Kategorie gastroslovníku

CUKETA– cukína - latinsky Cucurbita pepo, anglicky courgette - je zelenina druhu tykve obecné, která vznikla šlechtěním v Itálii. Do stejné skupiny patří i dýně, patizon a tykev chřestová i špagetová. Všechny tyto druhy zeleniny se v kuchyni využívají podobným způsobem. Cenově dostupná zdravá zelenina Cuketa je po celý rok dostupná zelenina, která je zdravá a může se v kuchyni připravovat mnoha způsoby. Velmi oblíbená je například zapečená cuketa se sýrem, ale receptů s cuketou je samozřejmě mnohem víc a všechny jsou poměrně jednoduché a rychlé. Původ a historie Cuketa patří k druhu tykev obecná, která má původ ve Střední Americe, Mexiku a oblasti Karibiku. Cuketa, které se také říká cukína, byla ale vyšlechtěna v Itálii a z italského výrazu zucca, který znamená tykev, také pochází oba pro cuketu používané názvy. V Itálii se většinou používá zdrobnělý tvar slova v ženském rodě a množné čísle zucchine, v anglicky mluvících zemích zdrobnělina v mužském rodě zucchini nebo zucchetti. Současnost Před 25 lety byly cukety ve střední Evropě téměř neznámé, v současnosti jsou běžně k dostání a také se staly oblíbenou a často konzumovanou zeleninou. Pěstují se komerčně, ale i na mnoha soukromých zahradách. Největšími současnými pěstiteli a také exportéry jsou především Itálie, Francie, Španělsko, Izrael, Holandsko, Velká Británie a také USA. Cukety se většinou pěstují volně na plantážích a záhonech, skleníková produkce je poměrně malá. Vzhled, chuť, vůně… Plod cukety tvarem připomíná silnější okurku, pěstují se ale i kulaté odrůdy. Cuketa dorůstá do délky až 40 centimetrů a může vážit až 2 kilogramy, jedlá slupka zralého plodu je hladká, lesklá a tvrdá. Většinou má zelenou nebo žlutozelenou barvu, pěstují se ale i žluté, bílé a krémové odrůdy, které mají původ ve Francii, Itálii a Turecku. Dužina má podle odrůdy světle zelenou nebo žlutou barvu, je měkká, vodnatá a obsahuje mnoho jedlých světlých semen. Chuť dužiny je nevýrazná a mírně ořechová. Menší a čerstvější cukety jsou chuťově jemnější a lahodnější. Rostliny jsou keřovitého vzrůstu, listy mají tmavě zelenou barvu a bělavé skvrny. Květy s tmavě žlutou barvou a pěti okvětními lístky jsou jedlé. Druhy a odrůdy Cukety se rozlišují především podle barvy a tvaru. ZELENÉ CUKETY Cukety s různými odstíny zelené barvy slupky a světlými skvrnami patří k nejvíce pěstovaný a konzumovaným. Tmavě zelené cukety velmi rychle rostou a také poměrně brzy plodí. Elite je odrůda nejvíce pěstovaná v Evropě. Má protáhlé plody se slupkou zelené barvy s světlými menšími skvrnami Turecká cuketaje světle zelená, protáhlé plody mají velmi lahodnou chuť. Pěstuje se především ve Středomoří a na Blízkém východě. Long White Bush patří mezi protáhlé cukety se světle zelenou barvou slupky, dužina je bílá až světle zelená. Black beauty má větší protáhlé plody s velmi tmavě zelenou až černou barvou Jigonal má kratší protáhlé plody s menším průměrem Stargreen F1 je hybridní zelená odrůda s většími protáhlými plody Ambasador F1 patří k oblíbeným odrůdám s většími plody protáhlého tvaru Kulaté zelené cukety se od protáhlých odrůd odlišují pouze svým kulatým tvarem. Barva slupky a dužiny, a také chuť je stejná. K gastronomii se využívají k nadívání. Tondo di piacenza je kulatá cuketa tmavě zelené barvy. Nejchutnější jsou mladé plody s průměrem 10 až 15 centimetrů, hodí se k plnění a zapékání. Rondini připomíná barvou slupky i tvarem kulaté cukety, ale plody jsou mnohem tvrdší a nedají se konzumovat syrové. ŽLUTÉ CUKETY Cukety se žlutou barvou slupky jsou křehčí a chutnější než zelené, mají také vyšší obsah provitamínu A – beta karotenu. Goldline F1 má protáhlé středně velké plody. Konzumují pouze mladé plody, které jsou velmi jemné. Bětka F1 je cuketa s většími plody, které mají smetanově bílou barvu a vynikající chuť. Golgrush se chuťově neodlišuje od zelených odrůd, protáhlý středně velký plod má zářivě žlutou barvu a je velmi dekorativní. Odrůda má původ v USA. Zdraví a vitamíny Cuketa obsahuje přibližně 90 procent vody, minimum vlákniny a přibližně 4 procenta sacharidů, má tedy velmi málo kalorií a nízkou energetickou hodnotu. Významný je ale vysoký obsah provitamínu A – betakarotenu, vitamínů skupiny B i vitamínu C a E, bílkovin a vlákniny. Z minerálních látek je v cuketě draslík, železo, hořčík, vápník, zinek, fosfor a měď. Nejvíce zdraví prospěšných látek obsahuje slupka. Cuketa má vzhledem k obsahu vitamínů, minerálních a dalších látek mnoho pozitivních účinků na lidské zdraví. Například karoteny a hořčík působí na správnou funkci a činnost buněk, draslík pomáhá vyplavovat z těla přebytečnou vodu a soli. Cuketa má také vliv na činnost trávicího ústrojí, zvyšuje peristaltiku střev, velmi prospívá jejich sliznicím, podporuje zažívání a látkovou výměnu. Příznivě působí i na činnost srdce a ledvin, pomáhá při léčbě cukrovky, revmatismu i dny, má také protinádorové účinky. Minerální látky pozitivně ovlivňují nervový systém. Je nízkoenergetická a tak velmi vhodná při dietách na hubnutí. Ověřené pozitivní účinky na lidský organismus je možné ještě zvýšit konzumací cukety smíchané se šťávou z mrkve nebo šťávou z červené řepy. Využití cukety v kuchyni Menší cukety jsou vhodné k přímé konzumaci za syrova nebo do zeleninových salátů. Pro přímou konzumaci jsou nejlepší mladé plody, dlouhé do 25 centimetrů, které se nemusí loupat a jsou v nich ještě měkká semena. Větší plody se mohou různě tepelně upravovat a tepelná úprava je také nejvíce používaný způsob. Cuketa má jemnou chuť a velmi dobře přebírá chuť dalších ingrediencí. Recepty s cuketou většinou doporučují silnější okořenění a časté je i přidávání česneku. Ve Francii se přidává do oblíbeného ratatouille. Cuketu je možné zapékat, smažit, dusit i grilovat. Velmi často se plní, připravuje podobně jako známý bramborák, vynikající je i cuketová polévka. Jsou dokonce i recepty z cukety na sladká jídla, saláty, pizzu nebo knedlíky. Zapečená cuketa se sýrem je pouze jedna z mnoha možností této úpravy. Cuketu je také možné zapékat plněnou, část vydlabané dužiny se použije do náplně, z ostatní části je možné připravit salát nebo pomazánku. Příprava zapečené cukety je velmi jednoduchá. Vrchní část plodu se odřízne, lžící se vybere část s jádry tak, aby se nepoškodila dužiny a slupka. Dutina se naplní směsí masa se zeleninou a bylinkami, podle chuti je možné přidat sýr, kečup, rýži a další ingredience. Naplněné plody se rozloží na pečící plech a zapečou v rozpálené troubě do měkka. Smažená cuketa se obaluje v klasickém trojobalu nebo těstíčku, vždy se ale smaží na plátky nakrájené oloupané plody. Dušená cuketa rychleji změkne, pokud se nakrájí na plátky nebo kostičky a nakrájené kousky se nechají přibližně 15 minut ležet na čisté utěrce. Dušení urychlí i posolení cukety.   K přípravě jídel se používají i květy cukety. Nejčastěji se plní a pak smaží, menší květy je možné smažit namočené v těstíčku. Příprava cukety před použitím v kuchyni Mladé plody stačí důkladně omýt studenou vodou. Starší a větší plody mají tvrdí slupku a tak jsou pro kuchyňskou úpravu vhodnější oloupané. Loupají se kuchyňským loupacím nožem nebo kuchyňskou škrabkou. Cuketa k zapékání se neloupe. Pouze se odřízne horní část plodu a část dužiny s jádry se opatrně vydlabe lžící, aby se nepoškodila slupka. Pro zapékání jsou nejlepší kulaté nebo kulatější plody. Jak a podle čeho vybírat Cuketa je v současnosti v prodeji celý rok. Kvalitní plody mají hladkou, tvrdou a neporušenou slupku. Pokud je slupka měkká nebo na ní jsou tmavé nepřirozené skvrny, byly plody nesprávně nebo příliš dlouho uskladněné a takové cukety nekupujeme. Nejchutnější, jemné a křehké jsou mladé plody s velikostí do 25 centimetrů, v kterých ještě nejsou semena. Na trhu se objevují i malé plody z Itálie a Francie, které se sklízí jen několik dní po odkvetení. Uskladnění cukety Kvalitní plod cukety je možné uskladnit přibližně na 3 týdny v chladničce, ale teplota nesmí být nižší než 10° Celsia. Vhodné jsou zeleninové přihrádky, ale protože cuketa reaguje na etylen, který vylučuje při skladování jiné ovoce a především rajčata, měla by se uskladnit samostatně. Pěstování Cukety jsou velmi odolné a jejich pěstování v našich klimatických podmínkách je velmi jednoduché. Na jaře nebo na začátku léta se vysévají 2 až 3 semínka přímo na záhon, jednotlivá místa by od sebe měla mít vzdálenost alespoň 1 metr. Cukety potřebují půdu s dostatkem živin a vydatnou zálivku. Mohou se hnojit i kompostem. Po 5 až 6 týdnech se objeví samčí květy, týden po nich květy samičí. V dobře prohnojené půdě s dostatečnou zálivkou rostliny rostou rychle a první plody je možné sklízet už za 55 až 65 dní od výsevu. Cukety by se neměly nechávat přerůstat. Velké plody, které tvoří semena, zpomalují nasazování dalších a ty zasychají. Mladé plody s velikostí do 25 centimetrů jsou nejvíce chutné, jemné, křehké a bez semen. Čím více s častěji se plody sklízí, tím více nových začíná růst. Plody se neodřezávají nožem, sklízí se odkroucení stopky u lodyhy rostliny. Buněčná šťáva, která by zůstala na noži může totiž z rostliny na rostlinu přenášet virózy. Cukety se velmi snadno kříží s patisony a okrasnými tykvemi. Květy jsou většinu opylovány hmyzem a včelami a plody z rostlin ze semen z tzv. neizolovaných květů mohou v dalším roce při výsadbě různé tvary. Proto je vhodné semena zakoupit a mít tak jistotu pravosti odrůdy. Zajímavosti Ve Francii je cuketa nezbytnou součástí tradičního jídla ratattoile. V Itálii a ve Francii se velmi často sklízí plody již několik dní po odkvětu. Tyto velmi mladé plody jsou poměrně drahé a považují je za velkou lahůdku. Květy z cukety jsou jedlé a v gastronomii velkou delikatesou. Větší samčí květy se plní a smaží, menší samičí se smaží po namočení v těstíčku. Léčivé účinky Cuketa obsahuje vitamíny, minerální a dalších látky v kombinaci a množství, které mají mnoho pozitivních účinků na zdraví člověka. Protože obsahuje mnoho vody a není kalorická, je její konzumace velmi přínosná i při různých redukčních dietách. Účinky je možné ještě zvýšit smícháním cukety se šťávou z mrkve nebo šťávou z červené řepy. Preventivní i léčebné účinky cukety jsou především - podporuje činnost trávicího ústrojí a látkovou výměnu - prospívá sliznicím střev a aktivuje jejich činnost - aktivuje činnost ledvin - pomáhá vylučování přebytečné vody a soli - pozitivně působí na činnost srdce - má zklidňující účinky na nervový systém - pomáhá při léčbě cukrovky, revmatismu i dny - působí jako antioxidant a proti vzniku nádorů Cuketa obsahuje minimální množství kalorií a je velmi vhodná pro redukční diety Konzumace cukety nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Mírné žaludeční potíže se mohou objevit u citlivějších osob při konzumaci většího množství čerstvých cuket za syrova.

ČOČKA– latinsky Lens culinaris – anglicky lentil, německy Linse, francouzsky lentille, italsky linticchia – je oblíbená luštěnina a jedna z nejstarších kulturních rostlin. Nejen luštěnina Ač luštěnina, mladé lusky se konzumují také jako zelenina, ze semen se také získává škrob pro průmyslové využití. Historie a výskyt Čočka je jedna z nejstarších kulturních rostlin. Tato luštěnina se pěstuje se na celém světě včetně střední Evropy. Současným největším pěstitelem i vývozcem je Indie. Druhy Hnědá čočka Indická čočka, známá jako masoor dal. Vaří se i se slupkou, takže je hůře stravitelná. U nás je nejpoužívanější zejména jako klasika „čočka na kyselo“. Zelená čočka Klasická, nejpoužívanější čočka. Má oříškovou chuť. Žlutá čočka Čočka známá v indické kuchyni. Nemusí se předem namáčet. Červená čočka Prodává se již loupaná, a proto je lépe stravitelná než hnědá čočka. Nemusí se také předem namáčet. Hodí se do polévek, salátů, pomazánek či do kari. Má jemnou chuť. Puy Jemná zelená francouzská čočka, která je považována za nejkvalitnější. Pří vaření si udrží svůj tvar. Zdraví a vitamíny Energetická hodnota čočky ve 100 g je 1372 kJ/ 325 kcal. Obsahuje téměř 50 % využitelných sacharidů, téměř 24 % bílkovin, ale téměř nulové procento tuku. Čočka obsahuje vápník, fosfor, železo a také řadu vitamínů, jako A, B, C a E, a rovněž kyselinu listovou. Vysoký obsah železa je nezbytný pro správnou krvetvorbu a kyselina listová má pozitivní účinek na naši nervovou soustavu. Čočka, stejně jako další luštěniny, obsahuje velké množství rostlinných bílkovin. Ty se díky velkému obsahu vlákniny pomalu vstřebávají. Zároveň má čočka nízký glykemický index, a zasytí tak na dlouhou dobu. Je vhodná i pro diabetiky a také je ideálním zdrojem bílkovin pro vegetariány. Použití čočky v gastronomii Čočka je na našem území k dostání téměř v každých potravinách. Některé méně běžné druhy jsou pak k dostání ve specializovaných prodejnách. Úplně nejlepší je čočku konzumovat naklíčenou jako salát, protože vařením se zničí velká část výživných látek. Ale čočka se dá také vařit, přidávat do polévky či konzumovat ve formě kaše. Klíčení čočky: čočku na 12 hodin namočíme do vody, propláchneme a položíme na sítko nad nádobku s vodou tak, aby se čočka nedotýkala hladiny, a přikryjeme čočku vlhkou gázou. Během 2-3 dnů je čočka naklíčená a je možné ji přidat do salátu. Léčivé účinky Čočka - pomáhá proti průjmu a při silné menstruaci - pomáhá proti červům - je vhodná při odtučňovacích dietách - pomáhá proti chudokrevnosti, cukrovce a řídnutí kostí - má pozitivní vliv na imunitu - pomáhá chránit před infekcemi  

DÝNĚ - správně tykve - latinsky Cucurbita pepo -  jsou na celém světě velmi oblíbený druh zeleniny. Dýní se na světě pěstuje mnoho různých druhů a odrůd, všechny - dokonce i dýně okrasné - jsou jedlé. Do rozsáhlé skupiny tykví patří také patizon, cuketa a rondini. Zelenina s mnoha možnostmi použití v kuchyni Historie a současnost V jižní a střední Americe rostly dýně již před více než 10 000 lety. V současné době je známo několik set různých odrůd pěti základních druhů, které se pěstují v tropických subtropických i teplejších oblastech mírného pásma. Dýně jsou jedním z hlavních symbolů svátku Helloween, který má původ v tradicích a zvycích starých Keltů, stále častěji se ale využívá i v kuchyni. Zdraví a vitamíny Dýně obsahují podle druhu a odrůdy v různém množství provitamín A, vitamíny skupiny B a ve velkém množství vitamín C, z minerálních látek draslík, hořčík, vápník, železo, fosfor a zinek. Velký je i obsah vlákniny, kvalitních zdravých nenasycených mastných kyselin a beta karotenu. Obsahují velmi mnoho vody a mají minimální obsah kalorií. Vzhledem k obsahu a kombinaci vitamínů a ostatních látek jsou dýně velmi účinné při posilování imunitního systému, působí pozitivně na trávicí ústrojí, podporují činnost srdce a cév a kladně ovlivňují nervový systém. Použití dýně v kuchyni Dýně mají v gastronomii velmi rozsáhlé možnosti využití – mohou se vařit, dusit, zapékat, péct, smažit, grilovat i zavařovat, připravují se na slano i na sladko. Připravují se z nich vynikající dýňové polévky a omáčky na těstoviny, přidávají se do nádivek, servírují se jako příloha místo brambor nebo přidávají do rizota. Výborná je i zapékaná dýně nebo dýně na grilu. Dýně se přidává i do zeleninových salátů. Jednoduchá na přípravu, ale velmi chutná je pečená dýně – nakrájená dýně bez semínek se pouze rozloží na plech, okoření a upeče v troubě. Dýně se může dochucovat i různými bylinkami a kořením, vhodný je například tymián, šalvěj, rozmarýn, zázvor i chilli. Dužina s jemnou, mírně oříškovou a nasládlou chutí je vynikající i pro sladké moučníky a dezerty – velmi chutný a oblíbený je například dýňový koláč. V některých zemích se připravuje i kandovaná dýně nebo dýňová marmeláda, muffiny nebo zmrzlina. V kuchyni se nejčastěji používá máslová, muškátová nebo špagetová dýně, u nás nejvíce dýně s názvem Hokkaido. Máslová dýně je nejvíce sladká a hodí se tedy především na sladká jídla, muškátová je ideální na přípravu polévek a omáček. Zavařování dýně je další možnost jejich zpracování a dlouhodobé konzervace. Dýňový kompot je velmi chutný. Příprava dýně před použitím Nejjednodušším způsobem je nakrájené plodu ostrým větším nožem na plátky. Z plátků se pak lžící odstraní vláknitá vnitřní část i s jadérky a nakonec se ostrým nožem oloupe slupka. U odrůdy Hokkaido se slupka loupat nemusí. Polévka z dýně Hokkaidó Recept na polévku z dýně Hokkaidó je velmi jednoduchý. Dýně se nejdříve rozčtvrtí, vydlabou se z ní semínka, oloupe se tvrdá slupka a dužina nakrájí na kostičky. Kostičky pokapané olivovým olejem se nechají 20 minut péct v troubě při teplotě 160° Celsia. Upečené kostičky dýně se nechají krátce vařit v zeleninovém vývaru, pak se přidají dva až tři stroužky česneku a vše se důkladně rozmixuje. Polévka se dochutí pepřem a solí, mohou se do ní přidat opražená semínka a zázvor. Druhy dýní Na celém světě se pěstuje mnoho odrůd dýní. Všechny včetně okrasných jsou jedlé. Plodem dýní jsou bobule, které podle druhu a odrůdy mají různý tvar, barvy a velikost. V současnosti pěstované tykve se rozdělují na 5 základních druhů: Cucurbita pepo, Cucurbira maxima, Cucorbita moschata, Cucurbita mixta a Cucurbita ficifolia. Z gastronomického hlediska se dělí na letní a zimní tykve Letní tykve velmi rychle rostou a většinou se sklízí už před plnou zralostí. Do této skupiny patří především odrůdy druhu tykve obecné - Cucurbita pepo. Plody se velmi často označují jako zeleninová tykev. Mají měkká jádra a v kuchyni se většinou připravují neloupané stejně jako cukety, které do této skupiny také patří. Mají ale poměrně krátkou trvanlivost, měly by se spotřebovat nejpozději do 3 týdnů. Zimní tykev má trvanlivost mnohem delší než tykev letní, protože se sklízí v období, kdy už je zcela zralá. Tykve velmi často dorůstají do velkých rozměrů a váží až několik desítek kilogramů. Příliš velké plody už ale nejsou vhodné pro konzumaci. Kvalita se pozná podle dřevnaté stopky, která je pouze u plně dozrálých plodů. V kuchyni se zimní tykve používají oloupané, žlutá až oranžovožlutá dužina je měkčí a vláknitější než u tykví letních. Dýně obecná Dýně obecná - správně tykev obecná - latinsky Cucurbita pepo, anglicky marrow nebo vegetace marrow, francouzsky courge pépon, německy Gartenkürbis a také Sommekürbis, italsky zucca - je v současnosti nejvíce rozšířený, pěstovaný a konzumovaný druh tykve na světě. U nás nejznámější odrůdou je hokkaido. Do skupiny skupiny tykve obecné patří také špagetová tykev, patizon, cuketa a rondini. Původ a historie Dýně obecná - tykev obecná - má původ ve střední Americe, je prokázáno, že zde rostla už 5 000 let před naším letopočtem a tak patří mezi nejstarší kulturní plodiny na světě. Do Evropy se dostala koncem 15. století. Současnost Dýně obecná je v současnosti nejvíce pěstovaným a konzumovaným druhem. Pěstuje se v podstatě po celém světě. Protože poměrně rychle roste a je také velmi odolná, nahradila u pěstitelů teplomilnou tykev obrovskou. Vzhled a chuť Do skupiny dýně obecné patří mnoho druhů a odrůd, které se od sebe velmi často poměrně výrazně liší tvarem, barvou i chutí. Plody mohou být kulaté i protáhlé, menší i větší, zelené, žluté, oranžové, červené…Dužina je vždy jemná s příjemnou chutí, zvláštní velmi vláknitou strukturu dužiny mají tykve špagetové. Příprava a použití v kuchyni Všechny druhy a odrůdy dýně obecné se připravují a v kuchyni používají stejně jako ostatní druhy dýní. Mírně odlišné je jen použití dýní špagetových. Nejznámější druhy a odrůdy dýně obecné Hakkaido - pochází z japonského stejnojmenného ostrova, kam se dostala z Nové Anglie. Tato nejznámější odrůda dýně obecné má červenou nebo zelenou barvu a jediný druh dýně, která se před tepelnou úpravou neloupe - slupka při vaření i pečení velmi rychle změkne. Z tykve se ale musí vždy odstranit semínka, která mají velký obsah zinku. Červené Hokkaido, kterému se říká také kaštanová dýně, je u nás více známé. Kulaté plody se slupkou červené barvy jsou velmi kvalitní, váží 1 až 2 kilogramy. V optimálních podmínkách vydrží poměrně dlouhou dobu uskladnění a v posledních letech bývá vítaným zpestřením vánočního jídelníčku. Zelené Hokkaido má ploší tvar, plody se zelenou slupkou jsou větší než u červené odrůdy - mají váhu až 3 kilogramy a sytě oranžovou dužinu. Špagetová dýně - pochází z Japonska a mezi druhy dýně obecné má největší plody – jejich hmotnost dosahuje až 3,5 kilogramu. Plody mají kulovitý nebo mírně protáhlý tvar a slupku krémové, žluté nebo oranžové barvy, která během dozrávání tvrdne. Dužina je velmi vláknitá a po tepelné úpravě připomíná špagety. Špagetové dýně se vaří vcelku podle velikosti 20 až 50 minut. Uvařená dužina se může servírovat jako špagety nebo použít do polévky místo nudlí - na rozdíl od těstovin má minimální kalorickou hodnotu. Špagetové tykve se prodávají jen zřídka, dováží se z Francie nebo Izraele, sezona je od srpna do prosince. Dobře uskladněná vydrží 6 měsíců, jako dekorace déle než 1 rok. Stripetti F1 je odrůda špagetové dýně s velmi tvrdou slupkou. Nejlepší dužina žluté barvy s výraznými vlákny je v plodech s váhou od 2 do 2,5 kilogramu. Žaludová tykev - plody jsou kulovité, tvarem připomínají jahody. Dorůstají do průměru 10 až 20 centimetrů a váží od 0,5 do 1 kilogramu. Dužina má příjemnou oříškovou chuť, která ale po delším skladování mizí a tak by se měla zkonzumovat maximálně do 2 měsíců od sklizně. Roste na keřích a nepotřebuje tolik místa, jako ostatní druhy dýní. Acorn Squash je odrůda žaludové tykve s plody tmavě zelené barvy a krémovou dužinou s velmi jemnou chutí.. Je velmi oblíbená v USA, kde celé menší plody plní a pak zapékají. Z dužiny se také připravuje velmi chutná kaše, která se servíruje jako příloha k masům i rybám. Festival F1je žaludová tykev s malými plody, které se mohou syrové konzumovat jako jablko. Slupka má zelenou barvu, dužina je žlutě krémová. Table Golg má plody s váhou 1,5 až 2 kilogramy. Jako jediné z žaludových dýní mají oranžové plody, které chutnají podobně jako kukuřice. Muškátová dýně Dýně muškátová - správně tykev muškátová nebo pyžmová - latinsky Cucurbita moschata, anglicky pumpkin nebo winter squash, francouzsky courge musquée, německy Moschuskürbis, italsky zucca Muscat – je druh tykve, která je velmi náročná na teplo a tak patří j nejvíce pěstovaným dýním v tropickém pásmu. Původ a historie Dýně muškátová - tykev muškátová - pyžmová - pochází z Nového Mexika a Peru, kde se vyskytovala podle archeologických výzkumů už 3 000 let před naším letopočtem. Současnost Muškátová dýně velmi dobře snáší a také k růstu potřebuje vysoké teploty a tak se nejvíce pěstuje v oblastech tropického pásma. V Evropě se pěstuje jen několik odolnějších odrůd. Vzhled a chuť Plody mají podle odrůdy různé tvary, barvy i velikost, slupka ale není tak tvrdá, jako u ostatních druhů a má u nezralých plodů sytě zelenou, u zralých krémovou až světle hnědou barvu. Dužina obsahuje značné množství karotenu a je tmavě žlutá, má velmi příjemné aroma a jemnou lahodnou chuť. Příprava a použití v kuchyni Všechny muškátové dýně se připravují a v kuchyni používají stejně jako ostatní druhy dýní. Mírně odlišné je jen použití dýní špagetových. Nejznámější druhy a odrůdy muškátové dýně Máslová dýně je nejoblíbenější ze skupiny muškátových dýní, protože většinu plodu tvoří dužina s vynikající lahodnou chutí, a velmi jemnou až máslovou konzistencí a příjemným aroma. V Evropě se téměř nepěstuje, protože potřebuje teplejší klima. Butternut – máslový ořech – je odrůda muškátové máslové dýně s plodem ve tvaru hrušky se světle žlutohnědou barvou slupky. Semena jsou pouze ve spodní širší části chuťově vynikající dužiny, která má žlutou barvu a je velmi měkká. Skvrnitá muškátový dýně má původ v Thajsku. Kulaté ploché plody se zelenou slupkou, na které jsou žluté různě velké skvrny váží 1 až 2 kilogramy. Dužina žluté barvy má lahodnou chuť a výraznější aroma. Zelenomodrá muškátová dýně má plody s váhou až 3 kilogramy, jsou kulaté a výrazně žebrované. Slupka má tmavě zelenou barvu, dužina je žlutá a má velmi jemnou chuť i strukturu. Dýně obrovská Dýně obrovká - správně tykev obrovská nebo velkoplodá - latinsky Cucurbita maxima, anglicky pumpky maxi nebo winter squash maxi, francouzsky pozitron nebo courge, německy Riesenkürbis, italsky zucca maxi – je druhem tykve s výrazně většími plody než mají ostatní druhy. Původ a historie Tykev obrovská pochází z Jižní Ameriky, kde se podle různých zjištění vyskytovala už v době minimálně 1 000 let před naším letopočtem. Současnost Dýně obrovská se v současnosti pěstuje v Číně, Japonsku, Egyptě, Mexiku, Argentině a Mexiku, ale i v Rumunsku a ve Španělsku. V Evropě jsou největšími producenty Francie, Řecko a Itálie. Ve střední Evropě a také v České republice se velmi často vysazuje jako tzv. stínící rostlina, protože má velmi velké listy. Vzhled a chuť Plody mají většinou kulatý nebo válcovitý tvar a dorůstají do velkých rozměrů a váhy – výjimkou nejsou ani plody s hmotností 75 kilogramů. Barva pevná a silná slupky, která se nekonzumuje, je žlutá, žlutozelená nebo zelená. Dužina je měkká, velmi šťavnatá, barva může být podle odrůdy bílá, žlutá, oranžová nebo oranžově červená. Sezona, kvalita a nákup Sezona dýní obrovských je od září až do konce zimy. Menší tykve se prodávají celé, velké se porcují a prodávají podle váhy. Kvalitní zralý plod má čistou slupku bez skvrn a zaschlou přibližně 10 centimetrů dlouhou stopku. Příprava a použití v kuchyni Dužina obří dýně se připravuje a v kuchyni používá stejně jako u ostatních druhů dýní. Z jader, která nají velký obsah živin, se vyrábí tmavě zelený aromatický tykvový olej, který se ve východní Evropě velmi často používá do zálivek zeleninových salátů. V zemích na jihu Evropy se jádra suší a praží. Oblíbenou a poměrně drahou lahůdkou jsou i křehké květy, které se smaží obalené v těstíčku nebo plněné – podobně jako květy cukety. Nejznámější odrůdy dýně obrovské Goliáš je dýně kulatého tvaru, která dorůstá až do váhy 30 kilogramů. Slupka oranžové barvy je hladká, dužina je vhodná pro výrobu dýňových džemů. Vzhledem k velkému obsahu vody se nemůže dlouho skladovat. Chioggia – Marina di chioggia – patří do velké skupiny dýní, které vyšlechtili v Itálii. Plody mají tmavě zelenou barvu a výrazné žebrování, váží 4 až 6 kilogramů. Slupka je velmi tuhá, dužina má mírně nasládlou chuť, podobnou mrkvi. Při kuchyňské přípravě je nejlepší plod nakrájet na měsíčky, pak tepelně upravit a vydlabat. Ghost Rider má kulatý tvar, je mírně žebrovaná a váží až 5 kilogramů. Tvrdá slupka má oranžově zelenou barvu s jemným síťováním, šťavnatá dužina je světle žlutá. Turecký turban je dýně s velmi atraktivním vzhledem se slupkou zeleno oranžové barvy. Má původ v Turecku, kde je také pro jemnou chuť žluté dužiny velmi oblíbenou konzumní dýní Big Max s mírně žebrovanými tmavě oranžovými plody patří mezi největší dýně obrovské, může vážit i několik desítek kilogramů. Pokud nemá porušenou slupku, vydrží poměrně dlouhou dobu uskladnění. Gelber Zentner svýmvzhledem připomíná dýni Veltruská obrovská. Slupka tmavě krémové až světle hnědé barvy má výrazné síťování, dužina je žlutá. Plody váží až 50 kilogramů. Butterball má původ v Japonsku. I když plody mají průměr jen 15 až 20 centimetrů, jedná se o odrůdu tykve obrovské. Slupka je tmavě zelená, žebrovaná a vrásčitá, žlutá dužina obsahuje větší množství jader. Bradavčitá tykev obrovská má kulatý mírně zploštělý tvar, slupka je tmavě krémová nebo světle hnědá, velmi nepravidelná a různě velkými výstupky. Dužina má žlutou barvu a je velmi chutná. Okrasné dýně Okrasné dýně jsou jedlé, ale ve většině případů malé s tvrdou hrubou slupkou a dužinou, která neobsahuje tolik zdraví prospěšných látek, jako ostatní druhy a odrůdy dýní. Nejvíce pěstované okrasné dýně Andělská křídla –kulaté plody s výstupky, připomínající malá křídla Galaxy of stars F1 – plody hvězdicového tvaru Crookneck – dlouhé a na jedné straně výrazně úzké plody Sweet dumplings – slupka s nápadnými zelenými pruhy Jack be little – plody s jasně oranžovým lesklým povrchem Jak a kdy nakupovat dýně Hlavní dýňová sezona začíná v říjnu, nejvíce dýní je na trhu na přelomu října a listopadu, na konci listopadu hladní sezona končí. Dýně jsou ale v podlesní době vzhledem k velkému množství šlechtěných a odolných druhů a odrůd v podstatě celý rok. Kvalitní dýně by měla obsahovat mnoho dužiny a je tedy těžká, Lehčí plod obsahuje s největší pravděpodobností mnoho semínek nebo je vyschlý. Zralá dýně má zdřevnatělý stonek s malými suchými prasklinami a pevnou, hladkou, sytě zbarvenou matnou slupku. Nezralé plody mají povrch lesklý a dužina je bez chuti, staré dýně mají příliš vláknitou dužinu s vybledlou barvou. Spotřeba a skladování Celé dýně se skladují na chladném a suchém místě, některé odrůdy vydrží i déle než jeden rok. Čím delší je doba uskladnění, tím vyšší je obsah vitamínů a cukrů v dužině. Rozkrojená dýně vydrží v chladničce přibližně jeden týden, měla by se důkladně zabalit do potravinářské fólie. Pěstování Dýně není náročná rostlina, může se úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. K růstu potřebuje především dostatek vláhy a světla, měla by kolem sebe mít i dostatek místa - například dýně Hokkaido by měla mít alespoň 2 metry čtvereční. Rostliny je možné předpěstovat ze semínek, ale doporučuje se spíše přímý výsev od poloviny května. Velmi časté je vysazování na kompost, kde se dýni velmi dobře daří, pokud má dostatek vláhy. Při opakovaném pěstování by se dýně měla vysazovat každý rok na jiné místo, aby se půda příliš nevyčerpala. Většina odrůd se sklízí na podzim. Zralá dýně má zcela zaschlou stopku. Pokud se dýně sklidí nezralá a stopka není zaschlá, mohou se přes ní dostat do dužiny bakterie a dýně se rychle zkazí. Zajímavosti Po celé Evropě se každý rok pořádají různé dýňové festivaly, kterých se účastní mnoho předních restaurací. Na posledním, který pod názvem Festival chutí probíhal v celé České republice měly velký úspěch dýňové cheesecate s muškátovým oříškem a dýňový koláč se zmrzlinou z vlašských oříšků politý javorovým sirupem. Dýně se využívají i v kosmetice, a to nejen v kosmetickém průmyslu. Velmi účinná je například pasta na odstraňování pih, kterou si může připravit každý sám - dvě polévkové lžíce rozemletých dýňových semínek se smíchají s jednou lžičkou mandlového oleje. Pasta se nanáší na pihy a po 30 minutách působení se důkladně opláchne vodou. Léčivé účinky Obsahu a kombinace vitamínů a ostatních látek v dýni mají velmi pozitivní preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Protože obsahují velmi mnoho vody a mají minimální obsah kalorií, jsou vhodné i při redukční dietě. Dýně především - posilují imunitní systém - mají preventivní účinky proti nachlazení - působí pozitivně na trávicí ústrojí - podporují činnost srdce a cév kladně ovlivňují nervový systém. Konzumace kvalitní zralé a správně upravené dýně v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky - pouze konzumace většího množství zralých dýní, případě dýně nesprávně upravené nebo dýně nezralé může způsobitžaludeční potíže.

HRÁCH SETÝ - latinsky Pisum sativum, anglicky Pea, je levná, snadno dostupná a velmi výživná plodina na hranici mezi zeleninou a luštěninou. Mladý zelený hrách řadíme mezi zeleninu, dozrálý či sušený hrách pak mezi luštěniny. Zelené zlato Hrách nejenže je levný a dá se snadno pěstovat, navíc obsahuje velké množství bílkovin. V dobách, kdy maso bylo pro běžný, těžce pracující lid nedostupné, byl hrách s bramborami a čočkou důležitým zdrojem živin. Původ a historie Hrách se začal pěstovat v zemích Středního východu, odkud se dostal i k nám. Díky množství výživných látek a poměrně snadnému pěstování se jedná o jednu z nejstarších pěstovaných rostlin na světě. Vzhled, chuť a vůně… Plody hrachu jsou semena a ty mohou mít dle odrůdy různou barvu i tvar - mohou být kulatá i oválná, bílá, žlutá, zelená, šedá i různě barevně mramorovaná. Mladý hrášek, který obyčejně pěstujeme na našich zahrádkách, má obvykle jasnou zelenou barvu, sladkou chuť, křupavou slupku a šťavnatý obsah. Starší, dozrálejší hrách pozbývá sladkou chuť a jeho konzistence je moučnější a výživná. Odrůdy Hrách má mnoho odrůd, které dosahují různé výšky. Některé jeho odrůdy jsou určené k vylupování, kde plod obsahuje hodně škrobu, má mírně moučnou chuť a hodí se k sušení, nebo pak hrách dřeňový, který je sladší. Cukrový hrášek je odrůda, která se u nás pěstuje poměrně často, nemá na vnitřní straně lusku tenkou pergamenovou vrstvu, a proto je nezralá semena včetně lusku možné bez problémů konzumovat i syrová. Zdraví a vitamíny Během svého zrání se složení látek v hrachu mění. Zelený hrášek obsahuje kolem 90 % vody, zatímco po dozrání obsah vody klesá na přibližně 10%. Mladý hrášek obsahuje zejména vitamíny, a to především vitamín K, C, B1 a kyselinu listovou. Naproti tomu zralý hrách obsahuje velké množství energie připravené na klíčení budoucí rostliny, velké množství kyseliny listové, ale hlavně minerální látky, jako hořčík, železo, draslík, mangan a fosfor. Pravidelná konzumace hrášku pomáhá k regeneraci mentální i fyzické a zároveň napomáhá k růstu svalů. Vláknina v něm zase napomáhá dobrému trávení a detoxikaci. Použití hrachu v kuchyni Hrách je na našem trhu k dostání v různých formách. K dostání jsou v období sezóny čerstvé hrachové lusky, vyloupaný hrách je pak celoročně k dostání v konzervované, sušené či mražené podobě. Jedná se o plodinu, kterou seženete snad v každém větším i menším obchodě s potravinami. Hrách se skvěle hodí na výrobu kaší, jako příloha k masitým pokrmů nebo třeba do salátů. Je možné jej osmahnout na másle, dusit, vařit, zapékat a tak dále. Sklizeň a úprava Sušený hrách se po sklizni nejdříve loupe, protože vnější lusk je tvrdý a nestravitelný. Po oloupání mají semena matný povrch, a tak se ještě leští a obrušují. Část semen se při úpravách rozpadne a ta se pak prodávají jako hrách loupaný půlený, který je levnější než hrách loupaný celý. Léčivé účinky Hrách - podporuje růst buněk - podporuje růst svalů - posiluje nervovou soustavu - posiluje zrak - pomáhá při zácpě - snižuje cholesterol a podporuje metabolismus - má detoxikační účinky I přes mnoho pozitivních účinků na lidský organismus, nedělá konzumace hrachu ve větším množství některým osobám dobře. Pro někoho, kdo trpí nadýmáním, může být hrášek těžko stravitelný, při častějším používání si ale trávicí ústrojí na luštěniny zvykne. Může pomoct ho na noc namočit, nebo ho vhodně okořenit. Pokud máte dnu, vyhýbejte se luštěninám obecně, stejně konzumace hrachu ve větším množství neprospívá ani osobám trpícím některými revmatickými nemocemi.

KADEŘAVÁ KAPUSTA – kadeřávek - latinsky Brassica oleracea, anglicky green cabbage nebo kale, francouzskychou frisé i chou vert a německy Grünkohl, případně Krauskohl -  je vynikající zimní zelenina s velkým obsahem mnoha vitamínů a dalších látek, které jsou prospěšné pro zdraví člověka. Kadeřávek je známý i pod názvem jarmuz nebo kudrnatá kapusta. Zdravá zimní zelenina Kadeřávek je listová zelenina, která má v kuchyni podobné využití jako kapusta. Listy se sklízí od října po celé zimní období až do jara a jsou velkým zdrojem mnoha vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek. Původ a historie Kadeřávek - kadeřavá kapusta – patřil už v dávných dobách k velmi pěstovaným druhům zeleniny – například již staří Římané pěstovali několik druhů kapusty, které byly současnému kadeřávku velmi podobné. Společně s dalšími brukvovitými rostlinami – zelím, kapustou a kedlubnem – byl v minulosti jednou ze základních složek lidské stravy během teplých měsíců, ale vzhledem k dobré skladovatelnosti i v zimě. V Anglii používaný název kale má původ v latinském slově caulis, který pro kapustu měli Římané. První záznam o jeho výskytu v Americe je z roku 1669, ale pravděpodobně se tam pěstoval již dříve. Současnost Kadeřávek je velmi odolná rostlina, která se v současnosti pěstuje v různých, i severně položených, oblastech. Velmi oblíbený je například na severu Evropu, kde se konzumuje především v zimním období, protože je cenným zdrojem vitamínů a dalších prospěšných látek z čerstvé zeleniny – listy se totiž sklízí postupně od října celou zimu. Současné odrůdy jsou velmi podobné původnímu planému druhu a pěstují se i jako dekorativní rostliny. Jejich košťál může mít výšku až nad 2 metry a vysoký kadeřávek vzhledem pak připomíná palmu. Vzhled, chuť, vůně… Kadeřávek byl vyšlechtěný z brukve zelné, je dvouletá bylina, která se pěstuje jako jednoletá. Od zimy až do jara se sklízí a konzumují mladé listy a stonky. Odrůdy se od sebe odlišují výškou stonku, tvarem, zbarvením v různých odstínech zelené a šedozelené barvy i kadeřavostí – zvlněním – listů, které jsou velmi křehké. Chutí, která je poměrně výrazná, se jednotlivé druhy ani odrůdy od sebe příliš neliší. Druhy a odrůdy kadeřávku Kadeřávek se rozdělují do tří základních skupin - pravé kadeřávky - sibiřské kadeřávky - kadeřávky s tenčími listy Kadeřávky s tenčími listy se pěstují především na jihu USA a některých teplejších oblastech. Kadeřávky se rozdělují i na zakrslé a vysoké. Zakrslé odrůdy dorůstají do výšky 30 až 40 centimetrů, vysoké v průměru do 90 centimetrů, ale i do výšky nad 2 metry a mohou se rozrůstat až do šířky 60 centimetrů. Nejvíce pěstované odrůdy kadeřávku PRAVÉ KADEŘÁVKY Pravé kadeřávky se nazývají skotské kadeřávky nebo skotská kapusta. Mají velmi zvlněné listy s tmavě zelenou nebo zeleno šedou barvou. Dalibor je velmi odolná a poměrně rychle rostoucí odrůda s tmavě zelenými kadeřavými listy a příjemnou chutí Dwarf Blue Curled Scotch - Dwarf Blue Curled Vates– má šedozelené zvlněné listy a patří mezi pomalu rostoucí odolné kadeřávky Dwarf Green Curled se pěstuje poměrně snadno a vzhledem k velké odolnosti je velmi vhodný pro malé zahrádky a větrná místa Fribor dorůstá do výšky až 45 centimetrů. Odrůda je velmi odolná, sklízí se od konce podzimu až do konce zimy Pentland Brig je odolný kříženec kadeřávků s rovnými a zvlněnými listy. Sklízí se mladé listy i části stonků a také květní základy. Snowbor patří mezi takzvané miniaturní kadeřávky a je vhodný k pěstování například na malých zahradách. Jersey Kale je vyšlechtěná odrůda, která dorůstá až do výšky 2,25 m. Rovný silný a pevný stonek se velmi často suší a pak používá jako vycházková hůl. Odrůdě se proto také občas nazývá „vycházková hůl“. SIBIŘSKÉ KADEŘÁVKY Sibiřskému kadeřávku se říká také kudrnatá kapusta a pěstuje se pouze pro listy. Rostliny mají podle odrůdy mnoho barev i různou výšku. Listy jsou poměrně široké, na okrajích zvlněné a sklízí se v období, kdy končí sklizeň odrůd pravého kadeřávku postupně po celou zimu. Hungry Gap patří k pozdním odrůdám. Sklízí se od poloviny do konce jara. Laciniato je původem italská odrůda s plochými velmi členitými listy. Ragged Jack má růžově skvrnité, nebo také růžově žilkované listy. Red Russian je odrůda s listy červené barvy vynikající chuti. True Siberian jsou velmi rychle rostoucí kadeřávky s bílo zelenými listy s mírně zvlněným okrajem. KADEŘÁVKY S TENČÍMI LISTY Kadeřávky s tenčími listy se od pravých a sibiřských poměrně výrazně odlišují – jejich listy jsou jemnější a tenčí. Champion je odrůda s tmavě zelenými listy, které připomínají zelí. Georgia má šedozelené listy s bílým žilkováním. Odrůda je nenáročná. Hicrop patří mezi odrůdy s příjemně nasládlou chutí a křehkými listy Zdraví a vitamíny Kadeřávek obsahuje v poměrně velkém množství provitamín A - betakaroten, vitamín C i E, vitamíny skupiny B, kyselinu listovou a z minerálních látek především draslík, železo, fosfor, vápník a draslík, je v něm v značném množství i vláknina. . Stejně jako ostatní košťálová zelenina – především brokolice, květák, kapusta, růžičková kapusta a zelí – obsahuje isothiocyanáty – látky, které mají velkou působnost proti vzniku nádorových buněk a jsou tedy prevencí proti rakovinovým nádorům a chrání buněčnou DNA.Dusičnany a dusitany, které kadeřávek obsahuje, pomáhají k rychlejšímu zotavení po srdečním infarktu. Minerální látky mají pozitivní účinky na cévní i nervovou soustavu. Rostliny mají velmi vysoký obsah vody, mají minimum kalorií a jsou velmi vhodné při dietách pro redukci váhy. Jejich kalorická hodnota se zvyšuje, až když se při kuchyňské přípravě omastí. Košťálová zelenina – a tedy i kadeřávek – obsahuje kombinaci sacharidů, které se v trávicím ústrojí zcela nerozloží a v tlustém střevě se štěpí a tvoří se oxid uhličitý, sirovodík a metan, které se projevují plynatostí. Využití kadeřávku v kuchyni Kadeřávek se konzumuje syrový i tepelně upravený, především vařený, zapečený nebo i smažený. Z křehkých listů se připravují polévky i pyré, servírují se vařené jako příloha k masu. Syrové listy se přidávají do zeleninových salátů, nebo i samotné. Příprava a vaření kadeřávku Listy kadeřávku se důkladně omyjí pod studenou vodou a před dalším kuchyňským zpracováním se z nich odříznou tuhé řapíky i silnější bílá žebra. Listy se vaří v co nejmenším množství mírně osolené vody 8 až 12 minut, pak se scedí a po okapání nasekají na drobno. Vařený kadeřávek Kadeřávek je možné uvařit ve vařící vodě nebo v páře, kde si zachová více vitamínů i ostatních látek. V páře se vaří přibližně 20 minut. Vařené listy kadeřávku mají poměrně výraznou chuť a hodí se jako příloha i k pečenému tučnému vepřovému masu nebo uzené slanině. Dušený kadeřávek Listy kadeřávku se krátce dusí s různými jinými potravinami - většinou se k nim přidávají na konci dušení. Smažené listy kadeřávku Čerstvé širší a pevnější listy se obalují v těstíčku a pak krátce smaží v rozpáleném oleji v pánvi Zapékaný kadeřávek Kadeřávek se může zapékat podobně jako květák s mletým masem, sýrem a vejci. Kadeřávek - recepty Salát ze syrových listů kadeřávku Ve studené vodě opláchnuté a okapané listy kadeřávku se pokapou opepřenou citronovou šťávou a přidávají k různým zeleninovým salátům. Vařené listy kadeřávku Studenou vodou důkladně omyté listy se vaří přibližně 8 minut v menším množství vody. Pak se scedí, nechají okapat, nasekají na jemno a podávají jen polité máslem, případně jogurtovou zálivkou. Vhodným kořením je pepř a mletý hřebíček. Dušený kadeřávek s masem Umyté a na menší kousky natrhané listy se smíchají se smetanou a pak dusí s jemně nasekanou cibulí, petrželí, uzeným masem nebo šunkou a kořením. Spotřeba a skladování Čerstvé listy zabalené v mikrotenové fólii nebo sáčku vydrží bez změny kvality v chladničce přibližně 3 dny. Kadeřávek je možné i zamrazit. Před zamražením se výhonky spařují maximálně 1 minutu horkou vodou a pak se suché a vychladlé zamrazí. Pěstování Většina odrůd kadeřávku je velmi odolná a také poměrně nenáročná a může se úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Je vhodné pěstovat oba druhy – kadeřávek pravý i sibiřský, protože tak je zaručená sklizeň v podstatě po celé zimní období. Kadeřávku se nejlépe daří v propustných, středně těžkých až těžkých půdách, které byly vyhnojené. Dva týdny před výsadbou pravého nebo výsevem sibiřského kadeřávku by se půda měla hnojit 60 gramy universálního hnojiva nebo granulovaného hnoje na 1 metr čtvereční. Kadeřávek potřebuje stejně jako ostatní košťálová zelenina zásaditou zem a tak se po zrytí v zimě na záhon rozhodí vápenec. Když kadeřávek vykvete, vegetační období, ve kterém je možné sklízet listy, končí. Celé rostliny se ze záhonu vyryjí a zlikvidují. PRAVÝ KADEŘÁVEK Jarní výsev -Semena pravého kadeřávku se vysévají v polovině jara do hloubky 1 centimetr. Sazeničky se pak protrhají, aby mezi nimi byla vzdálenost alespoň 5 centimetrů. V létě se rostliny přesazují na stanoviště do sponu 60 x 60 centimetrů. Zem kolem stonku by měla být dobře udusaná, dokud rostlina pěvně nezakoření, potřebuje větší závlahu. Sklizeň – Listy se mohou odřezávat od poloviny zimy. Jako první se odkrojí listy ze středu rostliny, aby se podpořil růst nových. SYBIŘSKÝ KADEŘÁVEK Letní výsev - Sibiřský kadeřávek se vysévá až v druhé polovině léta, při dřívějším výsevu bujně vyrostou velké listy, které většinou přes zimu nevydrží. Vysévá se přímo na konečné stanoviště do hloubky 1 centimetr. Mezi řádky by měla být vzdálenost alespoň 45 centimetrů. Rostliny se musí často okopávat a záhony zbavovat plevele. Vyšší rostliny se přivazují ke kůlku. Sklizeň – Listy se začínají sklízet po ukončení sklizně pravého kadeřávku nebo na konci zimy. První se odřezávají listy ze středu. Zajímavosti Listy kadeřávku mají nejlepší chuť, když přejdou prvními podzimními nebo zimními mrazíky. Léčivé účinky Kadeřávek je takzvaná zimní zelenina. Má velmi vysoký obsah mnoha zdraví prospěšných látek a je tak jejich velmi cenným zdrojem v zimním období. Množství a kombinace vitamínů a dalších látek má mnoho pozitivních preventivních i léčebných účinků na organismus člověka. Kadeřávek zejména - posiluje imunitu organismu proti mnoha onemocněním - působí proti vzniku nádorových onemocnění - ochraňuje buněčnou DNA - pomáhá při zotavování po infarktu srdce - posiluje cévní systém - má pozitivní vliv na nervový systém Kadeřávek obsahuje minimum kalorií a jeho konzumace je velmi vhodná při hubnoucí dietě. Konzumace kadeřávku nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky, u některých osob s citlivějším zažíváním může kadeřávek vyvolat plynatost  

KEDLUBEN- kedlubna, odborně brukev zelná kedluben - latinsky Brassica oleracea invar acephala var. gongylodes.anglicky kohlrabi nebo turnip cabbage, francouzsky chou-rave a také colrave, německy Kohlrabi, italsky cavolo rapa - je jedním z nejvíce rozšířených druhů košťálové zeleniny. Oblíbená zdravá zelenina Kedlubna v současné podobě je vyšlechtěnou formou brukve zelné. Patří mezi oblíbené druhy košťálové zeleniny, která je k dostání téměř po celý rok. Původ a historie Kedlubna se v její původní formě ve volné přírodě nevyskytuje a její původ je v podstatě neznámý. S největší pravděpodobností pochází z oblastí okolo Středozemního moře, podle jiných verzí z Tibetu v Číně. S určitostí je ale možné konstatovat, že kedlubny byly velmi oblíbené ve starém Římě, odkud se později dostaly do Evropy. Současnost V současné době jsou kedlubny značně rozšířené především ve střední a v západní Evropě. Nejvíce se pěstují a také konzumují v Německu, v České republice je roční spotřeba na jednoho obyvatele 2,5 až 3 kilogramy. V poněkud odlišném vzhledu, ale s téměř podobnou chutí a konzistencí, se kedlubna pěstuje ještě na severu indického kontinentu a také v Japonsku. Nejvíce se konzumují syrové, vařené i smažené lehce stravitelné hlízy, ale také vařené listy, které obsahují mnohem více vitamínů i vápníku. Vzhled, chuť, vůně… Kedluben je rostlina, která z botanického zařazení patří k brukvím – zelí, v gastronomii se ale považuje za bulvovou nebo kořenovou zeleninu. Bulvy se nevytvářejí z květenství ani z listů, ale jsou částí stonku, která roste nad zemí. Bulvy jsou většinou kulovité nebo elipsovité, mírně zploštělé. Mohou dorůst až do průměru 20 centimetrů, jejich barva je podle obsahu antokyanu bílá, šedozelená, zelená, žluto fialová, načervenalá až tmavě fialová. Rostliny jsou dvouleté a dosahují výšky 20 až 50 centimetrů. V prvním roce vyroste typická nadzemní stonková bulva, velká 10 až 15 centimetrů, která má velmi podobnou barvu s listy. Dlouhé řapíkaté listy vyrůstají pouze z hlízy a mají různě tvarované čepele – mohou být podlouhlé, elipsovité i okrouhlé. Listy jsou po svém obvodu vroubkované a zkadeřené, dvakrát delší než řapíky. Dužina uvnitř hlízy je bílá a šťavnatá. V druhém roce vyrůstá především stonek – košťál, který má na vrcholu květenství, v kterém vývojem vzniknou černá kulovitá semena. Kedlubny mají při delším poklesu teplot k bodu mrazu ve stádiu vývoje tří pravých lístků tendenci k přechodu z dvouleté na jednoletou rostlinu. V takovém případě se nevytvoří hlíza – bulva a rostlina roste do květu. V současné době jsou už některé šlechtěné odrůdy, které jsou jednoleté a z rané jarní výsadby je možná podzimní sklizeň. Druhy a odrůdy kedlubnu Důležité vlastnosti kedluben jsou rychlost růstu, nedřevnatění a nepraskání hlíz, nevybíhání do květu a také odolnost proti chorobám a škůdcům – a z těchto důvodů se kedlubny poměrně intenzivně šlechtí. Kedlubny se dělí na rané a pozdní, v obou skupinách ještě na bílé a modré odrůdy Modré odrůdy jsou většinou ranější a více odolné proti popraskání. Bílé odrůdy jsou převážně pozdní, mají větší bulvy a mírně nasládlou chuť. Rané odrůdy - nejčastěji pěstované: Luna má velmi jemnou a chutnou dužinu. Zelené bulvy jsou pevné, nedřevnatí ani nepraskají. Odrůda je velmi náročná na dostatek vláhy, vyžaduje slunné stanoviště. Pěstuje se z předpěstované sadby. Cabbage Vegetables je hybridní odrůda, kterou je možné tzv. rychlit všemi možnými způsoby. Šťavnaté chutné bulvy mají kulovitý tvar a zelenou barvu, nedřevnatí ani nepřerůstají. Kartágo F1 je bílý vyšlechtěný kedluben a velmi jemnou a chutnou duživou, která nedřevnatí ani nepřerůstá. Je velmi vhodný i pro velmi rané pěstování a k rychlení, z letních výsevů je možná i podzimní sklizeň. Korfu 1 a Moravia jsou šlechtěné odolné rané odrůdy bílé barvy s jemnou dužinou. Bulvy nedřevnatí ani nepřerůstají. Blankyt je modrá odrůda s menším množstvím listů, velmi odolná proti dřevnatění. Může se pěstovat během celého vegetačního období. Hybridní odrůdy pro rané, polorané i pozdní pěstování Troja F1 má velké bulvy kulaté ploché bulvy s jemnou dužinou, které nedřevnatí. Je vhodná pro jarní i letní výsev, potřebuje dostatek vláhy a mírný stín. Ballot F1 patří mezi hybridní odrůdy pro jarní i podzimní pěstování. Bulvy nepraskají ani nedřevnatí. Potřebuje těžší půdy, bohaté na živiny a dostatek vláhy. Pozdní nejvíce pěstované odrůdy: Gigant je pozdní českou vyšlechtěnou odrůdou. Bulvy zelené barvy dorůstají do váhy 3 až 4 kilogramů, nepraskají ani nedřevnatí. Jemná šťavnatá dužina je bílá a má příjemnou sladkou chuť. Odrůda je vhodná jak pro přímou rychlou konzumaci, tak pro dlouhodobější uskladnění, při kterém si zachová chuť, konzistenci i vzhled. Violeta patří mezi odrůdy s dobrou skladovatelností. Rostliny jsou poměrně bujné, bulvy modré barvy dorůstají až do váhy 600 gramů a nepraskají. Dužina je chutná, šťavnatá a jemná. Zdraví a vitamíny Kedlubny jsou významným zdrojem různých vitamínů a dalších látek, důležitých pro organismus člověka. Nejčastěji se konzumují lehce stravitelné bulvy – hlízy, a to syrové, vařené nebo dušené. Do salátů se mohou přidávat i syrové listy mladých rostlin, které se ale také vaří. Listy mají obsah vitamínu C a vápníku než bulvy. Kedlubny obsahují v poměrně značném množství vitamíny skupiny B, vitamín C a E. Je v nich i poměrně mnoho minerálních látek – především vápník, draslík, mangan, selen, železo a zinek, a také kyselina listová, nikotinová a pantotenová, bulvy obsahují látku biotin.. Velké je i množství vlákniny. Nejvíce zdraví prospěšných látek – vápníku, karotenu a vitamínu C - není v bulvách, ale v listech mladých rostlin, které se samozřejmě mohou konzumovat syrové i vařené. Kedlubny jsou i velmi nízkokalorické a jsou vynikající složkou stravy při redukčních dietách. Konzumace kedluben podporuje mimo jiné tvorbu žluče a příznivě podporuje zažívání, mají pozitivní vliv na správnou funkci jater a ledvin. Rozpustná forma vlákniny v kedlubnách snižuje hladinu cholesterolu v krvi, nerozpustná forma zvyšuje průchodnost střev a pomáhá například při zácpě. Biotin působí příznivě na pokožku a vlasy. Kedlubny mají podle posledních zjištění preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva. V bulvách je poměrně velké množství éterických olejů a tak by je neměli konzumovat lidé se zánětem žaludeční sliznice nebo vředovým onemocněním. Využití kedlubny v kuchyni Z kedlubny se konzumuje především čerstvá a syrová dužina, je možné ji přidávat i do zeleninových salátů. Je ji ale možné také tepelně upravovat – může se vařit, zapékat, smažit obalená v trojobalu…Velmi oblíbené jsou i dušené kedlubny. Chuť kedlubny není příliš výrazná a tak se většinou upravuje kořením, česnekem nebo bylinkami.   Konzumují se i listy mladých jarních odrůd, které obsahují mnohem více vitamínu C a karotenu než bulvy. Listy se mohou konzumovat čerstvé a syrové například v zeleninových salátech, nebo krátce vařené – nejlépe v páře. Příprava kedlubny před použitím Listy mladých jarních odrůd kedlubny se jen omyjí pod studenou vodou. Bulvy se po umytí ostrým nožem většinou zbaví slupky, u některých šlechtěných odrůd je ale slupka křehká a může se bez problémů konzumovat. Sklizeň spotřeba a skladování Bulvy raných odrůd se sklízí průběžně, sklizeň trvá 2 až 4 týdny. Listy z rané sklizně se sklízí z mladých rostlin. Pokud se bulvy sklízí i s listy, musí se bulvy velmi rychle ochladit, aby se zabránilo brzkému zvadnutí listů. Rané odrůdy se sklízí většinou pro přímou rychlou konzumaci, dlouhé skladování raným odrůdám nesvědčí. Pozdní sklizeň se většinou provádí pro uskladnění, listy se z bulvy odstraňují. Sklizené kedlubny se skladují ideálně v teplotě 0 až 1° Celsia v 90% vlhkosti vzduchu. Pěstování Kedlubny se většinou pěstují z předpěstované sadby. Současné šlechtěné odrůdy jsou vhodné k rychlení ve skleníku, některé rané, polorané i pozdní odrůdy jsou vyšlechtěné i pro pěstování přímo na záhoně. Ideální je pěstovat zároveň modré i bílé kedlubny, rané a pozdní, nebo polorané a pozdní. Kedlubny potřebují nejlépe hlinitopísčité půdy s dostatkem živin a vláhy. Vzhledem k rychlému růstu a slabému kořenovému systému při nedostatku vláhy mohou bulvy dřevnatět a praskat. Při předpěstování se semena vysévají 6 až 12 týdnů před výsadbou na záhon. Odrůdy k rychlení mají vegetační dobu 60 až 80 dní, rané 70 až 100 dnů, letní 100 až 140 dní a pozdní až 130 až 170 dnů. Výběr odrůdy Rané odrůdy mají vegetační dobu 80 až 100 dní, při předpěstování se semena vysévají v únoru. Nejdřívější sklizeň poskytují bílé odrůdy Libochovická, Moravia a Omnia, vysazují se do sponu 25 x 25 centimetrů v polovině dubna. Bílé rané odrůdy špatně snáší vyšší teploty na začátku léta a pro sklizeň v tomto ročním období jsou vhodnější modré rané odrůdy Azur nebo Modran, které se vysazují o 14 dní později než rané bílé. Jejich vegetační doba je 90 dní. Letní odrůdy se vysévají v březnu a dubnu, jejich vegetační doba je 100 až 140 dní. Nejvhodnější odrůdou je Kozmanova modrá s vegetační dobou 110 dní, která se vysazuje do sponu 25 x 25 centimetrů v první polovině května. Může se pěstovat i výsevu přímo na stanoviště. Pozdní odrůdy se vysévají na konci dubna a začátku května, jejich vegetační doba je 130 až 170 dní. Pro podzimní sklizeň je možné použít i rané odrůdy, musí se ale vysadit nejpozději do poloviny srpna. Odrůdy pro podzimní sklizeň se sází do sponu 40 x 30 centimetrů. Nejvhodnější je Gigant, který má dobře skladovatelné velké bulvy. Vegetační doba této odrůdy je 130 dní, vzhledem k velikosti se vysazuje do sponu 50 x 50 centimetru již v květnu. Odrůda je i velmi odolná, snáší teploty až – 12° Celsia. Místo pro pěstování kedlubny Kedlubny potřebují středně těžké hlinitopísčité půdy s dostatkem živin. Místo by mělo být chráněné a dostatečně vlhké, je nutno dbát na pravidelnou a dostatečnou zálivku a také přihnojování. Výsadba a pěstování Vysazují se jen silné mladé rostliny. Pokud mají tři nebo čtyři pravé lístky, nesmí se rostliny zasadit příliš hluboko, protože pak by se nevytvořily hlízy. Sazenice musí růst poměrně rychle – to je možné zajistit pouze půdou s dostatečným množstvím živin, pravidelnou zálivkou, okopáváním a odplevelováním. Pokud půda vyschne, bulvy většinou zdřevnatí a po další zálivce mohou popraskat. Zajímavosti Zimní odrůda Gigant byla vyšlechtěna v roce 1978 v Československu a má největší bulvy ze všech odrůd. V současné době patří mezi nejvíce pěstované v domácím pěstování nejen v České republice a na Slovensku, ale i v mnoha dalších zemích Evropy. Kedlubny mají minimální množství kalorií a jsou vynikající složkou stravy při redukční dietě. Mimo dužiny bulvy je možné konzumovat i lístky mladých rostlin raných odrůd, které obsahují velké množství vitamínu C, vápníku a karotenu. Listy se konzumují čerstvé například jako součást zeleninového salátu, nebo krátce vařené – nejlépe v páře. Léčivé účinky Kedlubna je zelenina s velmi příznivými účinky na lidský organismus. Konzumace kedlubny - aktivuje a příznivě ovlivňuje trávení - má pozitivní vliv na správnou funkci jater a ledvin - snižuje hladinu cholesterolu v krvi - zvyšuje průchodnost střev a pomáhá při zácpě - zlepšuje vzhled pokožky a kvalitu vlasů Kedlubny mají podle posledních zjištění preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva. Při konzumaci kedlubny v přiměřeném množství nebyly prokázány nežádoucí účinky na organismus člověka.  Bulvy kedlubny by ale neměli konzumovat lidé se zánětem žaludeční sliznice nebo vředovým onemocněním, protože v bulvách je poměrně velké množství éterických olejů.