POMERANČ - latinsky Citrus sinensis, anglicky i francouzsky orange, španělsky naranjo dulce nebo německy Orange je citrusový plod pomerančovníku čínského, který je známý také jako pomerančovník pravý - Citrus sinensis.

Šťavnaté a zdravé ovoce…

Pomeranče jsou v současnosti nejvíce pěstované tropické ovoce, které je na trhu k dostání v každém ročním období. Jsou šťavnaté, osvěžující, chutné, příjemně voňavé a zdravé, a tak zcela oprávněně i nejžádanější a nejoblíbenější.

Původ a historie

Pomeranče s největší pravděpodobností vznikly přirozenou cestou křížením mandarinky a pomela. Pocházejí ze subtropických oblastí Číny a Vietnamu, kde se pěstovaly již před 4 000 roky. V mnoha jazycích jsou tyto plody díky svému původu označovány jako „Čínské jablko“.

Do Evropy je portugalští obchodníci přivezli v 15. století z Asie, a krátce po objevení Ameriky ho převezli i tam.

V Evropě vzbudily pomeranče první velký zájem v období baroka, kdy mnoho šlechtických dvorů i klášterů zakládalo nejen sady, ale i tzv. oranžérie - budovy s velkými okny, ve kterých mohly stromy přezimovat.

Současnost

Citrusové plody jsou v současnosti nejvíce pěstované ovoce na celém světě před banány a vinnou révou - ročně se jich sklidí přibližně 60 milionů tun. V podílu množství vypěstovaných citrusů jsou na prvním místě právě pomeranče, který mají 70 % podíl. Na dalších místech za nimi jsou mandarinky, citrony, limety, grapefruity a pomela.

Pomeranče jsou v současné době rozšířené ve všech subtropických oblastech planety, v oblastech tropických se jim kvůli vysoké vlhkosti příliš nedaří.

Přibližně 40 % celosvětové produkce pomerančů pochází z jižní Ameriky, 25 % ze severní a střední Ameriky, 20 % z Asie a zbytek z Evropy. Nejvýznamnější pěstitelské oblasti se nacházejí v Brazílii, USA, Mexiku, Číně a také v Indii. Největšími producenty v Evropě jsou Španělsko a Itálie.

Pomeranče se v současné době často pěstují ve sklenících. Plody vypadají zcela dokonale, ale nemají zdaleka tak lahodnou chuť jako plody z venkovních sadů. Za nejchutnější se považují pomeranče ze sadů ve Španělsku a Brazílii.

Vzhled, chuť, vůně…

Plody pomeranče mají v závislosti na odrůdě kulovitý až oválný tvar o průměru 5 až 12 centimetrů.

Kůra má oranžovou, ale také žlutou nebo šarlatově červenou barvu, je poměrně tenká a přiléhá k dužnině. U některých odrůd se obtížněji loupe.

Dužnina je z klínovitých semeníkových pouzder, které jsou vyplněné tenkostěnnými váčky, obsahujícími sladkou šťávu. Semena jsou uprostřed v tzv. středoúhlé semenici. I barva dužniny je závislá na odrůdě a může být žlutá až oranžová, ale také fialově červená. Je velmi šťavnatá, většinou sladkokyselá, ale i extrémně sladká až intenzivně trpká.

Strom pomerančovník pravý, na kterém se pomeranče rodí, dorůstá do výšky až 10 metrů. Má kulovitou korunu, středně velké podlouhlé tmavě zelené listy s úzkými řapíky. Květy jsou bílé a velmi voňavé.

Vyšlechtěné odrůdy jsou ale i mnohem menší a využívají se dokonce i jako okrasné rostliny v domácnostech a zahradách.

Odrůdy

Existuje přibližně 500 odrůd pomerančů, jen asi 30 má nějaký pěstitelský a tržní význam, a na evropský trh se z nich dodává pouze 20 druhů. Odrůdu ani zralost pomeranče nelze podle vzhledu snadno poznat.

Základní skupiny pomerančů podle vlastností plodů

Navel

Pomeranče této skupiny nemají v dužnině semena, slupka je typicky oranžová, dužnina zlatožluté barvy sladká a velmi šťavnatá. Patří k nejlepším a také nejžádanějším pomerančům pro přímou konzumaci. Odrůdy této skupiny mají základní označení Navel.

Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromě v Brazílii. Protože tyto plody nemají semena, strom se rozmnožil vegetativně pomoci roubů. Všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou tedy přímými potomky jediného stromu.

Různých kultivarů se dosáhlo roubováním na rozdílné podnože. Nejznámější odrůdy jsou Robertson Navel, Thompson Navel a Washington Navel. Zajímavá je i odrůda Navel Lane, která bylaobjevena v roce 1950 v Austrálii jako jedna z odrůd Washington Navel. Má vynikající chuť i výjimečně velký obsah šťávy, s jejím komerčním pěstováním začali v roce 1987 ve Španělsku.

Standardní - obyčejné

Mají poměrně tenkou slupku a žlutou nebo oranžovou dužninu s mnoha jádry. Pěstují se nejčastěji ve Španělsku nebo na Blízkém východě. Využívají se především pro různé další zpravování, ale jsou vhodné i k přímé konzumaci. Do této skupiny patří například odrůdy Jaffa, Hamlin, Murcia a Valencia

Krvavé

Vyznačují se nápadnými červenými žilkami v dužině a chutnou šťávou fialově rudé barvy. Tmavě červená až rudá je i barva slupky. Mají výraznou intenzivní chuť a některé odrůdy - například Moro, Ruby, Sanguinello nebo Tarocco - jsou považovány za nejlepší pro přímou konzumaci.

Sladké - cukrové

Plody mají menší množství semen a jsou charakteristicky oranžově zbarvené, dužnina je většinou světle oranžová a středně šťavnatá. Vzhledem k chybějící kyselosti je jejich chuť nevýrazná. O tyto pomeranče je na trhu minimální zájem a tak se pěstují jen velmi omezeně.

Nejvýznamnější a nejžádanější odrůdy pomerančů

Thompsdon Navel je velmi raná odrůda pomerančů s menšími plody bez semen. Oranžová dužnina pod tenkou typicky oranžovou slupkou je velmi chutná a šťavnatá.

Nevalina patří do skupiny Navel. Má menší plody s tenkou kůrou a tmavě oranžovou sladkou a šťavnatou dužninou nemají jádra. Patří mezi nejžádanější odrůdy ze Španělska.

Valencia je nejdůležitější odrůdou ve skupině tzv. obyčejných pomerančů. Lahodně nakyslé středně velké plody jsou příjemně aromatické i velmi šťavnaté a mají málo jader.

Valencia Late má velké plody s velmi šťavnatou aromatickou dužinou a malým množstvím semen se využívají především na výrobu džusů. Je to celosvětově důležitá odrůda.

Shamouti patří do skupiny obyčejných pomerančů. Plody jsou větší, mají silnější kůru. Dužnina je vyváženě sladkokyselá, světle oranžová, aromatická a má málo semen.

Singuinelli pochází ze Španělska a patří do skupiny krvavých pomerančů. Kůra i dužnina mají sytě červenou barvu. Jsou to velmi chutné, šťavnaté a jemně aromatické plody.

Moro s tmavě červenými malými plody je italská odrůda krvavých pomerančů. Dužnina má tmavě rudou barvu, je sladce nakyslá, velmi šťavnatá a obsahuje velmi málo semen.

Tarocco ze skupiny krvavých pomerančů pochází ze Sicílie. Plody jsou středně velké až velké a velmi sladké, mají jemné, ale výrazné aroma a obsahují minimum jader.

Zvláštní odrůdy pomerančů

Citroník hořký ( divoký pomeranč ) má kulaté plody se silnější tmavě oranžovou kůrou a světle oranžovou šťavnatou dužninou, která má v každém dílku semena. Není vhodný k přímé konzumaci, zpracovává se především na hořkou pomerančovou marmeládu a na likéry, z kůry se vyrábí oranžát.

Bergamot se tvarem i barvou kůry podobá citronům, je ale kulatější. Pod žlutou tenkou slupkou je tmavě žlutá pevnější dužnina. Plody obsahují mnoho éterických olejů a tak se využívají na výrobu likérů a aromatizování čajů i tabáku. V kosmetickém průmyslu se používá při výrobě parfémů.

Zdraví a vitamíny

Pomeranče jsou hodnotným a přirozeným zdrojem mnoha vitamínů, kyselin, minerálních a dalších látek, které lidský organismus potřebuje.

Jsou velmi důležitým zdrojem vitamínu C. Obsahují ho přibližně 60 mg na 100 gramů. Mimo tohoto vitamínu je v pomerančích i provitamín A a také vitamíny B1 a B2. Důležitý je i obsah kyselin listové a citronové. Všechny tyto látky působí jako antioxidanty a zajišťují i správnou funkci krevních buněk imunitního systému. V pomerančích najdeme i minerální látky, které mají vliv na nervový systém, posilují srdce a krevní oběh a pozitivně působí i na trávení a vylučování. Jsou to především vápník a hořčík, v menším množství pak ještě železo a draslík. Plody obsahují i vlákninu, která je důležitá pro regulaci cholesterolu v krvi a pro správnou funkci zažívacího ústrojí.

Pomeranče obsahují 170 různých fytochemikálií, které zvyšují a doplňují působení a účinky vitamínu C a dalších vitamínů a látek a působí proti vzniku různých rakovinových národů.

Fytochemikálie jsou velmi důležité a v potravinách se vyskytují jen v malých dávkách. V pomerančích byly objeveny dvě skupiny těchto fytochemikálií – flavonoidy a limonoidy.

Flavonoidy jsou velmi protizánětlivé, antioxidační a protirakovinné glykosidy.. Flavonoidy v pomeranči společně s vitamínem C ředí krev a zlepšují její cirkulaci v těle, a tak pozitivně působí na oběh krve, posilují srdce a cévy. Aktivují i činnost mozku a nervového systému.

Limonoidy jsou látky, díky kterým mají pomeranče své typické aroma, ale také velmi snižují riziko vzniku různých nádorů.

Pomeranče obsahují ve 100 gramech dužiny až 40 mg vápníku a tím se řadí mezi plody s největším množstvím této látky. Vzhledem k tomu, že obsahují i hodně hořčíku a fosforu a vitamínu C významným způsobem ovlivňují růst kostí, chrupavek a zubů. Doporučují se při léčbě osteoporózy, křivice a při zvýšené potřebě příjmu minerálních solí.

Dužina pomerančů i její bílá střední vrstva obsahují mnoho rozpustné vlákniny pektin, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak a brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění. Jemná vláknina pomerančů také pozitivně působí na správnou funkci střev.

V pomerančích je i přiměřené množství přírodních cukrů - přibližně 9 gramů ve 100 gramech dužniny. Tyto cukry tvoří sacharóza, dextróza a levulóza, všechny lidské tělo lehce vstřebává a tak jsou pomeranče vhodné i pro diabetiky.

Velké množství antioxidantů a karotenoidů v pomerančích má preventivní účinky i proti okulární degeneraci oční sítnice, která je v mnoha zemích hlavní příčinou zhoršeného zraku nebo i oslepnutí u lidí starších 65 let.

Pomeranče vzhledem k jejich opravdu velmi výjimečnému složení celkově zvyšují odolnost lidského organismu proti různým onemocněním, mají velké antioxidační, protialergické i protinádorové účinky, jsou také vhodnou a jednoduchou prevencí proti chřipce a nachlazení i proti dalším infekčním nemocem.

Konzumací čtyř pomerančů denně získá lidské tělo dostatečně mnoho důležitých látek, které jsou pro něj nezbytné.

Použití pomerančů v gastronomii

Pomeranče jsou vzhledem k jejich složení a účinkům na zdraví vhodné především k přímé konzumaci. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy, šťávy, koncentráty a do kompotů.

Dužnina se ale využívá v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení různých cukrářských výrobků - dortů, dezertů, koláčů… V teplé kuchyni se využívá do omáček k masům.

Využívá se také ve farmaceutickém průmyslu především do různých doplňků stravy, ale i v průmyslu kosmetickém.

Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů i samostatně.

Kůra se používá v kuchyni nastrouhaná jako přísada do různých pokrmů a pekařských výrobků. Při zpracování si zachová svoji lehce pikantní chuť i aroma,

Získává se z ní pektin a esenciální oleje, které se pak využívají k aromatizaci potravin, ale také v kosmetickém průmyslu.

Květy se pro jejich chuť i vůni používají jako příchutě například do čajových směsí.

Příprava pomeranče před použitím

Nejjednodušší je plod pomeranče důkladně omýt studenou vodou, oloupat ho ostrým nožem a pak rozebrat na jednotlivé dílky.

Šťáva z pomeranče se snadněji vymačká, když plod poválíme pod dlaní na rovné ploše.

Víc šťávy získáme, pokud pomeranč dáme na maximálně 10 vteřin do mikrovlnné trouby.

Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí.

Zpracování kůry 

Pomeranče jsou při pěstování většinou chemicky ošetřovány, ne vždy je to ale u jejich balení a při prodeji uvedeno. Pokud nemáme jistotu, že chemicky ošetřeny nebyly, je lépe kůru nezpracovávat, protože může obsahovat větší množství pesticidů.

V případě zpracování kůry pomeranče vždy velmi důkladně omyjeme studenou vodou.

Pomerančová šťáva a vitamín C

Působením světla se snižuje účinek vitamínu C, který pomerančová šťáva obsahuje - proto je nejlepší šťávu vypít hned po vymačkání.

Při výrobě konzervovaných pomerančových džusů dochází k ztrátě asi 10 % vitamínu C, ale všechny ostatní vitamíny a prospěšné látky zůstávají zachovány v téměř nezměněném množství. Výrobci chybějící vitamín C nahrazují ve většině případů syntetickým vitamínem, ale i tak jsou jak ředěné, tak 100 procentní pomerančové šťávy a džusy velmi zdravé.

Šťáva je vynikající nápoj k snídani nebo občerstvení během dne. Obsahuje stejné látky ve stejném množství jako plod, pouze je v ní méně vápníku.

Čaj z květů

V lidovém léčitelství se z okvětních plátků svařených se solí připravuje teplý nápoj, který působí na uklidnění nervů, proti astmatu, horečce i zvracení. Pokud se okvětní lístky svaří s cukrem, odstraňuje nápoj nechutenství.

Ozdravná pomerančová kúra

Kúra je vynikající na pročištění organismu, prospívá trávení a působí proti zácpě. Vždy dva dny v týdnu po dobu jednoho měsíce se při této kúře konzumují pouze pomeranče a pije pomerančová šťáva. Doporučuje se denní konzumace 10 až 12 pomerančů a 2 až 5 sklenic šťávy. Pokud je šťáva příliš kyselá, sladí se medem.

Jak a podle čeho vybírat

Pomeranče se sklízejí, když dosáhnou správného poměru cukru a kyselin, který je podle odrůdy 5,5:1 až 7,5:1. Mimo to musí mít minimální velikost 35 milimetrů a také minimální podíl šťávy 30 procent.

Zralost pomeranče se podle vzhledu a barvy u celého plodu v podstatě nedá stoprocentně poznat. Změna zabarvení ze zelené na oranžovou probíhá během několika chladných nocí, které jsou v době zrání běžné v pěstitelských oblastech v Evropě, Kalifornii nebo Jihoafrické republice. Pomeranče z Brazílie nebo z Floridy a dalších tropických oblastí můžou zůstat i při plné zralosti zelené.

Při nákupu pomerančů se stejně jako u ostatních citrusových plodů nerozhodujeme jen podle vzhledu nebo hmatu, ale i podle aroma. Kvalitní plody mají i svoji přirozenou a typicky pomerančovou vůni.

Důležité jsou také údaje o období sklizně a distribuce, i o zemi původu. Vždy bychom měli kupovat jen maximálně čerstvé a zralé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou a vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit nejen na viditelné a aromatické vlastnosti, ale také na zemi původu a období pěstování i sklizně.

Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být větší než čtvrtinová. Případná malá zelená místa nevadí, i pomeranče podobně jako jiné ovoce postupně dozrávají. Šťavnaté a sladké pomeranče by měly mít váhu, odpovídající jejich velikosti.

Pomeranče jsou citlivé na otlačení, plody s porušenou kůrou se rychle kazí. V žádném případě tedy nekupujeme pomeranče viditelně poškozené, otlačené, nahnilé, scvrklé nebo suché.

Spotřeba, zrání, skladování

Zralé pomeranče se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní na tmavém místě při teplotě do 8°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 5 týdnů. Pomeranče skladujeme rozložené, protože jsou velmi náchylné na otlačení, a také nejlépe samostatně, protože během jejich zrání se vytváří etylen, který urychluje hnilobný proces u jiného ovoce.

Pokud chceme z pomerančů získat šťávu, necháme je na několik dní v pokojové teplotě.

Zajímavosti

Celosvětově se každý rok sklidí přibližně 60 milionů tun citrusových plodů, z toho 70 % jsou pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je vysoký 6 až 10 metrů, se ročně sklidí 7 000 až 8 000 plodů.

Změna zabarvení kůry plodu ze zelené na oranžovou barvu probíhá pouze v několika chladnějších dnech v období zrání. Plody pěstované v tropických oblastech, kde chladnější dny nejsou, tak můžou zůstat stále zelené.

Zralost pomeranče tak tedy nelze bezpečně u některých plodů a odrůd určit podle barvy kůry, ale jen podle podílu cukru a kyseliny ve šťávě a chuti.

Pomeranče pěstované ve sklenících jsou sice na pohled téměř dokonalé, ale nemají tak lahodnou chuť a vůni a ani nejsou tak šťavnaté jako plody z venkovních sadů.

Léčivé účinky

Každodenní konzumace pomerančů je vhodnou prevencí nejen proti nachlazení a chřipce, ale i proti mnoha dalších infekčním onemocněním a prokazatelně přispívá i proti vzniku mnoha alergických reakcí.

Dužina pomeranče včetně bílé střední vrstvy je bohatá na vlákninu pektin, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Má také vliv na krevní tlak a činnost srdce, snižuje riziko vzniku cévních a srdečních onemocnění. Proto se doporučuje konzumace dužniny i s touto bílou vrstvou.

Pomeranče

- významně posilují obranyschopnost a imunitu organismu

- snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi

- regulují krevní tlak, posilují krevní oběh, srdce a cévy

- mají velké antioxidační a protinárorové účinky

- působí pozitivně na nervový systém

- podporují činnost mozku a funkci svalů

Pomeranče můžou mít i nežádoucí účinkyv podobě překyselení žaludku nebo třeba i mírné vyrážky, ale to většinou jen pokud jich zkonzumujeme velké množství.