Zbožíznalství

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Plodnice kotrče kadeřavého měří až 350mm v průměru, jsou téměř kulovité, bohatě rozvětvené. Větvičky jsou ploché, na okraji rozšířené, kadeřavé a zubaté. Zbarvené jsou světle krémově, potom okrově žlutě až žlutohnědě. Třeň je tlustý, kořenující. Kotrč kadeřavý roste poměrně hojně jednotlivě jako parazit na bázi jehličnanů, zejména borovic, méně často i modřínů, smrků a douglasek. Způsobuje hnědou hnilobu.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Plodnice kotrče kadeřavého měří až 350mm v průměru, jsou téměř kulovité, bohatě rozvětvené. Větvičky jsou ploché, na okraji rozšířené, kadeřavé a zubaté. Zbarvené jsou světle krémově, potom okrově žlutě až žlutohnědě. Třeň je tlustý, kořenující. Kotrč kadeřavý roste poměrně hojně jednotlivě jako parazit na bázi jehličnanů, zejména borovic, méně často i modřínů, smrků a douglasek. Způsobuje hnědou hnilobu.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Kotrč Němcův se podobá kotrči kadeřavému, ale větvičky jsou víceméně klínovité, tlusté a na vrcholu jen zvlněné, ne kadeřavé. Kotrč Němcův roste poměrně vzácně na bázi jehličnatých stromů, zejména jedlí. Velmi podobný kotrč štěrbákový je živěji žlutě zbarvený, roste na bázi buků a dubů.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Kotrč Němcův se podobá kotrči kadeřavému, ale větvičky jsou víceméně klínovité, tlusté a na vrcholu jen zvlněné, ne kadeřavé. Kotrč Němcův roste poměrně vzácně na bázi jehličnatých stromů, zejména jedlí. Velmi podobný kotrč štěrbákový je živěji žlutě zbarvený, roste na bázi buků a dubů.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od července do října. Klobouk kozáka barvoměnného je 50-150mm široký, suchý. Zbarvený je šedě, šedohnědě, hnědočerveně, obvykle je melírovaný světlejšími skvrnami. Rourky a póry jsou bělavé až šedě krémové, ve stáří s okrovým nádechem. Třeň o rozměrech 80-200x15-40mm je téměř válcovitý až kyjovitý, bělavý, na bázi zelený až modrozelený, s hnědočernými šupinkami. Dužnina je bělavá, v bázi třeně světle zelená. Na řezu po delší době v bázi růžoví. Kozák barvoměnný roste nepříliš vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se na vlhkých místech a rašeliništích pod břízami. Jedná se o dobře poznatelný druh podle tmavého klobouku se světlými skvrnami a zelenající báze třeně.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od července do října. Klobouk kozáka bílého je 25-70mm široký, za vlhka slizký, většinou hladký. Zbarvený je bíle až bělavě, někdy s olivovým nádechem, bez hnědých tónů. Rourky a póry jsou bílé, bělavé, potom světle šedorezavé s olivovým nádechem. Po poranění nemění barvu. Třeň o rozměrech 50-120x7-15mm je válcovitý až mírně kyjovitý, bílý, po poranění zelenající, s bělavými až nahnědlými šupinkami. Dužnina je bílá, někdy s olivovým nádechem. Na řezu nemění barvu. Kozák bílý roste nepříliš hojně. Vyskytuje se na rašeliništích nebo jiných podmáčených místech pod břízami. Na podobných místech se vzácně vyskytuje také křemenáč bělostný. Je statnější, klobouk mívá hnědavý až narůžovělý nádech a dužnina na řezu zvolna růžoví.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od června do října. Klobouk kozáka březového je 50-150mm široký, jemně přitiskle plstnatý, ve stáří měkký a vodnatý, za vlhka mírně slizký. Zbarvený je světle hnědě, šedohnědě, černohnědě až červenohnědě. Rourky a póry jsou bělavé, později světle šedé. Po poranění nemění barvu. Třeň o rozměrech 80-170x10-30mm je válcovitý nebo mírně kyjovitý, bělavý, našedlý, hustě pokrytý šedohnědými až černavými šupinkami. Dužnina je bílá až našedlá, na řezu nemění barvu. Kozák březový roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, pod břízami. Vyskytuje se od nížin do horských poloh.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od června do září. Klobouk kozáka dubového je 50-200mm široký, ve stáří téměř plochý, v dospělosti většinou políčkovitě rozpraskávající. Zbarvený je nejdříve světle olivově žlutě, potom žlutohnědě až hnědě. Rourky i póry jsou citronově žluté až šedožluté, po poranění filalově hnědnou. Třeň o rozměrech 50-200x10-25mm je v mládí břichatý, potom válcovitý, na vrcholu rýhovaný až žebrovaný. Zbarvený je světle citronově žlutě, ve stáří je až bělavý, s jemnými šupinkami, po poranění červenohnědnoucími. Dužnina je světle citronově žlutá až bělavá, na řezu většinou rychle červenající a potom černající, někdy s fialovým nádechem. Kozák dubový roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách, v listnatých lesích pod duby, buky a habry. Vyskytuje se zejména v teplých oblastech. Jedná se o jediného našeho kozáka se žlutým zbarvením pórů.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od června do října. Klobouk kozáka habrového je 40-150mm široký, lysý, obvykle vrásčitý, často rozpraskaný, za vlhka mírně slizký. Zbarvený je hnědě, okrově žlutě, šedohnědě, olivově hnědě, černohnědě. Rourky jsou v dospělosti velmi dlouhé, stejně jako póry zbarvené bělavě až šedožlutě. Po poranění se zbarvují šedofialově, potom až černě. Třeň o rozměrech 50-150x10-30mm je válcovitý nebo mírně kyjovitý, na horní polovině často rýhovaně brázditý. V mládí je žlutě hnědavý, potom hnědý až šedohnědý, pokrytý šedočernými šupinami. Dužnina je bělavá, na řezu rychle červenající až šedočervenající, později fialově černající. Kozák habrový roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, pod habry, vzácněji také pod jinými listnatými stromy. Vyskytuje se v teplejších oblastech, od nížin po podhůří. Podobný kozák březový má na řezu nezbarvující se dužninu, roste později a pouze pod břízami.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od července do října. Klobouk kozáka kapucínka je 30-150mm široký, v mládí kuželovitý. Zbarvený je tmavohnědě, hnědočerně až téměř černě. Rourky a póry jsou bělavé, potom špinavě krémové, neměnné. Třeň o rozměrech 70-150x20-40mm je válcovitý, bílý, s odstávajícími malými hnědočernými až černými šupinkami. Dužnina je bílá, na řezu nemění barvu. Kozák kapucínek roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo v malých skupinách, na vlhčích místech pod břízami. Jedná se o druh nápadný tmavě zbarveným kuželovitým kloboukem.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk kozáka skořicového je 50-180mm široký, hladký, mírně plstnatý. Zbarvený je skořicově hnědě až červenohnědě. Rourky jsou stejně jako póry bělavé, potom našedle krémové. Třeň o rozměrech 80-180x12-35mm je válcovitý, bílý, na bázi okrový, s hustými drobnými šupinkami, nahoře bílými, ve stáří hnědočernými, na spodní části černými. Dužnina je bílá, na řezu neměnná. Kozák skořicový roste vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v trávě pod břízami v listnatých a smíšených lesích.

Patří do skupiny hřibovitých, doba výskytu je od června do října. Klobouk kozáka topolového je 60-200mm široký, hladký, jemně šupinkatě vláknitý. Zbarvený je šedě, šedohnědě až téměř červenohnědě. Pokožka v dospělosti přesahuje okraj rourek. Rourky a póry jsou bílé, špinavě krémové až našedlé, po poranění špinavě hnědnoucí. Třeň o rozměrech 50-170x10-40mm je válcovitý, v horní části někdy jemně brázditý. Zbarvený je bíle až světle krémově, na bázi se zelenými nebo modrými skvrnami, se světle hnědými, potom až černohnědými šupinkami. Dužnina je bílá, na řezu růžově červenající, potom obvykle černající. Kozák topolový roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách, pod topoly.

KOZLÍK LÉKAŘSKÝ – latinsky Valeriana officinalis. Kozlík se používá pouze pro lékařské účely. Léčí naši duši Kozlík pomáhá při nespavosti, stresu, má celkově uklidňující účinky. Zkracuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí proti strachu, depresi a křečím. Snižuje krevní tlak a má mírně analgetické účinky. Zajímavostí je, že kladně působí i na kočky. Původ, historie a výskyt Kozlík je léčivá rostlina známá již od středověku a již od pradávna se nejrůznějším způsobem upravuje a užívá. Kozlík se hojně vyskytuje ve střední a jižní Evropě a dále na východ až k Uralu. V České republice se vyskytuje zejména v nižších polohách. Roste na trvale vlhkých půdách bohatých na živiny. Lze jej nalézt v údolních nivách a podél vodních toků i na železničních náspech, v silničních příkopech a podobně. Vzhled, chuť a vůně Patří do čeledi kozlíkovitých. Trvalka je vysoká až 2 m, lodyha nese zpeřené, světle zelené listy. Deštníkovitá květenství jsou složená z kvítků bílé nebo růžové barvy. Bylina má charakteristický pach, chutná nasládle kořenitě, později nahořkle. Odrůdy kozlík ukrajinský (Valeriana stolonifera) – kvete časněji než kozlík lékařský a má krátce řapíkaté až přisedlé střední lodyžní listy složené z většího počtu lístků. kozlík výběžkatý (V. excelsa) – se od kozlíku lékařského odlišuje zejména tvorbou nadzemních i podzemních výběžků a menším počtem lístků skládajících lodyžní listy. Zdraví a vitamíny Tato bylinka obsahuje alkaloidy. Používá se kořen, a to pouze pro léčivé účely. Kozlík pomáhá při nespavosti, stresu, má celkově uklidňující účinky. Kyselina valerová a izovalerová obsažené v kozlíku lékařském mají velmi silný vliv na chování koček. Vyvolává u nich libé reakce. Sušený kozlík je tak možné použít při výrobě hraček pro kočky. Tinkturu je možné například použít pro kočky na zpříjemnění pobytu v cizím prostředí. Sběr a uchovávání Sbíráme oddenek, a to nejlépe v květnu. Oddenek se omyje studenou vodou a suší se při teplotě do 30 °C. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 35 °C. Nesmí se sušit s jinými léčivými rostlinami, protože nabývá při sušení silný a pronikavý aromatický zápach. Skladujte izolovaně v uzavřených nádobách. Léčivé účinky - uklidňuje při srdečních neurózách (úzkost, bušení srdce) - při nervovém vyčerpání - při migrénách - při nespavosti způsobené přepracováním - při žaludečních neurózách - tiší bolesti - uvolňuje křeče - snižuje tonus hladkého svalstva - rozšiřuje věnčité tepny - působí proti nadýmání a dávení - tlumí sexuální aktivitu - pomáhá při poruchách štítné žlázy - pomáhá při ženských chorobách

Kozorožci se vyskytují ve skalnatých horských oblastech v Evropě a Asii. Umí lépe šplhat než kamzíci, většinou žijí v tlupách. Stádo tvoří několik samic s mláďaty, mladí kozorožci se sdružují v samostatných malých tlupách. Starší samci žijí samotářsky, ke stádu se přidají vždy jen v zimě. Kozorožci nejsou nároční, živí se trávami, bylinami, pupeny, mechy a lišejníky. Období říje je v prosinci a v lednu. V německu patří kozorožci k chráněným druhům, ve Švýcarsku a v Rakousku probíhá omezený lov od září do listopadu. Kozorožci jsou statní, velcí asi jako kozy. V kohoutku dosahují výšky až 90cm. Samci váží 70-120kg, samice 40-50kg, mláďata 10-15kg. Obě pohlaví mají šavlovité, dozadu zahnuté rohy.   Maso kozorožců Maso kozorožců má načervenalou barvu a výraznou chuť. Na trhu se téměř neobjevuje, představuje mimořádnou delikatesu, zejména maso mladých kusů. Maso starších kozorožců je často tučné (lojovité). Z kulinářského hlediska se neodlišuje od kamzičího masa, jednotlivé části jsou ale větší.   Části masa z kozorožce Krkovice z kozorožce Krkovice bývá masivní a pevná, maso je červené, s dlouhými vlákny. Po oddělení od kosti maso nakrájíme na kostky a připravujeme z něj ragú. U starší zvěřiny je potřeba maso naložit do mořidla z červeného vína, aby zkřehlo.   Plec z kozorožce Plec je oproti kamzičí pleci o hodně větší, velmi svalovitá. Maso z plece starších kusů vykazuje poměrně vysoký obsah tuku. Plec vcelku je vhodná k dušení, nakrájená na kostky se hodí na přípravu ragú.   Kýta z kozorožce Kýta je ve srovnání s plecí malá. Šlachovité maso z kližek je třeba déle tepelně upravovat. Kýtu mladších zvířat můžeme péct vcelku nebo rozdělenou na jednotlivé části.   Hřbet z kozorožce Hřbet dospělého kozorožce se málokdy upravuje vcelku. Po rozdělení na části je vhodný k pečení. Vykostěné filety ze hřbetu slouží k výrobě šunky – maso se nasolí, okoření a suší na vzduchu.   Z masa méně hodnotných částí kozorožce se vyrábějí salámy, např. ve Švýcarsku známý salám Salsiz.

Vyskytuje se ve východním Atlantiku, je rozšířený v celém Středozemním moři. Hospodářský význam má krab bradavčitý pouze ve Středomoří, prodává se na trzích s rybami v Itálii, Chorvatsku a Turecku. Tento druh kraba žije v mělkých úsecích podél skalnatého pobřeží. Aktivní je v noci, kdy shání potravu. Krunýř je značně trnitý, hřbet je pokrytý mnoha hrbolky. Zadní pár končetin je na rozdíl od plovoucích krabů jednoduchý, zadní články nejsou přetvořené na ploutvičku. Na předním okraji krunýře je po obou stranách 6-7 ostrých zubů. Prsty klepet jsou sytě černé. Hřbetní krunýř kraba bradavčitého může dosáhnout šířky 10cm. Velcí jedinci jsou útoční, při manipulaci s nimi je třeba dbát opatrnosti. Podíl masa je nízký, maso je ale velmi chutné. Krabi se vaří v osolené vodě a ihned podávají, nebo se používají při přípravě studených předkrmů.

Jedná se o teplomilný druh, je rozšířený v celém Indickém oceánu a východním Tichomoří. Loví se také komerčně, prodává se však jen na místních trzích s rybami. Zbarvení kraba červenotečkovaného je nápadné, na zadní části zelenavě žlutého hřbetního krunýře jsou tři velké, světle lemované, sytě červené skvrny. Krunýř dorůstá do šířky 20cm, může být i širší. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření v osolené vodě nebo v kořeněném vývaru.

Je rozšířený od jihokanadského pobřeží Atlantiku podél celého pobřeží USA až po Floridu. Z komerčního hlediska nemá výlov tohoto druhu kraba takový význam jako výlov kraba kalifornského. Krab jonah se velmi podobá krabu kalifornskému, dosahuje stejné velikosti, ozubení předních okrajů krunýře je také stejné. Povrch krunýře a klepet je drsnější. Maso je chutné, vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření.

Je rozšířený na západě USA od Aljašky až po severní Mexiko. Na celkovém výlovu kraba kalifornského se USA podílejí 85 procenty. Z komerčního hlediska se jedná o nejdůležitější druh širokých krabů. Ve snaze zabránit poklesu stavů kraba kalifornského byly zavedeny přísné předpisy – je zakázáno lovit samce, u kterých šířka hřbetního krunýře nepřesahuje 15cm, samice se nesmí vůbec lovit ani prodávat. Krab kalifornský má široký, oválný krunýř. Ozubení předních okrajů krunýře je oddělené od sebe, krunýř je méně tvrdý, než krunýř kraba německého. Klepeta a nohy jsou výrazně zploštělé, na hranách je mnoho perlovitých výrůstků. Jedinci s krunýřem širokým 30cm dosahují hmotnosti téměř 2kg, většinou se velikost těchto krabů pohybuje kolem 20-25cm při hmotnosti 1kg. Čerství se krabi kalifornští prodávají jen na západě USA. Maso je chutné, zpracovává se do konzerv nebo je k dostání vařené a mražené. Zřídka se dováží i do Evropy. Čerství krabi jsou vhodní k vaření, konzumují se ihned po uvaření nebo slouží k další tepelné úpravě. Hodí se také na přípravu studených pokrmů. Mražené krabi je třeba rozmrazovat velmi zvolna.

Je rozšířený v západních oblastech severního Tichomoří od Koreje po Kamčatku, na východě přes souostroví Aleuty k západnímu pobřeží Aljašky a na jih ke kanadskému pobřeží Tichého oceánu. Loví se intenzivně v celém areálu výskytu. Z důvodů značně klesajících stavů kraba kamčatského byly zavedeny ochranné předpisy – mladší samci s krunýřem do 137mm a samice se nesmí lovit. Po vylovení se krabi zpravidla vaří ihned na palubě lodi, vyvážejí se pouze mražení nebo zpracovaní v konzervách. Poznávacím znakem jsou krátké trny na hřbetním krunýři a na nohách. Zbarvení těla je červenofialové, šířka krunýře je max. 20cm. Krab kamčatský má maso vynikající chuti, výtěžek masa je poměrně vysoký. K dostání je předvařené maso v konzervách – King crab meat nebo chatka (kamčatské krabí maso). Hodí se na přípravu studených pokrmů.

Je hojně rozšířený v tropickém pásmu Indopacifiku. Dává přednost stanovištím v mangrovech, vyskytuje se zde ve velkých skupinách. Krab mangrovový je největším plovoucím krabem, běžně se prodává na místních rybích trzích v areálu rozšíření. Hřbetní krunýř dosahuje šířky až 22cm, jedinci mohou vážit kolem 1,5kg. Po stranách předního okraje krunýře je devět stejně velkých zubů. Zbarvení těla je tmavě až olivově zelené, kolem prstů a kloubů silných klepet načervenalé. Existují také černé, bílé, zelené a červené formy tohoto druhu krabů, v závislosti na oblasti výskytu. Krab mangrovový se do Evropy dováží jen konzervovaný, především z Thajska. Jinak se tito krabi většinou vaří, bez tvrdého krunýře se připravují smažení jako másloví krabi.