Kategorie gastroslovníku

BROSKEV - plod Broskvoně obecné, latinsky Prunus persica - je ovoce krásné na pohled, chutné a navíc ještě zdravé.. Zdraví i krása… V Číně je broskev symbolem dlouhého života. Byla prý pokrmem nesmrtelných… V Japonsku se zase podle legendy z broskve plující v řece Momorato zrodil odvážný bojovník se zlem… Broskve tedy patří dokonce i ke kulturním tradicím. Původ a historie S broskvovým květem se setkáváme v japonských i čínských kulturních tradicích. Kdysi vládlo přesvědčení, že broskve mají původ v Persii - dnešním Iránu, ale později se prokázalo, že pocházejí z Číny, kde je znali už před čtyřmi tisíci lety. Až později se z Číny dostaly po tzv. Hedvábné stezce do Persie a dalších oblastí Středozemního moře. V Římě broskve nazývali perská jablka a právě Římané je později rozšířili do dalších oblastí. V 16. století je také poprvé ochutnali i ve Velké Británii a ve Francii, a dobyvatelé ze Španělska je v 17. století dovezli do Ameriky, kde se jim především v Texasu a v Kalifornii díky výhodným klimatickým podmínkám začalo velmi dobře dařit. Ve Francii také v té době začali s jejich ovocnářským šlechtěním. V našich zemích jsou první dostupné údaje o pěstování broskví ze 16. století na Litoměřicku, na Moravě pak z 18. století. Už v 16.století se broskvoně pěstovaly i na Slovensku. Současnost Největšími producenty broskví jsou Itálie, Španělsko a Řecko, ale také Čína, Francie, Turecko, Chile, Argentina, Austrálie, Maroko a Jihoafrická republika. Na trh významně pronikají i Kanada a USA, kde se broskve pěstují především ve státech Kalifornie, Jižní Karolína a Georgie. Tyto pěstitelské oblasti jsou logické. Broskve sice snesou poměrně nízké teploty, ale ne v době květu, a pro zrání plodů potřebují hodně slunce a ideálně teploty mezi 26 až 30 stupni Celsia. V období od dubna do května jsou broskve nejčastěji ze Španělska a Maroka, od června do září nejvíce broskví dodávají země z jihu Evropy a Francie, v zimních měsících pak trh zásobují především Chile a Jihoafrická republika. Vzhled, chuť, vůně… Plody broskve mají tvar nepravidelné koule, která je rozdělena viditelnou rýhou na dvě poloviny. Některé odrůdy jsou mírně zašpičatělé. Pro broskve je typická sametová jedlá slupka s narůžovělou až načervenalou barvou a drobným chmýřím, které se odstraňuje omytím. Dužnina je tvrdá nebo měkká, díky vysokému množství vody a cukrů vždy sladce osvěžující. Podle odrůdy má dužnina barvu žlutou, bílou nebo načervenalou. Uprostřed dužniny je pecka. Odrůdy V současnosti známe přibližně 2 000 odrůd. Šlechtění broskví se nejvíce věnují ovocnáři v Itálii a ve Francii. Broskve se dělí na dvě základní skupiny - oddělitelné od pecky - dužnina se dá od pecky snadno oddělit - neoddělitelné od pecky- odstranění pecky je náročnější Broskve neoddělitelné od pecky se pak dále dělí na bělomasé, žlutomasé a červenomasé - tzv. „krvavé“. Specifickým druhem je koblihová broskev, která svým tvarem připomíná americkou koblihu. Nejznámější odrůdy: Zlaté broskve jsou velmi šťavnaté a nízkokalorické, velké a červené. Nejvíce účinných látek obsahuje jejich slupka. Arnaut má atraktivní červenou barvu slupky a zářivě žlutou šťavnatou dužninu, která se velmi dobře oddělujeme od pecky Barbara se vyznačuje velkými plody se šťavnatou dužinou, která je sladká a zároveň jemně kořeněná. Pecka se snadno odděluje. Primerose je raná odrůda se snadno oddělitelnou peckou a bělomasou vláknitou šťavnatou dužninou. Červená vínová pochází z Německa a má výrazně červenou mramorovanou dužninu. Flavorcrest je středně až velkoplodá poloraná odrůda se žlutou dužninou a výraznou vůní. Springcrest má poměrně nevýraznou chuť. Žlutá vláknitá dužnina se snadno oddělí od pecky. Maycrest se pěstuje v Itálii a ve Španělsku. Plody této velmi rané žlutomasé odrůdy jsou středně velké. Grenadix má původ ve Francii. Slupka je červeně mramorovaná, dužnina bílá s nevýraznou a málo sladkou chutí. Rich Lady je poloraná odrůda z Francie s velkými plody se žlutou dužninou, která se snadno odděluje od pecky. Má velmi příjemnou typicky broskvovou ovocnou chuť. Red top se vyznačuje žlutou šťavnatou a sladkou dužninou. Tato polopozdní odrůda je velmi oblíbená ve Francii. Suncrest pochází z USA. Má středně velké plody se žlutou dužninou, uchovává si své aroma i při delším uskladnění. Junegold je raná odrůda z USA s načervenalou slupkou, výrazně žlutou a šťavnatou dužninou s mírně Redhaven má mírně aromatickou žlutou dužninu, která se snadno oddělí od pecky. Plody této americké polorané odrůdy jsou červené. Dixired je poloraná broskev z Ameriky. Má sytě žlutou dužninu, která se od pecky odděluje obtížněji. Hale s pevnou žlutou dužninou dobře oddělitelnou od pecky pochází z USA. Je to pozdní odrůda s velmi příjemnou chutí. Zdraví a vitamíny Plody broskví obsahují až 88 % vody a jen 9 % cukrů. Jsou velkým zdrojem mnoha minerálů a vitamínů. Obsahují například velké množství železa, ale také draslík, vápník, sodík nebo horčík, které pozitivně působí na duševní pohodu, ale podporují například i činnost ledvin. V broskvích je také vitamín C, provitamín A a vitamín B3. Broskve obsahují i důležité flavonoidy, které zvyšují účinnost vitamínu C a díky kterým mají žlutou až oranžovou barvu. Konzumace 100 gramové broskve se slupkou pokryvá 75 procent doporučené denní dávky vitamínu C. Vitamíny řady B mají pozitivní vliv na nervový systém. Broskve jsou vhodné i pro redukční diety, protože 100 gramů má hodnotu pouhých 219 kJ a vzhledem k vysokému obsahu vlákniny působí příznivě na trávení. Broskve by se ale neměly konzumovat jako dezert, protože podporují chuť k jídlu. Použití broskví v kuchyni Broskve se konzumují syrové, nebo se z nich připravují kompoty, marmelády, džemy a šťávy. Vzhledem k jejich aromatické chuti se velmi dobře hodí k přípravě sladkých jídel, dezertů. salátů, předkrmů a nápojů. Stále častěji se ale používají i tepelně zpracované jako příloha například k masům. Broskve se využívají i jako významná aromatická složka v potravinářském průmyslu při výrobě sladkých šťáv, jako příchutě do nápojů a minerálních vod, čajů nebo žvýkaček. Vyrábějí se z nich i destiláty – např. Persiko, který obsahuje jejich roztlučená jádra nebo bulharský likér zlatavě žluté barvy a sladké broskvové chuti Praskova. Na kolečka nakrájené plody lze snadno usušit Své uplatnění broskve našly i v kosmetickém průmyslu. Pleťové masky z jejich rozmačkané dužiny dodávají pokožce svěží vzhled a byly používány už v dávných dobách. Broskve a jejich aroma jsou i v některých parfémech. Loupání broskví Broskve se nejdříve na krátkou dobu ponoří do vařící vody a pak z nich lze slupku snadno stáhnout malým ostrým nožem. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu broskví můžeme jejich kvalitu poznat nejen podle vzhledu, ale i podle vůně. Poměrně důležitá je i země jejich původu - čím menší je vzdálenost, tím kvalitnější jsou plody, protože nemusely být kvůli přepravě nějak výrazně chemicky upravovány. Nikdy nekupujeme broskve nahnilé, omačkané a příliš měkké, ale ani broskve velmi tvrdé, zelené a nezralé. Polozralé broskve je možné nechat doma dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé zralé broskve nemají dlouhou trvanlivost. Tvrdost plodu je závislá na jeho zralosti. Málo zralé plody jsou tvrdší, zralejší naopak měkčí a také sladší. Nazrálé plody se nechávají dozrát při pokojové teplotě, zralé lze skladovat 3 až 5 dní na chladném místě. Broskve neztrácejí svoji chuť ani aroma při kompotování, které je poměrně jednoduché. Zajímavosti V mnoha kulturách jsou broskve symbolicky spojovány už od dávných let s ženskou krásou. Z broskví se vyrábí i různé likéry. Velmi oblíbený je například francouzský Pecher Mignon, vyráběný z bělomasých broskví. Olejnatá jádra broskví se v průmyslové výrobě využívají jako náhražka mandlí. Léčivé účinky Broskve mají mnoho zdraví prospěšných vlastností - posilují imunitní systém, činnost srdce, krevní oběh a cévy - podporují činnost ledvin, odvodňují - mají kladný vliv na nervovou soustavu a psychiku, uklidňují a snižují nervozitu - jsou vynikající doplněk stravy při redukčních dietách Při konzumaci zralých broskví ve větším množství se mohou projevit nežádoucí účinky ve formě průjmu . Žaludeční problémy mohou nastat při konzumaci nezralých plodů.    

HROZNOVÉ VÍNO jsou plody rostliny Réva vinná - latinsky Vitis viniofera, anglicky table frape, francouzsky raisin de table nebo německy Weintraube. Konzumuje se především čerstvé, většina produkce se ale využívá na výrobu nápojů.  Chutné a zdravé jako plod i nápoj… Hroznové víno je po pomerančích druhé nejvíce šlechtěné ovoce na celém světě. Většina sklizně se používá pro výrobu alkoholických i nealkoholických nápojů, i když konzumace v syrovém stavu je pro lidský organismus mnohem prospěšnější. Původ a historie Vinná réva je jednou z nejstarších rostlin pěstovaných člověkem. Původní formy plané vinné révy byly na zemi již před 130 miliony let na území Grónska. V době ledové se postupně přesouvaly do oblastí kolem Středozemního moře a před přibližně 7 000 roky se objevily i v oblastech na sever od Alp. Za nejpravděpodobnější místo prvního výskytu se považuje střední Asie a Zakavkazsko. Vinná réva byla poprvé kultivována před 5 000 lety ve starověkém Egyptě a už tehdy se z ní vyrábělo víno. V pěstování révy pokračovali v Římě a Řecku, a tehdy již také znali i její zdravotní účinky. Z Římské říše se vinná réva dostala do Francie, Španělska a Německa, ale také na území Velké Moravy a do Čech, a dokonce i do Iránu a severní Afriky. Hroznové víno patří k po mnoho tisíc let základům kultury národů, které žijí v oblastech kolem Středozemního moře. V teplých přímořských podmínkách se této rostlině velmi daří. Nejstarší dochovaný keř vinné révy je tzv. Stara trta v slovinském Mariboru na nábřeží řeky Dravy. Jeho stáří se odhaduje na 440 let. Roste na jižní straně domu, kmen s průměrem 25 centimetrů se ve výšce 2 metrů rozděluje na samostatné větve o délce 15 metrů. Jedná se o původní červenou odrůdu, která je velmi plodná a také odolná proti různým nemocem a škůdcům. V roce 2004 byla tato réva na základě různých odborných analýz a historických pramenů oficielně zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako nejstarší dochovaná na světě. Současnost V současné době se kulturní odrůdy vinné révy pěstují ve všech oblastech mírného pásma, ale i v subtropických krajích. V Evropě pochází její největší množství z Itálie, Španělska, Francie, Portugalska, Německa a balkánských zemí. Většina odrůd se ale využívá pro potřeby vinařského průmyslu, odrůdy pro přímou konzumaci tvoří jen malou část. Významnými pěstiteli jsou i Chile a Jihoafrická republika. V České republice jsou dvě základní vinohradské oblasti - moravská a česká. Morava je tradiční vinařské území, ale vzhledem k podnebí a velikosti vinic nemá zdejší produkce vína v evropském ani světovém měřítku žádný velký význam. V minulosti se hrozny ze střední Evropy považovaly především za malé, ale nové šlechtěné odrůdy se již vzhledem i chutí vyrovnají zahraničním.  V produkci je celosvětově vinná réva po citrusových plodech na druhém místě a až za ní jsou banány a jablka. Roční úroda na světě je přibližně 60 milionů tun hroznů, ale jen 10 % je určeno pro přímou konzumaci. Na výrobu nejrůznějších druhů vín, sektů a moštů se využije 85 %, zbývajících 5 % se suší a prodává jako rozinky. Vzhled, chuť, vůně… Plody vinné révy jsou bobule kulovitého, vejčitého nebo zaobleně válcovitého tvaru o průměru 0,4 až1,5 cm a délce až 2,5 cm. Mají mnoho různých barevných odstínů. Nejčastěji je zjednodušeně rozdělujeme na bílé, modré a červené, ale to neodpovídá skutečnosti, protože jsou v barevném spektru od zelené, zelenožluté až po červenou a tmavě fialovou. Plody obsahují velké množství vody a cukrů. Víno pěstované v chladnějších oblastech má cukrů méně, plody ze suchých a teplých oblastí jsou mnohem sladší. Vůně bývá různá podle odrůdy a také místa pěstování. Aroma je podstatné především u odrůd, které se využívají k výrobě nápojů, u odrůd pro přímou konzumaci už tak důležité není. Pro přímou konzumaci se upřednostňují odrůdy s velkými křupavými bobulemi, které mají víc šťávy a sladkou chuť. Bílé hrozny se konzumují častěji než modré nebo červené. Modré ale mají vyšší obsah hodnotných látek a tak se zájem o ně zvyšuje. Réva vinná je popínavá dřevitá liána, která se pne po oporách, ke kterým se přichycuje pomocí úponků. Šlechtěné odrůdy už ale mají i podobu stromků. Kulturní odrůdy na vinicích můžou dorůst až do výšky 4 metrů a mít průměr kmene i 50 centimetrů. Barva kmene je světlehnědá a loupe se v dlouhých pruzích. Letorosty jsou žlutohnědé až červenohnědé. Kořeny dosahují značné délky - někdy až 10 metrů - a to dokonce i na skalnatém podloží. Divoké odrůdy révy vinné můžou ve vlhkém prostředí dosáhnout výšky až 30 metrů a mít průměr kmene 1,5 metru. Jejich plody jsou menší a také méně chutné. Odrůdy  Původní volně rostoucí réva lesní má velkou rozmanitost plodů v chuti, barvě i velikosti. Z ní pak vznikly další odrůdy révy vinné, a to jak samovolným křížením, tak šlechtěním. Kulturní šlechtěné odrůdy se pěstují na vinicích. Jsou světlomilné a vyžadují teplé, dobře propustné půdy, které jsou bohaté na živiny. Divoké formy rostou ve vlhkých lesích převážně lužního typu, v křovinách a na březích vodních toků. Odrůdy je možné třídit podle mnoha různých kritérií, nejsprávnější je třídění podle místa vzniku a použití, laicky nejčastější pak podle barvy na bílé, červené a modré. Odrůdy vína podle použití Moštové odrůdy mají menší bobule, vysoký obsah aromatických látek a jsou poměrně hodně odolné proti houbovým chorobám a cizopasníkům. Využívají se především k výrobě moštů a vín. Moštové odrůdy se dále dělí na odrůdy pro výrobu bílých vín - bílé a červené plody, a odrůdy k výrobě červených vín - modré plody. Stolní odrůdy mají velké hrozny a sladké bobule s pevnou dužninou, které nejsou nějak výrazněji aromatické. Jsou určeny pro přímou konzumaci, k výrobě vína se nehodí a také téměř nepoužívají. Podnožové odrůdy se používají jako podnože pro sazenice běžných odrůd vinné révy a tím se zajišťuje větší odolnost proti cizopasníkům, především révokazu. U podnožových odrůd se tedy dbá hlavně na tuto odolnost a přizpůsobení konkrétním půdním podmínkám a vhodným předpokladům pro štěpování. Kvalita a vlastnosti hroznů a jejich bobulí nejsou důležité, často se na nich hrozny ani netvoří. Významné odrůdy pěstované v Evropě Aron je odrůda hroznového vína s velkými, oválnými a žlutými bobulemi. Nevýrazná, částečně kyselá příchuť. Jemná a chlupatá slupka ukrývá množství pecek a dužinu. Odolná z hlediska pěstování. Hrozny jsou sklízeny nejčastěji v období září. Vzhledem k náchylnostem na různé nákazy je ideální pěstování ve skleníku. Regina dei Vigneti je „královská“ odrůda evropských i světových vinohradů, vyšlechtěná v Maďarsku. Má velké hrozny s velkými křupavými žlutozelenými sladkými plody a decentní muškátové aroma. Regina ( Watham cross ) se pěstuje od roku 1833 a v Evropě je to druhá nejdůležitější odrůda. Má velké žlutozelené a velmi křupavé plody s velmi jemnou chutí a vůní. Paparella je světle zelená odrůda z Itálie pro přímou konzumaci. Oválné křupavé a opevní plody mají příjemně sladkou chuť a rostou ve velkých hroznech. Italia - Ideál pochází z Itálie a je to také hlavní italská odrůda s velmi pevnými zelenými mírně sladkými a jen nepatrně aromatickými plody, určenými pro přímou konzumaci. Ester - Ezster odrůda s modrými velmi křupavými a chutnými bobulemi, pocházející z Maďarska. Vyznačuje se také velmi velkými hrozny. Nero je další odrůda s modrými bobulemi, vyšlechtěná v Maďarsku. Středně velké plody mají velmi osvěžující chuť a jsou v hroznu pevně semknuté. Muscat bleu má původ ve Švýcarsku. Je to modrá velmi odolná odrůda se středně velkými plody a výraznou intenzivní chutí. Romulus je velmi odolná odrůda z Řecka s malými zelenými plody bez jader a s příjemnou sladkou chutí. Významné celosvětově pěstované odrůdy Thompson Seedless ( Sultania ) je celosvětově nejdůležitější odrůda hroznového vína pro přímou konzumaci a výrobu hrozinek. Plody mají zlatožlutou barvu, tenkou slupku a jsou velmi sladké. Almeria ( Ohanes, Uva Blanca ) je nejpozději zrající celosvětově rozšířená odrůda pro přímou konzumaci. Plody jsou zelené a pevné, mají neutrální chuť. Cardinal pochází z Kalifornie, kde se pěstuje od roku 1939. Modrofialové středně velké plody mají dobrou chuť pouze když jsou plně zralé. Flame Seedless je nejnovější vyšlechtěná odrůda pro přímou konzumaci z Kalifornie. Středně velké zářivě červenofialové plody s neutrální chutí jsou křupavé a pevné.. Barlinka má původ v Jihoafrické republice. Plody mají modrou barvu, jsou velké a pevné, jemně osvěžující chuť mají jen v plné zralosti. Red Giant patří do skupiny odrůd pro přímou konzumaci a je nejvíce rozšířená v Argentině. Má velké plody s červenofialovou barvou a vynikající chutí. Významné odrůdy pěstované na Moravě a v Čechách Odrůdy pro přímou konzumaci Arkadia Diamant Chrupka bílá Chrupka červená Julski bisser Olšava Pola Palonia kincse Odrůdy pro výrobu vín a moštů Aurelius Chardonnay Irsai Oliver Muškát Othonel Müller Thurgau Neuburské Pálava Rulandské bílé Rulandské šedé Ryzlink rýnský Ryzlink vlašský Sauvignon Sylvánské zelené Tramín červený Veltlínské zelené Veltlínské červené rané Zdraví a vitamíny Plody hroznové vína obsahují přibližně 80 % vody, ale především v nich najdeme mnoho pro lidský organismus významných látek a vitamínů. Jsou to hlavně sacharidy - glukóza a fruktóza, provitamin A, vitamíny B1, B2, B3 a B6, vitamín C a E. Je zde i draslík, železo, vápník, hořčík, fosfor a měď, proteiny a kyselina askorbová a ellagonová, která má ve srovnání s jinými fenolovými kyselinami až čtyřnásobně vyšší protirakovinný účinek. Významný je i velký podíl rozpustné vlákniny pektin a flavonoidy, které jsou silnými antioxidanty. Další antioxidanty, bránícími vzniku a rozvoji ischemické srdeční choroby jsou rostlinná barviva antokyaniny, které obsahují slupky bílého a především modrého vína. V nich je i rosveratrol, který má prokazatelné protirakovinné účinky. V hroznovém víně jsou důležité dva druhy živin, kterých obsahuje poměrně hodně - sacharidy a vitamíny skupiny B. Proteiny, tuky, minerály a všechny ostatní látky jsou zde zastoupeny v menším množství. Vitanímu B6 mají více než hroznové víno jen avokádo, banán a mango, i ostatních vitamínů skupiny B je ve víně více než u třetiny všeho ostatního ovoce. Hroznové víno dodává lidským buňkám energii v podobě jednoduchých přírodních cukrů, které mají příznivý vliv na činnost srdce. Flavonoidy pak mají pozitivní účinek na cirkulaci krve, zabraňují ukládání cholesterolu a rozšiřují cévy. Vlákniny a další látky obsažené v hroznovém víně pomáhají při zácpě a aktivují činnost trávicích orgánů, především střev, kde udržují i rovnováhu střevní flóry. Významný je i detoxikační účinek pro játra, kdy víno aktivuje zvýšenou produkci žluče. Hroznové víno má i močopudné účinky a napomáhá vyplavování škodlivých látek z organismu. Konzumace se doporučuje při zánětech ledvin a močových cest, je také prospěšná pro osoby, které trpí nemocemi jako je dna nebo obezita a které konzumují nadměrné množství masných výrobků. Hroznové víno obsahuje i poměrně velké množství železa, ve 100 gramech rozinek ho je dokonce 2,6 miligramu, a je tedy vhodné v případech tzv. chudokrevnosti. Rozinky dodávají lidskému tělu mimo železa i značné množství draslíku a rostlinné vlákniny, vitamíny skupiny B se v nich vyskytují ve vyšší koncentraci než u čerstvých plodů. Konzumace čerstvých plodů, kompotů, hroznové šťávy, džusů i červeného nebo bílého vína je lidskému zdraví velmi prospěšná. Nejvíce vitamínů a pro organismus důležitých látek se ale získá především přímou konzumací plodů, která je mnohem zdravější a nemá žádné vedlejší účinky. Použití vína v gastronomii Převážná část celosvětové produkce hroznového vína - 85 procent - se využije k výrobě vín a moštů. Ze zbylé části se 5 % usuší a prodává jako rozinky a 10 % je určeno pro přímou konzumaci. Plody jsou vhodné především ke konzumaci v syrovém stavu. Pro přímou konzumaci se upřednostňují odrůdy s velkými křupavými bobulemi, které mají víc šťávy a sladkou chuť. Bílé hrozny se konzumují častěji než modré nebo červené. Modré ale mají vyšší obsah hodnotných látek a tak se zájem o ně zvyšuje. Ve studené kuchyni se využívají do různých ovocných salátů, koláčů, moučníků, dortů a dezertů, k sýrovým mísám a studeným bufetům. V teplé kuchyni se víno používá do pikantních pokrmů, kde můžou vzniknout zajímavé chuťové kontrasty například v kombinaci s kysaným zelím nebo kořeněnými omáčkami. Bobule vína jsou zajímavé i jako příloha k drůbeži, zvěřině a dalším druhům masa nebo jako doplňující surovina salátů. Marmelády, džemy a kompoty se plodů hroznového vína vyrábí jen ve velmi malém množství. Vynikající je ovocná hroznová šťáva, které produkce je už znatelně větší. Dalším produktem je kvasný vinný ocet, který se používá hlavně k dochucování různých zeleninových salátů. Z odpadu po lisování vína se vyrábí vínovice, nejznámější je asi italská grappa. Z jader se lisuje hroznový olej, který se používá k dochucování a zjemnění salátů, ale i na smažení, protože se spaluje při vysokých teplotách 190 až 230 stupňů Celsia. Své místo si v kuchyni našly i sušené plody vinné révy. Rozlišují se na drobné tmavé korintky, větší zlatožluté sultánky a velké rozinky. Používají se do různých pečených moučníků, do salátů, nakládají se do rumu a obalují v čokoládě. Nejrozšířenějším a nejoblíbenějším produktem z hroznového vína je víno tekuté. Existuje ho mnoho druhů, nejčastěji se rozděluje na červené, bílé a růžové, a také podle sladkosti na suché, polosuché, nebo polosladké...Další rozlišení je i podle jakosti, a tak známe vína archivní, jakostní, vína s přívlastkem, konzumní vína…Jsou i vína raná, poloraná, pozdní sběr… Velmi oblíbené je také víno šampaňské a víno šumivé, kterého se prodává mnoho různých druhů. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé plody při nákupu vybíráme především podle jejich vzhledu. Bobule na hroznu by měly být tvrdé a mít přibližně stejnou barvu. Neměly by z hroznu odpadávat, být omačkané nebo vykazovat příznaky hniloby. Rozinky a sultánky vybíráme podle data výroby a kupujeme takové, které nejsou úplně vysušené. Víno jako nápoj je nejlepší kupovat ve specializovaných prodejnách a vinotékách. Existuje mnoho druhů a záleží vždy na jedinci, které mu chutná a které má v oblibě. Poměrně důležité údaje pro výběr jsou obsah cukru a alkoholu, země původu, případně přímo i vinice a výrobce, ale také rok sklizně a distribuce, Nedoporučuje se nakupovat drahá a ani příliš levná vína v supermarketech. Drahá a dobrá tam jsou v nabídce většinou poměrně dlouho, levná zase nebývají příliš kvalitní. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé plody nemají dlouhou trvanlivost, i když se na trh často právě z důvodů trvanlivosti dodávají chemicky ošetřené. Skladujeme je v chladničce, ale nejlepší je rychlá spotřeba. Vína uchováváme ve většině případů v chladném a tmavém místě. Některá vína můžou ale mít pro skladování poměrně specifické požadavky. Zajímavosti Červené víno - ne bílé - má podobné účinky jako hroznová šťáva, ale proti šťávě má několik nevýhod. Víno totiž obsahuje málo sacharidů a vitamínů, navíc v něm je etylalkohol, který má negativní vliv na lidské zdraví. Přesto se ale pitím 1 až 2 decilitrů červeného vína denně snižuje riziko úmrtí na infarkt myokardu. Podle mnohých výzkumů to ale platí jen u osob starších 50 let. Zajímavé je i zjištění, že v případě překročení hranice 2 decilitry za den se naopak pravděpodobnost kardiovaskulárních chorob a úmrtí na ně zvyšuje a můžou se objevit i další různé zdravotní problémy. Z těchto údajů je zřejmé, že mnohem zdravější je pití hroznové šťávy. Konzumace plodů hroznového vína pomáhá při vysokém krevním tlaku, pokud se jí 2 hodiny po jídle. Denně se ale smí zkonzumovat maximálně 2 kilogramy zralých bobulí. Plody jsou také vhodné při celkové „očistě“ organismu. V takovém případě se konzumuje po dobu alespoň 5 dnů každé 2 hodiny čtvrt kilogramu bobulí. Hroznová šťáva pomáhá při zácpě. Stačí ji 5 dní po sobě pít v množství 3 mililitry na 1 kilogram tělesné váhy, maximálně ale jen 0,6 litru. Šťáva se pije vždy 2 hodiny před obědem a 3 hodiny po něm. Plody i šťáva mají výborné účinky proti celulitidě a při dietách. Podle mnoha různých výzkumů jsou látky, obsažené v plodech i šťávě schopné rozšiřovat cévy. Tím se zlepši proudění krve bez vytváření sraženin a zabraňuje se ukládání cholesterolu na cévních stěnách. Pokud člověk s nemocí srdce bude v létě a na podzim pravidelně konzumovat plody hroznového vína a rozinky, a v zimě a na jaře pít hroznovou šťávu - případně maximálně 2 deci červeného vína denně - zlepší se jeho srdeční činnost a reakce na tělesnou zátěž. Osoby, které se zotavují po prodělaném infarktu myokardu by měly denně konzumovat minimálně alespoň 1 kilogram plodů, protože tím významně pomůžou zastavení postupu koronární arteriosklerózy a případnému dalšímu infarktu. Léčivé účinky Hroznové víno - je výborný zdroj energie a snižuje únavu organismu - posiluje imunitu organismu a pomáhá při jeho detoxikaci - rozšiřuje cévy, posiluje srdce a snižuje riziko infarktu - je výbornou prevencí ischemické choroby srdeční - působí pozitivně při zánětech ledvin a onemocnění jater - pomáhá při chudokrevnosti - zlepšuje zažívání, pomáhá při zácpě - snižuje nervozitu, je účinné proti depresi - pomáhá snižovat váhu Plody a nápoje z hroznového vína můžou mít i nežádoucí účinky. V kombinaci s některými potravinami se nedá vyloučit podráždění žaludku. Bobule není vhodné konzumovat společně s kefírem, mlékem, perlivou vodou nebo alkoholem. Při nadměrném pití vína pak může dojít jak k bolestem hlavy a celkové malátnosti, tak i k mnoha dalším nepříjemným zdravotním problémům.

LIMETA známá také jako LIMETKA -botanicky Citrus aurantiifolia, anglicky a francozsky lime, německy Limette nebo španělsky lima ácida je citrusový plod stromu Citrus limetta. Příjemně kyselé a velmi zdravé ovoce… Limeta je kyselé citrusové ovoce, které zná asi každý. Pokládáme ho většinou „jen“ za odrůdu citronu, z které se používá především šťáva. I limetka má ale větší využití a samozřejmě jako všechny citrusové plody i významné účinky na lidské zdraví. Původ a historie Limety nemají tak dlouhou historii jako citrony. Pocházejí z Mexika a Brazílie, a především v těchto zemích se také dosud převážně pěstují. Současnost V současnosti se limetky pěstují především v Mexiku, které je nejvýznamnějším světovým producentem typické karibské – mexické - limetky. Z Brazílie, USA, v dalších zemí střední a jižní Ameriky pochází největší produkce limetky perské, které se také říká tahitská. V jihovýchodní Asii, v Africe a ve střední Americe se pěstuje další velmi známý druh tohoto ovoce, limetka Kaffir. V současné době se některé vyšlechtěné odrůdy pěstují už i v oblastech Středomoří. Limetky je možné pěstovat i ve sklenících a v domácnostech. Na rozdíl od jiných citrusů kvetou a nasazují na plody po celý rok. V mnoha případech se využívají i jako okrasné dřeviny. Vzhled, chuť, vůně… Plody limety mají vejcovitý tvar a jsou menší než citrony. Barva kůry je většinou zelená, u některých odrůd žlutozelená, původní mexická limetka je žlutá. Povrch je hladký, u limety Kaffir zvrásněný. Vnitřek limetky je různý podle odrůdy. Původní mexická limetka má dužninu žlutou s mnoha jadérky, limetka tahitská je uvnitř žlutozelená a bez jadérek, Kaffir je uvnitř zelenožlutá a má jadérka. Limetky jsou hodně šťavnaté a méně kyselé než citrony, jejich chuť je jemnější. Mají typickou nezaměnitelnou vůni. Nastrouhaná kůra má jemně nakyslou chuť. Sklízí se nezralé, ale na množství šťávy, chuť ani aroma to nemá žádný vliv. Odrůdy Limety se dělí především na dvě základní skupiny - limetky mexické a limetky perské. Limetka mexická se označuje také karibská nebo limetka pravá. Její velmi aromatické plody nejvíce připomínají citrony, jsou ale menší, kůra je hladká a zelená a u zralých plodů žlutá. Dužnina je velmi kyselá, má žlutou barvu a obsahuje jadérka. Pěstuje se nejvíce v Mexiku, v Evropě je to nejprodávanější odrůda. Limetka perská je známá také jako tahitská. Plody jsou středně velké, kůra má zelenou barvu, vnitřek je žlutozelený a bez jader. Obsahuje dvojnásobně víc šťávy než citrony. Plody z Brazílie, USA, střední a jižní Ameriky nejsou chemicky ošetřované. V Evropě se na trhu objevuje méně často. Limetka Kaffir se od ostatních odrůd odlišuje především zvrásněnou kůrou zelenožluté barvy, dužnina s jadérky je zelenožlutá, méně šťavnatá než u ostatních odrůd limetek. Listy stromu a jemně nastrouhaná vnější kůra se používají jako koření. Kaffir se nejvíce pěstuje v jihovýchodní Asii, v Africe a ve střední Americe. V Evropě je k dostání velmi zřídka. Do skupiny citrusových plodů – limetek patří i Kumkváty Kumkváty jsou mezi citrusy nejmenší plody. Mají zelenožluté zbarvení kůry, která je měkká a jedlá. Vnitřek je méně šťavnatý, má žlutočervenou barvu a obsahuje jádra. Kumkváty mají velmi hodně pektinu, minerálních látek a vitamínů. Nejznámější odrůda Meiva se dá úspěšně pěstovat i ve sklenících a domácnostech. Zdraví a vitamíny Limetky jsou velmi podobné citronům i v obsahu vitamínů a minerálních látek. Důležitý je především poměrně velký obsah vitamínu C a B, pektinu, booflavonoidů, draslíku, vápníku a fosforu. Vitamín C je jeden z nejdůležitějších vitamínů a společně s vitamínem B se významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Pektin snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev, flavonoidy posilují stěny kapilár, zlepšují pružnost cév, snižují tvorbu krevních sraženin a také mají antioxidační i protinádorové účinky. Draslík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Limetky vzhledem k obsahu vitamínu C a B, pektinu, flavonoidů a dalších látek významně zvyšují obranyschopnost a imunitu organismu, zlepšují krevní oběh a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Snižuje se i riziko nádorových onemocnění. Limetková šťáva - posiluje imunitu člověka proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - napomáhá správnímu fungování metabolismu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antioxidační i protinádorové účinky Vzhledem k tomu, že šťáva z limetek je poměrně značně kyselá, nedoporučuje se její příliš častá konzumace ani například jednorázová konzumace ve větším množství. Použití limetky v gastronomii Limetka má nezaměnitelnou chuť i aroma. Používá se především šťáva, a tonejvíce při přípravě zálivek salátů, různých dresinků i nápojů - známé jsou například koktejly Cuba Libre nebo Mojito. Do salátů se mimo šťávy může použít stejně jako u citronů nastrouhaná kůra. Její chuť je mírně nakyslá. Šťávou se dá také marinovat maso, a v takovém případě ho už vzhledem k specifické chuti limetek není nutné solit. V arabských zemích se limetky nakládají stejně jako v Evropě okurky a jsou vynikající pochoutkou. Limetky našly své uplatnění i v kosmetickém průmyslu. Výtažky a dokonce i kousky limetky se přidávají do pleťových krémů, protože právě na pleť velmi příznivě působí. Příprava limety před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytou limetku rozkrojit na dvě poloviny a pak z ní vymačkat šťávu, případně ji nakrájet na plátky. Šťávu z limetky snadněji vymačkáme, když ji pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud limetku dáme na maximálně 5 vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud šťávy potřebujeme jen několik kapek, zapíchneme do plodu dřevěné párátko a otvorem šťávu vymačkáme. K uchování limetky pro další použití pak stačí píchnout párátko zpět do stejného otvoru, citron zabalit do mikroténové fólie nebo igelitového sáčku a uložit do chladničky. Chceme-li jen tenký plátek kůry, odkrojíme ho ostrým tenkým nožem nebo speciální škrabkou, která se odborně jmenuje zester. Když chceme použít z citronu samostatně šťávu a kůru, nejdříve oškrábeme nebo okrájíme kůru a pak vymačkáme šťávu. Limetka v kuchyni Dresink z limetky na grilované maso - podle chuti smícháme šťávu z limetky, jemně nasekanou bazalku, majonézu, prolisovaný česnek a sůl. Můžeme také použít celou rozmixovanou limetku. Marináda s limetkou na maso- šťávu z limetky nebo celý rozmixovaný plod smícháme s kořením, chilli nebo sójovou omáčkou a olejem. Marinádu není potřeba dochucovat solí a není nutné solit ani maso. Salát z limetkou - na malé kousky nakrájenou celou limetku smícháme s natrhanými listy salátu a ořechy. Do salátu můžeme přidat i různé sýry nebo zeleninu. Osvěžující nápoj z limetky - nakrájenou celou limetku dáme do studené vody s ledem. Plod můžeme také rozmixovat. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší limetky mají svůj původ v Mexiku, Brazílii a v USA. Limetky plodí celý rok, sklízí se a velmi často i prodávají nezralé. Kupovat bychom měli plody už částečně nazrálé. Ideální limetka má mít podle odrůdy svěží zelenou, žlutozelenou nebo zelenou barvu a hladkou slupku. Jedinou výjimkou v povrchu je odrůda Kaffir, která má slupku zvrásnělou. Pokud jsou limetky větší než obvykle, musí mít i přiměřeně větší hmotnost. Starší plody můžou mít tuhou vyschlou dužninu, a proto je vždy dobré se zaměřit mimo země původu i období sklizně. V žádném případě také samozřejmě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo dokonce nahnilé. Spotřeba, zrání, skladování Limetky se většinou sklízí nedozrálé hned, jak dorostou do požadované velikosti. Potom během jednoho až čtyř měsíců dozrávají a expedují se na trh. Zralé limety se kazí o něco pomaleji, než například citrony, ale pokud se uskladní při teplotě cca 5°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 15 týdnů. Rozkrojenou limetku je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat. Můžeme ji krátce skladovat zabalenou do potravinářské fólie. Pěstování limetky Limetka se dá úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách v domácnostech a ve sklenících. Je to poměrně nenáročná a navíc i velmi dekorativní rostlina. O vhodné odrůdě je ale dobré se poradit s odborníky. Léčivé účinky Limetková šťáva - posiluje imunitu proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - napomáhá správnímu fungování metabolismu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antioxidační i protinádorové účinky I malé množství vodou naředěné limetkové šťávy dokáže zahnat počínající fyzickou únavu uhasí žízeň lépe, než větší množství jiných nápojů.. Limetkovou šťávu lze použít i zevně například na desinfekci různých oděrků nebo míst po bodnutí hmyzem. Je ale vždy dobré šťávu alespoň mírně naředit. Limetky můžou mít i nežádoucí zdravotní účinky. Šťáva je značně kyselá a v případech nadměrné konzumace může dojít k podráždění žaludku nebo dásní. Konzumaci limetek není vhodná ani pro osoby s nemocemi ledvin, nedostatkem červených krvinek a vápníku, malé děti a starší lidi. Limetka proti kouření a alkoholu Proti kouření - pokud chceme přestat kouřit, stačí několik kapek naředěné limetkové šťávy v ústech vždy, když dostaneme chuť na cigaretu. Tato jednoduchá odvykací kúra trvá přibližně 30 dnů. Proti alkoholu - konzumace limetek a jejich šťávy snižuje chuť na alkohol, ale také pomáhá při rekonvalescenci organismu po jeho nadměrném pití alkoholických nápojů.

MERUŇKA - latinsky Prunus armeniaca, anglicky apricot, francouzsky abricot, španělsky albaricoque, německy Aprikose - je plod stromu z rozsáhlé botanické skupiny slivoň - Prumus, do které patří například také broskve, švestky nebo třešně.. Chutné, voňavé, zdravé… Meruňky patří mezi nejzdravější ovoce, které si v dřívějších dobách mohli dopřát jen bohatí. Dlouhodobým pěstěním se podařilo výrazně posílit jejich odolnost, a tak se dnes pěstují na celém světě nejen ve velkých komerčních sadech, ale i v soukromých zahradách. Původ a historie Meruňky lidé znali už ve starověku. Potvrzují to různé archeologické nálezy, například při vykopávkách v údolí Fergana byly fosilie meruněk objeveny ve vrstvách z období 5 tisíc let před naším letopočtem. Meruňky pochází s největší pravděpodobností ze subtropických a tropických oblastí střední a jihovýchodní Asie, především ze severní Číny, kde se pěstovaly již kolem roku 4 000 před naším letopočtem. Z Číny se meruňky postupně dostávaly přes střední a přední Asii až do Evropy. Evropané meruňky dlouho považovali za odrůdu broskví. Teprve v 16. století byly uznány jako samostatný druh ovoce a v 17. století se začaly pěstovat i v méně teplých evropských oblastech. Do českých zemí se meruňky dostaly z Itálie přes Slovinsko, Štýrsko a Rakousy. Současnost Meruňky mají vynikající chuťové vlastnosti, ale v komerčním ovocnářství z hlediska množství prodeje nemají žádný velký význam. Příčinou jsou jejich poměrně velké nároky na podnebí a náchylnost k různým chorobám. Této původně stepní rostlině se nejlépe daří v teplých oblastech se suchými léty, mnoho deště a vlhkosti podporuje vznik plísňových a virových onemocnění, které úrodu znehodnocují. Meruňky také brzy rozkvétají a jsou tak ohrožené jarními mrazíky. Vhodné klimatické podmínky pro pěstování meruněk v Evropě najdeme hlavně na pobřeží Středozemního moře. Nejdůležitějšími producenty jsou Turecko a Francie. Další významné evropské pěstitelské oblasti se nacházejí ve Španělsku, Rumunsku, Maďarsku, Švýcarsku a Rakousku, některé velmi odolné odrůdy se pěstují dokonce i v Norsku. Celosvětově je důležitá i produkce meruněk z Maroka, Pákistánu, Íránu, Ukrajiny, Číny, USA, Jihoafrické republiky, Austrálie, Chille a také z Ruska. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku produkce meruněk v posledních letech poklesla. Nejvýznamnější oblast pěstování je na Moravě a v Čechách okolo Litoměřic. Na trhu se meruňky objevují již od května, a pocházejí především z Maroka a Španělska, v zimním období mají původ v Jihoafrické republice. Tyto plody ale nemají tak dobré chuťové vlastnosti jako meruňky ze sklizně v období červenec a srpen. Vzhled, chuť, vůně… Plody meruněk jsou kulaté nebo mírně oválné až vejčité a mají velikost od 4 do 8 centimetrů. Typickým znakem je šev, který probíhá od stopky až k protilehlému vrcholku a dělí plod na dvě poloviny. Jednotlivé odrůdy se liší nejen velikostí a tvarem, ale i strukturou slupky, která může být drsnější, sametově hladká a také zcela hladká. Je většinou meruňkově oranžová, v některých případech žlutá nebo žlutooranžová. Dužina má bělavou, žlutou nebo sytě žlutooranžovou barvu, u zralých plodů se poměrně snadno odděluje od pecky a je šťavnatá. Odrůdy Meruňky mají mnoho různých odrůd, ale jen poměrně málo z nich je vhodných pro komerční pěstování. Šlechtěním se podařilo postupně získat i odrůdy, které jsou odolnější nepříznivým klimatickým vlivům a můžou růst a plodit i v chladnějším podnebí, ale jejich plody nejsou tak chutné, šťavnaté a voňavé jako plody z teplých oblastí. Nejznámější celosvětově pěstované odrůdy Bergeron nemá tak šťavnaté plody jako většina ostatních odrůd, jsou ale typicky výrazně meruňkově aromatické. Chuť je příjemně nakyslá, dužina se snadno odděluje od pecky. Má původ ve Francii a je poloraná. Pěstuje se poměrně často i v České republice. Polonais ( Orange de provence )je stará odrůda původem z Francie. Plody jsou velmi aromatické, mají matnou žlutou barvu a příjemně nakyslou chuť. Dužina ale poměrně rychle moučnatí. Bebeco ( Bebekou ) se nejvíce pěstuje v Řecku. Tato poloraná odrůda s příjemným aroma a typickou oranžovou barvou slupky má zářivě oranžovožlutou šťavnatou dužinu. Bulida pochází ze Španělska a je to velmi raná odrůda. Má velké žluté plody s mírně oranžovým zbarvením, žlutou pevnější dužinu jemné chuti a velmi intenzivní vůni. Reale je odrůda meruněk se středně velkými plody, která se nejvíce pěstuje v Itálii. Plody jsou oranžovožluté, velká pecka se snadno odděluje od šťavnaté, chutné a voňavé dužiny. Jumbo cot je ve Francii nově vyšlechtěná odrůda s většími typicky oranžovožlutými plody příjemné chuti. Dužina je žlutá a šťavnatá, aromatická, pecka se od ní snadno odděluje. Odrůdy pěstované v České republice Mimo odrůdy Bergeron se u nás pěstuje ještě několik dalších vyšlechtěných odrůd, které jsou poměrně odolné především proti nestabilním klimatickým podmínkám a snáší i nižší teploty. Všechny mají chutné a šťavnatější plody. Velkopavlovická se v Čechách a na Moravě pěstuje nejčastěji. Tato raná odrůda má velké oranžové kulovitě oválné plody s pevnou, aromatickou, sytě oranžovou, sladkou a jemně nakyslou dužinou, od které se pecka se snadno odděluje. Maďarská je velmi raná odrůda s velkými tmavě oranžovými plody kulovitého tvaru. V prvních dnech po zralosti je nakyslá, pak se chuť mění v sladce nakyslou. Dužina je pevná, středně šťavnatá a oranžová, dobře se odděluje od pecky. Karola má středně velké kulovitě oválné oranžové plody. Dužina je šťavnatá, pevná, velmi chutná a nevláknitá, žlutooranžové barvy, snadno oddělitelná od pecky. Odrůda je raná, značně odolná i proti chladnějšímu počasí, výnosy jsou poměrně velké. Goldrich patří mezi středně rané odrůdy. Oválné plody s tmavě oranžovou barvou jsou větší, dužina je oranžová, pevná, poměrně šťavnatá a aromatická, dobře se od ní odděluje pecka. Má příjemnou nakyslou chuť, která se zráním mění v navinule sladkou. Zdraví a vitamíny Meruňky jsou velmi chutné a příjemně aromatické, navíc ještě obsahují mnoho vitamínů a minerálních látek, které mají velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. Plody meruněk obsahují v poměrně značném množství vitamín C, provitamín A, vitamíny B3, B5 a B9 , kyselina listová a betakaroten. Z minerálních látek v nich najdeme v hlavně draslík, hořčík a železo, dále ještě vápník, fosfor, křemík, mangan a měď. Vitamín C je velmi důležitý antioxidant, který má společně s vitamíny skupiny B významný vliv na imunitu a obranyschopnost organismu, posilování krevního oběhu a správnou funkci metabolismu. Betakaroten váže škodlivé látky, posiluje imunitu a má celkově omlazovací efekt. Draslík a hořčík mají také mnoho pozitivních účinků na nervový systém a odolnost vůči stresu, činnost sdrce nebo správnou funkci a regeneraci svalů. V lidském těle pomáhají neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Fosfor podobně jako hořčík stimuluje činnost mozku a zlepšuje paměť. Meruňky jsou velmi vhodné pro těhotné ženy, protože obsahují měď, která je pro ženy v tomto období velmi důležitá. Pro člověka jsou samozřejmě důležité i ostatní látky, které plody meruněk obsahují. Jejich přítomnost a vzájemná kombinace například regulují vysoký krevní tlak, pomáhají při léčení onemocnění srdce, ledvin nebo jater. Posilují také vlasy, pokožku a nehty a celkově zpomalují proces stárnutí. Meruňky mají kladné účinky i na sliznici plic, a proto by je měli konzumovat kuřáci. Léčivé účinky mají i meruňková jádra, která obsahují bílkoviny, oleje, vitamíny řady B a železo. Sušené meruňky jsou vhodné především pro osoby s chorobami srdce, protože draslík, který je pro srdeční sval a jeho správnou funkci velmi důležitý se v nich nachází v opravdu velkém koncentrovaném množství. Sušené plody jsou také bohaté na magnézium, které má pozitivní vliv na činnost nervového systému a pomáhá předcházet nespavosti, způsobené psychickým napětím a stresem. Použití meruňek v gastronomii Meruňky se konzumují nejvíce syrové, nejchutnější jsou samozřejmě čerstvé. Velmi dobře se hodí k přípravě dezertů a koláčů, využívají se při přípravě sladkých i pikantnějších jídel. Zpracovávají se také na kompoty, marmelády, džemy a šťávy. Především marmelády a džemy jsou velmi oblíbené pro jejich jemnou sladkokyselou chuť a příjemnou vůni. Z meruněk se vyrábí i lihoviny - likéry, pálenky nebo brandy. Z meruňkových jader se lisuje olej, který se využívá v kuchyni, ale i v kosmetickém průmyslu především při výrobě různých krémů. Meruňky se také suší a zmrazují. Sušené plody si zachovávají v koncentrované podobě většinu zdraví prospěšných látek. Mražené nejsou po rozmrazení už tak chutné ani zdravé a nehodí se pro přímou konzumaci. Loupání meruněk Pokud chceme meruňky oloupat, ponoříme je na krátkou dobu do vařící vody a slupku pak snadno stáhneme malým ostrým nožem. Kompoty Meruňky neztrácejí svoji typickou chuť ani aroma při zpracování do kompotů, které je velmi jednoduché. Velké plody rozpůlíme a zbavíme pecek, malé je možné kompotovat celé. Používáme zralé a sladké plody, které je samozřejmě před kompotováním nutné důkladně umýt. Džemy a marmelády Na džemy a marmelády se používají zralé plody, které jsou otlačené nebo mají nějaké jiné povrchové poškození. Meruňky před zpracováním pečlivě omyjeme, rozpůlíme a zbavíme pecek. Sušení Nejvhodnější k sušení jsou zralé a poměrně pevné plody, u kterých se dužina dobře odděluje od pecky. Omyté plody nakrájíme na plátky nebo měsíčky, sušení trvá 8 až 10 dnů. Jak a podle čeho vybírat Na trhu se meruňky objevují již od května, a pocházejí z Maroka a Španělska, v zimním období mají původ v Jihoafrické republice. Nejkvalitnější plody jsou z produkce v červenci a srpnu a také v tomto období je nejlepší meruňky kupovat a konzumovat. Plody, které jsou k dostání mimo hlavní sezonu pocházejí ze skleníků, případně byly sklizené nezralé a pak dlouho skladované. Nejsou tak chutné, aromatické a ani zdravé jako plody čerstvé v letním sklizňovém období. Při nákupu meruněk poznáme jejich kvalitu nejen podle barvy a tvrdosti, ale také podle vůně. Nekupujeme nahnilé, omačkané nebo příliš měkké, ale ani tvrdé a nezralé plody. Polozralé meruňky je možné nechat doma dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé zralé meruňky mají značně omezenou trvanlivost a měly by se zkonzumovat nebo zpracovat do 3 až 4 dnů po sklizni v plné zralosti. Na 5 až 10 dnů je lze uložit do chladničky. Tvrdost plodů je závislá na jejich zralosti. Málo zralé jsou tvrdší, zralé měkčí a také sladší. Nezralé plody je možné nechat dozrát při pokojové teplotě, ale pak už nejsou tak chutné a aromatické. Pro skladování vybíráme plody, které nejsou nijak poškozené. Při teplotě 0 stupňů Celsia, 90 % vlhkosti vzduchu a dobrém větrání je lze v temnu uchovat až 3 týdny. Plody rozložíme vedle sebe. Při delším skladování ztratí svoji chuť i vůni. Mírně nazrálé sklizené meruňky, které mají základní barvu a jsou pevné, je možné nechat rozložené dozrávat při teplotě 10 až 15 stupňů Celsia. Během dozrávání je nutné plody kontrolovat a zralé odebírat. Pěstování meruněk Meruňky je možné v našich klimatických podmínkách pěstovat v oblastech s mírnější zimou, nejlépe v krajích, kde se pěstuje i vinná réva. U nás jsou nejlepší místa na jižní Moravě a na rozhraní středních a severních Čech. Ideální poloha je v nadmořské výšce kolem 250 metrů, průměrné roční teplotě 8,5 stupňů Celsia a ročním úhrnem dešťových srážek 550 mm na metr čtvereční, která jsou chráněna před severními větry. Nejvhodnější jsou černozemní, hnědozemní, hlinité až písčitohlinité půdy. Pro těžší půdy jsou určené generativně množené podnože s bujnějším růstem nebo meruňky na podnoži některých jiných slivoní. Meruňkám velmi škodí jarní mrazíky, na nízké teploty kolem 0 stupňů Celsia jsou citlivé především květy a mladé stromky. Zajímavosti V 1.století našeho letopočtu se meruňky objevily například i na vysočině Arménie. Velmi sladké a voňavé plody z této oblasti se později dostaly do Říma a tam se jim říkalo „Arménská jablka“. V roce 1620 Angličané vypravili speciální expedici na pobřeží Maroka, která měla za úkol najít a přivést do Anglie meruňky, které by se mohly na jejím území pěstovat. Meruňky mají kladné účinky i na sliznici plic, a proto by je měli konzumovat kuřáci. Z meruněk se vyrábí i různé likéry, pálenky nebo brandy. Olejnatá jádra meruněk se v průmyslovém i kosmetickém průmyslu využívají jako náhražka mandlí. Léčivé účinky Meruňky mají vzhledem k svému složení velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. - posilují imunitu a obranyschopnost organismu - působí proti únavě, zlepšují funkci svalů a regenerují je - mají kladný účinek na činnost srdce a krevního oběhu - významně snižují hladinu cholesterolu v krvi - posilují činnost nervového systému a mozku - podporují růst buněk a pomáhají při léčbě chudokrevnosti - podporují růst a posilují vlasy, nehty, pokožku - působí antistresově, pomáhají při neurózách a nespavosti - mají kladný vliv na trávicí systém, odbourávají tuky Při konzumaci většího množství můžou meruňky mít nežádoucí účinky v podobě průjmu Před konzumací meruněk z dovozu nebo z velkých pěstitelských sadů je nutné plod důkladně umýt, protože slupka většinou obsahuje zdraví škodlivé postřiky, které se používají proti škůdcům a chorobám, ale také kvůli dlouhodobější skladovatelnosti.      

RYBÍZ ČERVENÝ - meruzalka červená - Rimes rubrum, anglicky red currant, francouzsky grosseille nebo německy Rote Johannisbeere je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech. Červený rybíz je stále ze všech druhů nejoblíbenější a nejvíce pěstovaný, a to i přes skutečnosti, že bílý a růžový rybíz jsou sladší a černý rybíz obsahuje více zdraví prospěšných látek. Nakyslý, šťavnatý, aromatický… a zdravý! Rybíz je chutný a osvěžující. Nízké stromky nebo keře s malými červenými bobulemi najdeme snad na každé zahradě. Dobře se jim daří i v našich klimatických podmínkách a za málo péče poskytuje velké množství plodů, které obsahují neuvěřitelné množství zdraví prospěšných vitamínů a dalších látek. Původ a historie Původní planý rybíz se od tzv. kulturních odrůd podstatně liší. Plané formy tvoří plazivé výhonky, listy jsou lesklé a popraskané, plody malé a bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup. Pěstovat se ale prokazatelně začal v klášterních zahradách od 14. století a v 16. století se nejvíce vyskytoval v Německu, Francii, Nizozemsku a Anglii. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“. Ve střední a jižní Evropě se v té době rozšiřovaly různé vypěstované odrůdy, ve východní části divoce rostoucí keře. Pěstované odrůdy se na východ dostaly až v 19. století. Křížením různých odrůd se podařilo vyšlechtit i typy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám a tak se rybíz postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky. V Americe také byly vyšlechtěny velmi známé a dodnes mezi pěstiteli oblíbené odrůdy Red Lake, Fayova úrodná, Wilder nebo Stephens. Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich křížením se postupně podařilo vypěstovat bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží. Současnost V současné době se rybíz pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází velká část produkce červeného rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství. V České republice se pěstování rybízu ve velkém mnoho zahradnictví nevěnuje. Keře a stromky i keře s rybízem jsou spíše u menších pěstitelů, nebo v soukromých zahradách. Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a především stromkové rybízy jsou velmi oblíbené. Vzhled, chuť, vůně… Plody červeného rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti 5 až 10 milimetrů - přibližně jako hrášek. Jsou hladké, zářivě červené, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují množství malých semínek. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody popraskají, vyschnou a samy opadnou. Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní. Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu. V České republice jsou dva druhy červeného rybízu. Původní planá forma se vyskytuje v lužních lesích a v místech s vlhkou půdou, je ale velmi vzácná. Při případném přesazení do zahrady většinou zahyne. Kulturní šlechtěné formy se pěstují v zahradách a sadech. Odrůdy Odrůd červeného rybízu je známých přibližně sto, ale jen málo z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více. Podle období zrání se rybíz se dělí i na - raný - konec června, první polovina července - středně raný - druhá polovina července - pozdní - první polovina srpna Odrůdy červeného rybízu nejčastěji pěstované v České republice Vitan začíná zrát začátkem července. Má středně dlouhé hrozny s velkými bobulemi jasně červené barvy a tenkou pevnou lesklou slupkou. Dužnina je poměrně aromatická, chuť sladkokyselá a vyvážená. Odrůda je vhodná pro přímou konzumaci i další zpracování. Karlštejnský úrodný je česká velmi výnosná odrůda. Má velké množství středně dlouhých hroznů s mnoha bobulemi. Barva tenké a pevné slupky je jasně červená, dužnina má příjemné aroma i vyváženou sladkokyselou chuť. Plody zrají na začátku července. Detvan je kvalitní odolná velkoplodá odrůda červeného rybízu. Hrozny jsou dlouhé, plody velké a kulovité se středně červenou, tenkou, lesklou a pevnou slupkou. Dužnina červené barvy je tuhá a šťavnatá, příjemně nakyslá. Plody dozrávají od poloviny července.  Losan byl vyšlechtěný v České republice. Hrozny jsou středně dlouhé, bobule velké, kulovité, tmavě červené s lesklou, tenkou a pevnou slupkou. Dužnina je měkčí, šťavnatá, sladší a aromatická. Odrůda je středně raná a má vysoký obsah vitamínu C. Rovada je nejdůležitější odrůda v komerčním pěstování.Má až 20 cm dlouhé hrozny, které rostou ve shlucích. Bobule jsou velké, lesklé, tmavočervené s pevnou slupkou. Sladkokyselá dužnina je příjemně aromatická. Plody zrají na konci července a začátkem srpna. Holandský červený patří mezi velmi odolné odrůdy. Má středně dlouhé hrozny s větším množstvím bobulí. Ty jsou větší, kulovité, světle červené s pevnou tenkou slupkou. Dužnina je sladkokyselá, aromatická. Zraje na konci července a v prvním týdnu v srpnu. Rubigo je odolná česká odrůda s velmi vysokou plodností. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké, kulovité sytě tmavě červené bobule. Chuť měkčí aromatické dužniny je sladkokyselá. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, zrají od začátku srpna. Rondom má původ v Holandsku. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké tmavě červené bobule ploše kulovitého tvaru s pevnou slupkou. Dužnina má sladkokyselou chuť a je značně aromatická. Plody dozrávají na začátku srpna, odrůda má vysoké výnosy. Odrůdy červeného rybízu nejvíce pěstované v Evropě Vzhledem k všem jejím vlastnostem je nejdůležitější a nejvíce pěstovanou odrůdou v Evropě Rovada. Existuje ale i několik dalších odrůd, které jsou poměrně oblíbené. Jonkheer van Tets je raná odrůda z Holandska, velmi důležitá v komerčním pěstování. Delší hrozny mají mnoho měkkých bobulí středně červené barvy s tenkou slupkou. Jsou mírně nakyslé a mají typické aroma. Red Lake pochází z USA. Středně raná odrůda s průměrnými hrozny má středně velké, červené lesklé plody. Chuť dužniny je charakteristicky rybízově sladce nakyslá a má příjemné aroma. Houghton Kastle je to velmi výnosná a odolná středně raná odrůda z Anglie. V keřové formě dorůstá až do výšky 1,5 metru. Velké, jasně červené sladkokyselé šťavnaté plody se hodí na výrobu šťáv. Rosetta má průměrně dlouhé hrozny s bledě červenými pevnými středně velkými plody, které na keři i stromku vydrží poměrně dlouho. Je to středně raná značně odolná odrůda, pocházející z Holandska. Rolan je další oblíbená středně raná odrůda původem z Nizozemska. Hrozny jsou delší, plody velké, pevné a atraktivně zářivě červené. Mají typickou sladkokyselou vyváženou chuť a výrazné rybízové aroma. Rotet s výrazně červenými a středně velkými plody je středně pozdní odrůda, kterou vyšlechtili v Holandsku. Dužnina je šťavnatá, příjemně typicky aromatická, poměrně sladká, s mírně nakyslou příchutí. Heinemannův pozdní je odrůda německého původu. Má velmi dlouhé hrozny s velkým množstvím středně velkých červených bobulí. Aromatická dužnina je kyselejší. Zraje později a dobře se ručně sklízí. Kavkazský pochází z vyšších nadmořských výšek, má menší nároky na kvalitu půdy a snáší i chladnější prostředí. Plody jsou podle umístění středně červené až červené, středně velké, kyselejší, méně aromatické. Zdraví a vitamíny Plody - bobule rybízu obsahují velmi mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví. V jejich velkém obsahu je rybíz téměř výjimečný. Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je i důležitý vitamín P - tzv. rutin, dále vitamíny skupiny B - kyselina pantotenová a niacin, a také karoteny, z kterých se v těle tvoří vitamín A. Rybíz obsahuje i nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan. Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém… Vitamín C především významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu. Vitamín P - rutin - má velký význam pro cévní systém. Vitamín B3 - niacin a vitamín B5 - kyselina pantotenová prospívají nervovému systému a působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky. Plody jsou také bohaté na karoteny, které jsou důležité antioxidanty. V těle se mění na vitamín A, který pomáhá stimulovat ostatní látky, důležité pro imunitu. Antioxidanty zbavují organismus škodlivých látek a jsou dokonce i prevencí proti některým typům rakovinného bujení. Urychlují také obnovu buněk a sliznic, a jsou tak zároveň důležité i při rekonvalescenci. Vitamín P - rutin, který plody rybízu obsahují ve velkém množství,pomáhá udržovat stěny cév pružné a zlepšuje se tak jejich průchodnost a oběh krve. Dochází k snižování vysokého krevního tlaku nebo zmírnění otoků a modřin i potíží s křečovými žílami. Vápník je důležitý pro růst i pevnost kostí a zubů. Hořčík a draslík mají velmi pozitivní účinky na činnost mozku, paměť, nervový systém .nebo správnou činnost svalů i jejich regeneraci. Rozpustná vláknina pektin snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak a brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění. Tato jemná vláknina velmi pozitivně ovlivňuje správnou funkci střev. Rybíz je sice malé ovoce, ale má vzhledem k svému složení velké zdravotní preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější. Použití rybízu v gastronomii Rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější. V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí. V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů. Různým ovocným a sladkokyselým pokrmům i džemům dodává sytě červenou barvu a svoji typickou svěží kyselost. Hodí se i k dochucování šťáv z jiného, chuťově méně výrazného ovoce. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád. Červený rybíz má unikátní složení i pro takové zpracování. Vysoký obsah pektinu totiž přímo napomáhá konzervaci jak při kompotování, tak při výrobě džemů nebo sirupů. Při zpracování rybízu v podstatě stačí jen přidat vodu a cukr, vhodné je ho kombinovat s jiným ovocem. Rybíz své účinné a zdraví prospěšné látky neztrácí ani dalším zpracováním - konzervováním nebo kompotováním. Rybízové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i rybízový sirup a víno, které má mírný obsah alkoholu. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné. Bobule jsou velmi náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování Rybíz nemá dlouhou trvanlivost a je tedy potřeba ho co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Krátkou dobu je možné celé hrozny - ne otrhané plody - rybíz skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Z rybízu se také vyrábí sirup, z kterého je možné míchat občerstvující a zdravé nápoje. Chutné je také rybízové víno, které obsahuje malé množství alkoholu. Vysazování a sklizeň rybízu V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní. Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček. Zajímavosti Čaj z listů stromků a keřů rybízu V lidovém léčitelství se odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení. Léčivé účinky Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.