Kategorie gastroslovníku

ŠVESTKA - PRAVÁ ŠVESTKA, anglicky german prune nebo damson plum,francouzsky quetsche nebo prune de Damas aněmecky Zwetsche je plod stromu Slivoň švestka - Prunus domestica. V Čechách se švestky v nářečích známé také jako slívy, na Moravě se jim říká kadlátka, karlátka, kadlátkonebo trnka, ve Slezsku slíva nebo slivka. Mimo pravé švestky je známý ještě druh nazývaný POLOŠVESTKY. Švestky jsou chutné a zdravé čerstvé, sušené i „tekuté“ Pěstování švestek má ve střední Evropě, a samozřejmě i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, velmi dlouhou tradici. Původ a historie Švestky- správněji slivoně - jsou jedním z nestarších druhů ovocných stromů. S největší pravděpodobností pocházejí z oblastí mezi Altajem a Kavkazem, odkud se později rozšířili přes Sýrii až do Evropy. První zmínka o švestkách pochází ze starověkého Řecka v 4. století před naším letopočtem a kolem roku 100 před naším letopočtem se prokazatelně objevují na území Římské říše. Původní švestky měly poměrně malé plody, od 14. století se kvalita plodů křížením postupně zlepšovala. Různé vyšlechtěné odrůdy se pěstovaly už v dobách Karla Velikého. Velký význam měly švestky v balkánských zemích, odkud se v 17. století dostaly do jižního Německa a postupně na území celé Evropy a dalších světadílů. V první polovině 19. století se už pěstovalo přibližně 200 různých odrůd. Současnost Švestky jsou v současnosti celosvětově čtvrté nejčastěji pěstované ovoce. Existuje přibližně 2 000 odrůd, a každým rokem přibývají další. Hlavním cílem šlechtění je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží odrůdy z Asie a USA. Většinou ale potřebují delší vegetační období a proto se k pěstování v severnějších místech Evropy nehodí. V Evropě je švestek vinou mnoha různých chorob a výkyvům počasí stále méně, v Číně jejich produkce vzrůstá. Čína je také největším pěstitelem a vývozcem asijských odrůd, které pocházejí šlechtěním japonské slivoně. Druhé místo v celosvětové produkci patří USA. Třetí je Rumunsko, kde se produkce za posledních 20 let zdvojnásobila. Dalšími významnými producenty jsou Německo, Itálie, Francie a Maďarsko. Ve střední Evropě má pěstování švestek dlouhou tradici. Švestky jsou ve většině zahrad a sadů. V České republice jsou nejkvalitnější švestky na jižní Moravě v oblasti Vizovických vrchů a v Čechách v Železných horách. Podíl švestek na celkové produkci ovoce v České republice je přibližně 5 procent. Vzhled, chuť, vůně… Plody pravé švestky mají podle odrůdy podlouhlý až široce oválný, výjimečně i kulovitý tvar. Jsou dlouhé 2 až 5 centimetrů a rozděleny viditelnou rýhou na dvě poloviny. Barva je většinou tmavě modrá nebo fialovomodrá, ale také modročerná i načervenalá, ojíněná. Dužnina je poměrně pevná, bělavá až nazelenale žlutá, šťavnatá a příjemně sladce nakyslá. U většiny odrůd se dobře odděluje od pecky, která má elipsovitý tvar, je bočně zploštělá a na vrcholu špičatá. Pološvestky v současnosti nemají v komerčním využití téměř žádný význam.Plody modré, žluté nebo i zelené barvy mají kulatější tvar než pravé švestky. Dužnina je měkká, velmi šťavnatá, nazelenalá až žlutá s jemně kořenitou příchutí. Špatně se odděluje od pecky a při vaření nebo pečení se rozpadá. Pološvestky jsou tedy vhodné především pro přímou konzumaci nebo na zpracování do kompotů. Strom slivoň švestka dorůstá do výšky až 10 metrů a má velmi rozvětvenou korunu. Starší malé větve jsou holé. Listy mají z horní strany šedozelenou nebo tmavě zelenou barvu, spodní strana je světlejší. Odrůdy Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Většina současných odrůd se poměrně snadno přizpůsobuje i méně úrodným půdám a drsnějšímu podnebí. Největší problémy při pěstování slivoní zejména v teplejších oblastech způsobuje virové onemocnění, tzv. šárka, která způsobuje deformaci a následné opadávání listů i plodů. Poprvé se objevila v 30. letech minulého století v Makedonii a z Balkánu se rozšířila do dalších míst. V mnoha oblastech není tedy možné v současné době pěstovat původní oblíbené, ale velmi citlivé odrůdy, např. Domácí švestka nebo Borsumská švestka. Napadené stromy se nedají léčit a musí se vykácet. Hlavním cílem šlechtění tak je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží odrůdy z Asie a USA. Většinou ale potřebují delší vegetační období a proto se k pěstování v severnějších místech Evropy nehodí. Švestky se dělí na dvě základní skupiny - pravé švestky a pološvestky. Švestka pravá má mnohem lepší vlastnosti než pološvestka. Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar. Pološvestka má měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování. Nejznámější odrůdy jsou Ontario, Carská, Anna Späth, Ruth Gerstetter, Kirkes Plum nebo Magna Glaura. Švestky i pološvestky mají mnoho tzv. krajových odrůd. Ty nemají z komerčního hlediska téměř žádný význam a pěstují se převážně pouze tam, kde vznikly přirozeným křížením nebo byly vyšlechtěny. Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny. Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá - modrá ryngle Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá - myrabelka - špendlík - bluma Renkloda (Prunus italica) Nejvýznamnější odrůdy pravé švestky Domácí švestka je velmi stará a stále hodně pěstovaná trvanlivá pozdní odrůda s velmi chutnými, aromatickými a pevnými plody červenofialové barvy. Šťavnatá světle žlutá dužina se snadno odděluje od pecky. Existuje přibližně 30 krajových odrůd, které se pěstují zejména tam, kde byly vyšlechtěny. Borsumská švestka se pěstuje už od 17. století. Plody mají tmavomodrou barvu slupky, dužina je mírně aromatická, pevná, tmavě žlutá. Tato odrůda je velmi vhodná pro pečení. Bühlovská raná je stará odrůda z Bádenska z roku 1854. Má středně velké a velmi pevné modré plody s žlutozelenou dužinou a jemným aroma. Je vhodná k tepelnému zpracování. Pruneau de Provence jsou středně velké švestky z Francie. Šťavnatá dužina se snadno odděluje od pecky a má příjemně kořenitou sladkou chuť. Velmi rychle měkne. Sanktus Hubertus se většími fialovomodrými plody a jemně žlutou aromatickou pevnou dužinou pochází z Belgie. Jedná se o ranou odrůdu, velmi vhodnou k pečení. Čačanská lepotica je odrůda s velkými velmi atraktivní modrými plody ze Srbska. Dužina je šťavnatá a má neutrální nakyslou chuť. Tyto švestky jsou vynikající na pečení. Ersingenská raná pochází z Německa. Velké plody s tmavě fialovou slupkou a šťavnatou žlutou aromatickou dužinou rychle měknou. Čerstvé se hodí k tepelnému zpracování. Elena je odrůda z USA s tmavě modrými většími plody a žlutooranžovou dužinou, která je pevná, šťavnatá, příjemně sladká a aromatická. Pecka se od dužiny snadno odděluje. Herman s lehce nakyslými šťavnatými středně velkými plody pochází ze Švédska. Dužina bělavé barvy je sladce nakyslá a snadno se od ní odděluje pecka. Odrůda je velmi odolná. Katinka má původ v Německu. Plody jsou velmi pevné, fialové a kulatější, středně velké, vhodné k pečení. Dužina je žlutá, výrazně aromatická, snadno oddělitelná od pecky. Tourská raná ( Pruneau rouge ) z Francie je to polopozdní odrůda s menšími plody fialové barvy a sytě žlutou, šťavnatou, pevnou a příjemně sladkou i aromatickou dužinou. Stanley je polopozdní odrůda z USA. Plody mají nepravidelný tvar a modrou barvu slupky. Dužina je pevná, mírně aromatická a šťavnatá, obtížněji se odděluje od pecky. Čačajská najbolja pochází ze Srbska. Je to polopozdní odrůda s velkými modrými plody. Středně šťavnatá dužina má nevýraznou chuť i vůni, snadno se odděluje od pecky. Lovaňská slíva ( Belle de Loubvain )zBelgie je velmi stará polopozdní odrůda s fialovými plody a žlutou dužninou neutrální chuti i vůně, která poměrně rychle zmoučnatí. Schönebergská má velké plody s modrofialovou slupkou. Dužina je žlutá, pevná, sladce nakyslá a příjemně aromatická. Odrůda je velmi stará, polopozdní, původem Německá. President z roku 1894 pochází z Anglie. Odrůda je velmi pozdní, má velké modré plody o váze až 100 gramů. Dužina je pevná, mírně nakyslá, snadno oddělitelná od pecky. Ruth gerstetter vyšlechtili v roce 1920 v Německu. Vínově červené středně velké plody se zelenožlutou mírně nakyslou, šťavnatou a nevýrazně voňavou dužinou jsou pevné Nejznámější pološvestky Opal je poloraná odrůda s kulatějšími velkými plody modré barvy. Dužina je příjemně nasládlá, jemně aromatická, šťavnatá a pevná, dobře se oddělující od pecky.  Anna Späth ( Anna pozdní ) má původ v Německu, kde byla vyšlechtěna ze semenářů, dovezených z Maďarska. Plody jsou pevné, fialové, chuť sladká a mírně kořenitá.  Ontario z USA má středně velké, kulaté zelenožluté plody. Dužina nevýrazné chuti i vůně je středně šťavnatá. Chutné jsou jen plody, které uzrály na plném slunci. Krajové odrůdy pravé švestky Šlapanická švestka je krajová odrůda domácí švestky, která byla vyšlechtěna v roce 1930 ve Šlapnicích u Brna. Je velmi odolná proti mrazu, má velmi chutné a šťavnaté plody. Černošská roste v okolí Prahy. Plody jsou středně velké, mají kapkovitý tvar a zelenavě modré slupku. Dužina je žlutá, sladce navinulá, velmi chutná, pevná a šťavnatá. Chrudimská (Vaňkova) je raná odrůda známá od roku 1924. Velké protáhlé modré plody s pevnou, sladkou a mírně nakyslou, příjemně aromatickou dužinou jsou značně trvanlivé. Zdraví a vitamíny Plody švestky jsou zdrojem mnoha vitamínů, minerálních látek, antioxidantů a stopových prvků, které jsou pro lidský organismus velmi důležité. Zralé nebo přezrálé plody obsahují až 78 procent vody, v nezralých je vody až 87 procent. Je v nich 7 až 14 procent přírodních cukrů, provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamíny C, E a H, organické kyseliny, třísloviny, dusíkaté a minerální látky. Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů. Švestky obsahují i polyfenoly, které jsou antioxidační a pozitivně ovlivňují činnost srdce a krevního oběhu. Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Plody obsahují i značné množství vlákniny. Nerozpustné vlákniny na sebe vážou toxické látky a mají vliv na správnou funkci trávicího ústrojí. Rozpustné vlákniny vstřebávají tuky a tak upravují hladinu cholesterolu v krvi a množství žlučových kyselin a sacharidů, mají také projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě. Vysoký obsah vlákniny ve švestkách velmi prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody se doporučují i při ochablosti střev. Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy, které se doporučují lidem s vysokým tlakem. V Sušené plody švestek mají vyšší obsah antioxidantů, které chrání lidský organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Podle odborných studií je v sušených švestkách více antioxidantů než v hrozinkách. Sušené švestky jich obsahují až sedminásobně více než čerstvé plody, ale ztrácejí většinu vitaminu C. Sušené švestky mají i antibakteriální účinky. Extrakt snižuje množství škodlivých bakterií v potravinách, jako jsou například salmonely nebo listerie. Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Použití švestek v gastronomii Plody švestek se konzumují čerstvé tzv. za syrova, ale mají uplatnění i v studené a teplé kuchyni, a také v potravinářství a v kosmetickém průmyslu. Švestky pro přímou konzumaci by měly být čerstvé a zralé, měkké a sladké. V studené kuchyni se používají hlavně do různých ovocných salátů. V teplé kuchyni se používají při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům. V potravinářském a konzervárenském průmyslu se z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují. Sušené švestky jsou také velmi oblíbenou pochoutkou. Nejčastěji se suší horkým vzduchem, v některých pěstitelských oblastech se ale nechávají uschnout přímo na stromě - tyto sušené švestky jsou nejlepší z hlediska zachování zdraví prospěšných látek i chuti. Sušené švestky ale obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku. Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu. Dobře vyzrálé až přezrále plody švestek se nechávají zkvasit a používají se k výrobě destilátů, známých jako slivovice. V malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení. V kosmetickém průmyslu se švestky používají do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí. Jak a podle čeho vybírat Švestky dozrávají od začátku července do září. Plody by měly na stromech zrát co nejdéle. Pokud se sklidí nedozrálé, jsou jejich chuťové vlastnosti podstatně horší. Zralé švestky jsou pevné a mají jednotnou barvu. Vždy bychom měli kupovat jen čerstvé a zralé plody, které nejsou omačkané nebo jinak na povrchu viditelně poškozené. Čerstvě sklizené švestky mají ojíněný jemně bělavý povrch. Tento voskovitý stíratelný povlak, který zabraňuje vysychání, si plody vytváří samy. Pokud ho švestky mají, je to znak určité kvality, protože plody neprošly mnoha rukama. Spotřeba, zrání, skladování Švestky pro konzumaci by měly být zralé, měkké ale pevné a sladké. Nemají dlouhou trvanlivost, můžeme je krátkou dobu uchovat v chladnu. Švestky utržené ze stromu v nedozrálém stavu dozrávají velmi špatně a nemají pak dobré chuťové vlastnosti. Nejlepší pro „uskladnění“ jsou švestky sušené, které si zachovávají všechny důležité látky. Nejčastěji se suší horkým vzduchem, nechávají se také uschnout i přímo na stromě. Můžeme je nechat i tzv. přejít mrazem. Sušené ani „mrazem přešlé“ švestky se při správném uskladnění na suchém místě nekazí. Zajímavosti Listy stromů a jejich léčebné účinky V lidovém léčitelství se využívá odvar z listů na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Švestky jako projímadlo Švestky se používají jako spolehlivé přírodní projímadlo. Tento jejich účinek se uplatňuje při zácpě nebo ochablosti střev. Projímavá složka je obsažena především ve slupce, oloupané plody tento účinek v podstatě ztrácejí. Při konzumaci přiměřeného množství čerstvých plodů jsou ale obavy z projímavých účinků švestek zbytečné. Švestky proti průjmu Především v obchodech se zdravou výživou je možné občas zakoupit zvláštní druh švestek, který je oblíbený především v Číně pod názvem wumei a Japonsku jako umeboshi. Plody se suší, nakládají nebo také udí. Jsou kyselé a podle tradiční čínské a japonské medicíny ovlivňují akupunkturní dráhy jater, sleziny, plic a tlustého střeva. Na rozdíl od známých tradičních druhů švestek díky své kyselosti zastavují průjmy. Doporučují se také na léčbu kašle, pomáhají zastavit krvácení, omezují riziko vzniku nádorů a jsou účinné proti různým plísním. Sušené švestky Sušením se v plodech švestek zvyšuje obsah antioxidantů, které organismus chrání před vznikem různých rakovinových nádorů i různými chorobami a omezují stárnutí kůže. V sušených švestkách je těchto antioxidantů až 7krát víc než v hrozinkách. I když sušením švestky ale ztrácejí určité množství vitamínu C, je jejich hodnota z hlediska obsahu zdraví prospěšných látek stále velmi vysoká. Léčivé účinky Švestky mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody švestek - podporují správnou činnost střev, mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. - preventivně působí proti vzniku nádorových nemocí - pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - snižují krevní tlak, posilují srdce a krevní oběh - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - pozitivně ovlivňují látkovou přeměnu v těle - podporují zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů - omezují tvorbu ledvinových kamenů - ovlivňují pevnost kostí a zubů - posilují a pozitivně ovlivňují nervový systém - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin a snižují riziko vzniku rakoviny tlustého střeva - mají močopudné účinky, pomáhají tělu od nadbytečné vody a soli a prospívají ledvinám - jsou účinné při otocích, kterých příčinou je nedostatečná činnost ledvin Listy stromů obsahují kumariny, které jsou účinné proti trombóze, posilují i čistí cévy a kapiláry. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na revmatismus a poruchy metabolismu. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány. Švestky mohou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové. Ty se můžou koncentrovat v tělních tekutinách v podobě krystalů a způsobit zdravotní problémy. Osoby s onemocněním ledvin a žlučníku by proto neměly sušené švestky konzumovat. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu cukru nejsou plody vhodné pro nemocné cukrovkou. Švestky obsahují malé množství oxalátů, ty se mohou v některých případech v těle hromadit a podílet se například na vzniku ledvinových kamenů. Oxaláty mají schopnost ovlivňovat vstřebávání vápníku v těle, proto by se potraviny s vápníkem měly konzumovat 2 až 3 hodiny před konzumací švestek.

BANÁN - plod Banánovníku obecného, latinsky Musa x paradisiaca- je po citrusových plodech celosvětově nejvíce žádané a cenově dostupné ovoce. Chutné a zdravé ovoce Banány jsou lehce stravitelné a obsahují pro lidské tělo mnoho důležitých látek. Při konzumaci banánů je člověk odolnější k stresům, různým citovým podrážděním, emocím…a také má větší touhu po sexu… Původ a historie Původ názvu „banán“ je v arabském slově „banan“, které v překladu znamená prst. Vědci se domnívají, že první plody, podobné banánu byly oloupány a konzumovány již před 10 000 lety. Z archeologických nálezů je průkazné, že botanické druhy, které byly banánům velmi podobné, se vyskytovaly 8 000 let před naším letopočtem na území Papua-Nová Guinea. První písemná zmínka o banánu je z r. 327 před naším letopočtem, a tehdy prý Alexandr Veliký banány ochutnal v Indii. Banánové plantáže jako první založili v r. 200 v Číně, pak banány islámští dobyvatelé přivezli do Palestiny a arabští kupci je rozšířili po celé Africe. V r.1502 portugalští kolonisté začali s pěstováním banánů na plantážích v Karibiku a střední Americe. Současnost Banány jsou v současné době po citrusových plodech nejdůležitější druh ovoce na světě, a to i z hlediska ekonomického. Z Asie pochází 40 % celosvětové produkce, 25 % se vypěstuje v jižní Americe, 15 % v Americe střední a severní a zbytek v Africe. Nejvíce banánů vypěstují v Indii a Brazílii, ale tyto státy je exportují minimálně. Největšími vývozci jsou Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Panama, největšími odběrateli USA a Německo. Ve světě se ročně prodá téměř 15 milionů tun banánů. Zájem o ně - a tím i jejich produkce - se neustále zvyšuje, a to se také odráží na ceně, která je srovnatelná s cenami domácího ovoce. Na pěstování banánů je v současnosti závislých přibližně půl miliardy lidí v Asii a v Africe. K nám se banány dovážejí převážně z tzv. dolarových zemí tropické Ameriky - Ekvádoru, Kostariky, Kolumbie a Guatemaly, ale i z Filipín a Panamy a jsou po jablkách druhým nejvíce konzumovaným ovocem. Vzhled, chuť, vůně… Banán je ovoce s protáhlým, mírně zahnutým tvarem, žlutou kožovitou slupkou a žlutou dužinou. Banány váží 120 až 200 gramů, z toho 80 % tvoří jejich jedlá část. Jedlá část banánu je pevná a jemná. V porovnání s jinými druhy ovoce banány obsahují jen málo ovocné kyseliny a právě to jim dává jejich typickou jemnou sladkou chuť a vůni. Vůně, chuť i konzistence banánů závisí především na teplotě, při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány, které jsou dodávány do Evropy se sklízejí nezralé a dozrávají během přepravy, Snížení teploty během přepravy sice zvyšuje životnost plodů, ale zároveň negativně ovlivňuje jejich kvalitu. Odrůdy Banánovník obecný patří k největším nedřevnatým rostlinám na planetě a je to botanicky bylina. Na celém světě existuje přibližně 1 000 různých odrůd banánů, ale většina má jen místní význam. Banány se rozdělují do skupin ovocných a zeleninových. Velké ovocné banány jsou nejvýznamnější skupinou na trhu. Plná zralost se u nich projevuje, když se na slupce objeví malé hnědé skvrny. Pěstují se téměř na celém světě. Cavendish je nejznámější odrůdou této skupiny. Má typickou žlutou barvu, jemnou sladkou chuť i vůni. Červené ovocné banány mají mírně načervenalou dužinu a barva slupky je tmavá červeno fialová. Tyto banány jsou velmi sladké a aromatické, pěstují se v jihovýchodní Asii, východní Africe a Karibiku. Cukrové – „baby“ – banány mají tenkou slupku a dosahují délky 10 až 12 centimetrů. Mají velmi sladkou a výraznou chuť i výraznější vůni. Oblíbené jsou smažené v medu nebo flambované. Zeleninové banány se před konzumací musí tepelně upravit. Jedlá část je zelená, má vysoký obsah škrobu a také tzv. tanin, který jim dodává trpkou chuť. Zeleninové banány se vaří, smaží nebo pečou a především v Africe jsou základní potravinou, kterou lze srovnat např. s bramborami. Vyrábí se z nich i mouka, vaří se z nich banánové pivo a kečupy, a dokonce i destiluje banánový gin. Zdraví a vitamíny Zralé banány obsahují přibližně 20 % sacharidů jako je glukóza, fruktóza nebo sacharóza. Všechno to jsou tzv. jednoduché cukry. Další složkou banánu je voda, které obsahuje 75 %. Zbytek tvoří pro člověka důležité minerální látky a stopové prvky - draslík, sodík, vápník, hořčík, zinek, mangan a molybden. Banány obsahují i aminokyseliny tryptofan a tyrozin, ale také vitamíny B a A. Mají i vysoký obsah vlákniny. Banány jsou vynikající před, během nebo po sportovním výkonu a zvýšené fyzické námaze, protože rychle doplňují energii. Musí být ale plně zralé - zelené způsobují plynatost. Protože banány obsahují malé množství tuku, jsou vhodné i pro redukční diety a pro osoby s nemocemi žaludku a trávícího ústrojí, protože je zasytí, jsou zároveň lehce stravitelné a díky zásaditým látkám brání překyselení. Vysoký obsah vlákniny pomáhá překonat případné trávicí potíže. Draslík je důležitý pro krevní tlak a činnost srdce i správnou funkci svalů a nervů, vápník a hořčík posilují svaly, mírní křeče a bolesti hlavy. Vitamín B2 pozitivně ovlivňuje metabolismus, B1 působí proti únavě a posiluje nervový systém, B6 je důležitý pro obnovu svalů a při kožních a nervových onemocněních a depresích. Protein tryptofan, který banány obsahují, lidské tělo přemění na tzv. hormon dobré nálady a společně s aminokyselinou tyrosin nám pomáhá klidně usnout a nerušeně spát. Banány jsou tedy všeobecně velmi prospěšné nejen pro pleť, ale i pro nervový systém a zlepšují obranyschopnost organismu. Použití banánu v kuchyni Banány jsou po jablkách nejvíce konzumovaným ovocem u nás a jejich využití v kuchyni je překvapivě poměrně velké. Nejlepší je samozřejmě konzumovat banán syrový, ale můžeme ho i tepelně upravovat. Oloupaný a rozmixovaný banán je vhodný pro malé děti, můžeme ho použít do různých salátů nebo pro zdobení moučníků. Oloupaný banán je ale nutné konzumovat okamžitě, nebo ho alespoň pokapat citronovou šťávou. Teplý banán je vynikající jako příloha k masům, můžeme ho ale i přímo zapéct v kuřecím plátku. U nás jsou banány spíše pochoutkou a zpestřením jídelníčku, v mnoha rozvojových zemích ale tvoří velmi důležitou základní složku potravy. Mimo ovocných banánů se pěstují i banány zeleninové, které mají vyšší obsah škrobu, jsou zelené a bez tepelné úpravy se jíst nedají. Jejich využití je velmi podobné bramborám - vaří se, smaží a pečou. Vyrábí se z nich i banánová mouka, pivo nebo kečup. V těch zemích, kde je ekonomika z velké části na pěstování banánů závislá se z banánovníků využívá téměř všechno. Listy se použijí na zastřešení příbytků, vyrábějí se z nich barviva, deštníky nebo kosmetika, z vláken látky. Jak a podle čeho vybírat Zralý banán je žlutý, nejsou na něm žádná zelená místa a na slupce jsou malé tmavě hnědé skvrny. Přezrálé nebo omačkané banány nemá význam kupovat, naopak zelené nezralé můžeme doma nechat v pokojové teplotě dozrát. Banány nikdy neskladujeme v chladničce nebo mrazáku, protože jsou velmi citlivé na nízké teploty a pak brzy zčernají a ztratí zcela svoji chuť, vůni a všechny důležité vlastnosti. Spotřeba, zrání, skladování Zralé banány nelze dlouho skladovat a jsou určeny k rychlé konzumaci. Pokud oloupaný banán ve velmi krátké době nespotřebujeme, potřeme ho citronovou šťávou a tím zabráníme jeho zhnědnutí a zkažení. Banány můžeme nechat dozrát v pokojové teplotě, která by ale nikdy neměla být nižší než 15 stupňů Celsia. V nižších teplotách banány nedozrají a ani se při nich neskladují! Zajímavosti Banánovník obecný, na kterém rostou banány, je nejvyšší bylina na světě a dosahuje výšky až 16 metrů. Proti bodnutí hmyzu a následnému podráždění a pálení kůže pomáhá potřít postižené místo vnitřkem banánové slupky. Banán mezi hlavními jídly udržuje v těle nezbytnou hladinu cukru a významně omezuje pocit hladu. Je tedy vhodný i při redukčních dietách. Banány jsou vynikající pro načerpání vydané energie, ale také pro zvýšení výkonnosti mozku a pro soustředění. Banány díky obsahu vitamínů B6 a B12 pomáhají při abstinenčních příznacích, pokud se člověk rozhodne přestat kouřit. Koktejl z banánu, mléka a medu uklidní žaludek a obnoví narušenou hladinu cukrů a vody v těle např. po nadměrné spotřebě alkoholu. Léčivé účinky Banány jsou zdravé. Mají vynikající účinky na krevní tlak a činnost srdce, nervovou soustavu, trávící ústrojí a správnou funkci svalů. Pozitivně ovlivňují metabolismus, působí proti únavě a stresu. Banány mohou mít i nežádoucí účinky - pokud je konzumujeme zelené, tedy nezralé, způsobují nadýmání.  

CITRON - latinsky Citrus limon, známý také jakoanglicky lemon, německy Zitrone nebo španělsky limonero - je plod citroníku limonového. Je víc než jen kyselý a zdravý… Citron je ovoce, které zná každý a nikdo nepochybuje o jeho nejrůznějších pozitivních vlastnostech. Citron je díky své chuti nepostradatelný v kuchyni a obsahuje mnoho různých pro naše zdraví důležitých vitamínů a látek. Využívá se také v kosmetice a v domácnosti. Původ a historie Citrony s největší pravděpodobností pochází se severní Indie a Číny, kde znali už přibližně před 2500 lety. Později se dostaly do Persie a Palestiny, ale také do Itálie a Řecka. Po pádu římského císařství citrony z Evropy téměř zmizely. V 8. a 9. století je Mauři začali opět pěstovat ve Španělsku a na Sicílii. Přibližně ve 12.století se citrony rozšířily do mnoha dalších středomořských oblastí. Současnost Citrony se v současné době pěstují především ve Španělsku a Itálii, kteří jsou jejich největšími producenty a vývozcem, dále pak hlavně v Řecku, USA a Argentině, ale také v Jihoafrické republice a Austrálii. Citrony lze pěstovat ve sklenících i v domácnostech při pokojové teplotě i u nás v České republice. Na rozdíl od jiných citrusových plodů totiž můžou kvést a nasazovat na plody po celý rok. Vzhled, chuť, vůně… Plody citronů mají vejcovitý tvar a velikost přibližně jako slepičí vejce. Kůra je žlutá, ale může být i světle až tmavě zelená a obsahuje velmi aromatický olej. Bledě žlutá šťavnatá dužnina se dělí na 6 až 13 dílků a má výraznou vůni a kyselou chuť. Odrůdy Citronů známe mnoho druhů, jen málo jich je ale k dostání na běžném trhu. V Evropě jsou největšími producenty citronů Itálie a Španělsko. Verna je nejžádanější odrůda v Evropě, která se pěstuje v Itálii. Plody jsou podélné, na obou koncích zašpičatělé, mají tmavší žlutou barvu kůry i dužniny. Obsahují minimum jader a nízký obsah kyseliny citronové. Primofiori se pěstují ve Španělsku a v Itálii, na trh se dodávají v období od října do února. Plody mají typicky žlutou barvu, vyznačují se velkým množstvím šťávy a nižší kyselostí. Dostatečně čerstvé jsou vynikající. Verdelli jsou italské citrony, které se sklízejí od června do září. Plody mají jasnou žlutou barvu kůry i dužniny a zrají až 12 měsíců. Eureka je nejžádanější odrůda citronů, pěstovaná mimo Středomoří v Kalifornii, Jihoafrické republice a Austrálii. Plody mají kůru s tmavší žlutou barvou, dužnina s příjemným aroma má vysoký podíl šťávy i kyseliny, a je bez jader. Cedrát - citrus cedrát - latinsky Citrus medica, známý také jakoanglicky citron, německy Zedratzitrone nebo francouzsky Cédrat je nejstarší známá odrůda citrusových plodů, pocházející ze severovýchodní Indie. Do středomořských oblastí se cedrát dostal kolem r.300 před n.l., ve starověku se využíval jako parfém a proti molům. V současnosti se používá na výrobu citronátu a pěstuje se nejvíce v Itálii, Francii, Řecku a Izraeli. Plod má malý obsah dužiny, kolem které je silnější vrstva bílé vnitřní části tmavě žluté kůry. Zdraví a vitamíny Citrony obsahují především velké množství kyseliny cironové a přibližně 87 % vody, proto se využívají jako přírodní okyselovalo do pokrmů a mačká se z nich kyselá šťáva. Mimo kyseliny citronové je v citronech i kyselina jablečná, octová a mravenčí. V citronech jsou ale i vitamíny skupiny Ca B, a také provitanim A, dále bioflavonoidy, pektin, vonné silice a jen 3 % cukrů. Z dalších důležitých látek v nich najdeme vápník, fosfor, draslík, hořčík, železo nebo zinek. Kyseliny jsou z hlediska zdravotního nejdůležitějšími složkami citronu, protože neobsahují žádné kalorie, a nejsou to ani vitamíny nebo minerální soli. Právě kyseliny zvyšují účinek vitamínu C a jsou velmi antiseptické. Vitamín C je v citronu obsažen trochu méně než v pomeranči. V dužnině i slupce citronu obsažené flavonoidy - především hesperidin a diosmin – působí antioxidačně i protinádorově, posilují stěny kapilár, zlepšují pružnost cév a snižují tvorbu krevních sraženin. . Terpeny, které jsou hlavně ve slupce, dodávají citrusům jejich typické aroma. Z terpenů je v citronech nejvíce d-limonen, který má prokázané detoxikační a protirakovinné účinky. Citrony zlepšují odolnost imunitního systému proti různým infekcím, jejich konzumace je dobrá při všech virových i střevních nákazách, mají velké antibakteriální účinky. Zlepšují vstřebávání železa ve střevech, které se do těla dostává z jiné potravy. Ředí krev a tak organismus chrání před vznikem trombózy a mají pozitivní vliv na proudění krve. Napomáhají také vylučování kyseliny močové, která je odpadní látkou metabolismu a tvoří se v těle neustále. Pokud by v těle zůstala, začne se ukládat v kloubech a způsobuje dnovou artritidu a dnové záchvaty, případně vyvolává ledvinové záněty. Citronová šťáva - posiluje imunitu člověka proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - pomáhá metabolismu odstraňovat soli usazené v organismu - pročišťuje játra a ledviny, má pozitivní účinky při rozpouštění žlučových kamenů - stimuluje produkci žluči, podporuje trávení a reguluje tělesnou váhu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antibakteriální účinky i při zevním použití – např. pomáhá zastavit krvácení dásní a zpevňuje je, potření odstraňuje svědění a působí proti otoku při bodnutí hmyzem, je účinná při infekcích kůže a proti padání vlasů atd. - dvoutýdenní citronová ozdravná kúra je vyzkoušená při léčbě ledvinových kamenů Použití citronu v kuchyni Citrony – především pak jejich šťáva - se celosvětově nejvíce používají v kuchyni při přípravě jídel a nápojů, ale také k zdobení. Jejich kuchyňským využitím je známá především Itálie, Španělsko a Mexiko. Citrony jako plod se vzhledem k jejich kyselosti syrové v podstatě nekonzumují. Většinou se využívá jejich šťáva, kterou je dobré lisovat i ze slupky, ve které je mnoho aromatických terpenů s výraznými a prokázanými léčivými účinky. Citronová šťáva zlepšuje chuť, vůni i stravitelnost všech odrůd listové zeleniny, rýže a luštěnin. Citronová šťáva se používá při výrobě různých léků a doplňků stravy, a také v kosmetice. Má i výrazné čistící účinky. Příprava citronu před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý citron nakrájet na plátky, pak z koleček odříznout slupku a vyříznout prostřední dřevnatou část. Druhý způsob je odkrojit oba konce, okrájet slupku a pak nakrájet dužninu. Šťávu z citronu snadněji vymačkáme, když ho pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud citron dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud citronové šťávy potřebujeme jen několik kapek, zapíchneme do plodu dřevěné párátko a otvorem šťávu vymačkáme. K uchování citronu pro další použití pak stačí píchnout párátko zpět do stejného otvoru, citron zabalit do mikroténové fólie nebo igelitového sáčku a uložit do chladničky. Pokud potřebujeme tenký plátek kůry, odkrojíme ho ostrým tenkým nožem nebo speciální škrabkou, která se odborně jmenuje zester. Když chceme použít z citronu samostatně šťávu a kůru, pak nejdříve oškrábeme nebo okrájíme kůru a pak vymačkáme šťávu. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší citrony pocházejí ze Španělska, Itálie, Řecka a Argentiny. Kupovat bychom měli zralé a maximálně čerstvé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit na zemi původu a období pěstování i sklizně. V žádném případě samozřejmě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo nahnilé. Spotřeba, zrání, skladování Citrony se většinou sklízí ještě zelené a nedozrálé hned, jak dorostou do požadované velikosti. Potom během jednoho až čtyř měsíců dozrají a zežloutnou a expedují se na trh. Zralé citrony se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní při teplotě cca 4°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 12 týdnů. Rozkrojený citron je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat, můžeme ho krátce skladovat zabalený do potravinářské fólie. Zajímavosti Ve většině zemí se ryby nebo smažená masa a jídla podávají s plátky nebo měsíčky citronu. V Mexiku se citrony podávají téměř k všemu jídlu a dokonce i k pivu. Z jednoho citronu průměrné velikosti získáme 1 lžíci kůry a 2 lžíce šťávy Když citron dáme na několik vteřin do mikrovlnné trouby, dostaneme z něj více šťávy, kterou vymačkáme snadněji, když plod poválíme pod dlaní na rovné ploše. Pokud potřebujeme jen několik kapek citronové šťávy, propíchneme kůru dřevěným párátkem a šťávu vymačkáme ze vzniklého otvoru. Párátko pak zapíchneme zpět, citron zabalíme do igelitového sáčku nebo mikroténové fólie a uchováme ho v chladničce pro další použití. Z 1 velkého citron o váze cca 125 gramů získáme přibližně jeden a půl lžičky citrónové kůry. Z velkého citronu nakrájíme většinou 8 průměrně silných plátků, z menšího plodu 6 plátků. Léčivé účinky Pití naředěné citronové šťávy nebo její konzumace v různých salátech - posiluje imunitní systém proti infekcím, virovým a střevním nákazám - odstraňuje soli usazené v organismu a pomáhá rozpouštět žlučové kameny - pročišťuje játra a ledviny, - zlepšuje trávení, stimuluje produkci žluči a reguluje tělesnou váhu - snižuje vysoký krevní tlak, zlepšuje krevní oběh a působí proti trombóze Citronová šťáva má antibakteriální účinky - potírání dásní pomáhá zastavit krvácení a dásně zpevňuje - potření kůže šťávou po štípnutí hmyzem nebo bodnutí včelou nebo vosou odstraňuje svědění a působí proti otoku - pomáhá proti a při výskytu akné nebo jiných typů ekzémů - vtírání citronové šťávy do pokožky hlavy je dobré při infekcích kůže a proti padání vlasů - potírání nehtů kouskem citronu pomůže při záděrách a lámání nehtů, brání vzniku bílých skvrn, které naznačují nedostatek vápníku a zinku v těle Citronová kúra je velmi účinná ozdravující metoda při rozpouštění ledvinových kamenů, a to především v případech, kdy se vytvoří z v těle usazených solí kyseliny močové. Kúra trvá dva týdny. První den před snídaní se vypije šťáva z jednoho citronu, zředěná studenou vodou. Každý další se použije o jeden citron víc až do celkového počtu sedmi. Pak se zase opačně jejich božství snižuje a poslední den se pije opět jen šťáva z jednoho citronu. Kúra není vhodná pro děti a starší osoby, a také pro lidi s nemocnými ledvinami, malým množstvím červených krvinek a vápníku. Citrony můžou mít i nežádoucí toxické účinky, ale v podstatě pouze tehdy, kdy je jejich konzumace, případně zevní použití neředěné šťávy, nadměrné. V takových případech může dojít k podráždění žaludku nebo dásní. Konzumaci citronů by měli omezit lidé s nemocemi ledvin, nedostatkem červených krvinek a vápníku, malé děti a starší osoby. 11 citronových „zázraků“ Pro krásnou pleť Citrony mají antiseptické účinky, pomáhají udržovat pleť čistou a mastnou pokožku tonizují. Pro snížení váhy Pití ředěné citronové šťávy pomáhá při dietách a snižování váhy. Pro příjemný dech Protože citronová šťáva je přírodní antiseptikum, brání kvašení v ústech. Pití naředěné šťávy z citronu smíchané s medem zajistí příjemný dech. Proti zubnímu kameni Šťáva z citronu je také velmi účinný prostředek i na čištění zubů - kartáček namáčíme do citronové šťávy a zuby čistíme jako se zubní patou. Navíc se přitom posilují dásně. Proti bolestem hlavy Pokud citronovou šťávu naředíme několika lžičkami horkého čaje a vypijeme, zbavíme se ve velmi krátké době bolestí hlavy. Proti astma Už dokonce i mnozí přední světoví lékaři doporučují svým pacientům 2 polévkové lžíce citronové šťávy před každým jídlem a před spaním. Na potíže se žlučníkem Při zdravotních stavech, které jsou zaviněny problémy se žlučníkem je dobré na jeden den omezit všechnu potravu a pít jen naředěnou citronovou šťávu. Proti vyčerpanosti I malé množství citronové šťávy dokáže zahnat počínající fyzickou únavu a trocha šťávy dokonce uhasí žízeň lépe, než větší množství vody. Proti infekcím Citronovou šťávou je dobré potřít různé oděrky nebo místa po bodnutí hmyzem. Citronová šťáva ve vodě např. v tropických oblastech působí jako desinfekce. Na celkové posílení organismu Pokud se cítíme unavení a nejsme dostatečně vytrvalí, je to většinou nedostatkem vápníku v těle. Pitím ředěné citronového koktejlu 2 x denně po dobu 30 dní dojde v těle k chemickým změnám, které posílí výdrž i paměť. Koktejl si připravíme důkladným rozmícháním 1 decilitru citronové šťávy, 1 decilitru sojového mléka a lžičky medu. Poměr šťávy a mléka můžeme měnit podle vlastní chuti, ale 1:1 je nejideálnější. Jako dochucovadlo Citronová šťáva je vynikající přírodní dochucovadlo nejrůznějších pokrmů. Můžeme ji použít například místo octa při dochucování omáček nebo zeleninových salátů. Citron proti kouření a alkoholu Proti kouření - pokud chceme přestat kouřit, stačí několik kapek citronové šťávy v ústech vždy, když dostaneme chuť na cigaretu. Tato jednoduchá odvykací kúra trvá přibližně 30 dnů. Proti alkoholu - konzumace citronů a jejich šťávy snižuje chuť na alkohol, ale také pomáhá při rekonvalescenci organismu po jeho nadměrném pití alkoholických nápojů.  

JABLKO latinsky pupillam, anglicky apple,francouzsky pomme neboněmecky Apfel je plod stromu jabloň domácí - lat. domum pupilám. Jablka mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější ovoce nejen ve střední Evropě, ale na celém světě. Po citrusových plodech, banánech a hroznovém víně jsou čtvrtý nejvíce pěstovaný druh ovoce. Krásné, chutné, voňavé, zdravé… Jablka patří mezi ovoce, které člověk zná a konzumuje od dávných dob. Jablko bylo na planetě již dávno před člověkem, a i podle báje o Ráji, Evě a Adamovi provází lidstvo od počátků jeho života na Zemi. Žádné jiné ovoce nemá v historii tak významnou roli. Známe ho z pohanských mýtů, antických pověstí, křesťanských a lidových tradic. Je symbolem lásky, plodnosti a krásy, pokušení i hříchu. Jeho pozitivní účinky na zdraví znali lidé již velmi dávno a jablko má velký význam v lidovém léčitelství a medicíně snad ve všech kulturách. Existuje - a dodnes se využívá - velké množství vyzkoušených receptů, způsobů a možností, podle kterých se dá jablko použít vnitřně i zevně při každodenních různých potížích a onemocněních, a také v kosmetice. Konzumace jednoho jablka denně údajně stačí pro udržení dobrého zdraví a jako prevence proti zdravotním problémům Původ a historie Z historického a kulturního hlediska je člověk s jablkem spojen od dávných dob. Nalezené zkamenělé jádřince prokazují, že jabloně rostly už před 8 500 lety v historické Anatólii, a i staří Egypťané zanechali hieroglyfy s jablky na svých pyramidách a hrobech. Říšské jablko je dodnes symbolem světské a politické moci. Jablko je spojeno dokonce i s prvním lidským hříchem. V Bibli se sice přímo nepíše, že plod, který Eva utrhla ze stromu poznání dobrého a zlého, bylo jablko, ale nikdo o tom vlastně ani nijak nepochybuje. Zlaté jablko s nápisem „Té nejkrásnější“ bylo podle řecké mytologie také na začátku Trojské války a pádu Tróje. Jablka mají s největší pravděpodobností původ v horských oblastech západní Číny. Dodnes tam roste přibližně 20 druhů divokých jabloní a mimo jiné je i tato velká genetická koncentrace velmi zásadním důkazem toho, že odsud jabloně pocházejí. Za předky dnešních stolních jablek jsou považovány především jabloň východní, pocházející z Kavkazu a jabloň Sieversova, která má původ ve střední Asii a v Altaji. První pokusy o pěstování jablek byly v Persii. Ze střední Asie se jabloně po obchodních stezkách postupně dostaly až do oblastí okolo Černého moře a odsud pak do jihovýchodní a později i do střední Evropy. Jablka se pěstovala už i ve starověkém Řecku a dokonce tam docházelo i k prvním pokusům o roubování. Šlechtění jabloní se věnovali i staří Římané a z té doby jsou o jablkách i první písemné zmínky.S již opravdu cíleným šlechtěním jabloní se začalo na začátku 19. století v Anglii a Německu, později i v USA. Současnost V současnosti jsou jablka po citrusových plodech, banánech a hroznovém víně jsou čtvrtý nejvíce pěstovaný druh ovoce. Každý rok se jich na celém světě vypěstuje více než 65 milionů tun a produkce i spotřeba se každý rok zvyšuje. V roce 1980 bylo celosvětově sklizeno 34 milionů tun jablek, v roce 2007 už dokonce 64 milionů tun. Většina jablek se spotřebuje v zemích produkce, jen asi desetina je předmětem mezinárodního obchodu. Třetina světové produkce se vypěstuje v Evropě, významným producentem je Čína. Důležitými pěstiteli z hlediska vývozu jsou především USA, Itálie, Chile a Nizozemsko. Mezi největší producenty pak patří ještě Francie, Turecko, Německo, Írán, Rusko a, Polsko.. V České republice jsou jablka velmi oblíbená a rozšířená, a také jsou nejdůležitějším druhem ovoce i z hlediska obchodu. Podíl na celkové tuzemské produkci ovoce je 70 %. Ročně se jich zde vypěstuje víc než 300 000 tun a spotřeba jablek na jednoho obyvatele za rok je přibližně 25 kg. Zahraniční jablka na českém trhu jsou z Polska, Itálie, Německa, Slovenska a Belgie. Velké množství jabloní a jablek vedlo v České republice po roce 1989 k značné devalvaci jejich hodnoty. Tisíce stromů bylo vykáceno nebo zanedbáno tak, že úrodnost velmi znatelně poklesla. Bylo zlikvidováno i mnoho různých zařízení na zpracování jablek a tak z trhu zmizela i velká řada produktů, které se zde velmi dlouhou dobu vyráběly z jablek padaných. V konečném důsledku to znamenalo, že cena tohoto nejen pro zdraví důležitého ovoce, která by mohla a měla být poměrně nízká, je dnes na českém trhu v průměru vyšší než například cena dovážených citrusových plodů nebo banánů. Navíc ani kvalita jablek dovážená zdaleka nedosahuje kvality jablek, která byla a jsou v České republice pěstována. Vzhled, chuť, vůně… Jablka - plody stromu jabloň domácí - jsou tzv. malvice. Vyrůstají z miskovitě rozšířeného okvětního lůžka, kterému se říká češule, a postupně odklopí jádřinec plodovou dužinou. Jablka mají většinou kulovitý tvar o průměru 5 až 9 centimetrů, U několika málo odrůd může průměr plodu být i 15 centimetrů, některé odrůdy mají tvar zploštělý nebo vejčitý. Slupka zralého plodu má různou barvu podle odrůdy od zelené ( např. odrůda Granny Shith ) přes žlutou ( Golden Delicius, Zlatá reneta ) až po sytě červenou ( Idared, Spartan ). Časté je i červené zbarvení na žluté nebo zelené slupce. Vzhledem k velmi velkému množství odrůd mají jablka nejen mnoho barev, ale i chutí a vůní. Dužina je být podle druhu a zralosti pevná nebo jemná a šťavnatá. Odrůdy V současnosti je známo přibližně 20 000 odrůd jablek, které se pěstují po celém světě, jen málo z nich má ale větší obchodní význam. Před několika desítkami let se obchodovalo s přibližně 40 odrůdami, dnes jich je okolo 20. Hlavní příčiny jsou v požadavcích obchodníků. Ti chtějí plody stejné odrůdy, které nejsou citlivé na otlačení a dají se dobře transportovat i skladovat, jsou přibližně stejně velké, dokonale zbarvené, šťavnaté, křupavé, sladké… Z pohledu dodavatelů to musí být odrůda s nízkými náklady na pěstování, která zároveň splňuje všechny základní požadavky obchodu. Takových odrůd je ale málo a tak se komerční pěstování jablek omezilo jen na několik z nich. Mnoho vzhledově i chuťově zajímavých starších odrůd vyžaduje mnoho péče, případně mají krátkou trvanlivost a tak pro obchod nejsou vhodná. Jablka se mimo jednotlivých odrůd rozlišují především podle období zrání na letní, podzimní a zimní. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce pěstované odrůdy Golden Delicious je celosvětově velmi známá a oblíbená odrůda původem z USA. Středně velké až velké plody mají zlatožlutou barvu, jsou šťavnaté, sladké a jemně aromatické. Jonathan je odrůda s menšími až středně velkými červenými plody a pevnou mírně šťavnatou bělavou dužinou, která má příjemně nakyslou chuť. Pochází z USA. Idared je kříženec odrůd Jonathan a Wagenerovo, vyšlechtěný v USA. Jablka jsou středně velká až velká, mají dlouhou trvanlivost. U stopky mají červeno barvu , která na druhé straně plodu přechází do žluté. Jdou mírně nakyslá s mírným příjemným aroma. Zlatá reneta - Zlatá parména - je velmi teplomilná a velmi stará odrůda z náhodného semenáče. Jablka jsou středně velká, dužina pevná, poměrně šťavnatá a mírně nakyslá. Mají žlutou barvu s červeným žíháním. Červená reneta má v plné zralosti výrazně červené plody se žlutými tečkami. Jablka jsou středně velká, hodně šťavnatá a příjemně kyselou chutí. Jedná se o velmi stará odrůda. Ananasová reneta je další stará odrůda jablek, pocházející z Belgie. Malé až středně velké plody jsou zlatožluté a mají červené tečky. Dužina má lahodnou chuť a typické aroma. Ontario pochází ze severní Ameriky. Kulaté, velké až velmi velké plody zelené barvy jsou velmi šťavnaté a mají mírně trpkou chuť . Dužina je pevná. Melrose má původ v USA a je kříženec Red Delicious a Jonatán. Plody jsou středně velké až velké, mají sytě červenou barvu. Dužina je pevná, má výraznou sladce nakyslou příchuť. Jonagold pochází z USA a je kříženec odrůdy Golden Delicious a Jonathan. Jablka jsou sladká s jemno kyselostí, aromatická, středně velká, mají žlutooranžovou barvu. Starking má středně velké červeno žluté plody. Dužina je šťavnatá a sladká, vůně nevýrazná. Jedná se o mutaci odrůdy Red Delicious. Zvonkové - Glockenapfel - je jablko s protáhlým tvarem a zelenavě žlutou barvou, která mí na sluneční straně červený nádech. Dužina je jemná a jemně nakyslá. Pochází ze Švýcarska, je to náhodný semenáč.  Gloster vznikl v Německu křížením odrůd Zvonková a Richared Delicious. Jablka mají červenožlutou barvu, dužina je středně pevná a zelenavě bílá, průměrně šťavnatá a mírně nakyslá. Plody jsou středně velké až velké. Rubinette má původ ve Švýcarsku. Velmi šťavnaté sladké jablko s příjemnou kyselostí a jemným aroma. Slupka je světle zelená s červeným nádechem na sluneční straně. Průsvitné letní je středně velké jablko s nakyslou chutí. Zralé plody mají světle žlutou barvu, dužnina je šťavnatá, ale rychle zmoučnatí. Delbarestivale je raná odrůda, oblíbená především v Německu. Středně velké šťavnaté plody mají příjemnou chuť. Má poměrně dlouhou trvanlivost. Boskoopské má velké plody se středně pevnou šťavnatou svěže nakyslou dužinou a jemnou vůní. Vyskytuje se v několika mutacích, všechny jsou vhodné k uskladnění. Api Étoilé - Sternapfel - odrůda jablek s menšími plody, která rostla již ve starověku. Dnes se ještě vyskytuje v Rakousku a Švýcarsku. Plody jsou málo šťavnaté, dužina je pevná, mají výraznou vůni. Zdraví a vitamíny Jablka je možné právem označit za léčivé ovoce. Obsahují 85 % vody a především velmi vyvážený komplex mnoha důležitých vitamínů různých skupin a několik desítek druhů různých minerálních látek a stopových prvků, Jablko obsahuje provitamín A, téměř všechny vitamíny skupiny B, vitamín C a E. Množství vitamínu C závisí na odrůdě, podmínkách růstu a uskladnění a pohybuje se od 1 do 35 miligramů na 100 gramů plodu. Vyšší koncentraci tohoto vitamínu mají plody z chladnějších oblastí než ty z oblastí teplejších. Nejvíce vitamínu C mají například jablka odrůdy Ontario nebo Idared. Jablka obsahují pro zdraví poměrně důležitý niacin a kyselinu listovou, která má významný vliv na tvorbu krve a také na celkovou duševní pohodu. V plodech je i kyselina karboxylová, která má čistící účinky na zubní sklovinu, dále kyselina jablečná, která napomáhá proti revmatismu, ledvinovým kamenům a dně. Polyfenoly - především pak kyselina fenolová a flavonoidy - společně s karoteny chrání organismus před onemocněními srdce a krevního oběhu, ale také před rakovinou. I tyto látky v jablku jsou. Více těchto velmi prospěšných látek obsahují jablka s červenou slupkou a červenou dužinou. Další pozitivní vlastností jablek je vysoký podíl fruktózy v celkovém obsahu cukru. Fruktóza vyvažuje hladinu cukrů v krvi, má uklidňující účinky pro organismu s podporuje soustředění. Jablka obsahují značné množství vlákniny. Žádné jiné ovoce neobsahuje pektin -rozpustnou vlákninu, která pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a váže na sebe jedovaté a zdraví škodlivé látky- v takovém množství jako jablka. Vlákniny zlepšují trávení, pomáhají při střevních onemocněních a čištění organismu. V plodech jabloní najdeme draslík, vápník, hořčík, zinek, mangan, měď, fosfor, sodík a v menším množství i mnoho dalších minerálních látek a stopových prvků. Všechny tyto látky mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Jablka mají nízký obsah cukru a málo kalorií, proto jsou vhodná i pro diabetiky a také při různých dietách. Použití jablek v gastronomii Jablka se konzumují čerstvá, vařená i sušená. Vyrábí se z nich kompoty, džemy, džusy, mošty a šťávy, jablečný ocet, čaje, aroma… V kuchyni se jablka používají nejen jako stolní ovoce, ale i do různých ovocných a pikantních salátů, do nákypů, k pečení různých moučníků. Využití je rozhodující u výběru odrůdy, protože například nakyslá jablka se hodí do kombinací s jiným sladkým ovocem mnohem více. Syrová jablka se doporučuje konzumovat důkladně omytá a se slupkou., která je sice tvrdá, ale obsahuje nejdůležitější vitamíny, minerály a ostatní a látky. Zdravotní účinky jablek jsou velmi velké. Jablečná šťáva a mošt se nejčastěji vyrábí lisováním rozemletých jablek. Pro její uchování je pak nutné ji buď konzervovat vyšší teplotou (pasterizovat), případně zahustit (koncentrovat) nebo zchladit. Nefiltrovaná jablečná 100 % šťáva bez přidaných cukrů a jiných dochucovadel je jablečný mošt. Šťáva i mošt jsou velkým zdrojem vitamínů, přírodních cukrů, pektinů a ovocných kyselin, obsahují i mnoho vlákniny. Používají se hlavně jako chutný a zdravý nápoj. Čerstvě lisovaná šťáva je hodnotnější než lisovaná. Jablečný ocet se používá místo klasického octa především k dochucení salátů, pije se pouze naředěný. Pomáhá při revmatismu, bolestech hlavy a v krku, při špatné trávení… Jablečné destiláty jsou také oblíbené. Po zkvašení ovocných cukrů z drcených jablek nebo přímo z jablečné šťávy se destilací vyrábí ovocná pálenka - jablkovice, známá také jako calvados. Sušená jablka - křížaly - jsou zdravá a dietní. Sušení v teplotách pod 48 stupňů se uchová ze všech způsobů konzervace nejvíce vitamínů, minerálů i bílkovin a koncentrují se cukry. Sušením se ale ztrácí vitamín C, ale třeba sacharidů je v křížalách 6krát více než v čerstvých plodech a tak jsou velkým zdrojem energie. Sušená jablka se nekazí a zachovají charakteristickou chuť i vůni. Můžeme konzumovat i po namočení do vlažné vody nebo mléka, používají se při vaření a pečení. Mimo jiné především zlepšují činnost střev a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Příprava jablek před použitím - loupání Pro lidské zdraví důležité látky jsou obsaženy v dužině, ale především ve slupce. Proto by se jablka neměla loupat, ale jen důkladně omýt studenou vodou a konzumovat i se slupkou. Pokud už se z nějakých důvodů rozhodneme jablko oloupat, je nejvhodnější použít klasickou kuchyňskou škrabku na zeleninu. Pak jablko rozkrojí na čtvrtky a snadno se z něj odstraní jádřinec. Výroba jablečného octa Jablečný ocet má mnoho možností zevního i vnitřního využití. Pomáhá například při hubnutí, protože dodává tělu nezbytné minerály. Ideální je ráno vypít 2 lžíce jablečného octa, smíchané s 2 decilitry vody a 2 lžičkami medu. Nápoj posiluje organismus, prospívá zažívání a tlumí chuť k jídlu. Koupel ve vodě s jablečným octem odstraňuje svalovou únavu, nebo pokud si vlasy po umytí opláchneme naředěným jablečný octem, získají lesk… Domácí výroba jablečného octa není složitá. Jeden kilogram jablek omyjeme a nastrouháme i se slupkou a jádřinci. Pak směs dáme do uzavíratelné skleněné nádoby a zalijeme vodou tak, aby sahala 5 centimetrů nad nastrouhaná jablka – na kilo jablek je to přibližně 3 litry vody. Nádobu uzavřeme a necháme týden na teplém místě, dvakrát denně ji ale otevřeme a jablka s vodou promícháme. Po týdnu obsah nádoby scedíme, opět ji uzavřeme a necháme 20 dnů na tmavém místě. Pak vše přecedíme přes čisté plátno a ocet nalijeme do lahví. Uzavřené lahve skladujeme v lednici. Takto připravený a uskladněný ocet vydrží až 1 rok. Jablečný mošt Jablečný mošt pomáhá likvidovat nestrávené zbytky stravy. Lidskému organismu velmi prospívá i jablečná očistná kúra. Je velmi jednoduchá a spočívá v tom, že alespoň dvakrát, ideálně čtyřikrát za rok bychom měli vždy jeden týden nejméně 3 x za den vypít 2 decilitry jablečného moštu. Mošt pomáhá i při léčbě ledvinových kamenů. Jablečná přesnídávka Jablečná přesnídávka je vhodná vzhledem k své lehké stravitelnosti a obsahu zdraví prospěšných látek především pro děti a starší osoby, ale také při rekonvalescenci po nemoci. V podstatě se jedná o jemně nastrouhané plody - z hlediska zachování zdraví prospěšných látek i se slupkou – které můžeme dosladit nebo jinak ochutit, případně smíchat třeba s jogurtem. Pečená jablka Pečená jablka jsou chutná a především také lehce stravitelná. Vařená jablka Vařená jablka se doporučuje konzumovat i s vodou, v které se vařila. Jsou lehce stravitelná a vhodná pro děti, starší osoby a lidi s žaludečními potížemi. Jak a podle čeho vybírat Jablka, která kupujeme, by především měla být na dotek pevná, voňavá, neotlučená, bez hnědých skvrn a bez znaků hniloby. Menší plody nebývají přezrálé tak často, jako velké. Můžeme je vybírat nejen podle vzhledu a odrůdy, ale třeba i podle potřeby a obsahu zdraví prospěšných látek. V takovém případě je důležitým údajem místo pěstování a barva. Jablka z chladnějších oblastí obsahují např. víc vitamínu C než ty z oblastí teplejších, plody s červenou slupkou nebo dužinou jsou zdravotně hodnotnější, než plody s jinou barvou. V sezoně sklizně, která je od konce léta do podzimu je výhodnější kupovat jablka z domácí produkce, i když jsou občas dražší, než dovážená. Tuzemská jablka mají ve většině případů mnohem lepší chuť, vůni i strukturu, a také větší množství prospěšných látek. Zcela nejlepší jsou na podzim. Mimo sezonu kupujeme většinou jablka dovážená, případně domácí, skladovaná v chladu a v prostředí se sníženou hladinou kyslíku. Tento způsob skladování zabraňuje přirozenému dozrávání plodů a jablka vydrží i několik měsíců tvrdá a zároveň neztrácejí svoji vitamínovou hodnotu. Mnoho pěstitelů prodává svoji úrodu nebo její část přímo v sadech nebo na tržištích. Zde je možné koupit odrůdy, které jsou velmi chutné a zdravé, ale vzhledem k jejich menšímu množství je v obchodech nenajdeme. V těchto případech není problém jablko před nákupem ochutnat - a to je také nejlepší způsob, jak si jablko vybrat. Při koupi všech ostatních produktů z jablek je důležitým údajem místo pěstování, ale především datum výroby a spotřeby. Spotřeba, zrání, skladování Pro kvalitu a chuť jablek je důležitý především poměr obsahu cukru a kyselosti. Ten se liší podle odrůdy, ale také podle místa pěstování, období sklizně a způsobu uskladnění. Sklizňová a konzumní zralost se totiž v mnoha případech neshodují. Čím delší je doba skladování, tím dříve se plody musí sklidit. Pokud se jablka sklidí ve správné době, můžou být skladována i několik měsíců a neztratí nic na své kvalitě. Dobře skladovat se dají především pozdní odrůdy, které vydrží ve vhodných podmínkách až do jara. Jablka je nutné uskladnit v chladné a vlhké místnosti, ideálně ve sklepě, nebo chladničce, v teple poměrně rychle dozrávají a také ztrácejí na zdravotní hodnotě. Pokud jablka skladujeme sami například ve sklepě, je potřeba dbát především na čistotu prostor. Jablka se uskladňují vždy jen v jedné vrstvě a podle odrůdy. Alespoň jednou za dva dny by se měla provést kontrola a jablka zralá k spotřebě, nahnilá nebo jinak znehodnocená by se měla odstranit a použít. Zajímavosti Aromatické látky, které jablka obsahují, prostupují lidským tělem a uvolňují se vlasy a pokožkou. Pokud se jablka konzumují pravidelně, člověk po nich voní. Jablečný strom roste 4 až 5 let, než se na něm začnou objevovat první plody. Pak může být plodný až 100 roků. Účinek jablek na množství cholesterolu v těle je takový, že hladina cholesterolu nejprve po třech týdnech konzumace jablek stoupne, pak ale trvale klesne na podprůměrnou úroveň. Šťáva z jablek je vynikající prostředek na pročištění organismu při dietě. Nejvhodnější jsou kyselejší odrůdy s nižším obsahem cukru, popřípadě šťáva zředěná vodou. Léčivé účinky Jablka - pozitivně ovlivňují činnost zažívacího ústrojí - desinfikují ústní dutinu, čistí a bělí zubní sklovinu - pomáhají odvodnění organismu - snižují hladinu cholesterolu a krevní tlak - posilují imunitu, činnost srdce a krevní oběh - pomáhají odstranit škodlivé látky z těla - působí proti revmatizmu - snižují riziko vzniku rakoviny - mají pozitivní vliv na nervový systém a nespavost - podporují činnost mozku a metabolismus - působí proti akné a jiným kožním problémům - jsou vhodná při horečce, kašli, nechutenství, průjmu i zácpě, redukci váhy - jsou ideální pro detoxikaci organismu Jablka mohou mít  nežádoucí účinky, ovšem pouze pokud zkonzumujeme velké množství nezralých nebo tvrdých plodů. V takových případech se dostavují především bolesti břicha.

MANDARINKA botanicky Citrus reticulata, anglicky mandarín orange,francouzsky mandarine nebo německy Mandarine je název plodů mandarinky obecné, ale i souhrnné označení všech dalších kříženců - především klementinek, ale i tangerinek vzniklých křížením mandarinek a pomerančů, nebo i nového křížence mandarinky a grapefruitu mandory. Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce… Mandarinky jsou dnes na trhu téměř celý rok. Šlechtěním i přirozeným křížením vzniklo mnoho různých odrůd, a tak máme nejen klasické původní mandarinky, ale i klementinky, nektarinky, tangerinky nebo mandory… Odlišují se především velikostí, chuťově jsou to stále ty dobré, lahodně sladké, osvěžující a voňavé plody. Původ a historie Mandarinky pocházejí pravděpodobně z Japonska a Číny. Do Evropy je Angličané přivezli až někdy kolem roku 1800, a o padesát let později se dostaly do Ameriky. Původ jejich názvu má několik verzí. Podle jedné z nich konzumovaly tyto plody v Číně jen nejvýše postavené osoby - mandaríni, podle jiné byly poprvé vypěstovány na ostrově Mauritius, který domorodci nazývají Mandara… Současnost Mandarinky se pěstují nejvíce ve Francii, v Turecku a na Floridě. Zájem o původní mandarinky celosvětově dlouhodobě klesá, a to i přes poměrně velkou nabídku různých odrůd. Mnohem oblíbenější jsou klementinky a větší tangory, které známe spíše pod názvem tangerinky. Nejnovějším kultivarem pak jsou mandory. Převážná část produkce klementinek a tangerinek se pěstuje ve Španělsku a Maroku, a také v několika dalších oblastech Středomoří. Mandory, které mají původ na Jamajce, se v současné době pěstují na Kypru a v izraeli. Vzhled, chuť, vůně… Mandarinky jsou menší citrusové ovoce. Plody o průměru 5 až 8 centimetrů jsou kulaté a mírně zploštělé s oranžovou nebo žlutooranžovou voskovitou kůrou, která se dá dobře loupat. Dužina je šťavnatá, sladká nebo sladce nakyslá, žlutooranžová až oranžová, rozdělená na 8 až 10 dílků, ve kterých jsou semena. Mandarinky mají typickou vůni. Klementinky se původním mandarinkám velmi podobají velikostí, jsou výrazně oranžové, šťavnaté a sladké. Většina odrůd klementinek nemá semena, dužina se dělí na 7 až 14 dílků a slupka je proti mandarinkám tenčí. Tangerinky vznikly křížením mandarinek a pomerančů. Chuťově se více přibližují původním mandarinkám, ale jsou větší. Hůř se loupají, jednotlivé dílky u sebe více drží a obsahují semena. Mandora je poměrně nový kříženec mandarinky a grepu, v porovnání s mandarinkami je méně sladký. Zajímavé je, že plody dovážené z Kypru se označují Mandora, plody z Izraele se nazývají Topas. Strom citroník sladký, na kterém se mandarinky rodí, dorůstá do výšky až 4 metrů. Vyšlechtěné odrůdy jsou ale i mnohem menší a využívají se dokonce i jako okrasné rostliny v domácnostech a zahradách. Odrůdy Mandarinky mají mnoho odrůd a rozdělují se především na - mandarinky unšiu - satsuma ( Citrus unciu ) je označení pro původní druhy mandarinek - mandarinky středozemní ( Cirtus deliciosa) jsou mandarinky ze středozemních oblastí - mandarinky královské (Citrus nobilis)se pěstují hlavně ve Francii a na Floridě - mandarinky obecné - klementinky, tangorinky, tangely a mandory. Klementinky vznikají křížením různých odrůd mandarinek a v současnosti jsou nejčastěji pěstovaným a na trhu nejžádanějším druhem tohoto citrusového ovoce. Nejvíce se pěstují ve Středomoří. Plody jsou šťavnaté, sladké a aromatické. Kůra se snadno loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Tangorinkyjsou výsledkem křížení mandarinek a pomerančů v 19 století na Floridě. Plody jsou menší, aromatické a pevné. Kůra se poměrně špatně loupe. Tangelyse nazývají kříženci mandarinky s pomelem nebo grapefruitem. Mají větší plody Mandory jsou kříženci mandarinky a grepu. Velké plody jsou velmi šťavnaté s osvěžující chutí Nejvíce rozšířené a pěstované odrůdy mandarinek Satsuma se pěstuje hlavně v Japonsku a ve Španělsku. Dobře se loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Šťavnaté plody většinou nemají jadérka, chuť je sladká a jen mírně nakyslá. Clauselina je velmi raná odrůda mandarinek satsuma, která se pěstuje především ve Španělsku. Mají příjemnou chuť i vůni, u plně zralých plodů se ale chuťové vlastnosti zhoršují. Miaygawa 00 je nová odrůda mandarinky skupiny satsuma. Dozrává dříve než ostatní mandarinky, má velké zploštělé plody vynikající kvality, které se dobře loupou. Primasole byla vyšlechtěna v Itálii a je to nová odrůda klementinek. Plody jsou středně velké až velké, zploštělé, výrazně oranžové a celkem dobře loupatelné. Šťavnatá dužnina je bez semen, sladká a osvěžující, dílky se od sebe snadno oddělují. Marisol je poměrně nová španělská klementinka, vzniklá mutací druhu C. oroval. Nižší stromy jsou vhodné i pro pěstování v bytech. Středně velké plody se velmi dobře loupou, jsou příjemně sladké a šťavnaté. Rubino je nová odrůda klementinek, vzniklá přirozenou mutací. Plody jsou větší, do červena zbarvená kůra se snadno loupe. Dužnina má pomerančovou barvu, je sladká a aromatická. Carin je velmi raná klementinka. Plody jsou šťavnaté, aromatické a velmi chutné. Je vhodná i pro pěstování v středoevropských klimatických podmínkách. Oroval pochází ze Španělska a je to klementinka vhodná i pro pěstování v bytě. Má velmi jemné a šťavnaté větší kulovité plody bez semen. SRA 89 a SRA 63 jsou nové rané odrůdy klementinek, které dozrávají na začátku října. Plody nemají semena, jsou chutné a šťavnaté, středně velké. Corsica 2 je klementinka, vzniklá mutací odrůdy Fina. Středně velké až větší plody jsou poměrně sladké a mají málo semen. Nules patří také do poměrně veliké skupiny klementinek. Plody nemají semena, jsou středně velké s vynikající chutí a typickou vůní. Spinoso je nenáročná klementinka, vhodná i pro pěstování v bytech. Její kulovité plody mají střední velikosti, příjemně sladké a bez pecek. Temple orance – Temple je tangor - kříženec mandarinky s pomerančem. Plody jsou větší, velmi šťavnaté a příjemně aromatické, mají výraznou sladkokyselou chuť. T Ortaniquepatří mezi tangory. Plody jsou šťavnaté, chutné a především velmi velké - váží i až 500 gramů. Minneola je nejdůležitější odrůda tangel - kříženců mandarinek s pomelem nebo grepem. Plody jsou velmi aromatické a šťavnaté, větší než u klasických mandarinek. Nova je kříženec klementinky s tangelem, vypěstovaný původně na Floridě. Ve Španělsku je pěstují pod názvem Clamenvilla, v Izraeli se nazývají Suntina. Plody jsou větší, tmavě žlutooranžová kůra se dobře loupe. Dužnina je velmi šťavnatá, tmavě oranžová, s větším množstvím snadno od sebe oddělitelných dílků. Clemapo delicia je kříženec klementinek C.clementina a C.deliciosa s tangelem mapo. Velké opanžové plody bez semen se špatně loupou, ale mají vynikající sladkokyselou chuť, jsou velmi šťavnaté a aromatické. Dá se dobře pěstovat i ve středoevropských klimatických podmínkách. Zdraví a vitamíny Mandarinky obsahují poměrně velké množství různých zdraví prospěšných látek. Najdeme v nich především pro lidské zdraví důležitý vitamín C, dále pak beta karoten, vitamín B1, B2 a B3, bioflavonoidy a z minerálních látek především hořčík, draslík a fosfor, a také pektin. Kombinace vitamínu C, bioflavonoidů a pektinu je vynikající a významná pro zvýšení obranyschopnosti a imunitnímu systému organismu, zlepšení krevního oběhu a snižování hladinu cholesterolu v krvi. Při časté konzumaci mandarinek se tak značně snižuje riziko rakovinotvorných nádorů. Vitamín C a bioflavonoidy mají velké antioxidační schopnosti a protikarcinogení účinky, zároveň zlepšují proudění krve. Pektin snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev. Pektin obsahuje vláknina, která tvoří dužninu mandarinky a také v bílé vrstvě pod slupkou a v tenké slupce mezi jednotlivými dílky plodu. Hořčík draslík a fosfor jsou důležité pro metabolismus, zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů Použití mandarinek v kuchyni Mandarinky jsou vhodné především k přímé konzumaci. Dužnina se ale využívá i v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení různých cukrářských výrobků - dortů, dezertů, koláčů… Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů, pije se také vychlazená samostatně nebo ředěná vodou jako lahodný osvěžující nápoj. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy, šťávy, koncentráty a do kompotů. Kůra mandarinek se používá v kuchyni především nastrouhaná jako přísada do různých pokrmů a pekařských výrobků. Při zpracování si zachová svoji lehce nasládlou pikantní chuť i aroma, urychluje také měknutí masa a dodává mu křehkost. Zlepšuje stravitelnost jídel, snižuje případné nadýmání a pálení žáhy. Nejkvalitnější mandarinková kůra pochází z provincie Kuangtung a i kuangtungští kuchaři jsou proslulí jejím používáním. Dužnina i kůra mandarinek se využívá ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. V kosmetickém průmyslu se přidává například do krémů, protože mandarinky mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Své uplatnění našly výtažky z mandarinek i v aromaterapii. Jejich vůně pozitivně ovlivňuje psychiku, uvolňuje a uklidňuje a napomáhá relaxaci. Příprava mandarinky před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý plod oloupat ostrým nožem a pak ho rozebrat na jednotlivé dílky. Šťávu z mandarinky snadněji vymačkáme, když ji pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud plod dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu mandarinek - ale i ostatních citrusových plodů - se nerozhodujeme jen podle vzhledu nebo hmatu, ale i podle aroma. Důležité jsou také údaje o sklizni, distribuci a zemi původu. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být větší než čtvrtinová. Takové plody jsou celkově zralé. Případná malá zelená místa nevadí, mandarinky podobně jako jiné ovoce postupně dozrávají. Šťavnaté a sladké mandarinky jsou vzhledem k své velikosti „nepoměrně“ těžké. V žádném případě nekupujeme mandarinky scvrklé, suché, nahnilé nebo jinak viditelně poškozené. Kvalitní plody mají i svoji přirozenou a typicky mandarinkovou vůni. Kůra u mandarinek výběrových a v I.jakosti musí být pevná, pouze částečné uvolnění kůry je přípustné u plodů II.jakosti. Hlavní sezona zrání a sklizně citrusových plodů je od podzimních měsíců, kdy začíná sklizeň ve Španělsku, Francii, Itálii, Řecku a dalších jihoevropských zemích. Plody, které se na trhu objevují na jaře a v létě jsou převážně z USA, Brazílie nebo Argentiny, a jsou dražší. V zimních měsících nekupujeme mandarinky na venkovním trhu nebo stánku. Plody bývají většinou přemrzlé, kyselé a nahořklé. Vždy bychom měli kupovat jen maximálně čerstvé a zralé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou a vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit nejen na viditelné a aromatické vlastnosti, ale také na zemi původu a období pěstování i sklizně. Spotřeba, zrání, skladování Zralé mandarinky se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní na tmavém místě při teplotě do 8°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 5 týdnů. Mandarinky skladujeme samostatně, protože během jejich zrání se vytváří etylen, který urychluje hnilobný proces u jiného ovoce. Pokud chceme z mandarinek získat přírodní šťávu, uskladníme je na několik dní v pokojové teplotě. Chemické ošetření plodů - zpracování kůry Mandarinky bývají v převážné většině při jejich pěstování chemicky ošetřovány, ne vždy je to ale u jejich balení a při prodeji uvedeno. Pokud si nejsme jisti, že chemicky ošetřeny nebyly, vyhneme se zpracování jejich kůry, protože může obsahovat větší množství pesticidů. Zajímavosti Využití kůry mandarinek v kosmetickém průmyslu Látky, které mandarinky obsahují mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Výtažky z mandarinek se doporučují na mastnou pleť nebo i na akné. Působí i proti celulitidě a při ošetřování strií. Mandarinková šťáva Šťáva z mandarinek urychluje měknutí masa a dodává mu křehkost. Maso potřeme šťávou, případně kůrou, a necháme ho alespoň 15 minut marinovat. Šťáva z mandarinek je lahodný nápoj, a navíc se svými léčebnými a výživovými vlastnostmi vyrovná šťávě citronové nebo pomerančové. Velmi chutná je slazená medem. Léčivé účinky Mandarinky je dobré jíst celé - tedy i s bílou vrstvou, která je těsně pod kůrou a mezi jednotlivými dílky, protože tam je nejvíce vlákniny, bohaté na důležitý pektin. Mandarinky především - posilují obranyschopnost a imunitu organismu - mají kladné účinky na krevní oběh a činnost srdce - snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi - mají antioxidační a protinárorové účinky - působí pozitivně na nervový systém - podporují činnost mozku a funkci svalů - napomáhá při léčbě různých nemocí kůže Mandarinky můžou mít i nežádoucí účinky v podobě překyselení žaludku nebo třeba i mírné vyrážky, ale to většinou jen pokud jich zkonzumujeme velké množství.