Kategorie gastroslovníku

JETEL LUČNÍ – latinsky Trifolium pratense. Na světě je známých asi 300 druhů. Magický i léčivý… Jetel je jednou z nejvýznamnějších českých pícnin. Kromě léčivých účinků má i význam lidový a magický. Klasicky má tři lístky, ale často se hledají jeho mutace, dvojlístek či čtyřlístek. Dvojlístek značí nového milence a čtyřlístek je pro štěstí. Původ, historie, rozšíření Původ jetele můžeme hledat v Evropě a v přilehlých částech Asie a Afriky. U nás se pěstuje od roku 1771. Vyskytuje se u nás ve všech nadmořských výškách. Vzhled, chuť a vůně… Jetel dorůstá výšky od 10 cm do 1 m. Lístky mají na líci výraznou bělavou nebo červenohnědou půlměsícovitou skvrnu. Na rubu jsou lístky místy chlupaté a beze skvrny. Květenství je o průměru 2–4 cm. Květy mají červené, někdy narůžovělé nebo zcela bílé korunní lístky. Jetel má velmi příjemnou chuť. Odrůdy jetel zvrhlý (Trifolium hybridum) jetel prostřední (Trifolium medium) Zdraví a vitamíny Jetel obsahuje důležité vitaminy, minerály a chlorofyl. Jetel obsahuje glykosidy, třísloviny, flavonoidy, barviva, fenolické látky, pryskyřice, silice, tanin a flavonové substance pratol a pratensol. Jetel je nektarodárná rostlina, za jeden den vyprodukuje 0,8–0,9 mg nektaru s cukernatostí 45–63 %. Použití jetele v gastronomii Připravujeme z něj nápoj – jetel s kopřivami rozmixujeme v čerstvé pramenité vodě a necháme ustát. Kvítky nebo lístky můžeme také přidat do polévek nebo salátů. Léčivé účinky - má silné dezinfekční účinky - používá se na léčbu nevolností - ulehčuje léčbu kašle, rýmy, bronchitidy či nachlazení - zmírňuje potíže spojené s menopauzou  

KAKI – latinsky Kaki, anglicky, německy i francouzsky kaki, italsky cachi - se také říká asijský nebo japonský persimmon, korejské mango, medové jablko i čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značkou pro kaki, které se nechává dozrát s pomocí chemických látek. Lahodné ovoce se zajímavou chutí Kaki je velmi lahodné tropické ovoce, v kterém se spojují ty nejlepší chutě, které v různých druzích ovoce jsou. V Japonsku je dokonce nejvíce oblíbeným ovocem. Plody ovšem musí být dokonale zralé, nezralé jsou velmi trpké. Původ a historie Kakipochází z oblastí jihovýchodní Asie – Číny a Koreje, a odsud se postupně rozšířilo do všech asijských zemí. I když se kaki pěstuje už přes 2000 let, bylo poprvé vědecky podrobněji popsáno až v roce 1780. Současnost Kaki v současnosti roste v subtropických oblastech celého světa, nejvíce samozřejmě v místech svého původního výskytu v Asii – Číně, Koreji a také v Japonsku. Pěstuje se ale také v Americe a v středomořské oblasti v Itálii, Španělsku, Izraeli a Albánii. Lze se sním setkat i v subtropických oblastech Ruska, zejména na pobřeží Černého moře a pod Kavkazem. Vzhled, chuť, vůně… Plody kaki svým tvarem připomínají rajče nebo i pomeranč. Velikost i tvar plodů se liší podle odrůdy – například virginiana má plody s průměrem 5 centimetrů, ale vyšlechtěné odrůdy mohou mít průměr až 15 centimetrů, hybridní okolo 10 centimetrů. Váha plodů se pohybuje od 200 gramů do půl kilogramu. U stopky plodu je výrazný kalich čtyř okvětních lístků Lesklá slupka, která se nekonzumuje, má jasně oranžovou barvu. Dužina zralých plodů má o světlejší oranžovou barvu než slupka a sladkou lahodnou chuť, která je podle stupně zralosti podobná broskvi a melounu s jemnou příchutí vanilky nebo může částečně připomínat i mrkev a dýni. Její měkká a připomíná marmeládu. Nezralé plody – především jejich slupka – jsou vzhledem k vysokému obsahu taninů nepříjemně trpké.   Strom, na které kaki rostou – tomel japonský – je opadavý, má velmi tvrdé dřevo, které je podobné dřevu ebenovému. V domovských oblastech svého výskytu dorůstá do výšky až 15 metrů a 15 metrů bývá i průměr koruny. V našich klimatických podmínkách jsou stromy výrazně menší. Listy jsou široké, oválné, mají krátké řapíky a tmavě zelenou barvu. Druhy a odrůdy Kaki má podle odhadů v současné době přibližně 200 odrůd, z nich je ale značné množství hybridy druhé i třetí generace. Některé odrůdy je možné pěstovat i v našich klatických podmínkách. Kaki churma je název používaný pro druh, který se rozděluje na dvě podskupiny, s které se na trhu objevují nejčastěji. První z nich je Sharon, který se nejvíce pěstuje v Izraeli a běžně se tam pro něj používá název „sharon fruit“, protože v hebrejském překladu kaki znamená lejno. Druhou podskupinou je Persimmon Plody Sharon Tomel japonský –Diospyros kaki – je základní druh, který pochází z Číny. Plody jsou větší, váží 120 až 400 gramů a mají prvotnřdí chuť i kvalitu. U nás se může pěstovat jen v teplejších oblastech. Tomel viržinský – Diospyros virginiana – pochází z východní části USA. Má menšé plody s průměrem maximálně 5 centimetrů. Je velmi odolný, snáší i mrazy – 25° Celsia a v našich podmínkách ho je možné poměrně úspěšně pěstovat. Tomel obecný – Diospyros lotus – se používá především jako podnož pro pěstování tomelu japonského. Black sapote – Diospyros digyna – je známý také jako „čokoládové ovoce“, protože jeho dužina je téměř černá a má čokoládovou příchuť. Nesnáší teploty pod bodem mrazu. Zdraví a vitamíny Plody kaki obsahují přibližně 66 procent vody. V dužině je v poměrně velkém množství vitamín C, který posiluje imunitní systém a působí preventivně proti mnoha chorobám. Z minerálních látek kaki obsahuje vápník, hořčík, fosfor, železo, měď, mangan a především draslík, který má kombinaci s ostatními látkami pozitivní účinky proti únavě, nervozitě a svalovým potížím. Kaki má i velmi mnoho vlákniny a je prokázáno, že významně pomáhá trávit tuky. Protože kaki je sladké ovoce, obsahuje až 20 procent cukrů - sacharidů v jednoduché formě, které jsou rychlým zdrojem energie. Energetická hodnota je 293 kJ – 70 kcal – na 100 gramů dužiny. Konzumace málo zralých plodů může mít za následek vznik specifických útvarů z nestrávených zbytků v žaludku. Taniny, které nezralé kaki obsahuje ve velkém množství, totiž společně s žaludečními šťávami v žaludku vytváří lepkavou hmotu, která stmeluje nestrávené zbytky jídla. Použití kaki v gastronomii Kaki se konzumuje čerstvé, ale i sušené nebo proslazované – kandované. Konzumuje se především dužina, slupka se sice konzumovat může také, ale většinou se loupe. Dužinakaki se nejčastěji konzumuje čerstvá. Používá se i do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, sladkých omáček a rýžových jídel. Vyrábí se z ní i chuťově velmi zajímavý džem nebo marmeláda, želé i šťávy. V asijských zemích a především v Japonsku se patří mezi nejvíce oblíbené ovoce a suší se podobně jako fíky. Kaki samo o sobě má velmi lahodnou chuť, kterou je ale možné ještě vylepšit a zpestřit například pokapáním rumem, případně citronovou nebo limetkovou šťávou. Příprava kaki před použitím Před konzumací se plod oloupe jako jablko nebo rozřízne a dužina se vydlabe lžičkou podobně jako u kiwi. Trpkost nezralých plodů je možné odstranit zmražením – plod se může vložit do mrazničky nebo nechat na stromě až do prvních mrazů. Jak a podle čeho vybírat Plody kaki se sklízí kvůli dlouhému transportu ještě nezralé a nezralé se také většinou i prodávají. Ani nezralé plody ale nesmí být otlačené nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba a skladování Kupované kaki je většinou potřeba nechat ještě dozrát v pokojové teplotě položené v misce nebo košíku. Doba dozrání je přibližně dva týdny. Plody se konzumují, až když jsou skutečně měkké. Dužina, ale především slupka málo zralých plodů má velmi trpkou chuť, která je způsobena vysokým obsahem taninů, z některých odrůd ale taniny zmizí, když plod projde mrazem. Tento způsob se využívá především v Rusku, kde plod v zimě dají za okno - tím ho zbaví taninů a je sladký. Pěstování Některé odrůdy kaki je možné pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Semena v dovážených plodech většinou nejsou, ale dají se koupit, nejlepší ale je pořízení mladé naroubované rostliny. Naše letní podmínky v podstatě vyhovují i pro pěstování kaki ve venkovním prostředí. Většina odrůd snáší mrazy až do – 16° Celsia, pokud je k naroubování použitá podnož Diospyros lotus, snáší i mrazy – 22° Celsia, na podnoži Diospyros virginiana pak dokonce mrazy až do – 30° Celsia. Při delších obdobích větších mrazů se rostliny zakrývají. Pokud se pěstují odrůdy s nižší odolností proti mrazu, je vhodné jejich pěstování v květináčích a zazimování už při teplotách okolo – 1° Celsia. Do venkovního prostředí se pak přenáší brzy na jaře. V létě kaki vyžaduje pravidelnou menší zálivku a slunné místo. Půda by měla být dobře propustná a mít dostatek živin. Doba zrání plodů se u jednotlivých odrůd liší, rané začínají zrát už v září. Plody na stromě zůstávají i po opadání listů. Mohou se na něm nechat i přes první mrazíky a sklízet až o Vánocích, jejich kvalita se tím nijak negativně neovlivní. Mimo pěstování pro plody se kaki pěstuje i jako okrasná bonsai. Zajímavosti Do České republiky se před rokem 1989 plody kaki dovážely z Albánie a Itálie. Na podzim v roce 2008 se kaki dováželo ze Španělska z oblasti Valencie a na podporu jejich prodeje proběhla i rozsáhlá reklamní kampaň – například v pražském metru byly plakáty s motivem populární postavy Zorra s plodem kaki. Kaki se v poslední době začíná poměrně úspěšně pěstovat na Slovensku, kde se stalo velmi oblíbeným ovocem. Trpkost nezralých plodů je možné odstranit zmražením – plod se může vložit do mrazničky nebo nechat na stromě až do prvních mrazů. Léčivé účinky Dužina kaki -       má preventivní účinky proti mnoha nemocem -       posiluje imunitní systém -       pomáhá proti únavě a nervozitě -       pozitivně ovlivňuje pohybový aparát. -       pomáhá trávit tuky -       má kladný vliv na nervový systém -       je rychlým zdrojem energie Při běžné konzumaci zralých plodů kaki nebyly zaznamenány žádné výrazně nežádoucí účinky. Konzumace málo zralých plodů ale může mít za následek vznik specifických útvarů z nestrávených zbytků jídla v žaludku.

KARAMBOLA - latinsky Averrhoa carambola, anglicky collision, francouzsky collision , německy Kollision, italsky collisione - je exotické tropické ovoce atraktivního vzhledu, které se v posledních letech do Evropy dováží celoročně. Tropické dekorativní a chutné ovoce Karambola, které se také říká čínská hvězdice nebo malajská hvězda je velmi zdravé tropické ovoce příjemné sladce nakyslé chuti bez výrazného aroma. Má zajímavý dekorativní vzhled, pro který se v anglicky mluvících zemích nazývá starfruit – hvězdicové ovoce. Původ a historie Karambola pochází s největší pravděpodobností z Malasijského poloostrova nebo z Indie, kde se ve velkém množství pěstuje i v současné době. Odsud se postupně rozšířila do dalších oblastí tropického a subtropického pásma. Současnost V současnosti se karambola pěstuje především v jihovýchodní Asii, Africe, střední a jižní Americe a také v oblastech jižní části Pacifického oceánu. Největší podíl na jejím pěstování a vývozu do světa mají Brazílie, Izrael, Kolumbie, Thajsko a v USA stát Kalifornie. Karambola se sklízí během roku i třikrát a tak je k dostání ve všech zemích celého světa po celý rok. Vzhled, chuť, vůně… Plody karamboly mají tvar hvězdice s pěti nebo šesti rameny, které mají ostré hrany. Velikost plodů se pohybuje od 6 do 15 centimetrů, váha je 50 až 100 gramů. Vnější slupka je průsvitná, hladká a voskově lesklá, zelená, žlutá nebo oranžová. Dužina plodů jantarové nebo žluté barvy je velmi šťavnatá, křupavá a křehká s jasmínovým aroma. Má sladkou a podle stupně zralosti zároveň jemně nebo mírně kyselou chuť, vzdáleně připomínající angrešt nebo jablka s citrusy. Kolem středu dužiny jsou malá semena, která sice nejsou jedlá, ale mohou se konzumovat přímo s dužinou. Plody se vyvíjí jen z malého počtu květů a rozříznuté na plátky vytvoří pro karambolu charakteristickou hvězdici. Stromy nebo větší keře karamboly s krátkým kmenem a rozvětvenou korunou jsou stále zelené a rostou do výšky 6 až 9 metrů. I když se jedná o subtropickou rostlinu, odolá v dospělosti teplotám do – 3° Celsia. Listy jsou dlouhé až 20 centimetrů a na konci mají krátkou špičku. Při delších obdobích sucha jich určité množství opadá. Listy vyrůstají z nových větví, otáčí se za sluncem a na noc se uzavírají. Mají většinou světle zelenou barvu, horní část je hladká, na spodní jsou jemné chloupky. Květy rostou v poměrně velkém množství z úžlabí listů. Mají světle fialovou barvu a průměr 6 milimetrů. Zdraví a vitamíny Plody karamboly obsahují různé druhy vitamínů - nejvíce vitamíny C a B1 - a také pro lidský organismus důležité antioxidanty. Je v nich i mnoho minerálních látek, z kterých je v největším množství zastoupený především vápník, ale i množství, v kterém obsahuje železo, hořčík a fosfor,je poměrně velké. Karambola obsahuje velmi málo cukru a energetická hodnota je poměrně nízká - 150 kJ, to je v přepočtu 35 Kcal na 100 gramů plodu. V plodech je v poměrně značném množství kyselina šťavelová, kterou obsahuje například i rebarbora, a tak by se karambola měla konzumovat jen v menším přiměřeném množství. Při nadměrné konzumaci může dojít k otravě, která se projevuje především toxickou encefalopatií nebo i poškozením ledvin. Obranou v takovém případě je okamžité podávání vápníku v rozpustné formě. Karambolu by neměli konzumovat osoby s onemocněním ledvin, protože kyselina šťavelová se špatně vylučuje a její vyšší koncentrace ještě víc ledviny poškozuje. Použití karamboly v kuchyni Dužina karamboly se nejčastěji konzumuje čerstvá. Přidává se do ovocných salátů, používá se i jako jedlé zdobení různých pohárů a nápojů. V některých receptech se dužina přidává i k osvěžení chuti do teplých jídel Šťáva se používá k čistění mosazi. Příprava karamboly před použitím Plody se konzumují i se slupkou. Před konzumací se z plodu odstraní hnědá žebra, plod se pak nakrájí na plátky a vzniknou charakteristické dekorativní hvězdice. Jak a podle čeho vybírat Vzhledem ke krátké době skladování se plody dováží nezralé. Pokud jsou v obchodě delší dobu a jsou přezrálé, mají povrchu malé hnědé skvrny. Pěstitelé a distributoři plody po sklizni velmi často voskují a tím zvyšují dobu jejich skladovatelnosti i v nich udržují vitamíny a další látky. Při nákupu je tedy nejlepší koupit takto ošetřenou karambolu. Zralý plod karamboly je žlutý s jemným odstínem světle zelené barvy. Žebra jsou světle hnědá. Spotřeba a skladování Karambolu je možné skladovat jen poměrně krátkou dobu. V pokojové teplotě plody poměrně rychle dozrávají a pak je nutné je ihned zkonzumovat. Plody, které jsou uskladněné v teplotě okolo 10° Celsia vydrží kvalitním stavu 4 týdny. Pokud je teplota 15° Celsia, doba se zkracuje na 3 týdny a při 21° Celsia už jen na 2 týdny. Plody se po sklizni také voskují. Tímto způsobem se jejich skladovatelnost významně prodlužuje a zároveň se ochraňuje obsah vitamínů a dalších látek. Pěstování Karambola se množí svými semeny a je možné ji vypěstovat i v našich podmínkách. Semena se nechávají po vyjmutí z dužiny vykvasit v malém množství vody, pak se pod tekoucí vodou propláchnou, důkladně zbaví všech zbytků dužiny, osuší a vysévají. Semena mají velmi dobrou klíčivost a vysévají se do běžného substrátu pro pokojové květiny, který se ale ještě míchá s pískem v poměru 3:1. Při klíčení by teplota měla být 25 až 30° Celsia. Karambola potřebuje poměrně hodně světla a tak je nejlepší ji umístit k oknům, která jsou jižním směrem. Proti slunci se chránit nemusí. Na zalévání je nejvhodnější dešťová nebo odstátá voda, měla by se zalévat mírně a pouze tak, aby kořenový bal nepřeschnul. Více vody potřebuje jen v době dozrávání plodů. Menší rostliny jsou velmi choulostivé na přesazování a nesnáší chemické postřiky. Karambola by měla mít po celý rok poměrně teplé prostředí. V letních obdobích ji v našich klimatických podmínkách stačí běžné teploty, v zimě je ale potřeba zajistit teplotu minimálně 22° Celsia. Dospělé stromky krátkodobě snáší pokles teplot pod – 3° Celsia, je ale nutné počítat s jejich mírným poškozením. Karambola vypěstovaná ze semen začíná plodit za 6 až 8 let po vysazení, dříve plodí roubované rostliny. Zajímavosti Obliba karamboly v zemích Evropy se zvýšila až v posledních letech vzhledem novým možnostem jejího dovozu a také poměrně přijatelné ceně. Léčivé účinky Dužina karamboly - pomáhá jako prevence proti mnoha nemocem - má velké antioxidační účinky - pozitivně působí na svaly, kosti a klouby Konzumace karamboly může vzhledem k vysokému obsahu kyseliny šťavelové způsobit vážné nežádoucí účinky u osob s onemocnění ledvin. Možná otrava se projevuje především toxickou encefalopatií, v některých případech ale může dojít i dalšímu poškození ledvin. Poměrně účinnou obranou je v takových případech okamžité podávání vápníku v rozpustné formě.    

KDOULOŇ OBECNÁ – KDOULE - latinsky Cydonia oblonga, anglicky quince,francouzsky coinge, německy Quitte nebo Schmeckbirne - je jediným druhem rodu Cydonia. Pro vlastní plody se pěstuje méně než ostatní ovocné stromy nebo keře, používá se i jako podnož pro jiné druhy ovoce, nejčastěji hrušky. Zdravé aromatické ovoce Kdoule již Hippokrates ve 4. století před naším letopočtem označoval jako pro člověka nejvíce prospěšné ovoce, Plinius Starší ho dokonce doporučoval jako lék proti 21 nemocem. Přesto spotřeba kdoulí v současnosti není příliš vysoká… Původ a historie Kdoule podle všech poznatků původně pochází z jihozápadní Číny, kde mají původ i hrušně a jabloně. Odsud se kdouloně postupně rozšiřovaly před Zakavkazsko a oblasti od jižního Iránu až po východní část Malé Asie. Přibližně kolem roku 650 před naším letopočtem se kdouloň také dostala do Středomoří, protože podle dostupných pramenů ji znali už staří Řekové, kteří ji nazývali „jablko z Kydonu“ podle města Kydon na severu Kréty. Zlatá jablka ze zahrady Hesperidek, která Gaia dala svatebním darem Diovi a Héře, byla s největší pravděpodobností také kdoule. Současnost V současnosti se kdoule pěstují téměř po celém světě, nejchutnější plody jsou z jižních a jihovýchodních oblastí. Nejvíce se pěstují v Turecku a dalších státech okolo Středozemního moře, na Balkáně, v Japonsku a v Severní Americe. Ve střední Evropě se kdoule příliš nepěstují. Ve volné přírodě se kdouloně vyskytují více v keřové, než stromové podobě. Téměř všechny pěstované kdouloně jsou ale náhodné semenáče. Zájem o kdoule by byl jistě vyšší, pokud by na trhu bylo více ovoce lepší kvality. V České republice z trhu kdoule vytlačují jablka, přitom obsah zdraví prospěšných látek i využití jsou u obou druhů ovoce podobné. Komerční pěstování kdoulí má dokonce proti pěstování jablek mnoho výhod: - stromy jsou nízké a malé, snadno se udržují, pravidelně rodí a ovoce se také lehce sklízí - kdoule kvetou později a tak nehrozí nebezpečí zničení úrody pozdními mrazíky - ovoce má poměrně značnou trvanlivost Na nezájmu o kdoule se podílí i cena, která byla a pravděpodobně ještě nějaký čas zůstane poměrně vysoká, protože kvalitních plodů je na trhu stále malé množství. Kdoule se sklízí většinou v říjnu, v obchodní síti ale téměř nejsou a prodávají se přímo u pěstitelů a zahrádkářů. Vzhled, chuť, vůně… Plody kdoule – malvice – mají velmi pronikavé ale příjemné citrusové aroma, mohou dosahovat váhy až půl kilogramu. Jejich barva je žlutá, jsou tvrdé a syrové se nedají konzumovat. Kdoule se rozlišují především podle tvaru na - hruškovité kdouloně - jablkovité kdouloně Oba druhy mají plody hladké nebo žebernaté. Dužnina kdoulí je tvrdší a nakyslá, barva většiny odrůd má různé odstíny žluté. Další rozdíly mimo tvaru jsou v konzistenci a aroma dužiny – hruškovité mají jemnější chuť a jsou i měkčí, jablkovité mají dužinu sušší, tvrdší a pevnější, jsou více aromatické. Stromy nebo keře jsou většinou nižší, obvykle se na nich ovoce objevuje tři až čtyři roky po výsadbě. V plné plodnosti jsou stromy po deseti letech. Některé druhy v případě vhodných podmínek  dosahují výšku až 8 metrů a koruna má průměr až 5 metrů. životnost stromů je 30 až 40 roků. Druhy a odrůdy kdouloní V současnosti je známo přibližně 200 odrůd kdoulí. . Rozlišují se především podle tvaru na - hruškovité kdouloně – plody dosahují hmotnosti až půl kilogramu. Plody jsou proti jablkovitým odrůdám měkčí a šťavnatější. Dozrávají dříve než jablkovité a úroda je také vyšší. - jablkovité kdouloně mají dužinu suchou a tvrdou. Jsou velmi aromatické a chuť je kořenitě trpká. Okrasné kdoulovce jsou samostatným druhem, který se v Evropě nepěstuje pro plody, které mají velikost vlašského ořechu a jsou zářivě žluté. Plody mají podobné složení jako u pravých kdoulí a mohou se také podobně využívat. Kdoulovec japonský se v Evropě pěstuje pouze jako okrasná dřevina, ale v Japonsku a Číně se využívají i jeho plody. Keře dorůstají do metrové výše, mají vejčité okrasné listy, dlouhé trny a zářivě červené květy. V Lotyšsku vyšlechtili speciální odrůdu tohoto kdoulovce s názvem Cido, která nemá trny a je odolná i proti teplotám minus 30° Celsia. Plody japonského kdoulovce mají velikost švestky, jsou zářivě žluté a mohou se využívat stejně jako plody ostatních odrůd. Mají velmi intenzivní aroma a jsou vhodné pro přidávání do šťáv, kompotů, moštů i želé. Velmi vysoký je obsah vitamínu C, kterého je v plodech japonské kdoule dvakrát více než u citronů. Zdraví a vitamíny Kdoule jsou velmi zdravé ovoce, které má především velmi vysoký obsah pektinů, tříslovin,vlákniny, vitamínů, vápníku a draslíku. Pektiny, kterých je v plodech kdoulí mnohem více než například v jablkách, regulují obsah vody v lidském těle a v součinnosti s vlákninami na sebe váží škodlivé látky a také je z těla vylučují. Pektiny také snižují hladinu cholesterolu, pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi a mají preventivní účinky proti rakovině střev. Obsah draslíku, který je velmi důležitý pro nervový systém, je v plodech kdoulí také vyšší než u jablek. Vitamín C je v kdoulích v srovnatelném množství s některými odrůdami jabloní, podíl cukru je ale mnohem menší. V každé komoře jádřince kdoulí je 6 až 8 jadérek, která obsahují velmi vysoké množství slizovitých léčivých látek. Tento sliz regeneruje pokožku a používá se zevně při spálení sluncem, dále na popraskanou kůži a rty, pomáhá i při zánětech očí. Jeho další využití je vnitřní proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a také bronchitidě. Sušená jadérka jsou vynikající léčebný prostředek proti kašli. Nesmí se ale rozžvýkat, protože mají velmi intenzivní hořkou chuť. Použití kdoulí v gastronomii Plody kdoulí se především ve Středozemí a ve střední Asii v současnosti zpracovávají na marmelády, džemy a želé, v minulosti se využívaly i jako konzervační prostředek. Plody kdoulí mají poměrně velké využití v teplé i studené kuchyni. Kdoule je možné vařit a pak servírovat horké se smetanou nebo máslem jako velmi chutný dezert. Portugalskou specialitou jsou kdoule pečené se sladkými jablky. Kdoule se také nakládají do alkoholu a podávají pak jako příloha k různým masům nebo zvěřině. Z kdoulí se vyrábí i velmi chtné alkoholické destiláty, například na Na Balkáně se z kdoulí vyrábí rakija – dunjevača. Příprava kdoulí před použitím Plody kdoule se před zpracováním pečlivě zbaví jemného chmýří – nejlépe slabou měkkou utěrkou. Dužina se pak ze všech čtyř stran odkrojí od jádřince. Většina odrůd kdoulí má poměrně tvrdé a pevné plody a tak je potřeba mít ostrý silnější nůž a vynaložit i trochu síly. Kdy, jak a podle čeho vybírat Kdoule se v našich zeměpisných oblastech sklízejí většinou v říjnu. V obchodech se ale příliš neprodávají, k dostání jsou nejvíce přímo v sadech u pěstitelů nebo zahrádkářů. Kdoule bychom měli kupovat maximálně čerstvé, ideálně v den sklizně nebo jen velmi krátce po ní. Plody nesmí být nijak povrchově poškozené. Spotřeba a skladování Plody kdoulí vydrží v chladném prostředí při teplotě do 0° Celsia a relativní vlhkosti vzduchu 90 až 95 % maximálně tři měsíce. Při uskladnění na chladném vzdušném místě v běžné domácnosti je maximální doba trvanlivosti 8 týdnů. Po delším skladování se dužina zbarví do hnědé barvy, negativně se mění chu´t i aroma a plody také ztrácí zdraví prospěšné látky. Pěstování Stanoviště pro pěstování stromů nebo keřů kdouloně by mělo mít hlinité půdy, které jsou vlhčí, ale odvodněné. V lehkých půdách stromy rostou rychle, ale mají krátké větve a většinou ovoce příliš nerodí. Zajímavosti Pro okrasné účely se podařilo vyšlechtit křížence kdouloně a hrušně. Nazývá se x Pyronia nebo také Cydonia oblonga × Pyrus communis. Léčebný prostředek ze slizovitých léčivých látek, která jsou obsažena v jadérkách, se připravuje tak, že celá jádra se vloží do vody v poměru 1 jadérko : 8 vody a už po 15 minutách louhová se objevuje kdoulový sliz. Sušená jadérka z kdoulí jsou vynikající jako bonbony proti kašli, ale nesmí se rozžvýkat, protože mají velmi nepříjemnou hořkou chuť. Léčivé účinky Plody kdoulí -          neutralizují v těle škodlivé látky a také je z těla vylučují -          snižují hladinu cholesterolu -          pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi -          mají preventivní účinky proti rakovině střev -          posilují nervový systém Kdoulový sliz -          regeneruje pokožku -          používá se zevně při spálení sluncem a na popraskanou kůži a rty -          pomáhá léčbě zánětů očí. -          Vnitřně je účinný proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a bronchitidě. Plody kdoule mohou mít nežádoucí účinky v podobě žaludečních potíží při konzumaci nezralých nebo naopak starších sklizených plodů.    

KIWI - latinsky Actinidia chinensis , anglicky, francouzsky i italsky kiwi, německy Kiwi a čínsky Jang-Tao- je plod popínavé rostliny Aktínidie ovocná - Actinídia deliciosa. Kiwi je také známé jako Čínský angrešt, Zespri, opičí broskve nebo čnělkovec. Velký přírodní zdroj vitamínů… Konzumací jednoho plodu kiwi každý den upevníte svoje zdraví, omezíte únavu, posílíte imunitu… Původ a historie Kiwi má svůj původ v severozápadní Číně a původní název je Aktinidie čínská. Z Číny se rostlina rozšířila do Japonska a na Sibiř, v roce 1904 se první semena dostala i na Nový Zéland, kde o třicet let později vznikly první plantáže a byly také vyšlechtěny velkoplodé odrůdy. V padesátých letech 20. století se plody začaly exportovat z Nového Zélandu do Austrálie a USA. Na přání jednoho kalifornského obchodníka se hledal nový název pro toto nové atraktivní ovoce, a aktinidie byla přejmenována na kiwi, podle ptáka kiwi, který je symbolem Nového Zélandu. Kiwi se pak začalo pěstovat a konzumovat i v Evropě. První farmy vznilky kolem roku 1940 a v roce 1970 už kiwi rostlo na 1 200 hektarech. Vývoz počátkem 80.let byl přibližně 8 000 tun za rok. Současnost Kiwi je dnes známé a v obchodech běžně dostupné původně exotické ovoce. Vzhledem k rozšíření pěstování do nejrůznějších oblastí světa je čerstvé kiwi na trhu po celý rok. V současnosti se ročně sklidí na celém světě přibližně 900 000 tun plodů. Největšími producenty jsou Itálie a Nový Zéland, ve velkém se ale pěstuje i v Chile, ve Francii, v Řecku, Japonsku a USA. Protože „kiwi“ může být ovoce i pták, prodává Nový Zéland tyto plody pod značkou Zespri, která je také ochrannou známkou. Rozlišuje se tak i kiwi z této země od jiných pěstitelských států. Do České republiky se kiwi nejvíce dováží z Itálie, protože je levnější, dostupnější a dá se delší dobu skladovat. Kiwi se začíná pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Některé odrůdy můžou růst a plodit v oblastech, kde teplota neklesá pod - 10 stupňů Celsia, v chráněných jižních polohách nebo ve sklenících, kde nehrozí namrznutí výhonků nebo celkové vymrznutí rostlin. Ideální pro naše klima jsou drobnoplodé odrůdy, které snáší poklesy teplot i pod - 25 stupňů Celsia, některé dokonce krátkodobě vydrží i - 40 stupňů. Jejich plody jsou menší a konzumují se i se slupkou, která je hladká a bez ochlupení. Vzhled, chuť, vůně… Plody kiwi mají válcovitý tvar, měří 5 až 8 centimetrů a váží do 100 gramů. Jedlá tenká, drsná a ochmýřená.slupka je zpočátku zelená, s přibývající zralostí se barva mění na rezavě hnědou. Uvnitř jsou černá jedlá semínka, paprskovitě uspořádaná v párech mezi jemnými středními lamelami, které začínají ve světlém středu. Dužina má zelenou barvu. Plody kiwi jsou tvrdé, s postupem zrání měknou. Jsou velmi citlivé na tlak a omačkání. Chuť kiwi se většinou přirovnává rekombinaci jahod, ananasu a banánu. V současné době se dá mimo tradičního zeleného kiwi v některých zemích kupit i kiwi zlaté. Od původního se neliší jen jinou barvou dužiny, ale i tvarem Špička proti stopce je kulatější a tvar víc připomíná vejce nebo i hrušku. Chloupky na slupce jsou téměř neznatelné a je jich také mnohem méně. Zlaté kiwi je mnohem citlivější na poškození a také dřív dozrává. Chuťově je sladší, méně kyselé a jemnější než kiwi zelené. Náklady na pěstování, sklizeň a dopravu jsou ale vyšší a tak je zlaté kiwi také dražší. Rostlina, na které se kiwi rodí, je teplomilná, buně rostoucí a popínavá, dvoudomá a opadavá. Průměrná velikost je 8 metrů, některé druhy ale dosahují délky až 30 m. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, plstnaté, na vrcholu zašpičatělé velké až 20 cm. Květy kiwi jsou bílé až žlutavé. Vykazují znaky obou pohlaví, ale tyčinky jsou málo funkční, protože jejich pyl je klíčivý jen zřídka. Samčí květy jsou drobnější a nejčastěji vyrůstají po třech z úžlabí listů. Existují i samosprašné odrůdy. Kvete v květnu až červenci. Odrůdy Kiwi je poměrně „mladé“ ovoce, a tak je jeho šlechtění teprve vlastně na začátku. I tak se ale v současnosti již druhy kiwi dělí do několika skupin, které vycházejí především z jeho barvy. Zelené kiwi - „tradiční“ je původní odrůda. Má oválný tvar, zelenou dužinu, při uzrání hnědou ochmýřenou slupku. Chuť je sladce kyselá. Zlaté kiwi - medové, gold kiwi tvarem více připomíná vejce, dužina má zlatavou barvu, slupka je méně ochmýřená. Chuťově sladší a jemnější než zelené kiwi, obsahuje i více vitamínu C a E. Je citlivé na poškození. Červené kiwi - kiwi z Hoygyangu je málo známá odrůda se zelenožlutou barvou slupky a červenou dužinou kolem bílého středu. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce celosvětově pěstované odrůdy Hayward je odrůda původního zeleného kiwi, která je na celém světě nejvíce pěstovaná a známá. Má vynikající chuťové vlastnosti a dlouhou trvanlivost. Zespri Gold je odrůda zlatého kiwi, pocházející z Nového Zélandu. Plody jsou chutné, šťavnaté a velmi sladké. Minikiwi je zimovzdorná odrůda s neochmýřenými zelenohnědými plody velikosti angreštu a zelenou dužinou. Obsahuje podobně jako citrony velké množství vitamínu C - 60 až 80 mikrogramů na 100 gramů plodu, je přitom ale méně kyselé než tradiční velké odrůdy kiwi. Odrůdy vhodné k pěstování v České republice: Pro pěstování kiwi v klimatických podmínkách České republiky se hodí drobnoplodé odrůdy, které snášení pokles teploty až pod - 25 stupňů Celsia. Jejich plody jsou menší než klasické kiwi a mají jednou slupku, která je hladká a bez ochmýření. Obsahují mnohem víc vitamínu C než původní odrůdy s většími plody, jsou vhodné jak k přímé konzumaci, tak do ovocných salátů. Actinidia stříbrtná má válcovité plody o šířce 3 cm. Obsahuje nejvíce vitamínu "A" ze všech druhů kiwi. Rostlina snáší nejnižší teploty - 30°C. Kvete v červnu a není tak ohrožována pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Ze všech druhů drobnoplodých kiwí je nejvíce náročná na teplo a pokud je chladný podzim, špatně dozrává. Plody dozrávají v říjnu, mají žlutou až oranžovou barvu. Nedozrálé plody jsou nejedlé, mají palčivou, pepřovitou chuť. Je to velice dekorativní rostlina s výhonky dlouhými 1,5 až 2 metru a listy stříbřité barvy, které se ve větru zdaleka lesknou.. Actinidia kolomikta je liána s výhonky dlouhými 4 až 6 metrů. Má pestře zbarvené listy, které jsou zpočátku krémově žluté a později se mění na karmínově červené. Oválné plody velké asi 2,5 cm mají zelenožlutou barvu a dozrávají v srpnu. I tato rostlina přežívá teploty - 25 °C. Actinidia arguta není tak odolná jako Actinidie kolomikta, spolehlivě však snáší mrazy do - 25 °C. Oválné zelenožluté plody velikosti asi 2,5 cm dozrávají na přelomu září a října. Vytváří výhonky dlouhé až 10 metrů s ročním přírůstkem okolo 1 metru. Rostliny mají lesklé zelené listy, které se na podzim zbarvují do žluta. Zdraví a vitamíny Kiwi obsahuje především velké množství vitamínu C. Najdeme v něm ale i poměrně hodně vitamínu E, dále vitamíny B1 a B2, A a D, karoten, bílkoviny, vlákniny, cukry a minerální látky - hořčík, draslík, vápník, železo a fosfor. V plodech jsou zastoupeny i různé ovocné kyseliny. Obsahem 1 miligramu vitamínu C na 1 gram plodu pokrývá konzumace jednoho kusu kiwi doporučenou denní dávku tohoto důležitého vitamínu. Je to významný antioxidant, pomáhá zvládat stresy, zvyšuje schopnost soustředění a podporuje tvorbu pozitivních hormonů. Vitamín C v kombinaci s hořčíkem, který také kiwi obsahuje, nejen posiluje imunitní systém a podporuje látkovou výměnu, ale také zpevňuje cévy a žíly i zlepšuje vidění. Kiwi má i velké množství vitamínu E, který má také antioxidační účinky. Vzhledem ke kombinaci a množství všech pro zdraví důležitých látek, které kiwi obsahuje, je konzumace tohoto ovoce vynikající pro zdravou funkci srdce a svalů, při paradentóze a krvácení z dásní a také při prevenci i léčbě nachlazení a chřipky. Kiwi by neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, protože plody obsahují vyšší množství šťavelanů. Kiwi se využívá i k zevnímu použití. Vyrábí se z něj například léčivé masti, které jsou vhodné na malé jizvy, uzliny nebo vyrážky. Kiwi vyhlazuje, osvěžuje, dodává pružnost a dokáže odstranit barevné nerovnosti kůže. Dokáže regulovat produkci enzymu, který určuje zbarvení pokožky a tak se používá i k odstranění pigmentových skvrn. Ovocné kyseliny obsažené v kiwi posilují přirozenou strukturu vlasů, které jsou pak pružné, lesklé a jemné na dotyk a plody se proto používají i při výrobě vlasových šamponů. Zdraví prospěšné látky jsou v zelených i žlutých ( zlatých ) plodech obsahově téměř stejně, jen vitamínu C a E žluté plody obsahují více. Není v nich ale změkčovací enzym actinidin, který způsobuje štěpení bílkovin. Použití kiwi v gastronomii Kiwi chutná nejlépe čerstvé. Konzumovat se může vcelku, oloupané a nakrájené na plátky nebo po rozkrojení lžičkou. Podobně jako u mnoha jiných druhů ovoce ale oloupáním kiwi ztrácí mnoho významných látek. Používá se do salátů nebo k zdobení ovocných pohárů a moučníků. Není dobré ho používat v dezertech, které obsahují mléko nebo mléčné výrobky, protože obsahuje tzv. změkčovací enzym actinidin. Přesto se ale v kombinaci se šlehačkou používá na zákusky. Kiwi je díky enzymu actinidin využít pro zvýšení křehkosti masa při jeho tepelné úpravě - maso se několik minut před pečením, smažením nebo grilováním potře řeznou plochou rozkrojeného plodu. Z kiwi se vyrábí chutné jogurty nebo zmrzlina, ale také kompoty, marmelády nebo džusy. Používá se i do různých nápojů a koktejlů. V těchto případech je ale dobré kiwi oloupat, protože ze slupky se po rozmixování uvolní hořké látky, které sice nejsou zdraví škodlivé ani nejedlé, ale způsobují nepříjemnou chuť. Kiwi se využívá ve farmaceutickém a také v kosmetickém průmyslu. Vyrábějí se z něj léčivé masti, přidává se do různých krémů a šampónů na vlasy. Loupání kiwi Plody mají zdravotně nezávadnou jedlou slupku, kterou většina lidí před konzumací oloupe. K oloupání lze použít škrabku na brambory nebo loupací nůž. Kiwi tím ale ztrácí mnoho hodnotných látek. Jak a podle čeho vybírat Kiwi je ovoce, které se v současné době prodává celoročně. Sklízí se a distribuuje nezralé, dozrává postupně. Opravdu kvalitní plody pocházejí z Itálie a Nového Zélandu, proto je dobré se odívat na zemi původu, ale také datum sklizně a distribuce. Plod bychom měli při výběru jen lehce ohmatat. Příliš tvrdé kiwi je nezralé, má méně šťávy, je kyselejší a slupka je tuhá. Pokud takové kiwi koupíme, musíme ho nechat ještě dozrát. Měkké kiwi nemá význam kupovat, pokud ho chceme k přímé konzumaci. Je ale vhodné pro výrobu marmelády. Nekupujeme ani plody omačkané nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Kiwi je běžně v obchodech celý rok a tak není potřeba ho nakupovat ve větším množství a skladovat. Pokud ho ovšem chceme skladovat, tak při teplotě kolem 1 stupně Celsia a vyšší vlhkosti vzduchu vydrží až 5 týdnů. Nezralé a tvrdé kiwi můžeme nechat v teple dozrát, až změkne. Plody jsou citlivé na tlak, omačkání jejich zrání nijak neurychlí. Dozrávání je ale možné urychlit tak, že kiwi se zabalí společně s banánem nebo jablkem do igelitového sáčku a vylučovaný etylen pak zrání urychlí. Zajímavosti Kiwi je nejen zdravé, ale i „dietní“. Jeden plod obsahuje jen kolem 256 kJ. Obsah tuku je minimální - 100 gramů kiwi obsahuje pouze 0,6 gramu tuku. Kiwi je tedy vhodné konzumovat při nejrůznějších redukčních dietách. Léčivé účinky Kiwi - posiluje imunitu - podporuje látkovou výměnu a zvyšuje soustředění, - vyrovnává krevní tlak a podporuje činnost srdce - stimuluje svalstvo a zpevňuje cévy a vaziva - má tonizující účinky a stimulační účinky - účinné při astmatu a při plicní tuberkulóze - má příznivý vliv na trávení - je léčivé při paradontóze - pomáhá proti únavě - pomáhá překonat stres - působí jako prevence proti rakovině Kiwi může mít i nežádoucí účinky. Vzhledem k vyššímu množství šťavelanů by ho neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, u kterých by mohla vzniknout alergická reakce. Při větším množství zkonzumovaných plodů se u některých lidí může objevit svědivá vyrážka na pokožce.  

KOKOSOVÝ OŘECH – latinsky Cocos Nuciferaořech je plodem kokosovníku ořechoplodého a je běžně k dostání po celý rok. Používá se nejen v potravinářství, ale i v textilním průmyslu či v kosmetice. Léčivá lahůdka z tropů Kokos je vydatným zdrojem energie a je skvělou pochutinou. Dužinu i kokosovou vodu si můžeme vychutnávat po celý rok i u nás. Původ a historie Kokosová palma pravděpodobně pochází z Malajsie, přesný původ však není známý. Kokosové ořechy vydrží dlouho plavat v moři. Kokosy byly přivezeny do Ameriky díky lidem. Na jižní pobřeží Mexika je dovezli Španělé a začali je zde pěstovat. Současnost Kokosová palma roste v přímořských regionech Asie (Filipíny, Indie, Indonésie, Malajsie, Srí Lanka, Thajsko, Vietnam), střední a jižní Ameriky (Brazílie, Kolumbie, Mexiko), Afriky (Madagaskar, Seychely) a v Tichomoří (Nová Guinea). Vzhled, chuť a vůně… Kokos je dutý nepukavý plod s tvrdou skořápkou na povrchu, bílou dužinou a kokosovou vodou. Měří 20–30 cm a váží 2,5 kg. Má tři vrstvy: první je slabá, slámové barvy, druhá je až 10 cm tlustá vláknitá hmota a pod ní je známý kokosový ořech. Během růstu se kokosový ořech nachází v zeleném obalu. Kokosový ořech má tvrdou dřevnatou hnědou skořápku. Skořápka je pokryta odlupujícím se lýkem, které je pozůstatkem zeleného obalu. Uvnitř se ukrývá bílá dužina a kokosová voda, která se nesmí zaměňovat s kokosovým mlékem. Kokosové mléko se získává lisováním buničiny a kokosová voda je přirozeně uvnitř dutiny. Zdraví a vitamíny Kokosový ořech můžeme konzumovat čerstvý. Nejčastěji používáme kokos mletý nebo kokosový olej. Kokos obsahuje hořčík a selen. Bílý vnitřek plodu, zvaný kopra, obsahuje 60–67 % tuku, 20 % glycidů, 8 % proteinu a 6 % vody. Průměrný mladý kokos je zdrojem až 20 % denní dávky vápníku, 2 gramy vlákniny, stejného množství proteinů, 15 gramů cukrů a 3 gramy nenasyceného tuku. Kokosová voda obsahuje proteiny, karbohydráty, nasycené tuky, vápník, křemík, fosfor, hořčík, chlór, draslík, síru, vitaminy B1, B2, B6, B3 a C. Obsahem látek se podobá mateřskému mléku a je vhodná i pro krmení miminek. Použití kokosu v gastronomii Lisováním nebo extrakcí se získává kokosový olej s bodem tání 23–26 °C. Usušený kokos se mele na kokosovou moučku. Kokos můžeme používat jako přísadu do moučníků. Dále se můžeme potkat s kokosovým mlékem, které se velmi často používá v asijské kuchyni. Čistá kokosová voda je i jedním z nejlepších elektrolytů, které se ve volné přírodě vyskytují. Dostupnost, výběr a skladování Kokosový ořech je k dostání v obchodech celý rok. Kupujeme pouze kokosové ořechy, ve kterých po zatřesení uslyšíme šplíchat vodu. Ořechy bez vody jsou buďto staré, nebo mohou být také prasklé. Samozřejmě v lepším případě bude takový kokos vyschlý, v horším plesnivý. Mladé zelené kokosové ořechy se začínají dovážet i k nám. Na pohled však nejsou zelené, ale bílé. Protože jsou před transportem ořezány kvůli úspoře místa (tvar válce s kuželovým vrškem). Kupujeme co nejbělejší kusy (nejčerstvější). Neměli by mít na sobě žádnou plíseň nebo náznaky prosakující vody. Kokos skladujeme v ledničce maximálně po dobu 1 týdne. V mrazáku nám vydrží až 3 měsíce a sušený ho můžeme skladovat po dobu 1 roku. Léčivé účinky   - pomáhá při zažívacích problémech, kolikách a střevních nemocech - používá se při problémech s močovým měchýřem - užívá se jako izotonický nápoj - využívá na léčení nervových nemocí - pomáhá při ztrátách paměti - při slabosti - při pleťových chorobách - při vadách plic

KOPŘIVA DVOUDOMÁ – latinsky Urtica dioica je u nás velmi rozšířená bylina, je velmi nenápadná, ale velmi zdravá. Žahavá, zdravá a chutná Kopřivu často vnímáme jako nepříjemný plevel, který nám ztrpčuje život svou žahavostí. Ona nám však má, co nabídnout. Použít ji můžeme v kuchyni, ale i jako lék. Původ, historie a výskyt Původně se kopřiva vyskytovala po celé Evropě, v náplavových lužních lesích a na vlhčích humózních lesních půdách podél vodních toků. Dnes je rozšířena jako vytrvalý plevel téměř po celém světě. Naxhází se okolo lidských sídlišť, podél znečištěných vodních toků, na rumištích, navážkách, příkopech, u cest a plotů a zemědělských objektů. Vzhled, chuť a vůně… Běžně dorůstá výšky 50–150 cm. Přímé lodyhy se nevětví a přilehají na ně řapíkaté listy. Celá rostlina je pokryta žahavými chloupky, které obsahují histamin. Zdraví a vitamíny Listy obsahují množství chlorofylu, asi 15 % minerálních látek, z nichž důležitý je zejména hořčík, dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, histamin a serotonin, sacharidy, vitamíny B2 a C, aminokyseliny, glukoniny, třísloviny, fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B6), křemičitou a další látky. Použití kopřivy v gastronomii Mladé lístky kopřivy přidáváme do teplých pokrmů a do salátů. Je vhodná k výrobě špenátu, k okořenění jarní polévky. Přidává se též do velikonoční nádivky či jako příloha k masu. Existují také kopřivová piva. Kopřivový čaj pročišťuje organismus. Sklizeň a uchovávání Listy se používají čerstvé nebo sušené. Můžeme je i zmrazit. Léčivé účinky - používá se při nemocech kloubů a krvácení z dásní - pomáhá při chudokrevnosti (anémie) - pomáhá při onemocnění bronchitidou - pomáhá při cukrovce, akné, nežidech a vyrážce - posiluje cévní systém - pročišťuje krev - zbavuje stresu - podporuje tvorbu mateřského mléka