, rané jsou ale křehčí a chutnější. Sklizeň probíhá podle odrůd v různém období. První rané odrůdy se většinou sklízí od poloviny června, pozdní zimní odrůdy od poloviny října až do konce listopadu. Na zimu se kapusta přikrývá chvojím, aby se ochránila před případnými silnými mrazy a především před ptactvem. Úroda hlávkové kapusty je u raných odrůd 20 až 25 tun z hektaru, u pozdních 30 až 40 tun z hektaru. Zajímavosti Okrasné odrůdy hlávkové kapusty se vysévají v červnu a červenci, v zimě má efektně zbarvené velké listy. Barva je závislá na zimě – čím nižší jsou teploty, tím intenzivnější je barva listů, která může být bílá, lososová, modrofialová, karmínová i okrová. Okrasnou kapustu je možné pěstovat i v květináčích na okenním parapetu. Léčivé účinky Kapusta má vzhledem k množství a kombinaci zdraví prospěšných látek preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Hlávková kapusta především - významně posiluje imunitu - má kladný vliv na cévy a srdce - pozitivně působí na nervový systém - aktivuje činnost trávicího ústrojí - působí preventivně proti rakovině tlustého střeva - brání vzniku nádorů na vnitřních orgánech - pomáhá i při léčbě různých druhů ekzémů Konzumace hlávkové kapusty v přiměřeném množství nemá na lidský organismus žádné nežádoucí účinky. Kapusta by se v žádném případě nikdy neměla konzumovat čerstvá.

RYBÍZ BÍLÝ - latinsky Ribes glandulosum, anglicky white currant - je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech, jsou zbarvené do bíla. Zvláštní, novou a méně známou odrůdou je rybíz růžový. Ve Francii vyšlechtili například Rose de Champagne, který je nejsladším pěstovaným rybízem na celém světě. Lahodný, šťavnatý, aromatický… a zdravý! Bílý rybíz je sladší, jemnější a aromatičtější než červené odrůdy, které jsou pěstované častěji. V poslední době se ale díky nově vyšlechtěným druhům, zaručujícím vysokou úrodu, zájem o bílý rybíz zvyšuje. Keře nebo stromky s tímto osvěžujícím a chutným ovocem rostou téměř v každé zahrádce… Původ a historie Původní planý rybíz tvoří plazivé výhonky s lesklými a popraskanými listy a malými plody bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy už plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup. První prokazatelné zmínky jsou ze 14. století, kdy ho začali pěstovat v klášterních zahradách ve Francii a v Anglii. V 16. století se rozšířil i do Německa a Nizozemska. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“. Ve východní části Evropy v té době znali jen divoce rostoucí keře, ale ve střední a jižní Evropě už se rozšiřovaly i různé vyšlechtěné odrůdy. Ty se na východ dostaly až v 19. století. Křížením se podařilo vyšlechtit odrůdy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám. Rybíz se tak postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky. Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich různým křížením se nakonec podařilo vypěstovat i bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží.   Současnost Rybíz se v současnosti pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází největší produkce rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství.   V České republice rybíz patří mezi nejčastěji pěstované ovoce, ale především v soukromých zahradách a zahrádkách, případně u menších pěstitelů. Pěstování pro prodej a další zpracování se velká zahradnictví příliš nevěnují. Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a keře i stromky jsou vysazovány například i jako předěly mezi okrasnými a užitkovými částmi zahrad. Vzhled, chuť, vůně… Plody bílého rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti hrášku - 5 až 10 milimetrů. Jsou hladké, mají bílou až žlutou barvu, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají příjemně sladce nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují malá semínka. Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní. Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu. Odrůdy Odrůd bílého rybízu je poměrně mnoho, ale v podstatě jen několik z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více. Podle období zrání se rybíz se dělí na - raný - konec června, první polovina července - středně raný - druhá polovina července - pozdní - první polovina srpna Odrůdy bílého rybízu nejčastěji pěstované v České republice Velkoplodý bílý patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu. Primus je značně odolná a velmi oblíbená odrůda vyšlechtěná v České republice v r.1977. Má delší hrozny s velkým množstvím středně velkých bobulí žlutobílé barvy, které jsou šťavnaté, jemně nakyslé a aromatické. Plody dozrávají od poloviny července. Viktoria má dlouhé hrozny s velkými velmi světle žlutými aromatickými příjemně nakyslými bobulemi. Je to na klimatické podmínky nenáročná odrůda s původem v České republice. Plody dozrávají v druhé polovině července a hodí se především na výrobu šťáv. Blanka se vyznačuje velmi dlouhými hrozny s mnoha velkými bobulemi kulovitého tvaru s nažloutlou barvou. Jsou velmi šťavnaté, aromatické, jejich chuť je sladká s mírnou kyselostí. Plody zrají v první polovině srpna. Tato odrůda je odolná a značně rozšířená. Odrůdy bílého rybízu nejvíce pěstované v Evropě Dlouhohrozen bílý má původ ve Francii a patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu. Versailleský bílý pochází z Francie. Je poměrně náročný na stanoviště, ale má mnoho velkých plodů. Z Jutborgu je odrůda bílého stromkového rybízu z Německa, velmi odolná proti mrazům. Bobule jsou středně velké a mají světle žlutou barvu. Zdraví a vitamíny Plody bílého rybízu mají mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví podobně jako bobule rybízu červeného. Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je mnoho důležitých vitamínů, nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan. Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém… Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější.   Použití bílého rybízu v gastronomii Bílý rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější. V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí. V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád – účinné a zdraví prospěšné látky se ani při těchto zpracováních neztrácí. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Bílý rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné. Podobně jako u červeného rybízu jsou bobule náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování Rybíz je potřeba vzhledem k poměrně krátké době trvanlivosti co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Celé hrozny - ne otrhané plody – je možné krátkodobě skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Vysazování a sklizeň rybízu V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní. Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček. Zajímavosti Čaj z listů stromků a keřů rybízu V lidovém léčitelství se  odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení. Léčivé účinky Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.

RYBÍZ ČERNÝ - latinsky Ribes nigrum, anglicky black currant - je samostatným druhem rybízu. Na ovocných keřích se rodí menší jedlé bobule s velmi vysokým obsahem vitamínu C. Aromatické a velmi zdravé ovoce Černý rybíz je aromatičtější než červené a bílé odrůdy a má i jinou typickou chuť. Pěstuje se jak pro osobní spotřebu, tak pro průmyslové účely. Mimo bobulí se částečně ve farmacii a léčitelství využívají i listy Původ a historie První záznamy o černém rybízu jako o léčivé rostlině pochází z 16. století z Německa. Místem původního výskytu je střední a východní Evropa, Kavkaz a Mandžusko. Současnost Černý rybíz se v současnosti pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Mezi nejvýznamnější pěstitele patří Polsko, Rusko, Francie a Nizozemsko. Z těchto zemí pochází největší produkce rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství a farmaceutickém průmyslu. V České republice se černý rybíz pěstuje především v soukromých zahradách a zahrádkách, případně u menších pěstitelů. Pěstování pro prodej a další zpracování se velká zahradnictví příliš nevěnují. Vzhled, chuť, vůně… Plody černého rybízu jsou tmavé kulaté hladké bobule černé barvy. Bobule vytváří převislé hrozny, mají příjemnou typickou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují malá semínka. V našich podmínkách plody podle odrůdy a místa pěstování dozrávají v období od poloviny července do poloviny srpna. Keře dorůstají do výšky až 170 centimetrů, vyžadují kvalitnější půdu a dostatek vláhy, obecně jsou ale poměrně nenáročné na umístění. Odrůdy Základní odrůdy černého rybízu se rozlišují podle délky stonků. Dlouhé stonky s bobulemi jsou určené především ke konzumaci za syrova a sklízejí se ručně. Krátké kulatější hrozny se sklízejí strojově a jsou určeny pro průmyslové zpracování. Odrůdy černého rybízu Silvergieter je velmi stará původní odrůda z Nizozemska s velmi velkým obsahem vitamínu C. Bobule jsou měkké, poměrně sladké a typicky aromatické. Fertödi má poměrně velké silně aromatické a velmi sladké plody. Odrůda je raná a pochází z Maďarska. Ometa patří mezi polorané odrůdy se středně dlouhými hrozny. Bobule jsou menší, příjemně sladké, aroma jemné. Šťáva má velmi intenzivní barvu. Titania je nově vypěstovaný kultivar ze Švédska. Má velké bobule, které se dobře oddělují od stopky. Chuť je velmi nakyslá, aroma poměrně malé. Wusil má velké, aromatické sladké a jen velmi mírně nakyslé bobule. Zdraví a vitamíny Černý rybíz je zdraví velmi prospěšný. Obsahuje mnoho vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. Vitamín C je v černém rybízu obsažen 3x až 4 x více než například v citronu, z minerálních látek obsahuje všechny jako rybíz červený, ale v mnohem vyšší koncentraci. Ve srovnání s jiným ovocem má i nadprůměrně vysoký obsah železa. Černý rybíz obsahuje také karoteny a antokyany, které v organismu ničí volné radikály a chrání lidské tělo před nádory, onemocněními srdce a krevního oběhu, mají i protizánětlivé účinky. Sušené plody se přidávají do ovocných čajů. Listy mají příjemné aroma a jsou součástí mnoha léčivých bylinných čajových směsí. Šťáva z černého rybízu je významnou prevencí proti vápníkovým žlučníkovým kamenům. Použití černého rybízu v kuchyni Černý rybíz je nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Vyrábí se z něj šťávy, džemy a marmelády, ze semen se lisuje vynikající zdravý olej. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Sklizeň černého rybízu probíhá od druhé poloviny července do druhé poloviny srpna a začíná, když bobule začínají mít jednotnou černou barvu. Provádí se ale pouze jeden sběr v období 7 až 10 dnů, protože stonky s plody na keři zůstávají pevně i několik dní po dozrání. Plody by se neměly sbírat vlhké nebo mokré, protože vlhkost urychluje vznik případné hniloby. Plody se sbírají stejně jako u rybízu červeného a bílého ručně, poškozené bobule nepřijímají ani konzervárny. Pro prodej se nejvíce využívají různě velké košíky, cena větších bobulí je vyšší. Pro přepravu na vzdálenější místa se sklízí tvrdé a pevné bobule, pro domácí trh jsou určeny plody zcela zralé a měkké. Bobule jsou méně náchylné na otlačení než u červeného i bílého rybízu, ale i tak se pro potřeby přímého prodeje hrozny sklízí ručně. Většinou se ukládají se přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování  Rybíz je potřeba vzhledem k poměrně krátké době trvanlivosti co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Celé hrozny - ne otrhané plody – je možné krátkodobě skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Léčivé účinky Černý rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Černý rybíz může mít i nežádoucí účinky,ale to pouze v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.  

OSTRUŽINY – jinak také ostružiník křovitý - latinsky Rubus fructicosus, anglicky blackberry - je stejně jako maliník představitelem rodu Rubus. Plody jsou známé jako ostružiny, z botanického hlediska se jedná o souplodí peckoviček. Šťavnaté, aromatické, chutné… Ostružiny rostou divoce v přírodě, ale pěstují se i na zahrádkách. Jsou poměrně nenáročné, plody se ale musí sklízet s ohledem na trny a za suchého počasí. Původ a historie První zmínky o ostružině jsou ze starověkého Egypta, kde je používali k léčebným účelům. V Evropě je jako kulturní rostlina ostružina známá přibližně od 19. století, kdy byly z Ameriky přivezeny první keře, které ale sloužily spíš na okrasu. Současnost Ostružiny rostou v současné době téměř po celém světě v oblastech mírného a jižního pásma, ale i v oblastech severních. Existuje mnoho druhů a poddruhů – jen v Čechách a na Moravě jich známe minimálně sto. Ostružiny se nejvíce pěstují v USA a tak většina druhů pochází právě z Ameriky. V Anglii bylo ale zhledem k velkému množství druhů založeno speciální biologické odvětví s názvem „batologie“, které zkoumá jen ostružníky. V Evropě se ostružiny více rozšířily až s prvními odrůdami bez ostnů, které vyšlechtili v USA v roce 1928. Vzhled, chuť, vůně… Plody ostružiny nejsou bobule, ale stejně jako u malin souplodí peckoviček. Při utrhnutí se ale na rozdíl od malin neoddělí od spodního lůžka a tak se i toto lůžko konzumuje. Plody jsou různě velké podle odrůdy, tmavě fialové až černé, šťavnaté a aromatické. Keře mají dlouhé šlahouny, kterých povrch je pokrytý zahnutými ostny. Ty ale nejsou spojeny se dřevem a tak se poměrně snadno ulamují. I když většina odrůd má původ v Americe, mnoho se jich v evropských klimatických podmínkách pěstovat nedá. Keře potřebují mnoho slunce a teplé chráněné stanoviště. Kořeny mají hluboko v zemi a tak jsou nenáročné na množství povrchové vláhy a kvalitu půdy. Pěstují se i odrůdy, které nemají ostny, ale plody těchto bezokných keřů mají horší chuťové i aromatické vlastnosti. Nejznámější druhy Ostružiník křovitý - Rubus fruticosus agg. - druh v ČR běžně označovaný jako ostružiník, ostružiny; Ostružiník maliník - Rubus ileus - druh pěstovaný v ČR pod obecným názvem maliník, maliny; Ostružiník ojíněný - Rubus occidentalis - druh pěstovaný v USA a v Asii, označovaný jako "černé maliny"; Ostružiník moruška - Rubus chamaemorus - nízký botanický druh běžný v severských zemích; Ostružiník skalní - Rubus saxatilis Ostružiník vonný - Rubus odoratus Ostružiník voskovaný - Rubus cockburnianus Ostružiník arktický - Rubus arcticus Ostružiník japonský - Rubus phoenicolasius Ostružiník ježiník - ostružiník sivý - Rubus caesius Ostružiník jilmolistý - Rubus ulmifolius Odrůdy Odrůd ostružiny je velmi velké množství, keře jsou s ostny i bez nich. Nejčastěji se ale pěstuje jen několik málo odrůd. Theodor Reimers je nejčastěji pěstovaná odrůda v Evropě. Jmenuje se po muži, který ji v roce 1980 přivezl do Evropy z Ameriky. Je ze všech ostružin chuťově nejlepší. Plody nejsou velké, ale značně šťavnaté a velmi aromatické. Rostou na popínavých šlahounech s mnoha trny. Zrají v říjnu. Thornless Evergreen má středně velké a středně pevné příjemně nakyslé plody. Keře jsou popínavé, šlahouny nemají trny a listy jsou nápadně dekorativně vykrojené. Chester Thornless patří mezi oblíbené odrůdy. Plody jsou příjemně jemně nakyslé a mírně aromatické. Šlahouny jsou popínavé a bez trnů. Navaho je keř bez trnů se vzpřímeným vzrůstem. Plody jsou pevné a chutné, zrají od poloviny srpna do října. Black Satin není chuťově výrazný, plody jsou nakyslé a měkké, poměrně rychle se kazí. Popínavé šlahouny nemají ostny. Další v Evropě pěstované odrůdy Čačanská beztrnná Helen Thornfree Wilsonův raný Všechny tyto odrůdy mají středně velké, poměrně šťavnaté a chuťově i aromaticky příjemné plody. Oblíbeným druhem je i tzv. malinoostružiník – odrůda Tayberry. Jedná se o polokeř, který má až třikrát větší plody, které se ale vzhledem podobají spíš malinám. Zrají od července do září. Zdraví a vitamíny Plody ostružiny mají mnoho ochranných a antioxidačních účinků díky flavonoidům, které jsou v nich ve velkém množství a zůstávají zachovány i v plodech sušených. Ostružiny obsahují o poměrně mnoho vitamínu C, ten se ale sušením vytrácí. Čerstvé zdravé plody obsahují 70 až 80 procent vody, vázané s kyselinou jablečnou, vinnou a citronovou, dále je v nich pektin a přírodní cukry. V pecičkách je až 24 % éterických olejů. Plody ještě obsahují draslík, hořčík a železo. Konzumací tmavých odrůd se díky skutečně velmi vysokému obsahu flavonoidů předchází nádorovým a srdečním onemocněním a stárnutí buněk. Pomáhají léčit zápaly plic a mnohé další záněty, snižují následky ozáření z chemoterapií. Chrání také zrak. V kombinaci s vitamínem C se účinek těchto flavonoidů ještě zvyšuje.   Použití ostružin v kuchyni Pro potravinářské, gastronomické i léčebné využití se sbírají plody. Pro léčebné účinky se využívají i listy. Plody je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvé a syrové. V studené kuchyni je ostružina vhodná do ovocných salátů a také do pohárů. Čerstvá šťáva je vynikající povzbuzující a zdravý nápok. V teplé kuchyni se z ostružin vyrábí především ovocné knedlíky, může se použít i na koláče a jiné pekařské výrobky. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád – účinné a zdraví prospěšné látky se ani při těchto zpracováních neztrácí. Listí z ostružin se používá samotné nebo ve směsích jako denní nebo i léčebný čaj, přidává se i jako chuťový doplněk do speciálních čajových směsí. Fermentované listy mohou nahradit pravý čínský černý čaj. Ve farmaceutickém průmyslu se v současnosti stále využívají především listy. Mimo vitamínu C a flavonoidů obsahují ještě značné množství tříslovin, barviva a také kyselinu jablečnou a jantarovou. Využívají se mladé čerstvé listy bez stopek, trhají se od června až srpna. Během sušení nesmí ztratit svoji původní barvu a tak se suší pomalu a pouze ve stínu. Příprava ostružin před použitím Plody opatrně otrháme ze stonků, propláchneme pod studenou vodou, necháme je okapat a oschnout. Neměly by se mechanicky otírat. Jak a podle čeho vybírat Ostružiny dozrávají podle odrůdy od července do října. Zralé plody jsou lesklé a mají jednotnou tmavou barvu. Podobně jako u jiných podobných plodů jsou i ostružiny náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se sklízí ručně v době, kdy se snadno oddělují od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Ostružiny je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. V žádném případě nekupujeme otlačené nebo jinak povrchově poškozené plody, protože ostružiny se velmi rychle kazí. Spotřeba, zrání, skladování Ostružiny je nutné s ohledem na poměrně krátkou dobu jejich trvanlivosti zkonzumovat nebo nějakým způsobem zpracovat co nejrychleji. Plody je možné omezenou krátkou dobu uskladnit v hladu. Plody by se vždy měly jen krátce opláchnout studenou vodou a pak nechat okapat a oschnout. Tepelnou úpravou nebo sušením ostružiny ztrácí jen část vitamínu C, ale ostatní důležité látky v nich zůstávají. Jsou tedy vhodné na kompoty, džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z ostružin je poměrně snadná, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K plodům pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vysazování a sklizeň ostružiníku Pokud chcete mít úrodu průběžně, je dobré vysadit keře s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - rané, středně rané a pozdní. Místo pro výsadku keře by mělo být maximálně slunné a chráněné před studenými větry, vzhledem k hlubokým kořenům nemají ostružiníky žádné speciálně velké nároky na kvalitu půdy. Ostružina dozrává a sklízí se od července do října. Zralé plody mají jednotnou tmavou barvu, jdou snadno utrhnout. Zajímavosti Čaj z listů keřů ostružiníku Listí z ostružin se používá samotné nebo ve směsích jako denní nebo i léčebný čaj, přidává se i jako chuťový doplněk do speciálních čajových směsí. Fermentované listy mohou nahradit pravý čínský černý čaj. Čaj z listů - pomáhá při žaludečních a střevních potížích - povzbuzuje žaludeční činnost - léčí záněty ústní dutiny Směs na domácí čaj: Základní část 8 dílů listů ostružiny 4 díly listů maliny 2 díly listů jitrocele 2 díly listů kopřivy 2 díly listů máty 2 díly listů břízy Dodatková část podle období a dostupnosti 2 díly listy jahod 2 díly listy černého rybízu 2 díky květ lípy 2 díly listy borůvky Léčivé účinky Plody ostružiny mají vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - snižují následky ozáření z chemoterapií - jsou účinné proti nachlazení, kašli a chrapotu - pomáhají při léčbě horních cest dýchacích - mají čistící účinky v krvi - chrání zrak Šťáva z čerstvých plodů - pomáhá organismu při zvětšené štítné žláze - snižuje vysoké horečky - chrání buňky těla při kyslíkové terapii a ozonoterapii Pravidelné užívání ostružin zpomaluje stárnutí buněk, ulehčuje metabolickému a cévnímu systému a chrání před mnoha nemocemi. Sacharidy obsažené v ostružinách se snadno přeměňují v energii, ale zároveň při užívání ostružin nehrozí přibývání na váze. Ostružiny mohou mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů. Ostružiny špatně snáší někteří lidé s nemocemi žlučníku, ti by se jejich konzumaci měli raději zcela vyhnout.    

VIŠEŇ obecná – nebo také třešeň višeň je ovocný strom s plody, které jsou podobné třešním, ale mají mnohem kyselejší chuť. Většinou se používá pouze název višeň - latinsky Prunus cerasus, anglicky morello cherry nebo sour cherry. Malé, šťavnaté a osvěžující Výskyt višní ve volné přírodě se částečně překrývá s výskytem slivoně třešně a mezi oběma druhy dochází k samovolnému vzájemnému křížení. Se vzrůstem popularity višní a zájmu o ně se višně v současnosti už také šlechtí a vznikají tak odolnější a chutnější odrůdy. Původ a historie Původní oblastí višně obecné byla západní Asie, jihovýchodní Evropa a severní Indie. Pěstováním se višeň postupně rozšířila do celého světa, kde se jí nejvíce daří především v mírném podnebním pásmu. Současnost Višně se v současnosti pěstují především v celé oblasti mírného pásma. Nejvíce světové produkce je z Francie, Itálie a Německa a Francie a také ze zemí severní polokoule. V České republice jsou višně oblíbeným ovocem, ale pěstují se jen v některých oblastech a v omezeném množství. Vzhled, chuť, vůně… Plody višní – peckovice - jsou vzhledově velmi podobné plodům třešní - mají velikost 1 až 2 centimetry a většinou kulatý tvar, který je tvořen dvěma nesourodými částmi. V místě jejich spojení vzniká tenká rýha a na konci proti stonku ostrý výběžek. Uprostřed je pecka, obklopená červenou měkkou dužninou. Tu z více než 80 procent tvoří voda. Slupka zralého plodu je jedlá, má podle odrůdy červenou nebo tmavě rudou až téměř černou barvu. Nezralé plody mají slupku zelenou.   Stromy zimovzdorných višní jsou většinou nižší a rozvětvené, mají poměrně malé nároky na kvalitu půdy i podnebí. Ostatní druhy višní dorůstají do výšky až 10 metrů, koruna stromu má kuželovitý nebo kulovitý tvar. Listy jsou lesklé a mírně vejčité. Stromy jsou značně odolné, poškodit je nebo úrodu mohou jedině mrazy. Plodit začínají přibližně 5 let od vysazení. Odrůdy Višně se dělí do tří hlavních skupin - amarelky – tzv. třešňovišně - plody mají světlejší barvu, na koncích jsou mírně zploštělé a šťáva je bezbarvá, chuť nasládle kyselá. Jedná se o přímé křížence višní a třešní, sjednocující vlastnosti obou druhů. - kyselky – barva plodů je tmavě červená, má většinou tvar srdce a šťáva je velmi tmavá, chuť nakyslá - skleněnky – zimovzdorné - světle až tmavě červené plody mají měkkou dužninu a jsou velmi šťavnaté. Chuť je nakyslá až trpká, někdy příjemně kořenitá. Nejvýznamnější odrůdy višní Kökörošská sladkovišeň je velmi odolná odrůda z Maďarska. Plody mají vynikající příjemně sladkokyselou chuť, jsou velké a pevné, barva je sytě červená. Dužina se velmi snadno odděluje od pecky. Kelleriis – višeň kyselka - pochází z Dánska. Plody jsou velmi aromatické a šťavnaté, jsou vynikající na výrobu šťáv a dobře se zavařují. Kordia jepůvodní česká odrůda, která vznikla jako náhodný semenáč. Plody jsou velké, tmavě fialové, příjemně kyselé, pevné a velmi aromatické. Morela pozdní byla vyšlechtěna v roce 1598 v zámeckých zahradách v Paříži ve Francii. Plody jsou středně velké, červenohnědé, dužina je velmi kyselá a šťáva silně barví. Sam mášťavnaté mírně nakyslé a nepraskající středně velké plody jsou tmavě červené a mají nevýrazné aroma. Královská mástředně velké pevnější plody mají červenou barvu a světlejší šťavnatou příjemně kořenitou dužinu. Star pochází z Kanady. Velké červenohnědé až tmavě fialové plody mají tmavou a pevnou dužinu s kořenitou chutí. Summit je višeň s velkými tmavočervenými plody, která má původ v Kanadě. Chutná příjemně sladkokysele a je i příjemně aromatická. Hedelfingenská višeň má původ v Německu. Slupka i dužina šťavnatých a silně aromatických chutných plodů je tmavě červená. Schneiderova jeněmecká odrůda s tmavočervenými plody a světlejší velmi pevnou dužinou, která je ale jen průměrně šťavnatá, mírně kyselá a lehce aromatická. Schauenburger jepůvodně švýcarská odrůda višně se středně velkými plody černohnědé barvy, které jsou sladce nakyslé, mírně aromatické a středně pevné Morellenfeuer jsouvišně z Dánska, které mají středně velké plody se silně barvící šťávou. Jsou jen mírně kyselé a jemně aromatické. Zdraví a vitamíny Plody višní obsahují podobné hodnotné látky jako třešně, ale v nižší koncentraci. Višně obsahují jen poněkud víc železa a obsah kyseliny jablečné je také vyšší než u sladkých třešní. V plodech je přibližně 80 procent  vody, vitamíny A, B, C a E, ovocné cukry i minerální látky. Především v tmavších odrůdách višní je vyšší množství hořčíku, draslíku, jódu, fosforu, vápníku, zinku a křemíku a velmi mnoho železa. Nejvíce prospěšných látek pro lidské zdraví je v čerstvých plodech, a to především v plodech tmavé barvy.   Vzhledem k svému složení mají višně pozitivní vliv na lidský organismus. Pomáhají při čištění krve, jater a ledvin, podporují činnost trávicího ústrojí. Višně mají i mají antioxidační a preventivní účinky, zvyšují imunitu a obranyschopnost organismu proti různých infekčním onemocněním a zánětům. Vitamín C patří k nejdůležitějším vitamínům. Má významný vliv na imunitní systém, posiluje cévy, srdce a aktivuje krevní oběh, podílí se také na tvorbě krve i správném fungování metabolismu, velmi důležité jsou i antioxidační a protinádorové účinky. Podobně působí i ostatní vitamíny, které třešně obsahují. Je kombinace pro zdraví člověka téměř ideální a konzumace višní tedy velkým přínosem. Minerální látky draslík, hořčík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Železo, kterého je ve višních velké množství, je důležité pro tvorbu krve, jód pro správnou funkci štítné žlázy. Višně obsahují mnoho různých antioxidantů, které jsou obsaženy především v přírodním barvivu – čím tmavší plody, tím více těchto antioxidantů mají. Ochraňují a posilují srdce a cévy, ale i buňky lidského těla před rakovinovým bujením. Čistící a antioxidační účinky višní podporují činnost trávicího traktu a vylučování. Snižují se tak hladiny škodlivých látek v lidském těle, a proto konzumace višní například významně snižuje riziko onemocnění jater, ledvin nebo močového měchýře. Višně mají i mírně projímavé účinky a působí proti zácpě. Použití višní v gastronomii Višně jsou nejzdravější a nejchutnější čerstvé, ale nedoporučuje se jich najednou zkonzumovat větší množství, případně brzy po jejich konzumaci pít. Podobně jako ostatní peckovité ovoce višně při kontaktu s vodou velmi rychle kvasí, a to může způsobit značné zažívací problémy. V teplé kuchyni se používají především na ovocné koláče a různé dezerty, případně na zdobení dortů. Občas se méně kyselými odrůdami višní nahrazují třešně v známé bublanině. Velmi často se z višní připravuje omáčka, která svojí trpce nakyslou příchutí dokonale doplňuje například pečenou nebo grilovanou drůbež. Z plodů višní se vyrábí kompoty, džemy, marmelády a šťávy, ale také likéry a mošty. Višňové dřevo se vzhledem ke svým vlastnostem i vzhledu často využívá v nábytkářském průmyslu. Příprava višní před použitím Pokud višně sklízíme sami, trháme je vždy i se stopkou. Plody se vždy musí důkladně přebrat, nahnilé odstranit a ostatní opatrně oddělit od stopky. Před konzumací i případným dalším jiným zpracováním višně vždy dobře omyjeme pod studenou tekoucí vodou.. Pokud chceme použít višně oloupané, mohou se krátce spařit horkou vodou. Slupka pak jde stáhnout ostrým malým nožem. Spařením a odstraněním slupky ale plody přijdou o část svých zdraví prospěšných látek. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé višně z domácí české produkce jsou ve většině případů chutnější, než plody dovážené. Sběr višní je náročný, protože se sklízejí ručně a velmi rychle zrají. Višně se mají česat i se stopkou. Utržením stopky dochází k porušení plodu a ten se pak velmi rychle kazí. Pokud se višně sklízí bez stopky, využívají se pak většinou na další průmyslové a potravinářské zpracování nebo výrobu likérů, šťáv a moštů. . Kupujeme plody pevné a šťavnaté se zelenou stopkou. Kupovat přezrálé, otlačené nebo popraskané višně i za velmi nízkou cenu se vzhledem ke kvalitě plodů a velkému riziku jejich znehodnocení nevyplatí. Spotřeba, zrání, skladování Višně nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo zpracovat. Mohou se skladovat maximálně 2 až 3 dny v chladu a ve tmě, a to i se stopkou. Po utržení stopky se velmi rychle kazí. V chladničce višně neměly být blízko aromatických potravin, protože tzv. přebírají jiné vůně a pachy. Pro dlouhodobou konzervaci je možné višně kompotovat nebo zamrazit. Plody se zamrazují i peckou, po rozmražení jsou vhodné do koláčů. Pěstování višní Místo pro pěstování višní se musí vybírat skutečně velmi pečlivě, protože višně jsou velmi náchylné na mrazy a studené deště v době květu. Ideální místo je severní svah ve vyšší nadmořské výšce, půda by měla být propustná. Pokud je v blízkosti větší vodní plocha, snižuje se i nebezpečí poničení sadu pozdními mrazy. Zajímavosti Využití pecek višní Sušené pecky z višní látkovém sáčku absorbují teplo. V lidové medicíně se využívaly například při horečkách. Nahřáté se mohou také použít pro zahřátí při prochladnutí. Dřevo stromů višní Dřevo je poměrně tvrdé. Je to výborné palivo, používá se i v udírnách masa. Vyrábí se z něj také velmi kvalitní nábytek. Léčivé účinky Višně mají vzhledem k  obsahu a kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody višní - podporují správné zažívání, jsou účinné proti zácpě - preventivně působí proti vzniku nádorových onemocnění - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - posilují imunitní systém a působí proti infekčním nemocem - posilují činnost srdce a krevního oběhu - mají velké protizánětlivé účinky - chrání buňky lidského těla před poškozením - mají močopudné účinky a odstraňují z těla přebytečnou vodu - jsou účinné při zánětech a otocích Višně můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Stejně jako u většiny ostatního ovoce s peckami dochází i u višní při styku s vodou k jejich rychlému kvašení, které může způsobit velmi nepříjemné zažívací a žaludeční problémy. Proto by se při nebo krátce po konzumaci višní neměla pít voda ani jiné tekutiny.