Kategorie gastroslovníku

Ostropestřec je bylina vzhledem připomínající obyčejný bodlák. Má příznivé účinky na játra, k dostání je celá řada preparátů. Můžeme konzumovat přímo semínka, umletá nebo umixovaná. Vzniklý prášek užíváme jen v malém množství. Vyrábí se také olej, lze jej přidáváat do salátů.

PAPÁJA – latinsky Caryca, anglicky papaya nebo pawpaw, francouzsky papaye německy Papaya má pouze jeden druh, kterýse označuje papája obecná - melounová – latinsky Carda Papaya a sladká její chuť také meloun připomíná. Šťavnaté, chutné a zdravé ovoce… Papája je především pro svoji lahodnou melounovou chuť po celém světě oblíbené exotické ovoce. Obsahuje ale i mnoho vitamínů a různých hodnotných látek, které jsou pro lidské tělo velmi důležité. Původ a historie Papájapochází s největší pravděpodobností z jižního Mexika a tropických oblastí střední Ameriky. Přesné místo jejího vzniku nelze určit, protože v plané podobě nebyla zatím nikde nalezena. Postupně se objevila v téměř všech tropických oblastech, mimo jiné i proto, že nemá žádné velké nároky na kvalitu půdy, ale v mnoha zemích také zjistili, že je výhodným obchodním artiklem.   Současnost V současné době se papája nejvíce pěstuje v jižní Africe, jihovýchodní Asii a také na Havaji. Nejvýznamnějšími producenty papáji jsou Brazílie, Thajsko, Mexiko, Indie, Nigérie a Indonésie – z těchto zemí pochází převážná většina celosvětové produkce a příjmy z pěstování a prodeje papáji jsou poměrně vysoké. Papája obecná se pěstuje ze semen a roste velmi rychle – půl roku po vzklíčení dosahuje výšku až 2 metry. Plodit začíná třetím rokem a má 30 až 150 plodů. Na plantážích se rostliny pro zachování kvality a množství plodů likvidují po 6 až 7 rocích a vysazují se místo nich nové Vzhled, chuť, vůně… Plody papáji - z botanického hlediska bobule - jsou oválné a duté, vzhledem připomínají meloun. Mají kulatý až vejčitý tvar, podle odrůdy mohou být dlouhé až 80 centimetrů a vážit i 9 kilogramů. Na mezinárodním trhu se ale většinou prodávají jen plody s váhou 400 až 600 gramů, v menším množství i větší, ale s maximální váhou do 2 kilogramů.. Plody jsou v době nezralosti zelené, pak se barva slupky mění podle druhu na žlutou nebo žlutooranžovou. Hladká slupka zralých plodů je kožovitá a lehce poddajná. Dužina nezralých plodů je zelená a velmi trpká, u zralých papájí má podle druhu lososovou, žlutou, oranžovou nebo i karmínově červenou barvu. Je sladká a chutí i vůní nejvíce připomíná meloun, meruňky nebo maliny. Má máslovou konzistenci a uprostřed ní je mnoho malých semínek. Semínka jsou kulatá, černá nebo šedočerná, mají průměr maximálně 5 milimetrů. V jednom plodu jich může být až 1000 až 1500. Mají pepřovitou ostrou chuť, a tak se také sušená a mletá používají jako pepř. Stromy – z botanického hlediska byliny mají mohutný stromovitý vzrůst a vzhledem připomíná palmu. Kmen – správně dutá lodyha - není nerozvětvený a velká koruna je tvořena hluboce vykrojenými listy s dlouhými řapíky. Stromy dosahují výšky až 10 metrů, některé kultivary jsou ale vysoké jen 2 metry. Plody visí podobně jako kokosové ořechy na tzv. listových paždích koruny. Lodyha je skořicově zbarvená, její průměr může být až 30 centimetrů a směrem nahoru se zužuje. Na povrchu je síť vláken, která ji udržují vzpřímenou a pomáhají odolávat větrů a také váze plodů, kterých může být až 150 kusů nebo 100 kilogramů.   Listy jsou opadavé, žlutozelené, mají délku až 75 centimetrů a řapíky měří až 60 centimetrů. Celá rostlina je protkána kanálky – tzv. mléčnice – z kterých po poraněí povrchu vytéká latex. Odrůdy Odrůd papáji, které jsou využitelné v gastronomii, je poměrně málo.  Solo je na celém světě nejvíce požadovaná a také tedy i pěstovaná odrůda. Nezralé zelené plody se v době plné zralosti zbarví do žluta. Na slupce se občas objevují hnědé skvrny, které ale neznamenají horší kvalitu. Lososově zbarvená dužnina je šťavnatá a sladká, chuť připomíná meloun. Bahia pochází z Brazílie, ale v současnosti už se pěstuje ve všech zemích, které s plody papáji obchodují. Plody váží až 1 kilogram, dužina plně zralých plodů má lososovou barvu a chutí připomíná nejvíce meruňky nebo maliny. Bahia obsahuje ovocné kyseliny, které jiné odrůdy nemají, a tak je chuť příjemně sladce nakyslá. Horská papája má původ v chladnějších horských oblastech Jižní Ameriky. Plody jsou velké jako pěst, dužina je velmi šťavnatá, sladká a aromatická. Papayuela se připravuje jako kompot, protože až vařením se zcela rozvine její velmi příjemné aroma. Prodává se zelená, tedy ne zcela zralá. Roste v horských oblastech Kolumbie. Zeleninová papája – nebo také „syrová papája“ – se úmyslně sklízí nezralá a pouze se vaří. Prodává se především v zemích, kde byla vypěstována a sklizena.  Babaco – latinsky Carica pentagona - je ovoce, podobné a příbuzné horské papáje, které má původ na úpatí And v Ekvádoru. Plody dorůstají do délky 230 centimetrů a mají zelenožlutou slupku. Dužina je světle oranžová a nejsou v ní žádná semena, má jemnou sladkou chuť a osvěžující aroma. Plody se dají konzumovat celé – tedy i se slupkou. Nezralé plody se v Evropě občas prodávají jako Citronové babaco. Plody mají slupku se zelenou barvou a sklízí se ještě nezralé – nejedná se tedy o žádnou speciální odrůdu. Upravuje se jako běžná zelenina. Zdraví a vitamíny Papája obsahuje ve velkém množství vápník, provitamín A, dále vitamíny skupiny B a také vitamín C – ten dokonce ve větším množství, než kolik ho je v kiwi. Stromy a nezralé plody obsahují i velmi důležité enzymy – například mléčnou šťávu s papainem, která dokonale štěpí bílkoviny a podporuje činnost trávicího ústrojí člověka. Látka papain je i v jádrech, která se v přiměřeném množství mohou konzumovat. V poměrně značném množství papája ještě obsahuje bílkoviny, zdravé přírodní cukry a mastné kyseliny. Použití papáji v gastronomii Zralé plody papáji se nejčastěji konzumují čerstvé, lahodně chutnají pokapané citronovou nebo limetkovou šťávou. V studené kuchyni se přidávají do ovocných salátů, připravují se z nich koktejly. Jsou ale vhodné i do pikantnějších jídel v teplé kuchyni – velmi často se využívají při přípravě salátů s kuřecím masem nebo mořskými plody. Při přípravě sladkých jídel je nutné myslet na skutečnost, že papája zamezuje tuhnutí želatiny. Nezralé plody se vaří a dusí podobně jako zelenina, je z nich také výborné čatní. Vyrábí se z nich také chutné zavařeniny a kompoty. Semena se velmi dobře suší a pak se umletá používají jako koření místo pepře. Jedním z účinků papainu je například měknutí a zkřehnutí masa a tak se přidává do vody, v které se maso vaří, případně do marinád. V dezertech papain zabraňuje ztuhnutí želatiny. Mladé listy se připravují a konzumují jako špenát. Příprava před použitím Plod se nejprve podélně rozkrojí a z dužiny se vydlabou semena. Pak se plod oloupe a dužina nakrájí na plátky, případně je možné dužinu z neoloupaného plodu vydlabat lžičkou. Tipy do kuchyně Salát – plátky papáji s šunkou a čedarem Omáčka na zmrzliny, dezerty a ovocné saláty - papája, limety a máta Sorbet z papáji Ovocný salát – papája, ananas, mango a máta Salza – papája, červená cibule, jalapeños, šťáva z limetky a čerstvý koriandr Curry s krevetami a papájou Jak a podle čeho vybírat Plody papáji jsou náchylné na otlačení, proto se sklízí a transportují už ve stadiu poloviční nebo tříčtvrteční zralosti. Pokud se sklidí dříve, zůstanou zelené a nedozrají, ale mohou se ještě použít k vaření jako zelenina. Plody, sklizené v příznivé době zrání postupně během dozrávání mění barvu i chuť. Kupovat bychom tedy měli pouze plody, které mají podle druhu charakteristickou žlutou nebo žlutooranžovou barvu slupky a lososově zbarvenou dužninu. Celé plody jsou na omak mírně poddajné. Spotřeba, zrání, skladování Zralé plody se při stlačení mírně prohnou. Pokud plody ještě nejsou v požadované stupni zralosti, zabalí se do papírového sáčku a nechají dozrát. Plody papáji se nesmí skladovat a tedy ani dozrávat v teplotách, které jsou nižší než 7° Celsia. Zajímavosti Papája se v Evropě začala více prodávat až v posledních letech, když se podařilo úspěšně vyřešit možnosti distribuce – zralé plody jsou velmi náchylné na otlačení a tak jejich delší přeprava byla velmi náročná. Léčivé účinky Papája se vzhledem k všem vitamínům a dalším pro lidské zdraví prospěšným látkám řadí mezi nejzdravější druhy ovoce. Především pozitivně ovlivňuje a podporuje - funkci trávícího systému - zdravé zažívání - prevenci proti nachlazení Je velmi dobře stravitelná a má velmi nízkou kalorickou hodnotu. Po konzumaci plodů papáji zatím nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky.    

PISTÁCIE – oblíbené zelené oříšky, které si dopřáváme jako pochutinu k vínu či k pivu. Pistácie jsou plodem řečíku pistáciového latinsky Pistacia vera, zvaného také pistácie pravá. Hořlavá pochoutka Při jejich skladování je nutné dávat si pozor, pistácie jsou extrémně hořlavé, někdy se mohou samy od sebe vznítit. Z tohoto důvodu se nesmí skladovat ve velkém množství pohromadě. Původ a historie Původně pochází ze střední Asie a Blízkého východu. První pistácie se objevili před 9 000 let v západní Asii. Dále se pistácie pěstují v jihovýchodní Asii a ve Středomoří, kam se dostali ve středověku. Od poloviny 19. století se pěstují  i v Kalifornii. Současnost Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje např. v Číně, Sýrii a Řecku. Pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vzhled, chuť a vůně… Stromy nebo keře řečíku dorůstají do výšky 5–15 m. Plody pistácií jsou béžové skořápky, ve kterých je ukryto jádro, které může být od žluté až po nejrůznější odstíny zelené. Skořápky rostou na stromech v hroznech. Pokud skořápka dozraje, podélně puká na spojnici. Čím zelenější plod, tím je kvalitnější. Jádro je ještě obaleno červenou slupkou, která se snadno slupuje a má charakteristicky nasládlou chuť. I samotné jádro je nasládlé chuti a má charakteristickou vůni. Zdraví a vitamíny Pistácie obsahují sloučeniny, které pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Svým složením jsou podobné piniovým oříškům, ale obsahují více bílkovin a méně tuků. Obsahují hodně uhlohydrátů a mají také vysoký obsah železa, draslíku, hořčíku fosforu a vápníku. Obsahují i cenné stopové prvky, jako např. měď (1,2 mg/100 g), která podle posledních výzkumů ulehčuje vstřebávání železa. Díky této kombinaci pomáhá proti anémii. Pistácie mají v průměru 55 % olejů, 20 % bílkovin a 15 % cukrů, což z ní dělá mimořádně cennou potravinu. Na druhou stranu mohou obsahovat nebezpečné plísně a alfatoxiny, což je produkt některých plísní a prudký jed, který způsobuje onemocnění jater a je silnou karcinogenní látkou. U prodávaného zboží jsou však tyto látky pravidelně sledovány, proto při nákupu nemusíme mít strach. Dále obsahují vitamín A, B, E a silné antioxidanty, které chrání před rakovinovým bujením. Použití pistácií v gastronomii Použití pistácií je všestranné, jádra se nejčastěji konzumují čerstvá, pražená, solená či jinak ochucená. Z čerstvých pistácií se vyrábí zmrzliny, moučníky (baklava). U nás jsou nejznámější  pražené solené pistácie. Plody pistácií jsou zelené, přesto jsou někdy černé, a to pokud byly před pražením naloženy v soli a citronu. Dostupnost a skladování U nás jsou pistáciové oříšky běžně k dostání, a to jak balené, tak i vážené. Skladujeme je nejlépe na suchém a tmavém místě. Při konzumaci balených pistácií se řídíme pokyny uvedenými na obalu. Léčivé účinky - chrání před vznikem některých druhů rakoviny - redukují množství nebezpečného cholesterolu v krvi - pomáhají proti anémii - působí sedativně - podporují tvorbu svalové hmoty - jsou vhodné při revmatismu

RAJČENKA - latinsky Cyphomandra betacea, anglickytree tomato nebo tamarillo, francouzsky i italsky tamarillo,německy Baumtomate - je velmi zdravé ovoce, které svým tvarem i chutí připomíná rajče a může se vypěstovat i v domácím prostředí. Netradiční chutné ovoce Rajčenka – stromové rajče nebo také francouzské rajče – je ovoce s šťavnatými a příjemně nakyslými plody, které je možné úspěšně pěstovat i v bytě. Český název rajčenka dostala vzhledem k své chuti, která je podobná chuti rajčat. Původ a historie Rajčenka pochází z Brazílie a peruánských And, kde ho pěstovali pod legendární horou Machu Picchu již Inkové. Později se rozšířila do Kolumbie a dosud neznámými cestami i do Keni, Indie, Jižní Afriky a také na Nový Zéland, kde dostala název tree tomato – stromové rajče. Současnost V současné době se rajčenka nejvíce pěstuje v horských částech tropických a subtropických oblastí. Velké plantáže jsou v Africe, Austrálii, na Novém Zélandu a v Kalifornii. Některé odrůdy se v průběhu 19. století začaly pěstovat i jako pokojové rostliny a v okrasných zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Plody – bobule – jsou poměrně velké, často dorůstají až do váhy 100 až 200 gramů a velikosti 5 i více centimetrů. Mají vejčitý nebo kulatý tvar, připomínající rajče. Slupka plodu je poměrně tuhá a pevná, hladká a lesklá, její barva je podle odrůdy tmavě oranžová nebo purpurová, velmi často i tmavě pruhovaná. Dužina je výrazně aromatická, měkká a šťavnatá, barva dužiny je podle odrůdy červená nebo žlutá. Přibližně třetinu vnitřní části rajčenky tvoří tmavá semena. Chuť je podobná rajčatům, u některých odrůd se podobá chuti marakuji s rajčetem nebo rajčatům smíchaným s jablky. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Rostlina plodí po celý rok a z jednoho keře je možné sklidit až 100 plodů. V oblastech svého původu je rajčenka stálezelený 3 až 4 metry vysoký keř, v našich klimatických podmínkách dorůstá do výšky maximálně 2 metry. Roste velmi rychle, je poměrně nenáročná a proto se často vysazuje v okrasných zahradách. Listy jsou 15 až 20 centimetrů dlouhé, oválné, mírně plstnaté a zřetelně žilkované. Květy se začínají tvořit v průběhu května a mají narůžovělou nebo bledě fialovou barvu, mají karamelovou vůni. Druhy a odrůdy Rajčenky se od sebe odlišují především v barvě plodů a dužiny, částečně také chutí. Plody jsou většinou tmavě purpurové nebo oranžové, ale mohou mít i červenou, žlutou nebo zelenou barvu. Dužina je červená nebo žlutá. Chuť odrůd připomíná nejvíce rajče smíchané s marakujou nebo rajče s jablkem. Rajčenku je poměrně snadné vypěstovat ze semínek a tak se na trhu objevují nové kultivary a typy, které se nazývají odrůdy, ale oficiálními odrůdami uznány nejsou. Nejčastěji pěstované odrůdy Amberlea Gold má plody střední velikosti se žlutou slupkou, které ale mají na rozdíl od jiných odrůd nevýraznou chuť Bold Gold je odrůda s poměrně velkými žlutými plody s nevýraznou chutí Goldmine má velmi sladké plody střední velikosti žluté barvy s červeným žilkováním Oratia Red patří mezi odrůdy s většími plody, které jsou tmavě červené a mírně sladké Red Beau má tmavě červené oválné plody s velmi chutnou dužninou Red Delight je odrůda s velkými kulatými červenými a poměrně chutnými plody Tzv. oficiální odrůdy Tomatillo Cisineros – má plody až dvojnásobně větší než ostatní odrůdy. Plody mají zelenožlutou barvu a velký obsah vitamínu C a B. Vegetační doba je krátká a trvá 75 dní. Tomatillo - Mochyně dužnoplodá - Physalis philadelphica – pochází z Mexika. Rostlina má mnoho kulatých plodů velkých přibližně 5 centimetrů, které jsou zelené nebo jemně fialové. Plody se často používají místo lilku a jsou vhodné pro přípravu ratatouille. Tomatillo - Physalis ixocarpa – je šlechtěná původní odrůda z Mexika. Rostliny jsou poměrně nenáročné a mohou se pěstovat i v domácím prostředí jako okrasné. Zdraví a vitamíny Rajčenka se skládá z více než 90 % z vody, přibližně 5% sacharidů a 2,5 % bílkovin. Obsahuje značné množství vlákniny a minimální množství tuku. Má poměrně velký obsah vitamínu C, B, E a provitamínu A. Z minerálních látek obsahuje nejvíce železa, fosforu, hořčíku, draslíku a křemíku. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek ovlivňuje rajčenka pozitivně především obranyschopnost a imunitu organismu. Posiluje činnost srdce a krevního systému, má pozitivní vliv i na nervovou soustavu. Plody jsou významným zdrojem antioxidantů, pomáhají snižovat množství škodlivin v těle a snižují dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin na trávicí ústrojí. Konzumace nezralých plodů může způsobit žaludeční problémy i lehčí otravu organismu. Využití rajčenky v kuchyni Zralé plody rajčenky se konzumují jako ovoce především čerstvé, mohou se ale i různým způsobem upravovat. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody všech odrůd mají hořkou slupku, která se nekonzumuje a je ji potřeba před zpracováním odstranit. Pokud konzumujeme čerstvé plody, je nejlepší je rozříznout, dochutit ideálně hnědým cukrem a jíst lžičkou. Syrové oloupané plody je možné rozmixovat do džusu nebo na koktejl. Plátky nebo kousky syrové rajčenky bez slupky se přidávají do ovocných salátů nebo k zmrzlině se šlehačkou. V teplé kuchyni se používají podobně jako rajčata, mohou se péct i dusit. Jsou vhodné na vaření nakyslých omáček k masu, připravuje se z nich také slazená marmeláda. Rajčenka se může nakládat stejně jako dýně. Příprava rajčenky před konzumací a použitím v kuchyni Plody mají velmi hořkou slupku, která se nekonzumuje a případně i zcela odstraňuje. Rajčenky se velmi dobře oloupou, pokud se nechají 3 minuty spařit v horké vodě. Kyselost se dá částečně odstranit tak, že se oloupané plody rozpůlí nebo rozčtvrtí, pocukrují ze všech stran a nechají přes noc odležet v chladničce. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody jsou velmi měkké a choulostivé na omačkání. Kupujeme tedy pouze plody, které nejsou povrchově nijak poškozené a mají stejnoměrné zabarvení. Spotřeba a skladování Zralé plody rajčenky vydrží v chladničce maximálně 2 týdny. Rajčenky se mohou zamrazit. Pěstování V klimatických podmínkách střední Evropy je rajčenky možné pěstovat ve vnitřních prostorách jako pokojové nebo přenosné rostliny, v zimních zahradách a ve sklenících. Rajčenky nesnáší mráz, nejvhodnější jsou trvalé teploty od 20 do 30° Celsia. Potřebují výživný lehký substrát, který musí být stále vlhký. Vysušení půdy nebo přemokření se projevuje negativně na růstu. Půdu je vhodné každých 14 dní přihnojovat. Rostliny se poměrně snadno rozmnožují semeny, ale i odnožemi nebo řízkováním. Kvetou a plodí většinou až v druhém roce . Rajčenka velmi rychle roste, v době květu se musí opylovat štětečkem nebo je nutné umožnit přístup hmyzu. Přezimovat by rostliny měly při teplotě přibližně 10° Celsia, v tomto období se také výrazně omezuje zalévání. Rostlina by měla mít dostatek světla, aby neopadávaly listy. Na jaře se přesazuje a dlouhé, nevzhledné výrůstky, které přes zimu narostly, se odstřihnou. Rostliny se pěstují ve větších nádobách a každý rok se přesazují do nové zeminy. V druhém roce, kdy rostlina začíná plodit, odstraňujeme malé plody, které by neuzrály a ponecháme jen plody větší. Zajímavosti Rajčenka se pěstuje spíš jako okrasná rostlina, než pro plody. Vzhledem k rychlému růstu i ve vnitřních prostorách a dekorativnímu vzhledu je rajčenka vhodná rostlina do bytů a zimních zahrad. Léčivé účinky Rajčenka má pro lidské zdraví mnoho pozitivních účinků. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek především - posiluje obranyschopnost organismu a imunitní systém - pomáhá snižovat množství škodlivin v těle - kladně ovlivňuje činnost srdce a krevního systému - pozitivně působí na nervovou soustavu Snižuje dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin Konzumace zralých plodů rajčenky nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Nezralé plody mohou způsobit žaludeční problémy, případně i lehčí otravu.

ACETO BALSAMICO – neboli balzámový či balsamikový ocet pochází z Itálie a hojně se používá v kuchyni. Jedná se o speciálně upravované víno, které zraje v sudech. Italské vinné tajemství Balsamico je kromě lahodné chuti bohaté také na vitamíny a je tak prospěšné našemu zdraví. Označení Aceto balsamico tradizionale di Modena či Aceto balsamico tradizionale di Reggio Emilia neboli tradiční balzámový ocet z Modeny či z Reggia Emilia mohou na svých etiketách mít pouze výrobky, jež splňují přísná kritéria tradičních výrobních postupů. Původ a historie Balsamico je známé již od středověku. Původně se však nepoužívalo jako přísada do kuchyně, ale jako léčivý prostředek. Šlechtické rodiny v okolí Modeny vlastnily půdy, kde v dřevěných sudech zrál ocet. Název samotný pochází z počátku 17. století v Modeně, původně se tak nazývala tinktura z vinného octa. Vzhled, chuť a vůně… Ve srovnání s obyčejným octem jsou balsamikové octy kořeněnější, sladší a trochu olejnaté. Výroba Balsamico se vyrábí ze zahušťovaného moštu vinných hroznů odrůdy Trebbiano. Svoji nasládlou kořenitou chuť získává až po několikaletém zrání v sudech. Tento proces je velmi náročný a trvá mnoho let. Nejprve se z hroznů získá mošt, který se nechá ohříváním mírně zhoustnout. Během 3 let, kdy zraje v sudech, dochází k přeměně tekutiny na alkohol a z ní na ocet. Různé typy sudů ovlivňují jeho chuť. Dobrý ocet zraje minimálně 12 let, ale ty nejlepší zrají až 50 let. V současnosti vznikají i průmyslově vyráběné octy, jsou cenově dostupnější, ale je nutné si dát pozor na jejich kvalitu. Druhy Mladý ocet („da insalata“) v sudech zraje od 3 do 6 let, jeho chuť je typicky nakyslá. Nejčastěji se používá do salátů. Středně starý („medio corpo“) v sudu zraje 6 až 12 let. Používá se obvykle pro zjemnění omáček. Extra starý („extra vecchio“) je nejcennější a také nejdražší. V sudech zraje 25 i více let. Má konzistenci sirupu, a proto ho stačí přidat do jídel jen kapku.  Obecně platí, že starší balsamica jsou sladší a jemnější oproti těm mladým, která mají kyselou příchuť. Použití balsamica v gastronomii Balzamikový ocet se používá zejména v italské kuchyni. Hodí se k pokrmům z divočiny a z hovězího masa, k rizotu nebo k lehkým salátům. Zmrzlina či dezert Panna Cotta výborně chutnají s pár kapkami Aceta Balsamica. Ochucuje se směsí aromatických bylinek (např. máty) a olejů. Používá se nejčastěji do salátů a marinád (obvykle ve spojení s olivovým olejem a bazalkou), také k sýru Mozzarella a do dušených pokrmů. Zdraví a vitamíny Balsamico obsahuje draslík, fosfor a hořčík, pomáhá regulovat úroveň cholesterolu a snižuje krevní tlak. V domácí kosmetice hraje svou roli jako přípravek, který zkrášluje naše vlasy. Dostupnost a skladování Obyčejný Aceto Balsamico je k dostání v každém supermarketu, Aceto Balsamico tradizionale di Modena je možné zakoupit pouze v obchodech s octy a oleji. Všechny druhy Aceta Balsamica se uchovávají v temnu, dobře uzavřeny. Léčivé účinky - zlepšuje trávení - potlačuje chuť k jídlu - zrychluje spalování tuků - pomáhá při detoxikaci organismu - může přinejmenším částečně léčit průjmy - působí jako prevence proti kornatění tepen

AGASTACHE MEXICKÁ – patří do čeledi hluchavkovitých a často se s ní můžete potkat jako s ozdobnou rostlinou ve skalkách. Kromě toho, že krásně kvete, nalezne své využití i v kuchyni. Historie, původ a současnost Tato krásná rostlinka s drobnými květy pochází z Mexika. Právě díky svému vzhledu a sladké vůni se těší stále větší oblibě v okrasné a bylinkové zahrádce. Vzhled, chuť a vůně… Agastache je 60–90 cm vysoká keříková bylina. Květy mají bílou nebo modrou barvu. V zahrádkách se pěstuje jako letnička. Okolo se šíří sladká vůně. Květy jsou často vyhledávány včelami a motýly. Odrůdy Champagne má růžové až meruňkové zbarvené květy a voní po mátě. Citronový yzop má citronové aroma. Agastache fenyklová (A. foeniculum) má aromatické listy, kterými lze ochucovat sladkosti, čaje a saláty. Šeříkově fialová květenství. Listy voní podobně jako tzv. pomerančová mateřídouška. Odpuzuje moskyty. Agastache vrásčitá (A. rugosa) má silné antibakteriální a antimykotické účinky a pomáhá i při zažívacích potížích. Květy jsou světle žluté a po usušení se hodí do suchých vazeb. Rostlina je mrazuvzdorná a láká včely i motýly. Agastache kopřivolistá (A. utricifolia) rostlina s květy modrými, růžovými i bílými. Všechny rostliny také voní a lákají hmyz. Použití agastache v gastronomii Listy jsou vhodné jako koření do omáček, polévek, salátů nebo rybích pokrmů. Připomíná francouzský estragon. Listy druhu Agastache foeniculum výborně poslouží jako náhražka cukru. Několik listů osladí čaj, který nejen dobře chutná, ale je i zdravý. Pěstování, zrání, skladování Agastache má ráda slunce, ideální je tedy pro ni výslunná až pohostinná poloha. Vlhká a dobře propustná půda. Ideálním místem je výslunná až pohostinná poloha. Půda musí být rovnoměrně vlhká, ale dobře propustná, protože nesnáší žádné zamokření. Na jaře si předpěstujte sazeničky ve skleníku nebo v misce za oknem. Ven rostlinky umisťujte až tehdy, když nehrozí žádné mrazy. Listy zpracovávejte pokud možno čerstvé. Není-li to možné, sušte je za tepla jen krátce, aby aroma nevyprchalo. Léčivé účinky - zmírňuje bolesti v krku - zmírňuje potíže s nachlazením - pomáhá proti nevolnostem - pomáhá proti houbovým infekcím  

Jedná se o těstoviny ve tvaru obdélníkových nebo čtvercových taštiček. Jsou plněné sýrem, směsí mletého masa nebo drůbežím masem.

Jinak čínský anýz, hvězdicové koření, hvězdicový anýz. Používáme plody, mleté nebo celé. Badyán má stejnou vůni jako anýz, má však těžší a plnější chuť. V Evropě se badyánem ochucují sladká jídla, svařené víno, perník, hruškový či švestkový kompot. V čínské kuchyni se jím koření vepřové maso, husa a kachna. Pokud kousek badyánu vložíme do vnitřku kachny nebo kuřete, získají příjemné, kořenitě nasládlé aroma. Badyánový olej lze použít místo anýzového oleje do pečiva, zmrzliny či do likérů. Badyán je k dostání v obchodech s kořením. Mleté koření ztrácí chuť rychleji, celé plody udrží své aroma po celé roky. Uchovávat je ale musíme vzduchotěsně uzavřené, v temnu a suchu. Badyán je domácím kořením čínské kuchyně. Pochází z jižní Číny a Vietnamu. Badyán je plodem stálezeleného stromu z čeledi magnoliovitých. Badyáník pravý má lesklé listy a malé žluté květy s mnoha korunními lístky. Strom dorůstá do výšky 8m. Plodit začíná v 6. roce a plodí přes 100 let. Zralá souplodí se otevřou do osmicípé hvězdy – každý cíp hvězdy je dutý a obsahuje semeno. Badyán se trhá před dozráním a suší se na slunci. Vůně a chuť badyánu jsou podobné vůni a chuti anýzu a fenyklu. Badyán chutná sladce, je palčivější než lékořice. V Číně jej přidávají k drůbežím a vepřovým pokrmům, je také přísadou koření pěti vůní. Ve Vietnamu se badyán používá při přípravě hovězí polévky. Je také vhodný k ochucení pečeného kuřete, přidává se k dušené rybě a do čirých vývarů. Základní složkou silice je aromatický anetol, ochucuje likéry, žvýkačky a cukrovinky. Souplodí – po usušení je badyán tvrdý, načervenale hnědě zbarvený. Každý cíp hvězdy obsahuje jen jedno hladké, křehké semeno zbarvené hnědě. Zlomky plodů – používají se stejně běžně jako celé souplodí. Semena – jsou méně aromatická než zbytek plodu. Drť – badyán je lépe před použitím roztlouct v hmoždíři nebo umlít. Silice – používá se při výrobě mýdel a kosmetických přípravků.