Margarín se skládá převážně z tuků rostlinného původu, kterých obsahuje 80 až 90 %, mohou v něm být maximálně 3 % mléčného tuku.
Pojem margarín se obecně používá především jako označení různých náhražek másla. Název margarín pochází od francouzského chemika Hippolyte Mège-Mouriése, který v roce 1869 získal patent na takovou náhražku másla ve složení hovězí lůj, mléko a voda. Slovo margarín má původ v řeckém slově margarités – v překladu perla, které připomínaly kapénky směsi při výrobě.
Použití margarínu v gastronomii
Margarín má v kuchyni velmi široké možnosti použití, používá se na smažení, pečení a další tepelné úpravy různých surovin a potravin.
Margarín se sníženým obsahem tuku - dietní margarín - má snížený obsah tuku a zvýšený podíl vody. Je vhodný jen pro studenou kuchyni, pro tepelné zpracování a úpravy se nepoužívá.
Margaríny se snadno roztírají i při nižších teplotách hned po vyjmutí z chladničky.
Složení margarínu
Margarín se získává z rostlinných tuků, kterých obsahuje 80 až 90 procent, může v něm ale být i tuk mléčný do maximálně 3 % obsahu. Základní přísadou margarínů je látka diacetyl, která jim dodává máslovou příchuť.
Vyrábí se i margaríny se sníženým obsahem tuku – tzv....
OLIVA – latinsky oliva, anglicky olive - je základní surovinou pro výrobu olivového oleje, ale servíruje se také jako delikatesa nebo předkrm.
Malá chutná delikatesa
Olivy nejsou pro naši kuchyni typické, ale přesto se s nimi setkáváme stále častěji. Tyto malé pochoutky rostou v oblasti Středozemního moře a k nám se nejčastěji dovážejí konzervované. Olivy využijete jak v studené, tak i v teplé kuchyni.
Původ a historie
Olivy jsou plody stromu Olea europaea, který je stále zelený. Původně pochází olivovník z Malé Asie. První olivovníky se na Středním Východě pěstovaly již před 8 000 let. Féničané rozšířili pěstování oliv do celého Středomoří, severní Afriky a jižní Evropy. V antickém Řecku byl olivovník posvátným stromem a symbolem moudrosti a míru.
Současnost
Nejčastěji se s pěstováním oliv dnes setkáváme v oblasti Středomoří (90 %). Většina z toho cca 60 % se vyskytuje v Řecku, Španělsku či v Itálii. Zbytek se pěstuje v Turecku, Tunisku, Portugalsku, Sýrii a Maroku.
Olivy se pěstují na plantážích a hodnota olivovníků je nesmírně vysoká. V Řecku jsou jednotlivé stromy zapisovány obdobně jako u nás nemovitosti.
Na každém olivovníku uzraje ročně v průměru 15 až 50 kg oliv. Tento rozptyl v úrodnosti je určen péčí a přirozenými cykly....
Rybí olej – tuk – by měl být vzhledem k obsahu látek, které jsou velmi důležité pro lidský organismus, pravidelnou částí stravy. V současné době se používá především jako potravinový doplněk.
Rybí tuk se jako lék a preventivní prostředek začal používat už přibližně před 400 lety. Ještě před tím se využíval především k svícení a při zpracování kůží.
Rybí tuk obsahuje především zdravé nenasycené mastné omega-3 kyseliny, které jsou pro lidský organismus životně důležité. V zemích, které mají moře a kde je rybolov a konzumace jídel z ryb a mořských plodů běžná, nemá lidská populace s nedostatkem těchto kyselin problém. Ve střední Evropě ale obyvatelé dlouhodobě mají v organismu těchto omega-3 kyselin nedostatek, protože v typické stravě se nachází jen minimálně. Omega-3 nenasycené mastné kyseliny si na rozdíl od mnoha jiných lidské tělo vyrobit nedokáže a tak je nutné zajistit jejich dostatečný příjem v jídle.
Vitamíny a zdraví prospěšné látky
Rybí olej – tuk – obsahuje značné množství vitamínu A a D, mnohem důležitější jsou ale zdravé omega-3 nenasycené mastné kyseliny – a to především kyselina eikosapenteová – EPA a kyselina dokosahesanová – DHA. Obě tyto kyseliny jsou pro člověka zásadní a...
Kachna je vodní pták, menší než husa nebo labuť, podle způsobu obživy se kachny dělí na plovavé a potápivé.
Kachna má pod kůží poměrně velké množství tuku a tak se v kuchyni připravuje nejvíce pečením nebo grilováním, ideálně na roštu, aby tuk mohl odkapávat. Kachní játra, srdce i žaludek se mohou použít do vývarů a polévek. Játra krmných kachen jsou ceněnou delikatesou. Jsou více žlutá a mají výraznější chuť než játra hus, barva závisí na obsahu tuku a druhu krmiva.
V gastronomii nejvíce připravované druhy kachny
Nantenská kachna je poměrně malá, ale značně masitá, dosahuje maximálně 2 kilogramů váhy. Bývá i méně tučná než ostatní druhy kachen domácích.
Bavorská kachna je masitá, má jemné maso a hmotnost až 3 kilogramy. Je vhodná pro pečení vcelku
Kachna pižmovka má v porovnání s ostatními druhy kachen velmi šťavnaté maso a jsou i málo tučné, chuťově ale výraznější.
Druhy kachen v ČR
Plovavé kachny - kachna divoká - kopřivka obecná - ostralka štíhlá - lžičák pestrý - hvízdá eurasijský - hvízdák americký - čírka obecná - čírka modrá - čírka úzkozobá - čírka modrokřídlá
Potápivé kachny -zrzohlávka rudozobá - polák velký - polák malý - polák chocholačka - polák kaholka - kajka mořská - hoholka lední - hoh...
Slepice, správně ale kur domácí, je domestikovaný pták a všechna jeho plemena pochází pravděpodobně z kura bankivského – lesního kurovitého ptáka, který žije v jihovýchodní Asii. K domestikaci došlo už před několika tisíci lety, v 7. století před naším letopočtem již byly slepice chovány pro vejce a na maso mnichy v Evropě. Intenzivní chovy slepic začaly na konci 19. století a v roce 2003 bylo na celém světě chováno víc než 24 miliard slepic.
Slepice mají podle plemena různé barvy od bílé až po uhlovitě černou, kohouti jsou více zabarvenější než slepice.
Slepice chované tzv. pro maso jsou označovány jako brojleři, případně při porážce do 30 až 50 dní stáří jako brojlerová kuřata. Brojleři byli vyšlechtěni k rychlému nabývání svalové hmoty při minimálně spotřebě krmiva.
Slepice, chované pro produkci vajec, se označují jako nosnice a vyšlechtěná speciální plemena snáší každý den jedno vejce.
Plemen slepic je velké množství a liší se od sebe především podle účelu, pro který se chovají.
Plemena slepic na maso: breda, dolnorýnská slepice, dorkinka, faverolka, hudánka, krevkérka, sasexka, severoholandská slepice, žerzejský obr
Nosná plemena: andaluska, ankona, araukana, ardeňanka, assendelftka, augsburčanka, australka, bergský kokrháč,...
Krocan je velký a těžký pták, může být vysoký až 120 centimetrů a vážit i 10 kilogramů. Krocan byl v minulosti domestikován, především jeho samice – krůty - jsou chovány téměř po celém světě a patří mezi významné ptáky pro obživu lidí.
Jsou známy dva druhy - krocan paví a krocan divoký.
Krůta domácí je samice domestikovaného krocana divokého, chová se na maso, ale i pro peří a vejce. Krůta je o třetinu až polovinu menší a lehčí než krocan. Chová se především pro maso, v kterém je velmi mnoho bílkovin ve svalovině a málo tuku.
Na celém světě je v současnosti v chovech přibližně 125 milionů domácích krůt, nejvíce se chovají v USA. Převládá komerční chov v halách nebo výbězích, krůty se chovají odděleně od krocanů, protože krocan rychleji přibývá na váze a je vykrmený za kratší dobu, než krůta.
V USA a dalších anglofonních zemích je krocan nebo krůta typickým jídlem na Vánoce, v USA je pečená a často i nadívaná krůta slavnostním jídlem na Den díkůvzdání.
V českých zemích se krůty začaly chovat až na začátku 19. století. Komerční chov začal až po roce 1945, kdy se také začaly vyrábět i konzervy z krůtího masa typu lanšmíd a uzeniny. V roce 2005 bylo v České republice chováno přibližně 815 000 krůt a spotřeba krůtího mas...
