Zbožíznalství

Litevský salám Kindziukas se dříve plnil do vepřových žaludků, zvolna sušil pod střechou a z ohně získával mírně uzenou příchuť. Kindziukas je vyrobený z hrubě nakrájeného vepřového masa, okořeněný je pepřem a česnekem. Dnes je k dostání většinou ve tvaru protáhlých šišek, měří 26cm a široký je 7cm. Podává se nakrájený na plátky.

KIWANO - latinsky Cucumis metuliferus, anglicky horned cucumber , francouszky concombre à cornes, německy gehörnte Gurke nebo italsky cetriolo cornuto - je známé i pod názvem africká rohatá okurka nebo meloun a z gastronomického hlediska je ovocem i zeleninou. Tropické ovoce zajímavého vzhledu s lahodnou chutí Kiwano je vzhledově zajímavý a chuťově vynikající exotické ovoce, které je možné konzumovat čerstvé, ale i jako přílohu například k masu, protože se může upravit jako zelenina. Pěstuje se podobně jako skleníkové okurky. Původ a historie Kiwano má původ v Africe v Kalaharské poušti a v Zimbabwe se mu říká „“gaka“ nebo „gakachika“. Před přibližně 100 lety se kiwano objevilo v Austrálii a pak i na Novém Zélandu, kde také získalo svůj název. Současnost V současné době se kiwano pěstuje nejvíc v Kalifornii, samozřejmě i v Austrálii a na Novém Zélandu, ale také v Chile a Izraeli. Do Evropy se dováží především plody ze Střední Ameriky a Izraele. V našich klimatických podmínkách je kiwano možné pěstovat podobně jako skleníkové okurky ve skleníku nebo fóliovníku, musí být v závětří a mít dostatek slunce. Vzhled, chuť, vůně… Plody kiwana mají žlutou až oranžovou slupku s mnoha konickými hrbolky. Jejich tvar je mírně protáhlý, velikost plodu bývá okolo 10 centimetrů a váží 200 až 300 gramů. Uvnitř je plod rozdělený na několik samostatných částí s dužinou a mnoha semeny. Dužina plodů s rosolovitou konzistencí je měkká a šťavnatá, má zelenou barvu. Semena jsou jedlá, křehká a křupavá, dlouhá až 6 milimetrů. Mají žlutou barvu. Chuť dužiny je sladkokyselá, podle stupně zralosti podobná chuti zralé okurky s citronovou šťávou, kiwi nebo melounu a proto se také tomuto ovoci říká africký rohatý meloun. Rostlina je velmi rychle rostoucí jednoletá liána, která dorůstá do délky až několika metrů. Je porostlá mírně pichlavými chloupky a svými listy i květy syté žluté barvy připomíná okurku. Na jedné rostlině je možné vypěstovat několik plodů. Zdraví a vitamíny Plody kiwana obsahují různé druhy vitamínů – především ale vitamíny C a A. Z minerálních látek je v kiwanu nejvíce draslíku a hořčíku, poměrně velké je i množství vlákniny. Sto gramů kiwana má energetickou hodnotu 100 kilojaulů. Účinky kiwana na zdraví člověka jsou spíše preventivní. Vzhledem k obsahu a složení vitamínů, minerálních la dalších látek především posiluje imunitu, má kladný vliv na pohybový i nervový systém a podporuje činnost trávicího ústrojí. Použití kiwana v gastronomii Dužina kiwana se používá v sladkých i slaných kombinacích, konzumuje se čerstvá. Na plátky nakrájené kiwano je velmi dekorativní a používá se jako ozdoba k obkládání různých jídel nebo do pohárů. V syrovém stavu je chuť nevýrazná, sladkokysele okurková, a tak se kiwano ochucuje cukrem, citronovou nebo limetkovou šťávou, případně chuťově výraznějšími druhy jiného ovoce Na sladko se velmi často konzumuje jako dezert se šlehačkou nebo jogurtem, podélně rozkrojený plod ale stačí i jen dosladit nebo pokapat citronovou šťávou. Přidává se i do marmelád a džemů. Kiwano je chutné i v zeleninových salátech nebo jen s rajčaty, servíruje se také jako příloha k masům. V některých oblastech – především tam, kde se kiwano pěstuje – konzumují i nezralé plody, které jsou výrazně kyselejší a mají více zeleninou chuť. Šťáva je chutným nápojem, používá se i do koktejlů. Slupka, která je velmi dekorativní, se po vydlabání dužiny používá jako miska a plní se zmrzlinou, pudinkem, různými krémy nebo saláty. Příprava kiwana před použitím Plod se podélně rozřízne a dužina i se semeny se vybere lžičkou. Dužinu je možné z plodu vybrat i po uříznutí horní části. V tomto případě se dužina většinou po dochucení vloží zpět, ozdobí například šlehačkou a celý takto připravený plod se servíruje. Šťáva se získává vymačkáním dužiny se semeny přes jemné sítko. Jak a podle čeho vybírat Zralé kiwano má pevnou slupku světle oranžové barvy, neměly by na ní být žádné skvrny. Žádná část slupky – tedy ani výstupky – nesmí být otlačené. Pokud chceme použít kiwano v úpravě jako zeleninu, je vhodnější plod nezralý, protože je kyselejší a má zeleninovou chuť. Spotřeba a skladování Kiwano není vhodné k delší době skladování a zralé plody by se měly co nejrychleji zkonzumovat. Několik dní ale můžeme plody skladovat v pokojové teplotě. Pěstování Kiwano je v našich klimatických podmínkách možné pěstovat podobně jako skleníkové okurky ve skleníku nebo fóliovníku. Semena se dají získat z koupených plodů nebo v některých zahradnictvích, případně zahrádkářských prodejnách. Protože kiwano je cizosprašná rostlina, je nutné pěstovat kvůli vzájemnému opylení vždy několik rostlin najednou. Semena se brzy na jaře před výsevem namočí na 24 hodin do teplé vody a pak se z nich standardním způsobem předpěstují malé rostliny. Předpěstované rostliny se vysazují do skleníku koncem května. V případě venkovní výsadky musí být teplota stále již nad 15° Celsia a rostliny je nutné umístit na slunné místo v závětří. Výsadba by měla být v sponu širokém alespoň 80 centimetrů, protože rostliny se hodně rozrůstají a větví. Pro dobrý růst kiwano potřebuje lehkou a na živiny bohatou půdu a dostatek vláhy. U rostlin je potřeba opěrná konstrukce, na kterou se výhonky tzv. vyvazují. Když dorostou do délky 1,5 metru, mohou se zaštipovat nebo přistřihnout. Plody se sklízí postupně od začátku září většinou až do konce listopadu. Na jedné rostlině se může urodit 15 až 40 kusů. Sklízí se pouze vyzrálé plody, které začínají mít oranžovou barvu. Rostliny mohou je napadat plísňové choroby, ale protože se ošetřují stejně jako okurky, používají se fungicidní přípravky na skleníkové okurky. Zajímavosti Kiwano se nazývá díky svému vzhledu a chuti i konzistenci dužiny africkou rohatou okurkou nebo melounem. Pod těmito označeními se dokonce v některých zemích západní Evropy prodává. Kiwano se v zralé podobě používá jako ovoce, nezralé se upravuje jako zelenina.  Léčivé účinky Dužina kiwana -       posiluje imunitní systém člověka -       pozitivně působí na pohybový aparát -       má kladný vliv na nervový systém Při běžné konzumaci zralých plodů kiwana nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky. Lehká žaludeční nevolnost v důsledku překyselení žaludku by mohla nastat pouze v případě konzumace většího množství dužiny nezralých plodů.      

KIWI - latinsky Actinidia chinensis , anglicky, francouzsky i italsky kiwi, německy Kiwi a čínsky Jang-Tao- je plod popínavé rostliny Aktínidie ovocná - Actinídia deliciosa. Kiwi je také známé jako Čínský angrešt, Zespri, opičí broskve nebo čnělkovec. Velký přírodní zdroj vitamínů… Konzumací jednoho plodu kiwi každý den upevníte svoje zdraví, omezíte únavu, posílíte imunitu… Původ a historie Kiwi má svůj původ v severozápadní Číně a původní název je Aktinidie čínská. Z Číny se rostlina rozšířila do Japonska a na Sibiř, v roce 1904 se první semena dostala i na Nový Zéland, kde o třicet let později vznikly první plantáže a byly také vyšlechtěny velkoplodé odrůdy. V padesátých letech 20. století se plody začaly exportovat z Nového Zélandu do Austrálie a USA. Na přání jednoho kalifornského obchodníka se hledal nový název pro toto nové atraktivní ovoce, a aktinidie byla přejmenována na kiwi, podle ptáka kiwi, který je symbolem Nového Zélandu. Kiwi se pak začalo pěstovat a konzumovat i v Evropě. První farmy vznilky kolem roku 1940 a v roce 1970 už kiwi rostlo na 1 200 hektarech. Vývoz počátkem 80.let byl přibližně 8 000 tun za rok. Současnost Kiwi je dnes známé a v obchodech běžně dostupné původně exotické ovoce. Vzhledem k rozšíření pěstování do nejrůznějších oblastí světa je čerstvé kiwi na trhu po celý rok. V současnosti se ročně sklidí na celém světě přibližně 900 000 tun plodů. Největšími producenty jsou Itálie a Nový Zéland, ve velkém se ale pěstuje i v Chile, ve Francii, v Řecku, Japonsku a USA. Protože „kiwi“ může být ovoce i pták, prodává Nový Zéland tyto plody pod značkou Zespri, která je také ochrannou známkou. Rozlišuje se tak i kiwi z této země od jiných pěstitelských států. Do České republiky se kiwi nejvíce dováží z Itálie, protože je levnější, dostupnější a dá se delší dobu skladovat. Kiwi se začíná pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Některé odrůdy můžou růst a plodit v oblastech, kde teplota neklesá pod - 10 stupňů Celsia, v chráněných jižních polohách nebo ve sklenících, kde nehrozí namrznutí výhonků nebo celkové vymrznutí rostlin. Ideální pro naše klima jsou drobnoplodé odrůdy, které snáší poklesy teplot i pod - 25 stupňů Celsia, některé dokonce krátkodobě vydrží i - 40 stupňů. Jejich plody jsou menší a konzumují se i se slupkou, která je hladká a bez ochlupení. Vzhled, chuť, vůně… Plody kiwi mají válcovitý tvar, měří 5 až 8 centimetrů a váží do 100 gramů. Jedlá tenká, drsná a ochmýřená.slupka je zpočátku zelená, s přibývající zralostí se barva mění na rezavě hnědou. Uvnitř jsou černá jedlá semínka, paprskovitě uspořádaná v párech mezi jemnými středními lamelami, které začínají ve světlém středu. Dužina má zelenou barvu. Plody kiwi jsou tvrdé, s postupem zrání měknou. Jsou velmi citlivé na tlak a omačkání. Chuť kiwi se většinou přirovnává rekombinaci jahod, ananasu a banánu. V současné době se dá mimo tradičního zeleného kiwi v některých zemích kupit i kiwi zlaté. Od původního se neliší jen jinou barvou dužiny, ale i tvarem Špička proti stopce je kulatější a tvar víc připomíná vejce nebo i hrušku. Chloupky na slupce jsou téměř neznatelné a je jich také mnohem méně. Zlaté kiwi je mnohem citlivější na poškození a také dřív dozrává. Chuťově je sladší, méně kyselé a jemnější než kiwi zelené. Náklady na pěstování, sklizeň a dopravu jsou ale vyšší a tak je zlaté kiwi také dražší. Rostlina, na které se kiwi rodí, je teplomilná, buně rostoucí a popínavá, dvoudomá a opadavá. Průměrná velikost je 8 metrů, některé druhy ale dosahují délky až 30 m. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, plstnaté, na vrcholu zašpičatělé velké až 20 cm. Květy kiwi jsou bílé až žlutavé. Vykazují znaky obou pohlaví, ale tyčinky jsou málo funkční, protože jejich pyl je klíčivý jen zřídka. Samčí květy jsou drobnější a nejčastěji vyrůstají po třech z úžlabí listů. Existují i samosprašné odrůdy. Kvete v květnu až červenci. Odrůdy Kiwi je poměrně „mladé“ ovoce, a tak je jeho šlechtění teprve vlastně na začátku. I tak se ale v současnosti již druhy kiwi dělí do několika skupin, které vycházejí především z jeho barvy. Zelené kiwi - „tradiční“ je původní odrůda. Má oválný tvar, zelenou dužinu, při uzrání hnědou ochmýřenou slupku. Chuť je sladce kyselá. Zlaté kiwi - medové, gold kiwi tvarem více připomíná vejce, dužina má zlatavou barvu, slupka je méně ochmýřená. Chuťově sladší a jemnější než zelené kiwi, obsahuje i více vitamínu C a E. Je citlivé na poškození. Červené kiwi - kiwi z Hoygyangu je málo známá odrůda se zelenožlutou barvou slupky a červenou dužinou kolem bílého středu. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce celosvětově pěstované odrůdy Hayward je odrůda původního zeleného kiwi, která je na celém světě nejvíce pěstovaná a známá. Má vynikající chuťové vlastnosti a dlouhou trvanlivost. Zespri Gold je odrůda zlatého kiwi, pocházející z Nového Zélandu. Plody jsou chutné, šťavnaté a velmi sladké. Minikiwi je zimovzdorná odrůda s neochmýřenými zelenohnědými plody velikosti angreštu a zelenou dužinou. Obsahuje podobně jako citrony velké množství vitamínu C - 60 až 80 mikrogramů na 100 gramů plodu, je přitom ale méně kyselé než tradiční velké odrůdy kiwi. Odrůdy vhodné k pěstování v České republice: Pro pěstování kiwi v klimatických podmínkách České republiky se hodí drobnoplodé odrůdy, které snášení pokles teploty až pod - 25 stupňů Celsia. Jejich plody jsou menší než klasické kiwi a mají jednou slupku, která je hladká a bez ochmýření. Obsahují mnohem víc vitamínu C než původní odrůdy s většími plody, jsou vhodné jak k přímé konzumaci, tak do ovocných salátů. Actinidia stříbrtná má válcovité plody o šířce 3 cm. Obsahuje nejvíce vitamínu "A" ze všech druhů kiwi. Rostlina snáší nejnižší teploty - 30°C. Kvete v červnu a není tak ohrožována pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Ze všech druhů drobnoplodých kiwí je nejvíce náročná na teplo a pokud je chladný podzim, špatně dozrává. Plody dozrávají v říjnu, mají žlutou až oranžovou barvu. Nedozrálé plody jsou nejedlé, mají palčivou, pepřovitou chuť. Je to velice dekorativní rostlina s výhonky dlouhými 1,5 až 2 metru a listy stříbřité barvy, které se ve větru zdaleka lesknou.. Actinidia kolomikta je liána s výhonky dlouhými 4 až 6 metrů. Má pestře zbarvené listy, které jsou zpočátku krémově žluté a později se mění na karmínově červené. Oválné plody velké asi 2,5 cm mají zelenožlutou barvu a dozrávají v srpnu. I tato rostlina přežívá teploty - 25 °C. Actinidia arguta není tak odolná jako Actinidie kolomikta, spolehlivě však snáší mrazy do - 25 °C. Oválné zelenožluté plody velikosti asi 2,5 cm dozrávají na přelomu září a října. Vytváří výhonky dlouhé až 10 metrů s ročním přírůstkem okolo 1 metru. Rostliny mají lesklé zelené listy, které se na podzim zbarvují do žluta. Zdraví a vitamíny Kiwi obsahuje především velké množství vitamínu C. Najdeme v něm ale i poměrně hodně vitamínu E, dále vitamíny B1 a B2, A a D, karoten, bílkoviny, vlákniny, cukry a minerální látky - hořčík, draslík, vápník, železo a fosfor. V plodech jsou zastoupeny i různé ovocné kyseliny. Obsahem 1 miligramu vitamínu C na 1 gram plodu pokrývá konzumace jednoho kusu kiwi doporučenou denní dávku tohoto důležitého vitamínu. Je to významný antioxidant, pomáhá zvládat stresy, zvyšuje schopnost soustředění a podporuje tvorbu pozitivních hormonů. Vitamín C v kombinaci s hořčíkem, který také kiwi obsahuje, nejen posiluje imunitní systém a podporuje látkovou výměnu, ale také zpevňuje cévy a žíly i zlepšuje vidění. Kiwi má i velké množství vitamínu E, který má také antioxidační účinky. Vzhledem ke kombinaci a množství všech pro zdraví důležitých látek, které kiwi obsahuje, je konzumace tohoto ovoce vynikající pro zdravou funkci srdce a svalů, při paradentóze a krvácení z dásní a také při prevenci i léčbě nachlazení a chřipky. Kiwi by neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, protože plody obsahují vyšší množství šťavelanů. Kiwi se využívá i k zevnímu použití. Vyrábí se z něj například léčivé masti, které jsou vhodné na malé jizvy, uzliny nebo vyrážky. Kiwi vyhlazuje, osvěžuje, dodává pružnost a dokáže odstranit barevné nerovnosti kůže. Dokáže regulovat produkci enzymu, který určuje zbarvení pokožky a tak se používá i k odstranění pigmentových skvrn. Ovocné kyseliny obsažené v kiwi posilují přirozenou strukturu vlasů, které jsou pak pružné, lesklé a jemné na dotyk a plody se proto používají i při výrobě vlasových šamponů. Zdraví prospěšné látky jsou v zelených i žlutých ( zlatých ) plodech obsahově téměř stejně, jen vitamínu C a E žluté plody obsahují více. Není v nich ale změkčovací enzym actinidin, který způsobuje štěpení bílkovin. Použití kiwi v gastronomii Kiwi chutná nejlépe čerstvé. Konzumovat se může vcelku, oloupané a nakrájené na plátky nebo po rozkrojení lžičkou. Podobně jako u mnoha jiných druhů ovoce ale oloupáním kiwi ztrácí mnoho významných látek. Používá se do salátů nebo k zdobení ovocných pohárů a moučníků. Není dobré ho používat v dezertech, které obsahují mléko nebo mléčné výrobky, protože obsahuje tzv. změkčovací enzym actinidin. Přesto se ale v kombinaci se šlehačkou používá na zákusky. Kiwi je díky enzymu actinidin využít pro zvýšení křehkosti masa při jeho tepelné úpravě - maso se několik minut před pečením, smažením nebo grilováním potře řeznou plochou rozkrojeného plodu. Z kiwi se vyrábí chutné jogurty nebo zmrzlina, ale také kompoty, marmelády nebo džusy. Používá se i do různých nápojů a koktejlů. V těchto případech je ale dobré kiwi oloupat, protože ze slupky se po rozmixování uvolní hořké látky, které sice nejsou zdraví škodlivé ani nejedlé, ale způsobují nepříjemnou chuť. Kiwi se využívá ve farmaceutickém a také v kosmetickém průmyslu. Vyrábějí se z něj léčivé masti, přidává se do různých krémů a šampónů na vlasy. Loupání kiwi Plody mají zdravotně nezávadnou jedlou slupku, kterou většina lidí před konzumací oloupe. K oloupání lze použít škrabku na brambory nebo loupací nůž. Kiwi tím ale ztrácí mnoho hodnotných látek. Jak a podle čeho vybírat Kiwi je ovoce, které se v současné době prodává celoročně. Sklízí se a distribuuje nezralé, dozrává postupně. Opravdu kvalitní plody pocházejí z Itálie a Nového Zélandu, proto je dobré se odívat na zemi původu, ale také datum sklizně a distribuce. Plod bychom měli při výběru jen lehce ohmatat. Příliš tvrdé kiwi je nezralé, má méně šťávy, je kyselejší a slupka je tuhá. Pokud takové kiwi koupíme, musíme ho nechat ještě dozrát. Měkké kiwi nemá význam kupovat, pokud ho chceme k přímé konzumaci. Je ale vhodné pro výrobu marmelády. Nekupujeme ani plody omačkané nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Kiwi je běžně v obchodech celý rok a tak není potřeba ho nakupovat ve větším množství a skladovat. Pokud ho ovšem chceme skladovat, tak při teplotě kolem 1 stupně Celsia a vyšší vlhkosti vzduchu vydrží až 5 týdnů. Nezralé a tvrdé kiwi můžeme nechat v teple dozrát, až změkne. Plody jsou citlivé na tlak, omačkání jejich zrání nijak neurychlí. Dozrávání je ale možné urychlit tak, že kiwi se zabalí společně s banánem nebo jablkem do igelitového sáčku a vylučovaný etylen pak zrání urychlí. Zajímavosti Kiwi je nejen zdravé, ale i „dietní“. Jeden plod obsahuje jen kolem 256 kJ. Obsah tuku je minimální - 100 gramů kiwi obsahuje pouze 0,6 gramu tuku. Kiwi je tedy vhodné konzumovat při nejrůznějších redukčních dietách. Léčivé účinky Kiwi - posiluje imunitu - podporuje látkovou výměnu a zvyšuje soustředění, - vyrovnává krevní tlak a podporuje činnost srdce - stimuluje svalstvo a zpevňuje cévy a vaziva - má tonizující účinky a stimulační účinky - účinné při astmatu a při plicní tuberkulóze - má příznivý vliv na trávení - je léčivé při paradontóze - pomáhá proti únavě - pomáhá překonat stres - působí jako prevence proti rakovině Kiwi může mít i nežádoucí účinky. Vzhledem k vyššímu množství šťavelanů by ho neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, u kterých by mohla vzniknout alergická reakce. Při větším množství zkonzumovaných plodů se u některých lidí může objevit svědivá vyrážka na pokožce.  

KLASNATKA – latinsky Elsholtzia stauntonii se používá jako koření v bylinkových směsích, svou vůní připomíná kmín. Nenápadná bylinka s drobnými kvítky Klasnatka Stauntonova je polokeř vysoký až 150 cm. Svou vůní připomíná kmín a lze ji používat jako koření. Často se používá v asijské kuchyni. Je velmi odolná vůči mrazu. Po celém světě se vyskytuje asi 30–60 druhů. Původ a výskyt Původně pochází tato trvalka z Číny. Pěstuje se v Evropě, Japonsku, Koreji a v severní Americe. Pěstování Klasnatka se pěstuje na plném slunci, pro dobrý růst potřebuje teplou polohu a prohřátou zem. Půda musí být dostatečně živná, dostatečně odvodněná. Na jaře rostlinu radikálně sestříhejte. Rostlina je mrazuvzdorná do 24°C. Vzhled, chuť a vůně… Polokeř je vysoký až 150 cm, listy jsou úzké, 15 cm dlouhé. Vůní připomínají kmín, mohou se používat jako koření. 10–20 cm dlouhé lichoklasy mají fialově růžovou barvu. Nese protáhlé, kopinaté, při krajích nápadně pilovité listy zelené barvy, jež se barví do temně vínové na podzim. Obsahují vonnou silici, podobnou mátě. Odrůdy Klasnatka brvitá (Elsholzia ciliata) – Pochází z Číny. Užívá se kvetoucí nať ve formě odvaru nebo prášku. Použití klasnatky v gastronomii V asijské kuchyni je čerstvá klasnatka obvyklou součástí jarních bylinkových směsí. Nasekaná se výborně hodí do polévek, omáček, k drůbežím a rybím pokrmům, k vaječným jídlům nebo okurkám. Klasnatka dobře chutná i v bylinkovém tvarohu. Léčebné účinky Klasnatka brvitá - pomáhá při horečkách a infekcích - uleví od bolestí břicha - pomáhá při průjmu a zvracení - ulevuje od svalových křečí a otoků - pomáhá při bolestivém močení

Jedná se o výrobek, jehož základ tvoří speciálně upravená pšeničná bílkovina. Slouží jako náhražka masa, vydrží však déle, neobsahuje živočišné bílkoviny ani tuky. Klaso používáme stejně jako uzeniny nebo maso. Připravujeme z něj guláš, pečeme je na ohni, přidáváme je do pomazánek.

Termín pro střevo vyráběné z odřezků kůže, ponejvíce hovězí. Je k dispozici v mnoha kalibrech. Proniká jím vzduch a je lehce stravitelné.

Termín zahrnující soubor mnoha faktorů důležitých při výrobě masných výrobků. Jde například o teplotu, proudění či vlhkost vzduchu.

Jedná se o zařízení umožňující zrání fermentovaných salámů. Jsou zde zajištěny optimální poměry vlhkosti vzduchu a teploty.

Horní část kližky, vykostěná kližka a kližka s morkovou kostí nasekaná na plátky jsou části hovězího roštěnce. Dělí se na přední a zadní kližky. Zadní kližka je větší než přední, je šlachovitá a má vysoký podíl vaziva. Kližky vyžadují dlouhou tepelnou úpravu ve větším množství tekutiny. Maso z horní části kližky nakrájené na kostky je vhodné k přípravě guláše a ragú. Vykostěné kližky lze dusit, vařit i pošírovat.

Moravská klobása se vyrábí z hrubě nasekaného masa, z jedné třetiny hovězího a ze dvou třetin vepřového. Okořeněná je pepřem, kmínem, paprikou a česnekem. Masová směs se plní do tenkých vepřových střev. Klobása měří 18cm a široká je 3cm. Podává se studená i ohřátá, nejčastěji s čerstvým chlebem.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od června do listopadu. Klobouk klouzku strakoše je 30-150mm široký, polokulovitý, ve stáří plochý, suchý, za vlhka slizký. Zbarvený je špinavě žlutě, žlutohnědě, okrově nebo olivově hnědě. Celý je pokrytý olivově hnědou až červenohnědou plstí, která se v dospělosti trhá. Povrch klobouku je strakatý. Rourky jsou široce přirostlé až krátce sbíhavé, zbarvené okrově žlutě, oranžově žlutě, žlutozeleně až olivově zeleně. Na řezu ihned modrají. Póry jsou podobně zbarvené, ale o trochu tmavší, po otlačení modrající. Třeň o rozměrech 30-130x15-40mm je v mládí břichatý, potom až válcovitý, v mládí jemně plstnatý. Zbarvený je okrově žlutě, světle žlutě, na bázi s hnědavým nádechem, bez prstenu. Dužnina je špinavě bělavá, okrově žlutá, oranžově žlutá. Na řezu lehce až silně modrá. Klouzek strakoš roste místy hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, zejména pod borovicí lesní, vzácně také pod smrky, modříny a jedlemi. Vyskytuje se především na vlhčích až podmáčených místech, na lehčích, často písčitých půdách. Ke sběru jsou vhodné jen mladé houby, ve stáří změklnou a zvodnatí.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od června do listopadu. Klobouk klouzku bílého je 50-130mm široký, mírně slizký. Zbarvený je slonovinově bíle, na okraji nebo vzácně i celý je nažloutlý. Rourky jsou nažloutlé, potom žluté, stejně jako póry. Póry v mládí vylučují bělavou tekutinu, zasychající do rezavo hnědé barvy. Třeň o rozměrech 30-120x5-20mm je válcovitý, bělavý až nažloutlý, skvrnitě mramorovaný červenohnědými až fialově červenými zrnky. Dužnina je na řezu neměnná. Klouzek bílý roste nehojně, jednotlivě nebo ve skupinách, pod borovicemi. Jedná se o dobře poznatelný druh podle slonovinově bělavého klobouku a zrnek na třeni.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od června do listopadu. Klobouk klouzku kravského je 40-110mm široký, vyklenutý až plochý, ve stáří často zvlněný, slizký. Zbarvený je žlutohnědě, červenohnědě až oranžově hnědě. Rourky jsou široce připojené až krátce sbíhavé. Póry jsou velké, šedožluté, později až olivově hnědé. Třeň o rozměrech 20-100x4-15mm je v mládí břichatý, potom téměř válcovitý, zbarvený stejně jako klobouk nebo o trochu světleji, s jemnými vločkami. Prsten chybí. Dužnina je světle žlutá až hnědavá, ve třeni s červenavým nádechem. Na řezu většinou nemění barvu. Klouzek kravský roste poměrně hojně, jednotlivě, ve skupinách i v trsech, pod borovicemi. Vyskytuje se v přirozených i kulturních lesích od nížin a do vysokohorských oblastí. Jedná se o nepříliš chutnou houbu kvůli gumovité dužnině a velké slizkosti. Klouzek kravský je dobře poznatelný podle zbarvení klobouku a velkých pórů. Roste často se slizákem růžovým, který je mykorhitickým partnerem borovic.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od května do listopadu. Klobouk klouzku obecného je 40-130mm široký, polokulovitý, široce kuželovitý, vyklenutý a nakonec plochý. Je slizký a lesklý, zbarvený čokoládově hnědě až žlutohnědě, ve stáří vybledá. Pokožka klobouku je snadno sloupnutelná. Rourky jsou široce přirostlé, zřídka mírně sbíhavé, stejně jako póry zbarvené světle žlutě až zlatožlutě. Třeň o rozměrech 30-110x10-25mm je válcovitý, na vrcholu jemně žlutavě nebo hnědavě zrnitý, s drobnou síťkou. Pod prstenem je hnědý až fialově hnědý a slizký. Velum je bělavé, na spodní straně fialové. Na třeni zanechává výrazný blanitý prsten. Dužnina je bělavá až citronově žlutá, ve třeni hnědavá. Na řezu nemění barvu. Klouzek obecný roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, pod borovicemi. Vyskytuje se od nížin až do vysokohorských oblastí.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od června do listopadu. Klobouk klouzku sličného je 40-150mm široký, ve stáří téměř plochý, hladký. Za sucha je lepkavý, za vlhka slizký. Zbarvený je citronově žlutě, zlatožlutě až zlatohnědě, má špatně sloupnutelnou pokožku. Rourky sbíhající na třeň a póry jsou žluté až olivově nažloutlé, po otlačení hnědé až skořicově hnědé. Třeň o rozměrech 40-120x8-25mm je válcovitý nebo k bázi mírně se rozšiřující, za vlhka slizký. Zbarvený je na vrcholu žlutě, pod prstenem na žlutém podkladě se skořicově hnědými vločkami, místy síťkovitě uspořádanými, v horní část se zbytky blanitě vlnitého vela, zakrývajícího v mládí rourky. Zbytky vela vytvářejí ve stáří téměř nezřetelnou prstenovitou zónu. Dužnina je bělavá až žlutá, na řezu často lehce šedočervenající. Má mírnou chuť a hřibovou vůni. Klouzek sličný roste velice hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, pod modříny. Vyskytuje se od nížin do horského stupně.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od května do října. Klobouk klouzku slizkého je 40-130mm široký, slizký, za sucha radiálně vláknitě šupinatý. Zbarvený je většinou olivově šedě, ale také světle šedě, červenavě šedě nebo nahnědle. Po otlačení tmavne. Rourky jsou široce přirostlé až sbíhavé, v mládí špinavě bělavé, později šedé až šedohnědé. Póry jsou zbarvené stejně, jen o trochu tmavěji. V dospělosti jsou hranaté a poměrně velké. Třeň o rozměrech 30-120x6-25mm je válcovitý až mírně kyjovitý, nad prstenem síťkovaný od rourek, pod prstenem nepravidelně jamkatý. Plstnaté bělavé velum, v mládí zakrývající rourky, vytváří na třeni v dospělosti mizející prsten. Dužnina je v klobouku bělavá, ve třeni nažloutlá. Na řezu nad rourkami lehce šedomodrá. Klouzek slizký roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, pod modříny. Vyskytuje se až do vysokohorských poloh. Ve stáří tato houba měkkne a je méně chutná.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od června do listopadu. Klobouk klouzku tridentského je 50-150mm široký, slizký. Zbarvený je žlutě, oranžově až rezavě hnědě a je stejnobarevně vláknitě šupinkatý. Rourky a póry jsou v mládí žluté, potom oranžově žluté až oranžově červené. Třeň o rozměrech 40-110x10-30mm je pod prstenem stejně zbarvený jako klobouk. Dužnina je světle žlutá, na řezu se zbarvuje zlatožlutě až červenožlutě. Velum je bělavé až nažloutlé, na třeni po něm zůstává mizející prsten. Klouzek tridentský roste pod modříny, ale jen na půdách bohatých na vápenec. Jedná se o vzácnou houbu, která nemá praktický význam.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od května do listopadu. Klouzek žíhaný je velmi podobný klouzku zrnitému, roste i na stejných stanovištích. Liší se především vrostle vláknitým, tmavším kloboukem. Plsť na bázi třeně je růžově zbarvená. Klouzek žíhaný se vyskytuje na půdách bohatých na vápenec, roste pod borovicí černou.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk klouzku žlutavého je 20-80mm široký, kuželovitý, později vyklenutý až plochý, s hrbolkem uprostřed, slizký. Zbarvený je žlutavě až špinavě citronově žlutě, většinou s hnědým nádechem, jemně vrostle vláknitý. Rourky sbíhají na třeň, jsou žluté až žlutohnědé. Póry jsou velké, radiálně protažené, jasně žluté, potom žlutohnědé. Třeň o rozměrech 20-80x5-15mm je válcovitý, stejně zbarvený jako klobouk, v mládí na vrcholu se žlutými, potom hnědými tečkami. Je slizký, později suchý. Velum je slizké, v mládí s fialovým nádechem, později rezavě hnědé. Na třeni zanechává valovitý, ve stáří mizející prsten. Dužnina je žlutá, ve třeni bývá někdy hnědavá nebo naoranžovělá. Na řezu nemění barvu. Klouzek žlutavý roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo v malých skupinách, pod borovicemi. Vyskytuje se na kyselých půdách na rašeliništích a močálech. Jedná se o vzácnou houbu, která nemá praktický význam. Klouzek žlutavý byl zařazen do seznamu zvláště chráněných hub. Je v kategorii silně ohrožený druh, proto se nemá sbírat.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od května do listopadu. Klobouk klouzku zrnitého je 40-100mm široký, slizký. Zbarvený je žlutě okrově, nahnědle, žlutavě až červenavě hnědě, někdy je jako mramorovaný. Rourky jsou široce připojené až krátce sbíhavé, stejně jako drobné póry v mládí nažloutlé, později až okrově žluté. Třeň o rozměrech 30-70x8-20mm je válcovitý, bez prstenu, na vrcholu v mládí se žlutavými, po zaschnutí červenohnědými kapičkami. Dužnina je bělavá až nažloutlá, na řezu neměnná. Klouzek zrnitý roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, pod borovicemi. Upřednostňuje půdy bohatší na vápenec.