Kategorie gastroslovníku

RAMBUTAN – latinsky Nephelium lappaceum, anglicky rambutan, francouzsky ramboutan, německy Rambutan je jako longan ovoce příbuzné s liči, ale na rozdíl od liči se v jiných zemích, než ve kterých se pěstuje, objevuje jen velmi málo Název rambutan znamená „chlupatý“ a vychází ze vzhledu plodů. Říká se mu také vlasatá třešeň. Chutné a zdravé exotické ovoce Rambutan má velmi zajímavý vzhled, ale také vynikající chuť. Jméno rambutan, které znamená vlasatý, je malajské slovo, které se postupně rozšířilo do celého světa a plody pod jiným názvem známé nejsou. Pouze v Ekvádoru se používá název achotillo. Původ a historie Rambutan má původ v jihovýchodních oblastech Asie na Malajských ostrovech, kde se pěstuje i v současné době. Z Malajsie se dostal do Barmy a pak postupně do dalších částí tropické Asie, především na Filipíny, do Indonésie, Thajska a Vietnamu. V místech svého původního výskytu je velmi oblíbený, pěstuje se tam po staletí i v zahradách, ve světě ale zatím příliš známý není. Současnost V současnosti je největším pěstitelem a také vývozcem rambutanu Thajsko, kde byl poprvé vysazený až v roce 1926, velká část světové produkce pochází ještě z Malajsie a Indonésie. Rambutan se poměrně úspěšně pěstuje ještě ve Vietnamu, na Filipínách a na Srí Lance, v posledních letech dokonce i v Austrálii a na Havaji, ve Střední Americe a Karibiku. Rambutan je možné úspěšně pěstovat jen v tropických oblastech a do nadmořské výšky maximálně 500 metrů, protože špatně snáší teploty nižší než 10°° Celsia. Nejvíce se mu daří v místech s teplotou kolem 25° Celsia a vyšší vlhkostí vzduchu. Plody se sklízejí dvakrát za rok – nejčastěji v červnu a prosinci, na jednom stromě jich může být v malých hroznech až pět tisíc. Vzhledem k rozšíření míst jeho pěstování, která nemají stejné klima, je rambutan na trhu k dostání téměř celý rok. Stromy jsou velmi dekorativní a velmi často se pěstují v parcích a zahradách jihovýchodní Asie a Indie. Vzhled, chuť, vůně… Plody rambutanu jsou kulaté až ovální, mají průměr 2,5 až 6 centimetrů, mají oranžovou až tmavě červenou, u některých odrůd i žlutou, barvu. Na povrchu pevné, ale křehké slupky, která je rozdělená na tři části, jsou měkké ostny, kvůli kterým se rambutanu také říká vlasatá třešeň. U starších plodů ostny směrem od špiček postupně černají. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a ani nepoškozené nevydrží dlouho čerstvé a kvalitní. Dužina je bílá, velmi šťavnatá, má rosolovitou konzistenci a příjemně pikantní sladkokyselou chuť, připomínající ananas s meruňkovou příchutí. Je také poměrně aromatická. Uprostřed většiny plodů je oválné hnědé bíle žilkované semeno, velké 2 až 3 centimetry, které je v syrovém stavu jedovaté. Je podobné čerstvé mandli. Stromy jsou stále zelené, v původních místech svého výskytu dorůstají až do výšky 18 metrů, kultivované jen do 3 až 5 metrů. Listy jsou uspořádané proměnlivě a jsou složené z jednoho až čtyř párů malých lístečků, uspořádaných do elipsy. Mají matnou žlutozelenou až tmavě zelenou barvu. Květy jsou velké jen 2,5 až 5 milimetrů a jsou na 30 centimetrů dlouhých stoncích. Po odkvetení jsou plody na stonku ve skupině 10 až 20 kusů a zrají 15 až 18 týdnů. V době největšího růstu může být na jednom stromě 5 až 6 tisíc plodů s celkovou váhou přibližně 70 kilogramů. Plody se sklízí dvakrát za rok, většinou v měsících červen a prosinec. Největší kvalitu mají plody, které se sklízí i s větvičkami a zůstávají na nich co nejdelší dobu i po sklizni. Zdraví a vitamíny Plody rambutanu tvoří z 80 procent voda a jsou nízkokalorické. Dužina obsahuje poměrně mnoho vitamínu C – na 100 gramů ovoce 30 miligramů, a v menším množství i různé minerální látky. Semeno má vysoký obsah rostlinných tuků a kyselin, konzumuje se ale jen uvařené nebo opražené, syrové může být jedovaté. Kůra, listy i kořeny se využívají na přípravu odvarů především v tradiční medicíně. Rambutan posiluje imunitu a pomáhá při detoxikaci organismu. Konzumace plodů je účinná při snižování krevního tlaku a léčbě střevních potíží, pravidelná konzumace snižuje riziko rakovinových onemocnění. Listy se využívají proti bolestem hlavy a odvar z kořenů a kůry snižuje horečky. Druhy a odrůdy V oblastech, kde se rambutan pěstuje, roste několik desítek různých druhů, které se od sebe odlišují především velikostí, tvarem a barvou. Chuť všech odrůd je téměř stejná. Použití rambutanu v gastronomii Dužina plodů rambutanuse konzumuje čerstvá jako stolní ovoce, používá se také do různých ovocných salátů, sorbetů, rýžových pudinků, želé a džemů. Připravují se z ní sirupy a lehké moučníky. Především v zemích, kde se rambutan pěstuje, dužinu přidávají stejně jako liči k masu do směsí sweet & sour. Jídla pak získávají typickou exotickou chuť. Semena se lisují a získává se z nich olej, používaný k výrobě mýdla, kosmetiky a svíček. Kořeny, listy a kůra se využívají k výrobě přírodních barviv a v lidovém léčitelství. Příprava rambutanu před použitím Plod se dá velmi snadno rozkrojit, vyloupnout i zbavit pecky - slupka se nařízne a plod rozdělí na dvě poloviny. Tipy na použití v kuchyni Velmi oblíbené jídlo s rambutanem je šunka, upečená ve směsi dužiny rambutanu, ananasového sirupu, bílého vína a třtinového cukru. Často se také připravuje curry s rambutanem a kuřecím masem, nebo sweet & sour s rambutanem a ananasem. Osvěžují je jablečné pyré s cukrem a skořicí, doplněné krémem z dužiny rambutanu, vaječného žloutku, mléka a cukru. V ovocném salátu chutná rambutan nejlépe v kombinaci s mangem a ananasem. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody rambutanu mají jednotnou, většinou vínovou, barvu bez zelených skvrn a jsou na omak pružné. Plody si zachovají nejlepší kvalitu, pokud se sklízí i s větvičkami. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a kvalitní by v žádném případě neměly mít povrchová poškození. Plody se sklízí nejvíce v červnu a prosinci a do našich obchodů by měly být dodány nejpozději do 3 dnů po sklizni. Zabalené v ochranné atmosféře vydrží v chladu přibližně dva týdny. Spotřeba, zrání, skladování Rambutan dozrává i po sklizni a tak jsou v obchodech ještě ne zcela zralé plody. Většinou jsou balené v ochranném obalu, ve kterém se mohou ještě přibližně 14 dní uskladnit v chladnu. Pěstování Rambutan potřebuje typické tropické podmínky, především vyšší vlhkost vzduchu. V  klimatických podmínkách střední Evropy je ho tedy možné pěstovat jen ve vnitřních prostorách nebo ve sklenících. Při pěstování v bytech je ale spíš ozdobnou rostlinou, plody má jen v ojedinělých případech. Rambutan je možné vypěstovat ze semen, která musí být plná. Zasévají se do truhlíku do hloubky 2 centimetry na plocho. Po přibližně 10 dnech se objevují první rostliny. Lístky rostou v nepravidelných časových intervalech.  Zajímavosti Stromy rambutanu jsou velmi dekorativní a tak se v zemích svého původu – především v jihovýchodní Asii a indii – velmi často vysazují do zahrad a parků. Léčivé účinky Rambutan - dužina, ale i listy, kůra a kořeny - se vzhledem k pozitivním účinkům na zdraví člověka velmi často využívá v tradiční lidovém medicíně. Dužina - posiluje imunitní systém - napomáhá při detoxikaci organismu - je účinná při snižování krevního tlaku - působí proti střevním obtížím - snižuje riziko onemocnění rakovinou Listy se používají na přípravu čaje proti bolestem hlavy. Kořeny a kůra se používají na vývary a obklady pro snižování horečky. Při konzumaci kvalitních čerstvých plodů rambutanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Pokud by se ovšem konzumovaly plody přezrálé, mohou se objevit příznaky lehké nevolnosti nebo průjmu – to je ale při konzumaci jakéhokoliv nekvalitního ovoce běžné. V žádném případě by se neměla konzumovat čerstvá semena, která mohou být jedovatá.  

BRUSINKA - latinsky Rhodococcum vitis-idaea - je plodem rostliny Brusnice brusinka. Brusinky jsou v přiměřeném množství velmi zdravé, ale mnoha lidmi stále nedoceněné ovoce. Hořké a zdravé Brusinky si v České republice ve volné přírodě nenasbíráte, protože jsou chráněné. Jejich pěstování na zahradě není nijak složité, ale mnohem lepší je si je koupit už zpracované. O své vynikající vlastnosti totiž žádnou úpravou v podstatě nepřicházejí. Původ a historie Brusinky pocházejí se severní Ameriky. Indiáni z oblasti Cape Cod dali těmto červeným bobulím podle jejich nahořklé chuti název Ibimi – v překladu „hořké bobule“. Když o mnoho stovek let později brusinky v Americe ochutnali Evropané, pojmenovali je podle růžových květů, připomínajících hlavy ptáků jeřábů crane berry, a později si to zjednodušili na cranberry. Už dlouho před příchodem osadníků z Evropy používali indiáni brusinky jako obklady na rány, léčili jejich pomocí horečky, zažívací problémy i otoky. Červenou barvou bobulí barvili látky, koberce, přikrývky i stany. Z brusinek vyráběli i trvanlivé placky pemmican - rozmačkané brusinky se smíchaly se srnčím masem a tukem, z těsta se udělaly placky a ty se pak usušily na slunci. Léčebné schopnosti brusinek samozřejmě objevili i bílí osadníci, ale začali je navíc používat v kuchyni. Brusinky se jedly s javorovým sirupem, přidávaly se do kompotů a do omáček. Námořníci si sušené brusinky brali na lodě jako prevenci proti kurdějím. Současnost Pravé velké brusinky rostou na kanadských a amerických vřesovištích. Ze všeho ovoce, které se dnes produkuje na americkém kontinentu, jsou jen tři druhy původní - borůvky, hroznové víno Concord a brusinky. Různé odrůdy pak rostou ještě v Asii a ve střední a severní Evropě. Poměrně hodně rozšířená je brusinka v Německu, u nás se vyskytuje především ve vyšších polohách. Brusinky najdeme nejčastěji v souvislých porostech borových a smrkových lesů na sušších pasekách a písčitých půdách. Jsou ale i v sušších rašeliništích v nížinách. V Alpách je najdeme i ve výškách 3 000 metrů nad mořem. Pěstování a kultivace brusinek je zatím v začátcích. Existuje sice řada vyšlechtěných odrůd původem z druhu V. macrocarpon AIT., které se dají pěstovat i na zahradách, ale zatím o ně takový zájem, jako třeba o zahradní borůvky, není. Vzhled, chuť, vůně… Keře brusinek jsou 10 až 20 cm vysoké, plazivé a stále zelené. Květy jsou bílé nebo načervenalé. Plody mají kulatý tvar, v průměru 5 až 8 mm, jsou lesklé a červené, lehce moučnaté s drobnými semeny. Chuť mají kysele nahořklou, podle odrůdy jsou jemně aromatické. Odrůdy Odrůdy brusinek se liší především výškou keřů a velikostí plodů. Brusnice brusinka - Brusinka obecná se vyskytuje ve volné přírodě především ve Skandinávii. Má červené plody, trpce nakyslou chuť a je ideální k zvěřinovým jídlům. Klikva velkoplodá - Kanadské brusinky pochází ze severní Ameriky. Již mnoho let tuto odrůdu úspěšně kultivují v kanadě, ale třeba také v Německu. Jejich plody jsou větší a mají vyšší obsah železa a vitamínu C. Klikva maloplodá pochází z oblastí od Skandinávie přes Rusko až do Asie. Roste ale i v severní Americe. Má menší plody, které se zpracovávají na sirupy, kompoty a marmelády. Temnoplodec černoplodý - černý jeřáb má bobule velikosti hrášku fialovočervené barvy, podobné jeřábu, které mají trpce nakyslou chuť. Má silné barvící schopnosti a využívá se proto také jako zdroj tmavé šťávy, která je žádaným potravinářským barvivem. Původně se vyskytoval v severní Americe. Hloch obecný - hložinka je původní evropská brusinka, rozšířená po celém kontinentu. Moučné plody se nedají konzumovat, jsou ale vynikající jako přísada, podporující želírování při přípravě želé, džemů a marmelád. Koralle je v Evropě kultivovaná mrazuvzdorná odrůda brusinek. Erzebirgsperle je odrůda, kultivovaná v Německu, která je pětkrát úrodnější než laně rostoucí brusinka. Zdraví a vitamíny Preventivním a léčebným účinkům brusinek se dlouho nevěnovala pozornost. Vědci a lékaři se jimi začali zabývat přibližně v posledních třiceti letech a velmi brzy zjistili, že brusinky jsou mimo jiné i vynikající přírodní antioxidant, že díky kyselině elagikové, kterou obsahují, dokážou ničit bakterie způsobující urologická onemocnění a že mají jedinečné účinky například při zánětech ledvin a prostaty a nebo problémech pohybového ústrojí. Je prokázáno, že brusinky jsou schopné pomáhat v boji proti rakovinovým nádorům, infarktu a chorobám srdce, a že jsou mnohem lepší než třeba v těchto případech často zmiňovaná brokolice. Plody brusinky obsahují organické kyseliny - především kyselinu benzoovou a šťavelovou,. Najdeme zde i velký podíl vitamínů A, C a E, třísloviny, antioxidanty, rostlinná barviva, minerální a mnohé další látky, které lidské tělo potřebuje a které pro něj mají výborné preventivní i léčebné účinky. Listy brusinky obsahují arbutin a díky němu mají protizánětlivé, dezinfekční a močopudné účinky. Preventivně se brusinky jako potravina nebo nápoj používají při prevenci zubního kazu, nízkém množství antioxidantů v těle a nedostatku vitamínu C, při zvýšeném riziku bakteriální infekce a při oslabené imunitě. Dále se doporučují osobám se zvýšenou hladinou cholesterolu, pro prevenci vředů kůže a sliznice a při náchylnosti k žaludečním vředům. Léčebně se brusinky využívají při zmírnění zánětů močových cest, kornatění tepen, chrání játra před nádory a celkově kladně zlepšují průběh virových onemocnění. Použití brusinek v gastronomii Brusinky se v kuchyni využívají čerstvé, sušené, kompotované nebo jako marmelády, džemy, šťávy a sirupy. Mají nakyslou mírně hořkou chuť a tak se nejvíce zpracovávají s cukrem na marmelády nebo kompoty. Kromě toho jsou často používány jako přílohy k různým jídlům z divočiny... Plody i listy brusinek jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků a různých potravinových doplňků. Jak a podle čeho vybírat Většinou kupujeme už brusinky kompotované, případně zpracované na marmelády a džemy, nebo šťávy a sirupy. V tomto případě si musíme dát pozor zejména na název! Mnozí výrobci nerozlišují Brusnici borůvku a Brusnici brusinku, ani další kyselé brusnice nebo Klikvu. Klikvu, která je pro naše využití v kuchyni nejlepší, poznáme tak, že na štítku je mimo českého názvu ještě název v jiném jazyce - např. polský Żurawina, německý Gewöhnliche Moosbeere nebo jen Moosbeere, případně ruský Клюква (Kljukva). Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé brusinky můžeme uchovávat v mrazáku, čerstvé vydrží poměrně dlouho i v chladničce nebo i při pokojové teplotě. Obsah účinných látek se většinou nesnižuje ani zavářením. Zpracováním na šťávy, marmelády a sirupy se jen mírně sníží obsah vitamínu C. Zajímavosti Pěstování brusinek na plantážích v Americe Brusinek v jejich původní domovině na kanadských a amerických vřesovištích se v současnosti již pěstují a sklízí s pomocí mnoha moderních vymožeností. Brusinky tam kvetou koncem června a sběr probíhá v září a říjnu. Vřesoviště jsou zaplavena vodou a když se hladina rozčeří, zralé brusinky vyplavou na povrch a lze je snadno sbírat. Původní ruční sběr už ale nahradily speciální stroje. V zimě se vřesoviště opět zaplaví, aby se ochránily keře, protože ledová krusta je chrání před nepříznivými vlivy, studenými větry a mrazy. Jednou za několik let se led pokryje vrstvou písku, který se po jeho roztátí dostane ke kořenům. Je to vyzkoušená prevence proti plevelům i hmyzím škůdcům. Potravinové doplňky Před několika lety jedna z největších kanadských firem, která vyrábí potravinové doplňky přišla na trh s tabletkou Cran-Max z vysoce koncentrovaného extraktu brusinkové šťávy a vlákniny, ve které je „síla“ 7500 mg čerstvých brusinek – to je v porovnání několik sklenic čerstvého brusinkového džusu. Na českém trhu je k dostání pod názvem MAX BRUSINKY 7500 mg. Léčivé účinky Zdravotně preventivní i léčivé účinky brusinek jsou skutečně velmi velké. Preventivně působí  - proti zubního kazu - při nedostatku vitamínu C a nízké hladiny antioxidantů - při zvýšeném riziku bakteriální infekce - při oslabení imunity - při zvýšená hladina cholesterolu - proti vředům kůže a sliznice - proti žaludečním vředům - proti nádorům jater Léčí - bakteriální onemocnění močových cest - záněty močových cest - mikrobiální povlak v ústech - kornatění tepen - virová onemocnění Brusinky nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.      

HRUŠKA je plod stromu hrušeň obecná - latinsky Pyrus communis, anglicky pear, francouzsky poire nebo německy Birne- patří k nejstarším druhům ovoce na světě. Šťavnaté, sladké, jemně nakyslé… Hrušky patří mezi druhy ovoce, které člověk zná a konzumuje od dávných dob. Hrušky jsou vynikající syrové, v kompotu i jako šťáva. Původ a historie Hruška pochází s největší pravděpodobností z oblastí západní Číny. První hrušky se v jihovýchodní a střední Evropě objevily ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem, kdy se dřevo používalo při budování staveb v Rakousku, Německu, Francii a ve Švýcarsku. Plody se tehdy ještě pravděpodobně příliš nekonzumovaly. Pěstování hrušek se začali více věnovat ve starověkém Řecku. Šlechtění hrušek se věnovali i staří Římané a v té době se tyto stromy poměrně značně rozšířily na evropský kontinent. Hrušky se pak postupem času staly oblíbeným a dokonce i módním ovocem, které se nejvíce objevovalo v šlechtických sídlech a v klášterech. Ve 14. století byla v Německu vydána kniha o šlechtění a roubování ovocných stromů s prvním „návodem“ k pěstování hrušek. V 17.století se šlechtění hrušek věnovali především ve Francii, Belgii a v Anglii. Hrušně už nerostly jen v klášterních a šlechtických zahradách, ale i v zahradách na venkově. V průběhu 18. a 19. století vzniklo náhodnými mutacemi a křížením, ale i cíleným šlechtěním mnoho nových odrůd, a to opět hlavně ve Francii a v Belgii. Současnost V současné době se hrušky pěstují po celém světě. Nejvýznamnějším producentem je Čína, která na trh dodává 13 milionů tun hrušek ročně - to je 40 % celosvětové produkce. Další významní producenti jsou Itálie, Španělsko, Francie, Turecko, USA, Argentina, Chille, Japonsko, Jihoafrická republika a Ukrajina. V České republice se v období mezi světovými válkami pěstovaly vynikající hrušky v Polabí na Litoměřicku a Mělnicku a převážná část se jich vyvážela do Německa. Pak produkce hrušek stagnovala, v současné době je přibližně 1 500 tun ročně. Cílem šlechtitelů a pěstitelů na celém světě je především dobrá kvalita plodů, vysoký výnos a delší trvanlivost. V posledních letech se zaměřují i na odolnost proti různým chorobám a škůdcům. Vzhled, chuť, vůně… Hrušky jsou plodem stromu hrušeň obecná, který dorůstá až do výše 18 metrů. Šlechtěné odrůdy jsou ale již nízké. Plodem hrušně je malvice - dužnatý plod vzniklý zdužnatěním tzv. češule a stěn spodního semeníku, který má uvnitř několik blanitých pouzder se semeny. Vzhledem k velkému množství odrůd mají hrušky mnoho tvarů, barev, chutí i vůní. Nejčastěji mají kulatý, zvonkovitý nebo lahvovitý tvar. Slupka je zelená až žlutá, ale někdy i červená, některé odrůdy mají typické tečky. Dužnina může být podle zralosti pevná nebo jemná a šťavnatá, a je většinou typicky mírně nakyslá. Odrůdy V současnosti je známo přibližně 2 500 odrůd hrušek, které se pěstují po celém světě. Rozlišují se podle období zrání na letní, podzimní a zimní, případně také podle využití na konzumní - stolní, moštové a kuchyňské. Pro trh je důležitá jakost, velikost a samozřejmě cena. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce pěstované odrůdy Clappova máslovka ( Clapp´s Favorite )pochází z USA, ale je velmi rozšířená po celém světě. Tato letní konzumní i stolní odrůda má středně velké žlutozelené až žluté plody, které jsou červeně podélně žíhané. Dužina je jemně zrnitá, šťavnatá, sladká, lehce nakyslá a mírně kořenitá. Plody po dosažení konzumní zralosti rychle měknou. Williamsova je celosvětově velmi známá stolní i kuchyňská odrůda se žlutozelenou barvou, která se s přibývající zralostí zbarvuje dožluta. Plody jsou poměrně velké a šťavnaté, mají výrazné příjemné aroma. Williamova červená ( Max Red Bartlem ) je červená mutace stolní odrůdy Williams Christ. Má hladkou červenou slupku a sladkou jemno dužinu. Guoytova máslovka má velké světle zelené až žluté plody s hnědými tečkami. Tyto stolní hrušky jsou sladké a šťavnaté. Lukasova máslovka patří mezi zimní stolní odrůdy a je velmi trvanlivá. Má zelenou barvu, dužina je středně sladká, šťavnatá s nevýrazným aroma. Hardyho máslovka je hruška s kulatějším tvarem, Slupka je poměrně tvrdá a má zelenavě žlutou barvu. Dužina je velmi šťavnatá a sladce nakyslá. Červencová je raná, šťavnatá velmi sladká odrůda stolních hrušek s výbornou chutí. Slupka je světlezelená až žlutá, na sluneční straně červeně žíhaná. Abate Fetelmá výrazně protáhlý lahvovitý tvar. Barva slupky je nahnědle zelená a podle zralosti se mění až do žluté. Je šťavnatá, má jemné aroma a dlouhou trvanlivost. Bonne de Longueval jsou středně velké načervenale žluté stolní hrušky s hladkou slupkou, jemnou sladkostí, chutí i vůní. Conference je velmi chutná a trvanlivá stolní odrůda původem z Francie. Plody jsou světle zelené, šťavnaté a sladké, mají příjemnou vůni. Précoce de Trévoux je letní odrůda z Francie. Má hladkou žlutočervenou slupku, která bývá i červeně žíhaná. Plody jsou šťavnaté, mírně kořenité a osvěžující. Clairgeau pochází z Francie. Je to zimní konzumní hruška s většími šťavnatými plody. Má kořenitou chuť a načervenale rzivou barvu. Moratini jsou hrušky s velmi jemnou sladkou a šťavnatou dužinou. Pochází ze Španělska, kde je jednou z nejvíce oblíbených odrůd. Limonera má poměrně výrazně kulatější šťavnaté žlutozelené plody s příjemným aroma. Ve Španělsku, odkud pochází, je velmi oblíbenou konzumní hruškou. Charneuská je podzimní stolní i kuchyňská odrůda, pocházející z Belgie. Slupka má žlutou až mírně načervenalou barvu, dužina je velmi sladká a šťavnatá. Boscova lahvice se vyznačuje robustními plody se zelenožlutou až žlutou barvou. Pochází z Belgie, je to chutná a šťavnatá podzimní stolní hruška. Packham Triumf pochází z Austrálie. Tato podzimní odrůda stolních hrušek má velké a zakulacené plody. Slupka je žlutá a hladká, dužina sladká a šťavnatá. Gelbmöstler je typická moštová odrůda s menšími plody. Pochází ze Švýcarska. Zdraví a vitamíny Hrušky jsou velmi zdravé ovoce. Mají velmi vyvážený obsah minerálních látek, stopových prvků a vitamínů. Plody hrušek mají vysoký obsah sacharidů, ale zároveň málo proteinů a tuků. Ze sacharidů v nich je nejvíce fruktózy, a proto jsou vhodné ovoce i pro diabetiky. V plodech je i malé množství vitamínu C a E, o něco více vitamínů skupiny B a kyselina listová, která má významný vliv na tvorbu krve a také na celkovou duševní pohodu. Z minerálů je v hruškách ve větším množství především draslík, dále hořčík, křemík a železo. Najdeme zde i stopové prvky mědi, manganu a zinku. Všechny tyto látky pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky potravin. Mají i antitoxické účinky, celkově pročišťují organismus, posilují činnost srdce a krevní oběh. Hrušky jsou vhodné při střevních potížích nebo vysokém krevním tlaku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin a pomáhají regulovat vodní rovnováhu organismu. Hrušky obsahují i značné množství vlákniny. Její obsah je téměř stejný jako u jablek, ale na rozdíl od nich je v hruškách více vlákniny nerozpustné, která je bohatá na lignin a má laxativní účinky. Rozpustná vláknina zase pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Organické kyseliny a taniny v hruškách mají protizánětlivé účinky. Hrušky neobsahují téměř žádné alergeny. Použití hrušek v kuchyni Hrušky se konzumují čerstvé, vařené, sušené nebo kandované. Vyrábí se z nich kompoty, džemy, džusy a mošty. Stolní hrušky se většinou konzumují syrové, některé druhy se ale využívají i pro konzumní zpracování. Dozrálé plody odrůd této skupiny jsou středně velké až velké, šťavnaté, mají lahodnou chuť i vůni. Hrušky by se měly konzumovat i se slupkou, protože v té je nejvíce prospěšných látek. Místo oloupání slupky je tedy lépe plody důkladně omýt studenou vodou. Čerstvé hrušky se také výborně hodí k různým cereálním kaším, nákypům, pudinkům nebo k palačinkám. Pro svoji snadnou stravitelnost jsou hrušky vhodné například i před větším tělesným zatížením nebo sportovním výkonem. Moštové hrušky jsou určené pro výrobu šťávy a moštu. Mají vysoký obsah tříslovin a poměrně malé, k přímé konzumaci ne příliš vhodné plody. Kuchyňské hrušky mají velmi široké uplatnění. Vyrábějí se z nich kompoty, nakládají se do červeného vína a podávají jako příloha k zvěřinovým masům, používají se na koláče a deserty, na ovocné saláty… Především z odrůdy Williamova se také vyrábí lahodná ovocná pálenka William Christ. Sušené a kandované plody jsou velkým koncentrovaným zdrojem energie. U uvařených a namletých sušených hrušek se vyrábí hrušková povidla, kterými se plní např. valašské „frgále“. Jak a podle čeho vybírat Do prodeje se plody hrušek, které jsou velmi citlivé na otlačení, dostávají ještě před svojí úplnou zralostí. Odrůdy určené k uskladnění se sklízejí tvrdé a před distribucí se skladují v chladírnách při teplotě 15 až 18, někdy až 21 stupňů Celsia. Pokud se ale proces chlazení přeruší, velmi rychle dozrávají. Měkké plody s hnědými skvrnami jsou už přezrálé a rychle se kazí. Při nákupu hrušek je nejpodstatnější jejich kvalita. Dobré hrušky jsou pevné, nepoškozené, mají šťavnatou a křehkou dužinu. Poměrně dobrým údajem při výběru je nejen místo, odkud pocházejí, ale i datum sklizně. Letní odrůdy sklízené v srpnu a v září nejsou vhodné ke skladování. Zimní hrušky sklízené v říjnu až prosinci jsou většinou vhodné ke konzumaci až v lednu a únoru. Sušené hrušky vybíráme především podle data výroby. Zásadně také nekupujeme zboží, které má porušený obal nebo prošlou dobu konzumace. Spotřeba, zrání, skladování Hrušky je možné skladovat, ale nevydrží tak dlouho, jako třeba jablka. Pro potřeby trhu se plody sklízí nezralé a skladují se v teplotách 15 až 18 stupňů Celsia. Při přerušení chladícího procesu ale rychle dozrávají. Hrušky, a to zejména tzv. letní se sklizní v srpnu a září nemají dlouhou trvanlivost a měly by se zkonzumovat nebo jinak využít např. do kompotů, poměrně rychle. Zimní hrušky sklizené v listopadu a prosinci jsou ke konzumaci vhodné nejdříve v lednu nebo únoru. Zralé hrušky po několika dnech zmoučnatí a snadno podléhají i hnilobným procesům. Zajímavosti Obsah a složení hodnotných látek jsou podobné jako u jablek, ale hrušky mají dvojnásobné množství vlákniny. Podíl vitamínu C je v plodech hrušky poměrně nízký, stejně jako koncentrace kyselin. Díky tomu ale mají hrušky jemnější chuť a jsou ideálním ovocem při různých dietách.. 100 g hrušek má přibližně 51 kJ a 213 kcal. Syrové hrušky je při přímé konzumaci potřeba třeba dobře rozžvýkat, a to především ty, které jsou tvrdé a mají zrnitou strukturu..Vařené hrušky jsou snáze stravitelné, ale vařením se zničí většina jejich vitaminů, zatímco cukry a minerály zůstávají nedotčené. Zralé a měkké hrušky jsou lehce stravitelné. Je prokázáno, že již maximálně po 90 minutách od konzumace se hruška dostane do tlustého střeva. Léčivé účinky Hrušky - čistí střeva a odstraňují zácpu - podporují trávení a odvodňují - jsou účinné při dietách - podporují imunitní systém - posilují krvetvorbu a zpevňují cévy - snižují krevní tlak - pomáhají při potížích močového ústrojí - snižují horečku a pomáhají proti kašli - působí pozitivně na psychiku Plody hrušky můžou mít nežádoucí účinky v podobě nadýmání nebo průjmu, pokud jich zkonzumujeme velké množství. Při konzumace nezralých nebo tvrdých plodů se můžou objevit žaludeční potíže, protože takové plody jsou těžce stravitelné.  

MALINY jsou plody rostliny MALINÍK OBECNÝ, OSTRUŽINÍK MALINÍK - botanické jméno Rubus idaeus, anglicky raspberry, francouzsky framboise nebo německy Himbeere. Voňavé, sladké, zdravé… Maliny jsou voňavá, chutná a krásná ozdoba každé zahrady. Jejich pěstování není nijak náročné. Jejich jedinou nevýhodou je, že se nedají dlouho skladovat, a tak se musí hned nebo velmi krátce po sběru zkonzumovat, případně zpracovat. Původ a historie Maliny patří mezi nejstarší známé druhy ovoce. Archeologické nálezy potvrzují, že je znali lidé už v dávné době neolitu. Pěstovat se ale začaly až v 16. století. V té době je pěstovali a šlechtili především mniši v klášterních zahradách, a již v 17. století byly známy červené i žluté odrůdy. Maliny pocházejí z jižní Evropy, odkud se pak rozšířily do dalších oblastí. Dnes se vyskytují v podstatě v celém mírném klimatickém pásmu severní polokoule. Současnost Maliníky najdeme nejvíce v Evropě, Asii i severní Americe. Z Evropy pochází 85 % celosvětové produkce. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Srbsko, v Evropě pak ještě Německo, Francie, Anglie a Maďarsko. Stále více se maliny pěstují v Bulharsku, Švýcarsku, Norsku, na Ukrajině, a také v USA a Kanadě. Několik druhů roste také v Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. Polsko, Maďarsko a další středoevropské a východoevropské státy zásobují zejména potravinářský průmysl. I v České republice najdeme mnoho odrůd lesních i zahradních malin. Původ mají v evropském ostružníku maliníku R.idaeus, šlechtěné odrůdy pak částečně i v americkém druhu R.strigosus. České slovo malina má všeslovanský původ a vzniklo z indoevropského *mel - tmavý, černý. Tím byl původně myšlen plod tmavé barvy. Vzhled, chuť, vůně… Plody malin nejsou bobule, ale souplodí peckoviček. Tyto drobné, kulaté, více nebo méně ochmýřené peckovičky jsou usazeny na plodovém lůžku šišatého tvaru. Souplodí jsou velká 1 až 3 centimetry, většina odrůd má červenou až tmavě rudou barvu, ale jsou i maliny žluté, růžové nebo černé. Čím více jsou plody červenější, tím jsou zdravější, protože obsahují mnohem více antioxidantů. Zralé maliny jsou šťavnaté, mají jemně sladkou chuť a výrazné typické plné aroma. Keře jsou nenáročné, velmi přizpůsobivé, nemají žádné zvláštní požadavky na klimatické podmínky, nejvíce rostou na slunných stráních a okrajích lesů, v nížinách i v horách. Bez problémů je můžeme pěstovat i v zahradách. Především v období růstu potřebují dostatek vláhy, zamokřenou půdu ale snáší špatně. V období sklizně je porosty malin nutné pročesat alespoň dvakrát týdně. Odrůdy Poměrně velké množství odrůd malin se dělí na jednou plodící - letní - maliníky, které se využívají především v komerčním pěstování, a stále plodící - podzimní - maliníky. Šlechtitelé se snaží o získání odrůdy s větším množstvím velkých, kulatých a zářivě červených plodů, které by se v období plné zralosti snadno oddělovaly od lůžka a byly i více trvanlivé a odolné proti různým škůdcům a nemocem. Některé vyšlechtěné druhy rodí i dvakrát za rok a mají různou barvu plodů - nejen klasickou červenou a fialovou, ale i bílou, žlutou nebo růžovou. Chutí se ale vě většině případů původním druhům malin nevyrovnají. Nejdůležitější odrůdy malin Schönemann je nejdůležitější odrůda v komerční produkci malin v Německu. Keře mají mnoho pevných, tmavočervených a poměrně velkých plodů s jemně nakyslou chutí a typickou vůní. Rumiloba pochází z Německa. Plody jsou velké, sladce nakyslé, středně červené s příjemným aroma. Zefa 2, Zeva 2 jsou odrůdy vyšlechtěné ve Švýcarsku. Mají velmi aromatické, jasně červené, středně velké a pevné plody. Velmi dobře se transportují a hodí k zmrazování. Glen moy je raná odrůda ze Skotska. Plody má středně velké, pevné a tmavě červené. Chutná mírně nakysle, vůně není příliš intenzivní. Glem prosen byla vyšlechtěna ve Skotsku. Středně červené třpytivé plody střední velikosti mají mírně nakyslou chuť a nejsou výrazně aromatické. Sklízí se na podzim. Autumn Bliss - Blissy pochází z Velké Británie. Plody zrají od začátku srpna do prvních mrazíků. Jsou středně velké, matné, tmavočervené, chutnají velmi mírně nakysle a aroma je nevýrazné. Jsou to ideální maliny pro další zpracování. Meeker je odrůda kultivovaná v USA. Má velmi aromatické, středně velké pevné plody s jasně středně červenou barvou, které se vyznačují delší trvanlivostí než ostatní odrůdy. Tulameen má původ v Kanadě. Je to nová odrůda s velkými, zářivě světle červenými pevnými plody. Jejich chuť je jemně nakyslá, aroma je příjemné a typicky malinové. Odrůdy malin nejvíce pěstované v České republice Esena Poslada je vyšlechtěná odrůda s velkými chutnými plody, které mají typickou malinovou vůni a v plné zralosti růžovou barvu. Pěstuje se hlavně v evropských zahradách. Balabery jsou středně velké maliny s purpurovou barvou, typickou chutí i vůní. Tato odrůda je velmi rozšířená v Evropě na zahradách. Netypické odrůdy Everest nemá pro komerční pěstování v podstatě žádný význam, je to vyšlechtěná odrůda zajímavá především pro zahrádkáře. Plody jsou středně velké, ovocné chuti, v plné zralosti s výrazně žlutou barvou. Bristol je odrůda s původem z USA, která se ale pěstuje i v Evropě. Plody jsou menší, nejdříve červené, v době plné zralosti černé, chutné a aromatické. Pro komerční pěstování se téměř nevyužívá. Zdraví a vitamíny Maliny jsou nejen chutné a voňavé, ale vzhledem k mnoha vitamínům a dalším složkám i velmi zdravé.Jsou antibiotické, omezují vznik a růst různých nádorů, působí preventivně proti infarktu, posilují cévy a srdce, regulují krevní oběh a trávení, upravují metabolismus, pomáhají při poruchách a chorobách zraku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin, Maliny obsahují v plodech i listech mnoho vitamínu C. V plodech najdeme ještě provitamín A, a také vitamín B2, B3, E a P. Jsou v nich i sacharidy, bioflavonoidy pektin a karoten, třísloviny, kyseliny jablečná, citronová, ellagová a salicylová. Z minerálních látek maliny obsahují především vápník, hořčík, fosfor, zinek, draslík a železo. Vitamín C se společně s vitamíny skupiny B významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Vitamín A působí velmi pozitivně na zrak - už kdysi dávno v tradiční čínské medicíně se maliny používaly k léčení šerosleposti a jiných poruch vidění. Vitamín P zpevňuje oční cévy. Kyseliny, které maliny obsahují, mají pozitivní vliv na trávicí ústrojí, kyselina salicylová navíc dokáže snižovat horečku a kyselina ellagová má velmi silné protinádorové účinky. Minerální látky, především pak železo a měď, pomáhají při chudokrevnosti a tvorbě krve. Jsou i močopudné a tak se konzumace malin doporučuje při některých ledvinových, žlučníkových a jaterních onemocněních. Zinek v plodech malin je silné afrodiziakum. Bioflavonoidy jsou významné antioxidanty, obsažené především v barvivech plodů - čím sytější červenou barvu malina má, tím více těchto látek obsahuje. Nejvyšší obsah mají fialové plody kříženců malin a ostružin. Pro léčebné využití se využívají pouze plody červené nebo nafialovělé. Bioflavonoidy posilují obranyschopnost organismu a mají i protinádorové účinky. Své prospěšné vlastnosti si uchovávají poměrně dlouho po utržení plodu z rostliny a dokonce i při různých způsobech konzervování. Maliny obsahují také biotin, který je důležitý pro lesk a hustotu vlasů a pružnost pleti. Listy maliníku mají podobně jako jeho plody také velký přínos pro zdraví. Odvar z nich je vynikající kloktadlo při zánětech ústní dutiny nebo na potírání různých, a to i chronických kožních onemocněních. Při vnitřním použití působí proti průjmu. Použití malin v gastronomii Maliny je nejlepší konzumovat čerstvé a tepelně neupravené. Čerstvé plody se využívají na různé moučníky, koláče, dezerty nebo dorty, ale také do ovocných salátů, zmrzlin, sorbetu nebo ovocné dřeně. Velmi osvěžující a chutné jsou třeba i jen se studenou smetanou… Konzervují se do kompotů, džemů a marmelád, šťávy nebo sirupu. Při tepelném zpracování neztrácejí svoji typickou vůni. Plody je možné i zamrazit, ale v takovém případě je nutné je co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na otlačení. Z malin se také vyrábí vynikající destilát – tzv. malinovce. Plody i listy malin jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků, různých potravinových doplňků a také v kosmetickém průmyslu – především při výrobě krémů, vlasových šamponů a tělových mýdel. Listy se suší a lze z nich uvařit lahodný čaj. Jak a podle čeho vybírat Ve střední Evropě maliny dozrávají od konce června do poloviny července a období sklizně trvá 4 až 6 týdnů. Maliny jsou citlivé na otlačení, zralé plody určené k přímému prodeji se trhají ručně a hned ukládají do krabiček, v kterých se dodávají do obchodů. Maliny se nedají skladovat a měly by se spotřebovat co nejdříve po sklizení - ideálně v den sklizně, případně nákupu. Nejdůležitější údaj je tedy datum sklizně. V žádném případě nemá význam kupovat plody starší, omačkané, případně jinak viditelně poškozené nebo s i jen náznaky plísně. Spotřeba, zrání, skladování Plody maliny se sklízí a prodávají zralé, proto nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak spotřebovat. Při případném skladování plodů se na nich během velmi krátké doby objeví plísně. Tepelnou úpravou se obsah prospěšných látek sníží jen nepatrně. Pokud maliny nechceme konzervovat tepelnou úpravou, můžeme je zamrazit. V takovém případě je vhodné plody co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na omačkání. Listy malinovníku pro sušení jsou nejlepší v květnu, ale je možné je sbírat a sušit až do září. Sušit se musí rychle a v temnu, aby si zachovaly svoji původní barvu. Pokud se jejich barva sušením změní, budou obsahovat méně účinných látek. Zajímavosti Maliny jsou nejen chutné, voňavé a zdravé – působí i jako poměrně silné afrodiziakum. Nejen konzumace plodů, ale i přelití vlasů odvarem z listů dodává lesk vlasům a zvyšuje jejich hustotu. Čím je tmavší červená barva plodů malin, tím více obsahují pro lidské zdraví důležitých prvků. Léčivé účinky Maliny - posilují imunitu, mají protizánětlivé a protinádorové účinky - zlepšují krevní oběh, působí pozitivně na srdce a cévy - snižují hladinu cholesterolu v krvi a vysoký krevní tlak - zlepšují zrak, pomáhají léčit šeroslepost - léčí chudokrevnost a - podporují prokrvení - upravují a podporují činnost trávicího systému - pomáhají při ledvinových a jaterních onemocněních - snižují krvácení, mají schopnost zvyšovat srážlivost krve Maliny nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.

NEKTARINKA - Prunus persica - nucipersica, anglicky i francouzsky nectarine, španělsky nectarina, italsky nettarina nebo německy Nektarine, je botanickou variantou broskví. Šťavnaté a chutné, krásné a zdravé… Vznik tohoto chutného ovoce není stále stoprocentně vysvětlený. Podle jedné teorie je nektarinka forma broskve s hladkou slupkou, která vznikla přirozenou mutací, podle teorie druhé vznikla náhodným křížením broskvoně a slivoně švestky. Původ a historie Nektarinky budou s největší pravděpodobností poněkud mladší než broskve. Zemí jejich původu bude zřejmě Čína. Prokázané je, že je znali v starověkém Římě, protože Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“. I z toho se dá usuzovat, že nektarinky vznikly přirozenou mutací broskvoní. Těmto „menším a neochmýřeným broskvím“ ale dlouho nikdo nevěnoval nějakou zvláštní pozornost. Pěstitelé v Kaliforniise jejich šlechtění začali věnovat až v 19. století. V 50. letech minulého století se začal projevovat tržní zájem a v 60. letech začaly vznikat první sady i v Evropě. Současnost S postupným šlechtěním a zvyšující se kvalitou jsou nektarinky střevíc oblíbené a žádané. Mezi jejich největší producenty patří v současnosti Kalifornie v USA, Chile a Jihoafrická republika. V Evropě se nejvíce pěstují v Itálii, Francii, Španělsku a Řecku, tedy převážně v oblastech, kde se pěstují i broskve. Šlechtěné nektarinky stejně jako broskve totiž snáší mimo období květu i nižší teploty, ale v době zrání plodů potřebují hodně slunce a ideálně teploty mezi 26 až 30 stupni Celsia. Vzhled, chuť, vůně… Plody nektarinky jsou menší než broskve, mají ale stejně jako ony tvar nepravidelné koule, která je rozdělena viditelnou rýhou na dvě poloviny, a některé odrůdy jsou mírně zašpičatělé. Slupka je hladká a lesklá, podle odrůdy má zelenožlutou, oranžovou nebo červenou barvu. Dužnina je tuhá a pevná, šťavnatá, sladká, růžová, žlutá nebo bílá, uprostřed je velká pecka. Zralé plody mají velmi zvláštní výraznou chuť, připomínající broskve s příchutí hroznů. Nektarinky jsou intenzivně aromatické a mají více kalorií než broskve. Stejně jako broskve se nektarinky rozdělují na lehce a hůře oddělitelné od pecky, a dále ještě podle barvy dužniny na žlutomasé a bělomasé. Odrůdy Šlechtění nektarinek se nejvíce věnují v Itálii, Francii a v Kalifornii. V současnosti je známých více než 1 500 různých odrůd. Nektarinky se dělí na dvě základní skupiny podle oddělitelnosti dužniny od pecky - snadno oddělitelné od pecky - dužnina se dá od pecky snadno oddělit - hůře oddělitelné od pecky - odstranění pecky je náročnější Podle barvy dužniny pak ještě rozeznáváme - bělomasé - žlutomasé - s červeným mramorováním Nejznámější odrůdy: Springred patří mezi nejžádanější nektarinky. Má typickou bledě červenou barvu slupky s drobnými žlutými tečkami, žlutou dužninu, která se dobře odděluje od pecky, lahodnou sladkou chuť a příjemné aroma. Bigtop s tmavě červenou slupkou a šťavnatou zářivě žlutou nasládlou aromatickou dužninou, která se snadno oddělí od pecky patří celosvětově k velmi oblíbeným nektarinkám. Super Queen je velmi raná odrůda nektarinky s jasnou červenou barvou slupky a jemně nakyslou mírně nazelenalou dužninou, která se hůř odděluje od pecky. Maygrand má větší intenzivně červené plody, žlutou šťavnatou a pevnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Patří mezi nejvíce žádané nektarinky na trhu. Fantazia s velkými červenými plody a od pecky snadno oddělitelnou žlutou dužninou má vynikající sladkou jemně nakyslou chuť a příjemné aroma. Je to velmi odolná odrůda. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Tena je raná nektarinka vhodná pro přímou konzumaci. Má žlutou šťavnatou a chutnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Barva slupky je žlutá, místy světle červená. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Maystarje odrůda původem z Francie, kde také patří k nejoblíbenějším. Červené plody mají světle žlutou sladkou šťavnatou dužninu, která se snadno odděluje od pecky. Venus je velmi žádaná a oblíbená nektarinka v Itálii. Plody jsou mírně oválné, žluté se světle červeným nádechem a žlutou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Flavortop má původ v USA. Je to pozdní odrůda s žlutočervenou slupkou, vhodná pro uskladnění. Okolo snadno oddělitelné pecky je žlutá dužnina mírně nahořklá. Nectared vyšlechtili v USA. Plody jsou středně velké, sytě červené. Zářivě žlutá, poměrně aromatická, šťavnatá a lehce nakyslá dužnina se špatně odděluje od pecky. Independence má větší plody s žlutou mírně nakyslou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Barva slupky je světle červená. Tato pozdní odrůda pochází z USA. Stark red gold má původ v USA. Plody jsou velké, mají žlutou barvu, částečně překrytou zářivě červenými místy. Žlutá šťavnatá sladká dužnina se dobře odděluje od pecky. Harko pochází z Kanady. Plody jsou středně velké, tmavě červené. Dužnina má oranžově žlutou barvu, je šťavnatá, sladká a aromatická, snadno se oddělí od pecky. Zdraví a vitamíny Nektarinky obsahují ve velkém množství především vitamín C a vitamín A, vlákninu a minerální látky - vápník, draslík, hořčík, sodík, fosfor a uhlík.. Obsah vitamínu C v jedné nektarince téměř pokryje doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. Je důležitý pro podporu imunitního systému, pomáhá také tělu vstřebávat další látky – například železo, draslík a hořčík. Tyto minerální látky mají velmi pozitivní účinky na nervový systém, aktivují činnost mozku a napomáhají správné funkci a regeneraci svalů. Vláknina podporuje činnost trávicího systému a tím předchází riziku vzniku rakoviny tlustého střeva. Díky svému složení nektarinky také kladně ovlivňují činnost srdce a posilují krevní oběh. Použití nektarinek v gastronomii Vzhledem k velkému množství zdraví prospěšných látek je nejlepší konzumovat čerstvé nektarinky tzv. za syrova. V tomto stavu se můžou přidávat do různých ovocných salátů, ale také na různé moučníky a koláče. Nektarinky je možné zpracovat i na džem nebo marmeládu, vynikající je i mražená dřeň. Na výrobu šťáv a sirupů se na rozdíl od broskví tolik nehodí, protože díky hladké slupce a poměrně tuhé dužině nejsou příliš šťavnaté. Z některých odrůd se ale šťávy a sirupy vyrobit dají. Loupání nektarinek Pokud chceme z plodů odstranit slupku, ponoříme je na krátkou chvíli do vařící vody a pak ji snadno stáhneme malým ostrým nožem. Odstranění pecky Ze zralých nektarinek se dá pecka u většiny odrůd odstranit poměrně snadno. Plod můžeme například rozkrojit na čtyři díly okolo pecky a kousky dužiny pak snadno oddělíme. U některých odrůd stačí plod rozkrojit i jen na dvě poloviny. Sušení nektarinek Důkladně omyté plody nakrájíme na tenké plátky, které lze snadno usušit v pokojové teplotě. Během sušení je dobré plátky občas obrátit. Jak a podle čeho vybírat Kvalitu nektarinek můžeme poznat nejen podle vzhledu, ale i podle vůně. Poměrně důležitá je i země jejich původu - čím menší je vzdálenost, tím kvalitnější jsou plody, protože nemusely být kvůli přepravě nějak výrazně chemicky upravovány. Nikdy nekupujeme nektarinky nahnilé, omačkané a příliš měkké, ale ani plody příliš tvrdé a nezralé. Polozralé je možné nechat doma dozrát. Pokud je barva slupky jasná, plod celkově vypadá „svěže“, je na dotyk je mírně měkký a má příjemnou vůni, pak bude s největší pravděpodobností i chutný a šťavnatý. Tvrdý plod je nezralý a nebude tedy ani dostatečně sladký. Pokud ale má pro odrůdu na většině povrchu správnou barvu, může dozrát v pokojové teplotě. Nebude už ale tak chutný jako plod uzrálý přirozeným způsobem na stromě. Spotřeba, zrání, skladování Zralé nektarinky je nutné rychle zkonzumovat nebo zpracovat, protože nemají dlouhou trvanlivost. Pokud budeme při nákupu nebo sklizni zralých plodů opatrní a vyhneme se jejich poškození, vydrží krátkodobé uskladnění v chladném prostředí, ne ale v chladničce - v takovém případě rychle ztratí chuť i aroma. Plody utržené před dosažením zralosti nikdy nedosáhnou takové chuti, šťavnatosti a vůně jako plody přirozeně dozrálé. Nazrálé plody se nechávají dozrát při pokojové teplotě. Nektarinky neztrácejí svoji chuť ani aroma při kompotování, které je poměrně jednoduché. Plody nektarinek je možné i zmrazit, ale po rozmražení se nehodí k přímé konzumaci a dají se použít v podstatě jen do ovocných salátů. Zajímavosti Název nektarinky má původ v řeckém slově „nektar“, které v mytologii znamená „nápoj bohů“. Je prokázáno, že strom, který plodí nektarinky občas vyroste z pecky broskve, a broskev naopak občas vyroste z pecky nektarinky. Odborníci na genetiku a šlechtění rostlin zatím tento velmi zvláštní jev nedokázali vysvětlit. Nemá ale jistě nic společného s šlechtěním, protože už v starověkém Římě Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“ O mnoho let později se o této skutečnosti zmínil i Darwin, který napsal, že „broskvoně podivně občas spontánně plodí nektarinky a naopak.“ Vzhledem k dlouhé historii pěstování broskví a nektarinek je také poměrně překvapivé, že z předkřesťanského období není o nektarinkách žádná zmínka, i když prokazatelně už v té době existovaly. Léčivé účinky Nektarinky - posilují imunitní systém - mají poměrně velké protinádorové účinky - podporují činnost srdce, - posilují krevní oběh a cévy - mají vliv na správnou funkci a regeneraci svalů - pozitivně působí na nervovou soustavu a psychiku - působí na správnou funkci zažívacího ústrojí - podporují činnost ledvin, odvodňují - jsou vynikající doplněk stravy při redukčních dietách Při konzumaci většího množství můžou nektarinky mít i nežádoucí účinky v podobě průjmu.