Kategorie gastroslovníku

VINNÝ OCET – víno využíváme především pro výrobu alkoholických nápojů, ale ze stejného základu vychází i vinné octy, obdobně jako víno máme i bílé, červené a růžové vinné octy. Nevinný pomocník do kuchyně Vinný ocet má v kuchyni velmi široké využití. Velmi ceněný je i pro svoje léčivé účinky. Vinný ocet našel využití především v jihoevropské a středozemní kuchyni. Původ a historie Jeho antiseptické a antibakteriální účinky využívali již staří Babylóňané či římští vojáci při svých taženích. Ve středověku ho Evropané používali proti moru. Současnost Jedná se o nejobvyklejší druh octa ve Střední Evropě a ve Středozemí. Existuje tolik druhů, kolik je druhů vína, a obdobně jako víno se i vyznačují velkými rozdíly v kvalitě. Lepší vinné octy zrají v dřevěných sudech až 2 roky. Vzhled, chuť a vůně… Barva je závislá na odrůdě vína. Červené octy mohou být světle červené až karmínové. Jeden z nejkvalitnějších vinných octů pochází z oblasti Bordeaux. Tento ocet má výraznou vůni, chuť i kyselost. Bílé octy jsou jemnější než červené a nemají tak výrazně kořenitý nádech. Výroba Základními surovinami pro výrobu vinného octa jsou bobule vinné révy, rmut nebo hroznová šťáva. Vinné octy se vyrábějí přímým biologickým kvasným procesem, při kterém je veškerý alkohol z vína přeměňován na kyselinu octovou. Zdraví a vitamíny Obsahuje vodu, 6 % kyseliny, 1,5 % alkoholu, aromatické látky, zbytkový cukr a draslík z vína. Vyšší je též obsah flavonoidů působících především proti alergiím, karcinomu a zánětům. Použití v gastronomii Vinný ocet se hodí do salátů, nakládá se do nich také zelenina. Červené octy výborně podtrhnou chuť omáček, jejichž základem je maso, a marinovacích směsí na hovězí maso a zvěřinu. Bílý vinný ocet lze použít místo citronu například k okyselení rybích pokrmů, je také vhodný k aromatizování různými bylinkami a k marinování ryb v kombinaci se všemi oleji.  Léčivé účinky - snižuje hladinu cholesterolu - brání tvorbě krevních sraženin v cévách - napomáhá odbourávání nadbytečného tělesného tuku - zpomaluje stárnutí a podporuje dlouhověkost - má antibakteriální účinky - podporuje trávení - zklidňuje průjmy i migrény - potlačuje bolesti v krku, hojí afty - je vhodný i k přímé dezinfekci poranění, škrábanců i akné    

Jinak citronová tráva, lemongras, sereh. Používáme stébla, čerstvá nebo sušená, mletá či rozdělená na kousky. Citronela má silně nakyslou chuť podobnou jako citrony. Je oblíbená ve vietnamské, thajské, indické a indonéské kuchyni. Hodí se do drůbežích a rybích pokrmů, přidává se i do polévek. Citronová tráva se vaří společně s pokrmy, i po uvaření se těžko žvýká - zůstává vláknitá. Pokud budeme trávu 10min louhovat, získáme výborný a osvěžující čaj. Citronela se prodává v asijských obchodech většinou jen sušená. Citronela je vysoká tropická tráva s hlízovitě rozšířenou bází. Roste po celé jihovýchodní Asii. Spodní část stonků a mladé výhonky se používají při přípravě pokrmů, kterým dodávají svěží, aromatickou chuť. V Asii je citronela běžně k dostání, v západní Evropě ji lze zakoupit v některých supermarketech nebo v orientálních obchodech. Prodává se jak sušená a drcená, tak čerstvá pod názvem seréh.  Rostliny citronely se sklízejí každé tři až čtyři měsíce. Vůně a chuť jsou výrazně citronové. Citronela totiž obsahuje citral, který je přítomen také v citronové kůře a používá se při výrobě umělé citronové příchuti. Čerstvá citronela má zřetelnější, více svěží chuť než citronela sušená. Jako náhradu citronely můžeme použít citronovou kůru. V jihovýchodní Asii se citronela běžně přidává do pokrmů buď celá, nebo nakrájená na kousky. I po uvaření však kousky zůstávají tuhé a vláknité. Po roztlučení na prášek se přidává do těst a do dušených pokrmů. K ochucení ryb, měkkýšů, kuřat a vepřového masa se doporučuje použít citronelu spolu s česnekem, šalotkou, chilli nebo koriandrem. Čerstvá citronela – lodyhy jsou dužnaté, vláknité, jen o trochu delší než mladá jarní cibulka. Po nakrájení na kousky se přidávají do hotového pokrmu. Sušené proužky citronely – nakrájené proužky se po usušení zkroutí jako kousky citronové kůry, mají také stejné použití jako citronová kůra. Sušené listy citronely – jsou tvrdé, vláknité a mají nevýraznou chuť. Citronelový prášek – přidává se přímo do pokrmů, ale jen v malém množství. Silice – extrahovaná destilací se používá při výrobě parfémů. Citronela se pěstuje v Asii odkud pochází, dále také v Africe, jižní Americe, Austrálii, v Kalifornii a na Floridě.

Jinak japonský zelený křen. Používáme stonek, sušený a mletý. Tato rostlina i prášek z ní mají chuť podobnou ostrému křenu. Wasabi je typické pro japonskou kuchyni, koření se jím sushi a sashimi, ale i vařené maso a ryby. V obchodech s asijskými potravinami je možné koupit prášek, čerstvé wasabi však k dostání není. Z prášku lze vyrobit také pastu wasabi, pokud se smíchá s vodou v poměru 1:1. Prášek uchováváme dobře uzavřený, v suchu a temnu. Vydrží i několik let, ztrácí své aroma velmi pomalu. Jinak také horské cesmínové víno, je rostlina rostoucí pouze v Japonsku na bahnitých březích studených horských bystřin. Rostlinu známe i pod názvem japonský křen, zřejmě pro její jedlý kořen, prudkou vůni a štiplavou chuť. S pravým křenem ale příbuzná není. Hnědozelený kořen wasabi se v Japonsku loupe a světle zelená dužnina se jemně strouhá. Podává se jako příloha k většině syrových rybích pokrmů. Z wasabi se připravuje také pasta, nastavovaná sójovou omáčkou. Wasabi pasta prokládaná rýží a rybou patří k tradičnímu pokrmu sushi. Čerstvé wasabi je mimo Japonsko k dostání jen velmi zřídka. V západní Evropě lze zakoupit prášek wasabi v plechovkách nebo wasabi pastu v tubě. Prášek wasabi – před použitím smícháme prášek se stejným dílem vlažné vody a necháme asi 10 minut stát. Vynikne tak jeho chuť. Pasta wasabi – má světle zelenou barvu, svou sílu ztrácí rychleji než práše wasabi.

Jinak zázvorový kořen nebo ginger. Používáme kořen, čerstvý, sušený, nakládaný nebo mletý na prášek. Zázvor má aromatickou, kořenitou a ovocnou chuť. Jeho vůně je kořenitě ostrá. S oblibou se toto koření používá v kuchyních Dálného východu a Anglie. Hodí se k drůbeži, jehněčímu, mořským plodům i k rybám. Patří také do pokrmů kari a do jídel "z jednoho hrnce". Mletým zázvorem se ochucují ovocné dezerty a saláty, vykrajované pečivo či perníčky. Je běžně k dostání, uchovává se v chladu a temnu, vzduchotěsně uzavřený. Vydrží tak několik měsíců. Čerstvý zázvor lze koupit v každém dobře zásobeném obchodě. Uložený v ledničce může vydržet až 3 týdny. Nakládaný zázvor je možné koupit v obchodech s kořením. Po otevření se uchovává v chladničce. Zázvor je jedním z nejstarších a nejdůležitějších koření, v tropické Asii se pěstuje více než 3000 let. Běžně se používal i ve staré Indii a Číně, dostal se také do Středozemí. Díky pevným oddenkům schopným transportu byl zázvor prvním orientálním kořením, které bylo možno kamkoli převézt. Rostlina má štíhlé listnaté lodyhy vyrůstající z plazivého oddenku. Dorůstá do výšky až 1m, má úzké špičaté listy a malé žluté květy s nachovým pyskem, které připomínají kosatec. Oddenek je tvrdý, uzlovitě zaškrcovaný, v průměru měří asi 2cm. Oddenky vhodné pro přímé použití nebo ke konzervování se mohou vykopávat po 5-6 měsících pěstování. Nejdříve se omyjí a potom se suší 1-2 dny. Následně se mohou skladovat několik měsíců za stálé teploty. Zázvor určený ke konzervaci se namáčí několik dní ve slaném nálevu a potom ve studené vodě. Nakonec se uvaří ve vodě a potom v sirupu. Zázvor určený pro sušení se zpravidla připravuje z oddenků sklizených po 8-10 měsících pěstování. Oddenky se později stávají vláknitějšími a palčivými. Před sušením se musí oloupat a namáčet ve vařící vodě. Vůně zázvoru je sladká, kořeněná. Chuť je palčivá a mírně štiplavá. V Číně a ve většině asijských zemích se používá čerstvý zázvor, obvykle v kombinaci s česnekem. V Indii je běžný jak čerstvý, tak sušený zázvor. V západní Evropě a v Arábii se používá především zázvor sušený, k dostání je stále častěji i zázvor čerstvý a jeho obliba stoupá. Zázvorem můžeme ochutit sladké i slané pokrmy, je také základní složkou kari a dalších směsí koření. Přidává se do perníku, sušenek, sladkého pečiva a pudinků. Nesmí chybět ani v nakládaných a zeleninových pokrmech. Zázvorové pivo a víno se i dnes těší velké oblibě. Čerstvý zázvor – oddenek je uzlovitě zaškrcovaný, obvykle rozvětvený. Zbarvený je nažloutle nebo hnědožlutě. Kvalitní oddenek má být tvrdý a světle žlutá dužnina nemá být příliš vláknitá. Čerstvý zázvor je znám také jako zelený zázvor. Sušený zázvor – prodává se v kusech, před použitím se musí roztlouct. Sušené a rozlámané oddenky zázvoru se někdy nazývají races. Konzervovaný zázvor – jedná se o křehké kousky zázvoru naložené v sirupu. Nazývají se také stonkový zázvor. Konzervovaný zázvor se vyváží z Číny, Hong-kongu a Austrálie. Mletý zázvor – v evropské kuchyni se běžně používá. Přidává se do koláčů, sušenek, pečiva a do orientálních kořenících směsí. Zázvorový olej – slouží k ochucení vína, piva a likérů. Zázvorový čaj – připravuje se spařením čerstvého nebo sušeného oddenku zázvoru vroucí vodou po dobu 5 minut. Čaj pomáhá při léčbě nemocí z nachlazení. Zázvorové víno- oblíbený kořeněný nápoj, podává se nejčastěji při chladném počasí. Naložený zázvor – plátky naloženého zázvoru jsou tenké jako oplatky. Růžový sušóga nebo červený benit šóga se podávají k pokrmům japonské kuchyně, zejména k sushi. Kandovaný zázvor – jedná se o kousky zázvoru, které se kandují, suší a obalují v cukru. Zázvor pochází z tropických oblastí jihovýchodní Asie. Dnes se běžně pěstuje ve Střední Americe, na Havaji, v Africe a v severní Austrálii. Největšími producenty zázvoru jsou Čína a Indie. Nejlepší zázvor je zřejmě jamajský.

Tento ocet se vyrábí např. z rajčat, mrkve, červené řepy, okurek nebo z chřestu. Nikdy není vyrobený ze směsi, vždy z jednoho druhu zeleniny. Zeleninové octy jsou čiré, s výjimkou octa z mrkve a červené řepy. Obsahují 5% kyseliny, aromatické látky, minerální látky a vitaminy, např. beta karoten. Obsah zbytkového alkoholu je až 0,5% obj. Zeleninové octy chutnají nakysle a vždy po té zelenině, ze které byly vyrobeny. Používají se k ochucení zeleninových pokrmů. Mohou se přidat i do zálivky na salát, doporučuje se doplnit je stolním olejem. K dostání jsou ve specializovaných prodejnách octů a olejů. Uchovávají se v temnu, bez přístupu vzduchu.

Jedná se o silné krátké makarony.