Kategorie gastroslovníku

Lotos je exotická vodní rostlina. Jeho oddenky, semena a květní lůžka se dají jíst a mají léčivé účinky. Lotos lze uvařit, usmažit, naložit do sirupu nebo kompotovat. Ze sušeného lotosu se připravuje čaj.

MANGO latinsky Mangifera indica, anglicky mango,francouzsky mangue, španělsky mango nebo německy Mango jeplod stromu Mangovník obecný. Exotické ovoce mnoha tvarů a barev… Mango patří mezi nejstarší známé ovoce na světě. V oblíbenosti u spotřebitelů, ale také z obchodního hlediska je po banánech celosvětově na druhém místě ze všech druhů tropického ovoce. Původ a historie Mango pochází s největší pravděpodobností z jižní a jihovýchodní Asie. Zkameněliny staré 25 až 30 milionů let byly nalezeny na jižních svazích Himalájí, v Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pakistánu nebo v Bangladéži. V Indii se mango pěstuje minimálně 4000 let a Indové tomuto svému národnímu ovoci přisuzují zvláštní léčivé schopnosti. Název mango pochází z malayalamského slova manga, které pozdějí převzali i portugalští obchodníci, kteří mango přivezli jako první do Evropy. Současnost V současné době se mango pěstuje snad ve všech tropických, a stále častěji také i v mnoha subtropických oblastech. Mango je po banánech druhé obchodně nejdůležitější tropické ovoce. V Asii se sklízí 75 % světové produkce, nejvýznamnější pěstitelé jsou Indie, Mexiko, Čína, Pákistán, Thajsko, Indonésie, Nigérie, Filipíny a Brazílie, ale také Jihoafrická republika, Izrael a Florida v USA. Manga známe přibližně 1 000 odrůd, ale jen asi dvacet z nich má na komerčním trhu nějaký větší význam. Vzhled, chuť, vůně… Plody manga mají mnoho tvarů a barev, jsou i různě velké. Některé odrůdy jsou o málo větší než meruňky, jiné dosahují hmotnosti i 2 kilogramů. Průměrná váha je přibližně 300 gramů. Tvar mají kulatý až podélně oválný, ale také ledvinovitý nebo srdcovitý. Plody jsou pokryty tuhou kožovitou slupkou, která má podle odrůdy zelenou, žlutou, oranžovou, sytě červenou nebo i červenofialovou barvu. Uvnitř plodu je plochá, oválná a nejedlá pecka v dřevnatém obalu, která se poměrně špatně odděluje od dužniny. Ta je velmi šťavnatá a aromatická, vláknitá, světle žlutá až oranžová, sladká s mírně nakyslou příchutí, která připomíná broskve nebo nektarinky. Mango indické je stálezelený tropický strom, který se dožívá stáří až 350 let a dorůstá do výšky i 30 metrů. Květenství tvoří mnoho drobných žlutočervených kvítků, ze kterých vyrůstá 1 až 5 plodů v trsu. Množství plodů je závislé na odrůdě, podnebí, půdních podmínkách a také na počasí v době květu. Odrůdy Celosvětově je známých přibližně 1 000 odrůd manga. Pro trh je důležitých asi dvacet odrůd, ostatní mají jen okrajový význam a spotřebují se v místě jejich pěstování. Mango se rozlišuje na 4 základní skupiny odrůd podle místa jejich pěstování - indické - východoasijské - karibské - floridské Na trhy v Evropě se dostávají manga z Floridy, ze střední a jižní Ameriky a Jihoafrické republiky. Asijské odrůdy, které mají menší a chuťově velmi dobré plody se v Evropě téměř neprodávají. Kent je nejvýznamnější odrůda manga v obchodní síti. Velké oválné plody mají zelenožlutou slupku, která se místy barví až do červena. Dužina je šťavnatá, sytě žlutá, sladká a velmi aromatická. Keitt se pěstuje v Izraeli a ve střední Americe, patří mezi nejžádanější manga na trhu. Plody jsou sladké, jemně aromatické, váží od půl do dvou kilogramů. Slupka je zelenožlutá, dužina žlutá. Manila je žádaná odrůda manga nejlepší kvality z Filipín. Plody srdcovitého tvaru mají žlutou barvu, jsou šťavnaté, mírně lahodně kyselé a příjemně aromatické. Haden se nejvíce pěstuje na Kostarice. Žlutočervené plody váží 500 až 700 gramů, dužina je žlutá, sladká a lehce nakyslá, ale velmi vláknitá. Tommy Atkins má oválné oranžovožluté až červené plody. Žlutá, sladká, jemně aromatická dužina nemá typickou mangovou příchuť. Thajské mango je zvláštní odrůda protáhlého tvaru, která má i v plné zralosti stále zelenou slupku. Dužina je žlutá s příjemnou a lehce nakyslou chutí. Zdraví a vitamíny Zdravotní účinky manga jsou poměrně velké. Mango dodá tělu energii, ochrání sliznice, pomáhá předcházet infekcím i nachlazení, uklidňuje mysl i tělo. Mango má vysoký obsah betakarotenu, vitamínů skupiny B, C a E. Obsahuje také velké množství draslíku a další minerální látky - vápník, hořčík, železo, mangan, zinek a měď. Důležité je i poměrně značné množství vlákniny. Vitamíny skupiny B například pozitivně ovlivňují metabolismus, posilují nervový systém, působí proti únavě, mají vliv na správnou funkci svalů... Vitamín C zvyšuje obranyschopnost organismu, pozitivně ovlivňuje imunitní systém, krevní oběh a hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín E je další významný antioxidant, který chrání před působením škodlivých látek a pomáhá je odstraňovat z těla. Především hořčík draslík a fosfor v kombinaci s ostatními minerálními látkami podporují metabolismus a zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů. Vláknina pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi, ale je důležitá i pro trávení a správnou funkci zažívacího ústrojí. Má mírné laxativní účinky. Použití manga v gastronomii Mango se konzumuje především syrové, ideálně mírně vychlazené. Plod je vhodný k jídlu, pokud je měkký na dotek. Před konzumací je nutné mango zbavit slupky a odstranit z něj pecku. V studené kuchyni je dužnina nakrájená na kousky nebo rozmixovaná na pyré případně dřeň vhodná do ovocných salátů, zmrzlinových pohárů nebo na dezerty. Mango se používá i v teplé kuchyni. Výborně chutná třeba s masem, šunkou nebo rybou, je vynikající v kombinaci s kari kořením, přidává se do čatní (mango chutney) Z manga se vyrábí chuťově zajímavé kompoty, zavařeniny a džusy. Nezralá manga se také suší a pak strouhají na prášek, který se nazývá Amchur (Amur). Přidává se do typických indických jídel a dodává jim jemnou kyselost. Mango je možné konzumovat i nezralé, zelené mango na Filipínách a Jávě jedí jako Evropané jablko. Mladé křehké listy stromu mangovník se dusí a přidávají jako příloha například k rybám. Mango se využívá i ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. Loupání zralého manga Plod podélně rozkrojíme na tři části, řezy vedeme co nejblíže kolem pecky, která zůstane v prostřední části. Z okrajových částí lžící, kterou vedeme těsně pod slupkou, opatrně vyjmeme vcelku dužninu. Z prostřední části s peckou slupku odkrojíme od dužniny, pecku vytlačíme vidličkou k pracovní ploše. Dužninu, která na semenu zůstane, oškrábeme nožem. Krájení dužniny Dužninu můžeme krájet na kousky, plátky nebo měsíčky, případně ji rozmixovat. Mango je možné nakrájet dekorativně. Z plodu i se slupkou odřízneme dvě okrajové části, a dužninu na ploché straně podélně a příčně několikrát nakrojíme tak, aby se neoddělila od slupky. Nakrojené půlky plodu obrátíme a servírujeme mango v podobě „ježka“, kdy jednotlivé nakrojené části se odebírají lžičkou přímo od slupky. Mangový sorbet pro 2 osoby je připravený za 10 minut. Dužninu zralého, oloupaného a odpeckovaného manga nakrájíme na menší kousky, které vložíme do mixéru. Přidáme k nim 3 lžíce moučkového cukru a šťávu z jedné limetky a vše důkladně rozmixujeme. Vzniklý krém dáme zmrazit. Sorbet se z mrazničky vyjme přibližně 30 minut před konzumací. Podává se nejlépe v širších pohárech, posypaný nastrouhaným kokosem a mandlemi. Jak a podle čeho vybírat Zralá manga se transportují pouze letecky, a to se odráží na jejich vyšší ceně. Proto se manga sklízejí i v polozralém stavu, a to i za cenu snížení kvality a chuti. V Evropě jsou proto k dostání nejčastěji plody polozralé a tak i málo šťavnaté. Cenově dražší mango v plné zralosti není ani příliš měkké, ani příliš tvrdé, je velmi šťavnaté a příjemně typicky mangově aromatické. Želatinová dužnina kolem pecky je znakem přezrálého plodu, ale nemusí vždy znamenat, že je chuťově špatný. Dohněda zbarvená dužnina znamená, že plody byly nesprávně skladovány, většinou ve větším chladu, než snesou. Spotřeba, zrání, skladování Zralá manga jsou určená k rychlé konzumaci a nedají se dlouho skladovat. Nezralé - polozralé - plody, které jsou nejčastěji k dostání, dozrávají v pokojové teplotě. Skladovat je můžeme maximálně týden v chladu. Plody vhodné ke konzumaci jsou na dotek měkčí, ale nesmí být až velmi měkké. Mango před konzumací zbavíme slupky a odstraníme z něj pecku. Zajímavosti Menší a chuťově mnohem lahodnější plody manga z Asie se na evropském trhu objevují jen minimálně. V Evropě se prodávají především manga, která byla vypěstovaná v Jihoafrické republice a na Floridě v USA. Jsou levnější a výrazně větší, ale na trh se dostávají v stádiu poloviční zralosti a to se pak negativně projevuje na jejich šťavnatosti, chuti i aroma. Aamchur je indické sušené mango v prášku. Tato přísada se dělá z nezralých plodů a používá se jako koření. Mango má příznivé účinky na barvu pleti a vlasů. Pomáhá spalovat tuky a výrazně potlačuje chuť k jídlu - je velmi vhodné při redukčních dietách. Léčivé účinky Mango je vzhledem k množství různých vitamínů, minerálních látek a vlákniny pro lidské zdraví velmi prospěšným tropickým ovocem. - má velmi velké antioxidační účinky - pozitivně ovlivňuje imunitní systém - upravuje hladinu cholesterolu v krvi - posiluje krevní oběh a činnost srdce - léčí šeroslepost i jiné poruchy zraku - významně upravuje metabolismus - působí i proti vzniku různých nádorů - má kladný vliv na nervový systém - aktivuje činnost mozku a nervových vláken - je prevencí proti různým infekcím a nachlazení - upravuje trávení a vylučování - působí proti fyzické i psychické únavě - má vliv na správnou funkci svalů Mango nemá v podstatě žádné prokázané nežádoucí účinky na lidské zdraví.  

MANGOLD je chutná zelenina, která má dva základní druhy. ŘAPÍKATÝ MANGOLD - latinsky Beta vulgaris var. flavescens, anglicky chard nebo spinat beet, francouzsky poirée a také cote de bettes, německy Blattmangold, případně i Rippenmangold, italsky sedano bietola je více pěstovaný, oblíbený především ve střední Evropě. LISTOVÝ MANGOLD - latinsky Beta vulgaris var. vulgaris, anglicky chard leaf, francouzsky bette à feuilles, německy Mangoldblatt, italsky foglia di bietola se pěstuje v menším objemu než mangold řapíkatý. Velmi zdravá zelenina Mangold je listová zelenina s poměrně velkými možnostmi využití jeho listů i stonků v teplé i studené kuchyni. Je velmi podobný špenátu a jako špenát se také připravuje. Původ a historie Mangold pochází s největší pravděpodobností ze Středomoří, zmínky o jeho pěstování a dokonce i šlechtění pochází už z období starého Egypta. Před 300 lety byl mangold podle dochovaných údajů ve střední Evropě jedním z nejvíce oblíbených druhů zeleniny, ale pak ho v oblibě předstihl nově objevený špenát. V době největší oblíbenosti se jeho pěstování a šlechtění věnovali ve Francii, Španělsku, Nizozemsku, Švýcarsku a v mnoha zemích jižní Evropy. Podle knihy Staročeské umění kuchařské profesora Č. Zíbrta se o mangoldu jako o oblíbené zelenině v českých zemích zmiňuje v roce 1753 jezuita František Kropf Současnost V současné době se obliba mangoldu především díky italským předkrmům vrací a mangold se stává součástí mnoha evropských kuchyní. Velmi často se připravuje v balkánských státech, ve většině oblastí Středomoří, v západních zemích pak především ve Švýcarsku, Francii a ve Španělsku, nejvíce se ale pěstuje v Itálii, která je také jeho největším exportérem. Pěstuje se i v některých oblastech Severní Ameriky. Mangold se v současnosti pěstuje pro listy a řapíky – listy v kuchyni nahrazují špenát, řapíky chřest. Vzhled, chuť, vůně… Mangold má dvě základní odrůdy - řapíkatou a listovou.   Řapíkatý mangold má větší světle nebo tmavě zelené listy a až 5 centimetrů široké řapíky s bílou nebo červenou barvou, které se v kuchyni připravují podobně jako chřest. Řapíky i listy jsou mírně nasládlé a mají slabou příchuť řepy. Listový mangold má řapíky poměrně úzké a široké listy, které se v kuchyni používají jako špenát. Nejvíce chutné jsou mladé listy do délky 20 centimetrů. Chuť mangoldu je jemná, mírně nasládlá a ořechová, nikdy není palčivá nebo ostrá. Mangold je chutný a zdravý, ale i velmi dekorativní, některé odrůdy jsou velmi zajímavě zbarvené a vysazují se i do různých okrasných zahrad. Druhy a odrůdy Základní druhy mangoldu jsou dva – listový a řapíkatý. Všechny odrůdy obou druhů jsou jedlé a některé výrazněji zbarvené se využívají i jako okrasné rostliny. Nejvíce pěstované řapíkaté odrůdy Lucculus má bílé řapíky s velmi jemnou chutí, které jsou široké až 5 centimetrů Rhubarb Chard je odrůda s červenými až 6 centimetrů širokými řapíky příjemné chuti Yellow se žlutými jemně chutnajícími řapíky se pěstuje především v Nizozemsku Bright Lights má řapíky růžných barev - bílé, žluté, růžové i fialové, používá se i na okrasu Nejčastěji pěstované listové odrůdy Perpetual Spinach má velmi silné listy svěží zelené barvy   Rhubarb je atraktivní odrůda s jemnými zelenými listy a červenými řapíky Zdraví a vitamíny Mangold je zelenina, která má podobný obsah vitamínů a zdraví prospěšných látek jako špenát, ale je dokonce pro zdraví cennější. Na rozdíl od špenátu v mangoldu totiž není tolik kyseliny šťavelové, která brání vstřebávání vápníku i některých dalších minerálních látek. Mangold obsahuje ve velkém množství vitamín C i E, provitamín A a také skupinu vitamínů B. Z minerálních látek je v něm ve velmi velkém množství vápník – až 2 procenta, dále draslík, hořčík, železo, měď a fosfor. Obsahuje i kyselinu listovou a bioflavonoidy, přibližně 2,5 procenta bílkoviny a 90 procent vody, v přiměřeném množství i cukry.  Mangold podporuje imunitní systém, tvorbu a vylučování žaludečních šťáv, má příznivé účinky na látkovou výměnu. Aktivuje také činnost jater a brání jejich tukové degeneraci. Pozitivně ovlivňuje tvorbu krve a krev také pročišťuje, působí proti kornatění cév a doporučuje se například při chudokrevnosti. Posiluje činnost srdce, kladně ovlivňuje nervový systém a má účinky i jako prevence proti vzniku nádorových onemocnění. Jediným negativem je mírně projímavý účinek při jeho větší konzumaci. Použití mangoldu v kuchyni Listy i řapíky mangoldu mají příjemnou jemnou ořechovou a lehce nasládlou příchuť. mangold se nejčastěji tepelně upravuje vařením ve vodě nebo v páře, může se i dusit nebo zapékat. K smažení, pečení a dalším podobným tepelným úpravám se nehodí. Listy je možné konzumovat syrové například v salátech, ale i tepelně upravené podobně jako špenát nebo v různých dalších jídlech, mohou se použít třeba i na přípravu různých závitků s nádivkami. Nejlepší chuť mají mladé listy s délkou do 20 centimetrů. Řapíky se konzumují syrové i tepelně upravené. Nejčastěji se připravují jako chřest, jsou z nich vynikající polévky. Syrové se často servírují jako zeleninová příloha, konzumují se i samostatně s různými omáčkami. Listy i řapíky jsou velmi chutné zapečené například s různými druhy sýrů, často se přidávají do čínských nebo indických jídel. Vynikající jsou i nádivky s mangoldem do slaných závinů, závitků a palačinek nebo náplně do koláčů. Příprava mangoldu před použitím v kuchyni Listy mangoldu se sklízí odřezáváním, pak se jen opláchnou pod studenou vodou a okapané natrhají, případně nasekají podobně jako listy špenátu. Řapíky je po opláchnutí vodou před další tepelnou přípravou potřeba vždy oloupat. Jak a podle čeho vybírat Při sklizni ze zahrady se vybírají a odřezávají mladé listy s délkou 20 až 25 centimetrů, které mají nejlepší chuť. Listy se sklízí po celou sezonu, která začíná na jaře a končí na podzim. Kupovaný mangold musí být čerstvý a svěží, ovadlé nebo nějak poškozené listy nemá význam kupovat. Sklízení listů Listy se z rostliny odřezávají ostrým nožem vždy z vnější strany a sklízí se postupně po celou sezonu od začátku jara do konce podzimu. Pokud se sklidí všechny listy najednou, musí se odříznout nejméně 5 centimetrů nad zemí, aby z rostliny vyrostly nové. Pěstování Mangold je poměrně odolná a na pěstování nenáročná rostlina. Potřebuje umístit v závětří, pokud je půda písčitá a málo úrodná, stačí do ní přidat vyzrálý kompost. Nutností je poměrně pravidelná zálivka. Velmi vlhká nebo příliš slunná místa mangoldu nesvědčí. Přezimující rostliny se přikrývají bílou netkanou zahrádkářskou textilií. Vysévání Semena mangoldu velmi dobře klíčí v pařeništi i na záhonu. Pro letní sklizeň se semena se vysévají v dubnu a květnu, pro podzimní a jarní sklizeň v dalším roce se vysévají v druhé polovině léta. Řapíkaté odrůdy jsou náročnější na teplo a tak by se měly nechat klíčit v pařeništi, listové odrůdy se vysévají přímo na záhon. Semena se vysévají do vzdálenosti 5 centimetrů a řádků od sebe vzdálených 30 až 50 centimetrů. Vzešlé rostliny je nutné protrhat na vzdálenost 15 až 30 centimetrů. Z pařeniště na záhon se rostliny mohou přesazovat po přibližně 3 až 4 týdnech. Pěstování Sazenice mangoldu po přesazení a protrhání při dostatečné pravidelné zálivce rostou velmi rychle a vytváří dostatek listů i řapíků. Přibližně v srpnu se začnou objevovat stonky a poupaty, které je nutné trvale odstraňovat, protože rostlina se kvetením velmi vyčerpává a listy i řapíky přestávají růst. Sklizeň a přezimování Listy i řapíky se sklízí průběžně po celou vegetační dobu. Listy se z rostliny odřezávají ostrým nožem vždy z vnější strany. V případě, že se sklidí všechny listy najednou, musí se odříznout nejméně 5 centimetrů nad zemí, aby z rostliny vyrostly nové. Sklizeň končí přibližně v polovině října, kdy už listy rostou velmi pomalu. Rostliny se ponechávají na místě, protože v mnoha případech na jaře znovu obrůstají. Proti mrazům se rostliny chrání přihrnutím zeminy ke kořenům a zakrytím fólií nebo chvojím. Zajímavosti Mangold je především v oblastech Středomoří, ale také v Itálii, Francii nebo ve Španělsku velmi oblíbená a často v kuchyni připravovaná zelenina. Objevuje se i v nabídce mnoha předních restaurací. Mimo svoji zajímavou jemnou chuť je ceněný i jako zelenina s mnoha příznivými zdravotními účinky na lidský organismus. Mangold má velmi vysoký obsah vápníku, který se ale vařením v horké vodě výrazně snižuje. Mnohem vhodnější tepelnou úpravou je vaření v páře. Léčivé účinky Množství a kombinace vitamínů, minerálních a dalších látek v mangoldu má pozitivní preventivní i léčebné účinky na organismus člověka. Mangold především: - posiluje imunitní systém - podporuje tvorbu a vylučování žaludečních šťáv - má příznivé účinky na látkovou výměnu - aktivuje činnost jater a brání jejich tukové degeneraci - pozitivně ovlivňuje tvorbu krve a krev pročišťuje - působí proti kornatění cév - pomáhá při léčbě chudokrevnosti - posiluje činnost srdce - kladně ovlivňuje nervový systém - je účinný při prevenci proti nádorovým onemocněním Konzumace listů a řapíků mangoldu v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Konzumaci většího množství listů nebo nedostatečně tepelně upravených řapíků se ale může projevit mírně projímavými účinky.  

Jedná se o pochutinu podobnou karamelu nebo melase. Tato hmota ale není sladká, je to výtažek z kvasnic a zeleniny. Nejlépe chutná na chlebu s máslem. Marmite slouží i jako dochucovadlo do polévek. Obsahuje vitamin B12, thiamin, riboflavin a kyselinu listovou.

OKRA – Ibišek jedlý - latinsky Hibiscus esculentus, Abelmoschus esculentus,  anglicky gumbo nebo lady´s fingers, francouzsky gombo, německy Okra a také Eibisch nebo Gemüse Eibisch, italsky gombo, případně dito della signora je velmi chutná zelenina, která se v Evropě v posledních letech stává velmi oblíbenou. Zdravá a dekorativní zelenina Okra, které se také říká ibišek, je nejvíce známá především svými květy. Je to ale zároveň i velmi chutná a zdravá zelenina. Původ a historie Okra nemá zcela jasný původ - pochází pravděpodobně z Indie, Afriky nebo Asie – v Africe se vyskytuje velké množství různých druhů okry, v jižní Asii zase původní rostliny. Podle mnoha prokázaných údajů ale okru zcela jistě znali už v 2. tisíciletí před naším letopočtem v Egyptě, odkud se později rozšířila do dalších oblastí. Ze 17. století jsou dochované historické podklady o pěstování okry v Brazílii, v dalším období se pěstovala v celé Severní Americe.   Současnost V současné době se ibišek jedlý pěstuje především v tropických a subtropických oblastech na celém světě. Velmi dobře snáší sucho a vyšší teploty. V našich oblastech je okru možné pěstovat pod foliovými kryty nebo ve skleníku. Název okra pochází u nigerijského jazyka Igbo a používá se především v USA. V některých anglicky mluvících zemích se této zelenině vzhledem k jejímu tvaru říká Lady’s Fingers – dívčí prsty, má ale i mnoho dalších zajímavých názvů – například španělsky gumbo nebo portugalsky Quito. U nás je nejvíce známá pod pojmenováním ibišek jedlý. Na celém světě se pěstuje velmi mnoho odrůd, které se využívají v různých, pro nás ale převážně exotických, kuchyních. Je velmi oblíbenou zeleninou v Africe, Asii, Indii, Thajsku, ale i na Balkáně a ve Středomoří, na jihu USA, v karibské oblasti a v Jižní Americe. Vzhled, chuť, vůně… Ibišek jedlý je podle odrůdy jednoletá nebo vytrvalá rostlina, která dorůstá až do výšky 2,5 metrů. Jsou na ní střídavé velké ploché jedlé listy s pěti nepravidelnými cípy. V úžlabí listů vyrůstají výrazně žluté květy s červeným prostředkem. Plody jsou kuželovité tobolky s několika hranami, podobné luskům, dlouhé 6 až 20 centimetrů. Jsou velmi křehké, podle odrůdy mají žlutozelenou až tmavě zelenou barvu a jsou porostlé jemnými chloupky. Sklízí se krátce po odkvětu, kdy jsou ještě nezralé, zelené, šťavnaté a neobsahují semena. V některých balkánských zemích se suší nebo konzervují, v USA se zamrazují. Zralé tobolky velmi rychle ztrácí barvu, chuť i vitamíny. Chuť okry je poměrně jemná a mírně trpká. Odrůdy Okra má poměrně velké množství různých odrůd, které se od sebe liší především velikostí i barvou. Ibišek jedlý se pěstuje jako zelenina, v našich klimatických podmínkách ale také jako pokojová rostlina, která má velmi zajímavý vzhled a krásné květy. Fife Creed green patří mezi nejvhodnější odrůdy pro pěstování v našem klimatickém pásmu. Je vhodná pro pěstování v bytech i ve sklenících, v našich klimatických podmínkách může být v teplejším období i venku. Dorůstá do výšky až 160 centimetrů a šířky 50 centimetrů, květy dosahují velikosti 5 až 8 centimetrů. Rostliny kvetou 3 měsíce, většinou v období od července do října. Nejlepší pro jejich pěstování je slunečné místo nebo alespoň polostín, potřebují vlhkou, propustnou a humózní zeminu. Špatně snáší přelití, měly by se pravidelně rosit. Rozvětvení je možné vylepšit zaštípnutím hlavního stonku ve výšce okolo 60 centimetrů. Zdraví a vitamíny Okra obsahuje pro lidský organismus mnoho prospěšných látek a má malé množství kalorií. Téměř 50 % plodu tvoří vláknina, 3% bílkoviny, 7% zdravé tuky a 1 % minerální látky, především vápník, železo, magnesiu a draslík. Významný je i obsah vitamínu C a K, z dalších vitamínů je v plodech ještě vitamín A a B6. Vláknina má vliv na snižování cholesterolu a tím se snižuje riziko srdečních selhání a cévních onemocnění, podporuje také funkci trávicího traktu. Vitamíny posilují obranyschopnost organismu, železo a vápník pozitivně ovlivňuje pohybový systém. Draslík je velmi důležitý pro správnou činnost nervové soustavy. Ibišek jedlý je vzhledem k obsahu vitamínů a různých dalších látek v kombinaci s velmi malou energetickou hodnotou doporučován ke konzumaci při redukčních dietách Využití okry v kuchyni Konzumují se syrové, sušené nebo nakládané mladé tobolky bez semen. Velmi často se používají při přípravě polévek, omáček nebo salátů. Mohou se vařit, dusit, smažit nebo zapékat třeba se sýrem. Pokud se tobolky nechají dozrát, pak obsahují semena, která se konzervují a používají podobně jako hrášek, případně se z nich lisuje olej nebo se z nich po upražení připravuje náhražka kávy. Do salátů se používají i listy, upravují se podobně jako listy pampelišky. Ibišek jedlý je nejchutnější čerstvý, většinou je ale k dostání sušený nebo konzervovaný. Okra je součástí kuchyní na celém světě a charakteristickou surovinou především indických, tureckých a pákistánských jídel. V středomořských zemích, například v Řecku, Tunisku nebo Izraeli, se nejčastěji servíruje dušená, v Indii se přidává do omáček nebo smaží s cukrem. V Karibské oblasti je oblíbená polévka z okry, na Haity se k ní přidává především rýže a kukuřice, ve východní Asii se kombinuje s rybami. Jak připravit ibišek jedlý Okra je k dostání čerstvá, zamražená, sušená nebo konzervovaná. Konzervovanou – nakládanou – okru je před přípravou nutné důkladně propláchnout studenou vodou a nechat okapat. Sušený ibišek se před tepelnou přípravou musí na 24 hodin namočit do studené vody, pak se propláchne studenou vodou a nechá okapat. Zamražená okra se nechá pomalu rozmrazit, urychlování například v mikrovlnné troubě se nedoporučuje. Před kuchyňskou přípravou se u tobolky odřízne horní část se stonkem. Tepelná úprava okry Okra se může tepelně upravovat vcelku nebo nakrájená na menší, přibližně 1,5 centimetru velké kousky. Po uvaření je okra mazlavá, mazlavost je ale možné zmírnit, pokud se plody vaří celé a velmi krátce, do vody se také může přidat kapka citronové šťávy. Slizovitost zmírňují i rajčata nebo ocet. Pokud se plody vaří delší dobu, mazlavá hmota se postupně rozpustí. V těchto případech se okra používá v některých typických jídlech jako zahušťovadlo. Před smažením se z ibišku jedlého odříznou špičky i stonky a plody se nechají vařit 10 minut v mírně osolené vodě. Pak se nechají okapat a před smažením se osuší. Nejlepší recepty z ibišku Okra je nedílnou součástí tradičních jídel v mnoha zemních na celém světě. Zapékaná musaka s okrou Tradiční musaka z Ibišku se servíruje jako zeleninový předkrm nebo dezert. Suroviny: 500 gramů okry 2 lžíce másla 2 lžíce octa 1 cibule 2 vejce ½ šálku mléka olej sůl Postup: Tobolky okry se důkladně propláchnou pod studenou vodou a nechají okapat. Pak se z nich odříznou horní konce se stonkem a nechají se přibližně 10 minut vařit v mírně osolené a octem okyselené vodě. Uvařené tobolky se scedí a nechají okapat. Cibule se oloupe, nakrájí na jemno a krátce osmahne na rozpáleném oleji v pánvi. Polovina okapaných tobolek okry se vloží do máslem vymazané zapékací misky, na ně se rozloží osmahnutá cibule a přidá se druhá polovina okry. Mísa se vloží do trouby, rozehřáté na 180° Celsia, po 5 minutách zapékání se okra zalije mlékem s rozšlehanými vajíčky a nechá zapéct do zlatova. Ibišek po kreolsku Vynikající příloha k masu, ideálně kuřecímu. Suroviny: 500 gramů okry 250 gramů šunky 500 gramů rajčat 2 cibule 1 menší celer 1 zelená paprika lžíce rajčatového protlaku 1 chilli paprička 2 lžíce octa lžíce olivového oleje sůl a pepř Postup: Z tobolek okry se odříznou horní konce se stonkem a plody se namočí na 30 minut do octem okyselené vody. Uvařené tobolky se scedí a nechají okapat. Cibule se oloupe a najemno naseká, oškrábaný celer se najemno nakrájí. Paprika se podélně rozřízne, odstraní se z ní jádřinec a nakrájí se na malé kousky. Rajčata se nakrájí na tenké plátky, šunka se rozkrájí na jemno. Chilli paprička bez semínek se najemno naseká. Všechna připravená zelenina mimo rajčat a šunka se krátce osmaží na rozpáleném oleji ve větší pánvi, pak se do pánve přidá rajčatový protlak, rajčata a chilli paprička, směs se důkladně promíchá, dochutí pepřem a solí, přidají se tobolky okry a vše se dusí pod pokličkou do měkka. Jak vybírat a kupovat okru Ibišek je možné koupit čerstvý, zamražený, sušený nebo konzervovaný. V České republice je k dostání většinou ve speciálních obchodech s tureckými nebo arabskými potravinami a to pouze konzervovaná. Při výběru je důležitý především údaj o datu trvanlivosti a místě původu, je nutné počítat s poměrně vysokou cenou.   Čerstvou okru je nejsnadnější koupit v zemích, kde se pěstuje a roste. Bez problémů je k dostání například v tureckých bistrech nebo v Sýrii na venkově, ale také v Tunisku, Egyptě, Řecku, Iránu, Iráku, Jordánsku, Libanonu nebo Jemenu, na Kypru a v Izraeli a mnoha oblastech východního Středomoří. Oblíbená je i v západní Asii, severní Indii, Pákistánu a v Karibské oblasti. Čerstvá okra má svěží barvu, tobolky jsou křehké a velké 3 až 6 centimetrů. Sklizeň, spotřeba a skladování Rostliny okry kvetou a plodí většinou v období od července do října. Tobolky se sklízí nejpozději pět dní po odkvětu, kdy ještě neobsahují semena. V době sklizně jsou velmi křehké, slizovité, dlouhé maximálně 6 centimetrů a porostlé jemnými chloupky. Okra se nesmí uchovávat v chladu a to ani ve spodní přihrádce na zeleninu v chladničce. Nejlepším způsobem dlouhodobého uchová plodů ibišku jedlého je zamrazení, případně sušení nebo naložení do oleje. Pěstování Ibišek se u nás pěstuje především jako dekorativní pokojová rostlina s nádhernými květy. V našich klimatických podmínkách se pro květy a také plody úspěšně pěstuje v podstatě jen odrůda Fife Creed green. Ibišek pro plody se ale dá úspěšně pěstovat pod foliovým krytem nebo ve skleníku. Semena se vysévají koncem února nebo v březnu do misek. Vypěstované sazeničky se vysazují pod foliové kryty do venkovního prostředí až v květnu, kdy už nehrozí mrazíky. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami musí být minimálně 50 centimetrů. Rostliny postupně poměrně značně zmohutní a doporučuje se jejich vyvazování k opěrným tyčím. V průběhu vegetačního období se ibišek musí důkladně pravidelně zalévat a přihnojovat. Velmi dobře se mu daří mezi okurkami, jeho nároky na pěstování jsou v podstatě stejné. Zajímavosti Ibišek jedlý – okra - se velmi často pěstuje i jako okrasná rostlina v bytech, sklenících a zimních zahradách. Okra je zdraví velmi prospěšná a v kuchyni se z ní připravují mnoha způsoby různá chutná jídla. Ibišek je málo kalorický a tak se doporučuje jeho konzumace při redukčních dietách. Léčivé účinky Okrak má vzhledem k obsahu vitamínů a dalších prospěšných látek mnoho pozitivních účinků na organismus člověka. Plody okry zejména - posilují imunitní systém - pozitivně ovlivňují nervový systém - mají kladný vliv na pohybový aparát - posilují cévy a činnost srdce - regulují obsah cholesterolu v krvi - mají příznivý vliv na látkovou výměnu - pomáhají při žaludečních a střevních potížích - mají antioxidační účinky Konzumace syrových nebo tepelně upravených plodů ibišku jedlého nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky.    

Ostropestřec je bylina vzhledem připomínající obyčejný bodlák. Má příznivé účinky na játra, k dostání je celá řada preparátů. Můžeme konzumovat přímo semínka, umletá nebo umixovaná. Vzniklý prášek užíváme jen v malém množství. Vyrábí se také olej, lze jej přidáváat do salátů.